Melbourne here we come !!!

Tak letošní "silvestr" byl pro mě ryze pracovní, oknolnosti tomu chtěly, že jsem jedinej z firmy kdo nekončil ve 2 odpoledne (mejch 23.00), ale musel sem dodělat ten zkurveně dlouhej překlad, kterej sem jak je poslední dobou zvykem trhl samozřejmě já. Dodělal sem to přesně o půlnoci v psychický směsi přepracovanosti a nasranosti - oslavil sem novej rok odevzdáním překladu - super. Počítal sem s tím, ale sere mě, že všichni vostatní měli dávno padla a já sem to zase musel vyžrat. Tamara na tom nebyla vo moc líp, jelikož musíme před opuštěním bytu uklidit tak ještě 5 minut před půnocí umejvala „hajzla“ v koupelce. No naštěstí mám příští týden "dovolenou" a zítra vyrážíme na road trip, o kterým chci napsat pár řádek.

Chystáme se během 10 dnů projet větší část východního pobřeží Austrálie a skončit v Melbourne.

To je vlastně celý plán. Vše ostatní se vystříbří cestou. Chceme se hodně držet pobřeží a moře, jen asi objet Sydney (který je v plánu po Melbourne) a mrknou trošku do vnitrozemí. Vše ostatní - noclehy, přesný místa, kam se podívat atp. budeme řešit až podle situace a toho jak se nám bude chtít.

Příprava cesty taky podle našeho zvyku neproběhla vůbec :) Ale na můj popud jsme zakoupili Lonely Planet průvodce, možná by nebylo špatný někdy něco vědět o místech, kde se nacházíme.

A ještě perlička k autu. Byli jsme si dneska v Hertz vypůjčit vůz. Chtěli sme samozřejmě nějakou levnou plečku a na skladě byl Ford Focus. Tak jsme ho vzali a po menším váhání k němu přibrali ještě dost drahý pojištění za škody - je to sice pálka, ale podle všeho můžeme z auta odevzdat vrak a nic se neděje. Když už sme měli zalepenej ten Ford Focus, tak přišel maník, že s ním něco není v pořádku a tak nám zdarma dali auto vyšší třídy - pročež se náš roadtrip odehraje ve Vauxhaullu Epica - CDX v solidní výbavě. Jsem fakt rád, že máme to pojištění, je to velký "jaxfiňa" a celkem to i jede. A samozřejmě volant na špatný straně je velký zlo - ještě, že má člověk průpravu z UK.

Mimochodem Tamara, jelikož jí není ještě 25, si musela připlatit za to, aby mohla auto řídit. Zajímavý - vylepila solidní částku za to, že je mladá :)

Takže zítra ráno, vybaveni Lonely Planet, TomTom navigací a mobilním internet v Xperiích, bruslema a kapesním švýcarem "Repower" (courtesy of Mr. Hide) (teda jestli ho najdu), přesunujem svých 65 švestek asi o 3000 km směrem na jih.

Blogovat moc nehodlám, maximálně nahodím v rychlosti nějaký zajímavý místo nebo fotku.

Srrrrrrrrrrrrrrrrrrf ...

Předně - surfování mě zcela nadchlo, pohltilo, uhranulo, chytlo, omámilo až učarovalo. Pominu-li, že jsem po delší době zase dělal pořádně nějakej sport - což mi dost chybělo, tak surfování je prostě super. Ale vemu to od začátku.

V pátek večer, náležitě předzásobeni alkoholem, jsme s dvěma němkama a jedním holanďanem nastoupili v centru Brisbane do minibusu, kterej řídila mladá surfařka a vyrazili sme. Kemp asi 380km směrem na jih. Užili sme si pěkných asi 5,5 hodiny v minibusu na dálnici a navíc New South Wales má proti státu Queensland, kde je Brisbane ještě hodinu časový posun. Takže jsme na místo dorazili o půl druhé v noci. Na místě se motalo pár surfařů mírně v náladě, ale jinak všechno mrtvý. Dali jsme si po té cestě jen jedno pivko a šli spát protože budíček měl bejt v 8 ráno. A byl přesnej. Samozřemě sem celou snídani proklínal ten šílenej nápad tam jet, nechtěl sem moře ani vidět a vymejšlel sem, jak to zaonačit, abych mohle vlízt zpátky do postele. Ranní vstávání prostě bude jednou moje smrt, to je bez debaty.

Pak následovala asi půlhodinka teorieo surfování z níž si pamatuju jenom, že správnej "kwrďáckej surfer" musí hlavně vypadat "cool" i kdyby sněžilo. Pak jsme dostali další dávku "praktické teorie" na suchu na prkně a pak už hurá do vln. No, začátek byl fakt těžkej. Lopotíte se s prknem velkým jako mořská kráva po prsa do vody, smete vás asi tak 8 vln, pak se na to nějak vyškrábete a než se pokusíte si na to stoupnout podle toho jak si to matně pamatujete z té lekce na suchu, smete vás další vlna. Takže poměr času na prkně a pod vodou je žalostný - na 3 sekundy na prkně připadá asi 12 kotrmelců pod vodou a 43 minut lopocení se proti vlnám.

A do toho kolem vás poskakují instruktoři, kteří vám různě radí a pomáhají. Musím říct, že odváděli fakt dobrou práci a všem se snažili věnovat. Pro představu ve skupině nás bylo asi 9 a byli na nás vždycky 2 instruktoři. Fakt sem ty instruktory obdivoval, všichni byli velmi milý, profesionální, veselí, odváděli skvělou práci a opravdu se snažili vás to naučit a pomáhat vám.

Trošku přeskočím a pochlubím se, že celkově mi surfování velmi šlo, což mi opakovali nejen instruktoři, ale i ostatní členové skupiny. Asi skateboard, brusle nebo lyže nevím - určitý podobnosti tam sou. Hlavně, co se týče rovnováhy a postoje - do kolen !!!! Každopádně na konci tý první lekce, tedy asi po hodině a půl ve vodě sem byl schopnej se na prkno postavit. To se mnohým nepovedlo ani po skončení odpolední hodiny.

Tu sme měli po obědě a asi hodině pauzy. Šlo se rovnou do vln, získávat praxi. V tý druhý hodině už sem víc jezdil než padal a začal sem si to velmi užívat. Získal sem hodně jistoty, pracoval na tý rovnováze a zkoušel větší vlny - to ale většinou znamenalo "nástup do pračky" :) Jak tu vlnu blbě chytnete tak vás to semele hlava nehlava jak stará tatramatka. Každopádně tady se to ve mě zlomilo/zrodilo, tady se to stalo - začlo mě to strašně bavit. Asi to znáte z jinejch sportů, ale prostě už jedete, neryjete furt rypákem brázdu na dně a začínáte mít trošku kontrolu.

Večer v euforický až extatický náladě z tý odpolední hodiny sme společně s ostatními začali pomalu pracovat na naší zásobě piv. V kempu byl takový společný prostor s ohništěm, křesílky a stoly pro sociální aktivity. Tam probíhala celý večer volná zábava. Všichni popíjeli a pokuřovali a bylo to příjemný, žádná velká akce, my šli spát skoro poslední asi v jednu. Lidi v kempu byly samozřejmě všechno turisti jako my a kupodivu/bohužel asi ze 70% to byli němci. Pak nějaký Chile, Holandsko, Skandinávie ... I instruktoři byli mixlý, byl tam jeden dánskej surfer, kterej nám vysvětlil jak se naučil surfovat v Dánsku. Netušil jsem, že to jde, ale prej když máte 8 mm "wetsuit", rukavice, boty a masku na hlavě tak je to velká paráda. Kanaďan zase němec a tak různě. Spousta instruktorů a ostatní crew kempu byli baťůžkáři, kteří si tak přivydělávali. Jo a "žáků" v kempu bylo asi kolem 50tky. Pečlivě rozdělenejch do skupin podle počtu hodin a dní. Přestože kemp nebly nijak moderní a všechno mělo příjemnou a útulnou, ledabylou a studenstkou patinu a přátelskou atmosféru tak samotná organizace a profesionální úroveň byly hodně vysoko. Velmi pozitivní. No popili sme, zakouřili dýmku, pokecali o všem možný od surfování, přes MS ve fotbale až samozřejmě po hluboký votázky lidskýho bytí a šli spát - chatka sdílená s dalšíma 2 lidma - nic extra, ale čistá (s klimou).

Po snídani nás pak čekala poslední hodina, kdy už jsem začal pomalu s technikou zatáčení a "řízení" surfu. Zase velká euforka, užívání si vln, todle dopoledne chodily krásný pravidelný mírný vlny, na kterejch to šlo jako po másle.

Pak už nás čekal jen voběd a pohodová cesta s asi hodinovou přestávkou v jednom turistickým centru směr Brisbane.

Co se zranění tejče tak Tamara si hned při první lekci dost pohmoždila pravý chodidlo, takže ještě teď nemůže pořádně chodit, to byla škoda, protože nemohla absolvovat celý ty další hodiny. Fakt ji to bolelo. Já si trošku pošramotil koleno, který sem měl / pořád mám dost "rozesraný" z pořádný "dršťky" na bruslích tady v Brisbane minulej tejden. Jo a žahla mě medúza, ale jen trošku naštěstí. Byl tam maník, kterýmu vožahala celou ruku a měl ji jak balón. Mrchy.

Celkově hodnotím kemp velmi pozitivně a surfování musím ještě zkusit. Chtěl sem v Melbourne na Australian Open, ale rozhodl sem se obětovat tenis za prkno. Takže plánuju si tam tak na dva dny pučit prkno a zdokonalovat se sám. Surf přebíjí určitě lyže - nejsem si jistej mojí láskou bruslema, ale je blízko. Je to podobný lyžím a snowboardu, akorát že nejste v mrazu a kose a sněhu, ale pěkně v teple na pláži a v moři. To je prostě nedostižná věc pro mě. Mám rád hory a lyžování v alpách je super - ale halt teplo a moře vedou nad alpama a kosou. Jediný, co v tom moři chybí je vlek. (Nebo si bude muset Tamara pučit vodní skútr :)

Jo a fotky nemám :) Na pláž sem si mobil nebral a sice všechno fotil kempový fotograf, kterej poctivě nafocoval všechny lidi v každé lekci. Fotky pak v průběhu celýho kurzu běžly nonstop na plazmě a každej si mohl zakoupit sadu svejch fotek. Ovšem nechtělo se mi dávat 30AUD za cca 30 fotek toho jak balancuju na prkně a vypadám u toho "cool jaxfiňa". Jediný, co můžu přiložit je fotka pláže, na který se všechno odehrávalo:

Tady je panoramatická fotka z toho mostu a pár dalších fotek kempu.

Jo a na mapě je to "tady".

Surfu zdar !!!

Štědrý BBQ

Ještě, že u rendrů se dá psát :) Pár slov ke grilovačce, která shodou okolností vyšla na štědrej den. Ani jeden nejsme příznivci svátků vánočních, ale den volna se hodil, protože už delší dobu jsme se chystali na barbecue - po morafsky grilovačku - v parku na South Bank. Je tam několik veřejných míst, kde si můžete zagrilovat.

Byl krásný letní den jak lusk a tak jsme vyrazili do kšeftu zakoupit sobě něco masa a kapku alkoholu. Poprvé jsme v Coles zaznamenali vánoční "horečku", bylo tam "narváno", asi jako u nás v běžný pracovní den v Bille v centru města po pátý hodině. Dokonce byla fronta u pokladny. Už ve kšeftě jsme zjistili, že i BBQ v našem pojetí se bude podobat dalšímu dílu ze seriálu "A je to". Nevzali jsme si totiž s sebou zhola nic. Nůž, olej, prkýnko, něco na otáčení, sůl - prostě pár věcí, který jsou zcela jasný a usnadní život. Halt máme jiný kvality. Plastovej příbor na jedno použití, kebab na špejli, barbecue omáčka a pár drobností. Nějak si poradíme. Nečekali jsme, že park bude tak plnej a měli dost štěstí, že jsme obsadili asi jediný volný barbecue místo. Přece jen Vánoce jsou pro ně až 25. takže park byl plnej rodinek, skupinek, turistů, dětí a jiné verbeže.

Aby se nám lépe grilovalo, otevřeli jsme si pivo nic nedbaje nápisu, že v grilovacím altánku se nesmí pít alkohol. Vedlejší skupinka místních slavila šampaňským, tak jsme si řekli, že se tam na to asi nehraje. Nicméně asi za 5 minut u nás byla polici a zdvořile nám vysvětlila, že tam opravu pít nesmíme a jestli chceme popíjet můžeme si jídlo vzít opodál asi 20 metrů na trávu a tam konzumovat. Rovnou říkám, že jsme jejich dobře míněných rad nedbali a pod tou cedulí pak popíjeli chutě ještě mnoho hodin. Stejně jako to dělali všichni ostatní.

No, podařilo se nám plastovým nožíkem nakrájet cukínu i cibuli, naštěstí sme si koupili naložený olivy, takže lák se dal použít jako olej a po chvíli sme se i naučili vobracet maso plastovejma vidličkama tak, aby z nich něco zbylo. Nejvíc práce však dalo odhánění mlsnýho ptáka ibisa, kterej se neúnavně snažil nám něco ukrást.

Hned zezačátku si k nám přisedla skupinka holanďan, australanka a francouzka, kteří už byli zběhlí v grilování a měli s sebou jídla asi pro 15 lidí. Mezi klábosením a popíjením jsme obraceli masový placky a kebaby a kuřecí stehýnka. Po nějaký době jsem si všiml, že nám zmizel kebab - když Tamara zakroutila hlavou bylo jasný, že pták nás přelstil. V křoví kousek od grilu byla jen špejle. Nechápu jak to mohl tím zobanej tak dokonale ohlodat, ale podařilo se. Další kebaby jsem pak hlídal jak oko v hlavě, ale přece jen občas sem ho spustil z očí, takže ... prostě sežral nám všechny kebaby, co sme měli - slovy 2 :) Zbyly po nich jen dokonale ohlodaný a neporušený špejle. Masový placky pak nechával bejt, ale možná se zalekl, protože když si brousil zobák na klobásy toho holanďana tento po něm šel s flaškou v ruce - neúspěšně, ten pták je rychlej jak kolibřík.

Nicméně sme v rámci možností pojedli a pak už jen seděli a vykecávali s ostatníma. Přišla pak ještě jedna francouzska, švédka a dva němci. Jeden dokonce přinesl kytaru, takže nakonec jsme tam v tom grilovacím altánku zůstali až do půlnoci, přestože původní plán byl jít se koupat na městskou pláž, která byla jen pár kroků od nás. Švédka, černá jak bota, zpívala, němci hráli a holanďan byl vtipnej komik. Ještě nejednou nám (i ostatním) bylo navštíviti nedaleký "bottle shop" a veselo bylo pod nápisem "zákaz konzumace alkoholu".

Po půlnoci, jsme stihli i tu koupačku na tý městský pláži. Byli jsme ve vodě kupodivu úplně sami a až cestou domů jsme od jedněch policajtů vyzvěděli, že je tam po půlnoci zákaz koupání. Zase nám něco prošlo.

Takže celkově až na nenažranýho fógla příjemnej "štědrej den" ve znamení utužování mezinárodních dobrých vztahů, grilování masa, testování australskejch piv a zakončený koupačkou na pláži - v prosinci to beru jako velkej úspěch :).

MImochodem všichni znají Českou Republiku a všichni ví o Praze a mnoho jich tam bylo. Se Slovinskou je to trošku horší, většinou vědí, že je, ale skoro nikdo tam nebyl :) To je celkový dojem ze všech setkání za dva měsíce, co sme tady.

Nicméně sme pro ně pro všechny východní Evropa. Střední Evropa, jaxe my sami rádi nazýváme je tady neexistující pojem. Ani nevím jak to vlastně je - existuje něco jako střední Evropa ? Bylo by asi třeba to rozděli na politický a zeměpisný pojmy ... ale to je na jindy. Prostě nás tu vnímají za východňáry ... já dycky odpovím ... "napij sa slovane" :)

Spokojenost a Murphy :)

Je to fakt neuvěřitelný, ale trvá tvrdý pracovní režim. Tolik práce na překladech jako, co sem tady jsem neměl za celou dobu, co makám pro maďary. Už mě to ani neštve, jen to beru s povzdechem - do toho ještě něco grafiky a kreslení a zase mě čekají dny komplet prosezený u komplu. Chtěl sem dneska dost pohnout s blogem, ale přes den sem makal a "večer" přišlo tolik překladů, že nestíhám.

Chtěl bych blognout především surfovej kemp - surfování je boží a dost mě chytlo ! Nemá jedinou chybu. Snad se k tomu dostanu než vyrazíme v pátek na road-trip směr Melbourne. Máme poslední 3 dny v Brisbane a já to vidím tak, že se nedostanu ani do města :( Fakt tolik práce sem neměl tak poslední rok. A překlady doslova sněží. Fakt zasranej Murphyho zákon.

Nicméně jednu věc chci ještě než zcela vyčerpán padnu takhle před třetí ráno do postele. Dostal sem nějaké reakce na moje poslední příspěvky a zdá se, že budím dojem nespokojeného anarchisty.

Kdepááák - velkej pozor !!! Nejsem anarchista a rozhodně tady nechodím sklíčenej tou šílenou zemí, v které sem se děním osudu ocitl.

Jet sem sem chtěl a měl sem mlhavou představu o tom, jak to tady vypadá. Nečekal sem, že se to až to všechno naplní. Ale mám se tu skvěle, léto je moje roční období a triko a kraťasy a brusle jsou prostě ultimátní a instantní radost. A todle město je na brusle ráj. S Tamarou se máme skvěle a užíváme si, „co by hrdlo a jiné hříšné oudy ráčily“ (otec Školastyk na hrad).

Nejsem anarchista - pravidla muší bejt, ale čeho je moc toho je přehršel. A tady tento směr, kterým se ubírá tato civilizace se prostě neslučuje s mým jakž takž svobodným duchem a "východoevropskou" výchovou. To je všechno, nechci to tady měnit, nenadávám, beru to jak to je, sem rád, že to tady zažívám na vlastní koži, ale halt těším se do Pešti na trošku "svobodnější" přístup státních orgánů :)

A samozřejmě ten surf vyrovná hodně :) Už se těším až zase v Melbourne, nebo někde jinde, stoupnu na prkno. To jdou všechny "blbosti" typu zásadní principy lidské svobody, fungování státu, práv občana a podobný nesmysly stranou :)))

This image is the largest spherical panorama in the world as of Dec. 2009.

http://www.360cities.net/prague-18-gigapixels

O todle se prostě musím podělit, i když teď se to šíří lavinovitě, tak už jste to možná viděli.

Na první pohled nic až tak extra, ale zkuste se mrknout třeba na "Hračana" a hned je jasný, že to není jen tak další panoráma.

Ach ta Praha ... zase mě bere.

Aussie mood II - pokračování

Ještě dva kratší postřehy k Austrálii.

Security a alkohol

Při jednom čekání na autobus z pláže si chtěla Tamara zaskočit pro lahev džusu. Zastávka je u velkýho nákupního střediska, ale nechtělo si jí do Coles tak šla pouze do BWL (krám s chlastem). Nepustili ji bez ID. Ochranka ji zastavila před vstupem a jelikož neměla u sebe žádný doklad totožnosti, kterým by prokázala, že je dostatečně zletilá, nepustili ji dovnitř. Nepustili ji, když jim vysvětlila, že chce pouze 1 lahev džusu. Chlaďák s nealko je v tom kšeftě hned za dveřma a pokladna asi 2 metry od něj. Skoro by se to dalo nakoupit zvenku. Nicméně ne. Ani pro džus, ani na minutu, neukážete ID nesmíte dovnitř. Druhý den sem tam šel já, nikdo ID nechtěl a klidně mě nechali koupit si pivo. Záleží tedy samozřejmě na magorovi, kterej zrovna stojí u dveří. A když je tam pán, kterej se cítí důležitej, nehnete se vo metr.

A ještě k pánům u vstupů - jsou ve všech restauracích a klubech. Máme tady takovej voblíbenej klub kousek od ubytování, v klubové ulici Caxton street. Maj zahrádku, kde se může kouřit a maj dlouho otevřeno a celkem solidně hrajou. Takže sme tam už párkrát zašli. Bereme si "zavřený boty", ale přece jen nám to jednou uniklo a přišli sme opět v sandálech. Maník samozřejmě, že nesmíme dovnitř. Tak nám jeden známej, s kterým sme tam byli skočil pro pivo a seděli sme na tý zahrádce. Což ochrance nevadilo - takže sedět na zahrádce a popíjet jejich pivo se smí, ale nesmíte dovnitř. Ani například použít záchod. To imo hraničí jak se zdravým rozumem tak snad i zákonem. Je to fakt kousek, takže po prvním pivu sem nám skočil domů pro boty a vše bylo v pořádku :)

A ještě jedna glosa k tomu alkoholu tady. Na víkend jedeme někam na dvoudenní surf camp. V pátek večer odjezd, sobota a neděle surfingový lekce a neděle večer návrat. Paráda. Včera, tj. v pondělí (v týden odjezdu) nám organizátoři volali jen proto, aby nám připomněli, že v pátek je svátek vánoční a tudíž nekoupíme alkohol. Celá akce je BYO, takže nám chtěli jen oznámit, že bychom se měli předzásocit už ve čtvrtek, kdy budou kšefty ještě otevřený. Takovoudle prozíravou ochotu bych v týdle zemi fakt nečekal. Žeby tady byli surfaři velcí kaliči ?? Nu, uvidíme v pátek.

Security a občané

Jak jsem sliboval mám tu ještě menší rozvinutí toho letáčku s instrukcema proti upadnutí z nemocnice. Tato filosofie - chránit občany před podobnými nehodami, je tu totiž na každým kroku. "Mind the gap" / "mind the step" / "watch for lowered ceilign"atp. opět všude bezpečnost a ochrana. Pohybujte se pomalu, obezřetně našlapujte a dávejte pozor ať ste v doma v bytě, v obchodě, na ulici nebo v parku. Samostatnou odnoží a kapitolou jsou pak kamery, který jsou všude. Ulice, obchody, vlaky, parky, cyklostezky !! a všude jsou upozornění, že jsou tam kamery a musíte se podle toho chovat.

No, ale zářným příkladem té první skupiny jsou instrukce dopravní společnosti, která zde obstarává veškerou veřejnou dopravu, kterak vystupovati z vlaku. Zde foto, protože to se nedá popsat :)

Když obrázek zvětšíte určitě všech 5 bodů, jak správně a bezpečně vystoupit z vlaku přečtete. Nechápu!!! Takovej klučík má z vlaku vyskočit jak čipera a bude to pravděpodobně nejlepší část jeho cesty po nudné hodině na sedadle, kdy se v podstatě nesmí ani zavrtět, aby neporušil nějaký bezpečnostní pravidlo. Tento plakát je v každým vlaku u každejch dveří. Není určen tělesně indisponovaným, seniorům, dětem mladším 6 let, těhotně indisponovaným matkám, jeptiškám nebo golfistům - ne - oslovuje všechny osoby vystupující z vlaku a zcela vážně radí jak tuto ošemetnou a nebezpečnou akci provést. Řadím velmi vysoko na žebříčku australskejch demencí.

Aussie mood II

Je nedělení odpoledne (před chvílí sem vstal) a místo výletu sedím doma páč venku už poslední dva dny leje jako z konve - letní bouřky. Dost mě berou šlachy, skoro nemůžu psát a navíc včera byla v HU pracovní sobota. Mám sice práci (design), ale deštivé nedělní odpoledne, které Tamara tráví nas učebnicí češtiny je prostě jako stvořené pro blog. Chci už delší dobu popsat pár příhod ilustrujících australskou mentalitu a život tady.

Bohužel to fakt musím vzít rychle bez detailnějších rozborů - šlachy.

Ručník

Hned vedle vstupních dveří do bytu máme dveře do kamrlíku s "garbage chute", hladová díra do, který hážete domácí netříděnej odpad. Super věc, navíc jelikož je to 2 kroky z bytu není vynášení smetí vopruz, ale byla samozřejmě otázka času kdy se mi to stane. Zabouchl sem se zvenku. Takhle sem jednou dopoledne nemohl dospat a vstal už kolem 11, Tamara ještě hluboká půlnoc. Během přípravy snídaně sem chtěl něco vyhodit a zapomněl přepnout zámek. Tak stojím na chodbě bosej jen ve slipech - takový ty boxerky. Snažil sem se dozvonit na Tamaru, ale holka má tvrdej spánek, takže sem se šel vyvalit do bazénu, že to zkusím později. Asi po půl hodině sem se už na Tamaru dozvonil a spokojeně mokrej nakráčel do bytu. Nijak extra zvláštní příhoda měla ovšem nečekané pokračování. Asi ve 3 odpoledne za náma přišla naše domácí Emily a mávala A4 papírem, co že sme to tady vyváděli.

Papír s oficiální hlavičkou správy budovy, dopis od správce. Celá A4 popsaná asi 5 odstavců, kteřé říkaly asi toto.

"Dnes dopoledne byl nájemík a/nebo host bytu 1409 viděn jak vstupuje do budovy z prostoru bazénu, aniž by se řádně osušil. .... Dokonce jsme zaznamenali, že vstoupil do prostoru bazénu aniž by si s sebou vzal jakýkoli ručník a/nebo jinou pomůcku k osušení. .... Zanechal za sebou mokré šlápoty v budově .... takové chování je bezohledné k ostatním nájemníkům a uživatelům budovy .... a může způsobit potenciální ohrožení a nebezpečí pro ostatní uživatele ...... navíc se jedná o porušení předpisů budovy ... všude jsou nápisy, že je nutné se před opuštěním prostoru bazénu pečlivě osušit .... takové jednání je nepřípustné. Prosíme, aby se už neopakovalo, nebo jinak ...."

No hned sem běžel do "manager´s office" což je něco mezi vrátnicí a recepcí a nachází se hned u výstupu z budovy po cestě do bazénu. Vysvětlil sem situaci, baba to pochopila a všecko cajk. Problém vidím jinde - ta baba tam byla, když sem šel do bazénu, viděla mě ona i další dva maníci (správci) jak se u vstupních dveří snažím v trenkách dovolat Tamaře, viděli mě jak du do bazénu, viděli mě jak du z bazénu, jak se znovu snažím dovolat do bytu, šel sem 2 metry kolem nich nahej do budovy ... prostě celou dobu, co sem "páchal tuto zavrženíhodnou činnost" tam byla "paní správcová" i ostatní pomahači a mohli cokoli říct. Místo toho se jen jak je Australským dobrým zvykem všihni usmívali a maximálně houkli "how are you". V tom vidím velkou demenci celé příhody -úplně slyším českýho vrátnýho nebo starší paní správcovou - "Hele mladej, kam si myslíš, že deš bez toho ručníku?" // "Pane, tak todle mi prosím nedělejte. Neumíte číst nebo co?" ... atp. Ne, tady se všichni tvářej, že je všechno v naprostým pořádku, usmívaj se na vás a pak vám pěkně osolí úředním dopisem.

Považuju to za blbost, raději bych toho uřvanýho vrátnýho než dopis za dveře. Jak sem to tam šel vysvětlovat, byla paní manažerová samý pochopení, ochota, usmívala se a evidentně byla překvapená, že sem jí neodpověděl emailem :)

Připomnělo mi to našeho původního domácího Robbieho, kterej nám napsal sáhodlouhej email o tom, jak tam nemůžeme pracovat a co mu všechno vadí ráno poté, co se na nás celej večer usmíval, když sme na balkóně makali. Chodil kolem nás několik hodin s úsměvem a druhej den nám to vytmavil v emailu.

Chápu, že je nepříjemný některý věci říkat do očí, ale tendle přístup je prostě poněkud zvláštní. Navíc v případě toho ručníku více nebezpečnej - kdyby šlo opravdu o bezpečnost jiných osob tak jak psali v dopise, tak mi to měli říct hned ne je nechat napřed ohrozit a pak mě "důležitě" peskovat.

---- musím dát pauzu od psaní, sotva ťukám do klávesnice už zase :((( a navíc sice "chčije a chčije", ale Coles je nedaleko a honí nás mlsná .)

Autostop

Ještě krátká příhoda z minulýho víkendu. Vyrazili sme vlakem a busem na nedaleký Bribie Island s tím, že se tam mrkneme na pláže a zabruslíme si. I přes ranní nedělní kocovinu - když člověk dodrží pár pravidel, přece jen se tady dá opít - sme vyrazili a byl to příjemnej výlet. Mimochodem den předím sem ten ostrov proleal na google street view pak sem na místě měl celou dobu pocit, že už sem tam byl ...

No, ale opět podle naší "a je to" tradice, sme cestu nijak neplánovali a tak nám z ostrova ujel poslední autobus. Mimochodem jede něco před šestou večer - peklo. Asi 10 minut předtím sme si říkali, že je to velmi pěknej ostrov na jednodenní až víkendovou rekreaci, ale žít tam musí bejt utrpení - teda poté, co člověk dojde sebeuvědomění někdy kolem 15. roku života. Jako klučík bych tam vyrůstat chtěl. No bus prostě ujel a místní řidič jinýho busu nám doporučil ať deme na stopa kousek před most, kterej spojuje ostrov s pevninou. Proč ne, za stopa nic nedáme.

Asi deset minut stála Tamara a nic, během týdle doby sme stihli vypozorovat, že řídí v drtivé většině ženský (i když je s nima v autě chlap). Pak sem si stoupl já a asi za minutu nám zastavily 3 místní krasavice :) ve věku 17 - 21 let. Byly z ostrova a měly namířeno do asi 10 km vzdálenýho McD, by ukrátily nedělní večer. V autě panovala veselá nálada páč všechny hulily cíga a popíjely nějaký alkoholický breezery. Měly slušnou hifárnu a solily nějaký svoje pecky. Nakonec nás zavezly až na vlakový nádraží tedy asi ještě dalších 15 km za ten jejich McD a nakonec si vzaly číslo, že až budou v Brisbane, že se ozvou a pudem na škopek.

Každopádně se opět potvrdilo, že "lont" je všude stejnej a takhle v neděli večer je nejúžasnější vytržení McD a dva stopaři z Evropy .) Ale byl to super stop.

Pool

Sem se dneska po dlouhé době zase odhodlal k plavání. Musím vás mrznoucí poškádlit fotkou:

Co je však velmi zajímavé je cena vstupu. 4AUD za časově neomezený vstup. A to není jen tento bazén, ale cca do 6 AUD se dostanete do všech. - Pozor !! všechny sou "heated" (asi pro případ, že by přišla třeskutá česká kosa). Fakt zase překvápko, na týdle hroudě, kde je všechno drahý "jako prase" stojí vstup do areálu bazénu asi jako 2 litry vody. Je fakt, že bazénu, i 50m, je tu hodně a moře je kousek .... ale pořád se mi v poměru ke všemu ostatnímu zdají 4AUD jako velmi nepochopitelná částka. No tím lépe, zítra vyrazím zase :)

Avatar !!!

Tak jsem se před chvílí vrátil z Avatara - všechna očekávání zcela naplněna. Jsem nadšenej. Posunutí filmu a samozřejmě CGI zase o krok dál. Občas mi padala čelist ... i sem si samozřejmě pobrečel ... příběh je klasickej Cameron, ale držel mě celou dobu. Fakt nádhera a velká spokojenost.

Rozhodně nemá cenu čekat na to domů - ten film nemá doma moc smysl. Fakt je to veliká podívaná, která chce velký plátno a nejlépe 3D. Sjel sem taky česky dabovanej trailer a je to veliký zlo. Takže, všem vřele doporučuju, ale běžte do kina a na originální znění.¨

Těžko se popisuje jakej je to mazec, ale je to fakt velký. Jinej svět úplně. Musí se to vidět.

p.s. tak koukám zběžně na PalaceCinemas u nás a jediná "titulková" verze je ve Slovanským v Praze a není 3D. Vše ostatní dabing - to je hodně špatně, velmi špatně a je to velký zlo. Přemejšlím, že bych proti tomu začal veřejně nějak bojovat. Todle je fakt veliká demence. Ten českej trailer se nedá poslouchat !!!

Xmas

Musím trošku změnit typ příspěvků - pořád dost bojuju se šlachama na zápěstí, podlehl sem a musel sem koupit ten trackball, odříkám nějakou práci atp. - takže místo delších příspěvků jako byli poslední dva chci zkusit spíš kratší glosy jako bude tato.

Jednou z velmi pozitivních věcí je, že tady není před vánoční šílenství a davová nákupní horečka. Nejsem vánoční typ a vždycky mě to u nás dost "sere". To co se děje v centru Brna nebo Prahy už podle mě hraničí s naprostou ztrátou soudnosti. Tady to není. Žádný davy lidí ve kšeftech, žádný vánoční nabídky na každým rohu. Ano, stromek na náměstí, tu a tam "Santa" na ulici, vánoční výzdoba - 2 hnusní losy - v nemocnici a v Coles regál s vánočníma ozdobama. To je všechno. Poznáte, že se blíží vánoce, ale nijak vás to neruší, neotravuje a neomezuje. Konečně se mi po letech nadávání podařilo "utéct" před vánocema. Tamara je na tom s přístupem k vánocům (a celý tý demenci stejně) - takže nebude ani žádnej štědrej den a nic podobnýho, ale plánujeme spíš vejlet někam z města :) Paráda.

Avatar

Za pět a půl hodiny jdu zhlídnout Avatara (3D), jdu na první představení tady v Brisbane, dřív to sjet nejde. Jsem samozřejmě natěšenej jak malej kluk a moje očekávání je obrovský. Poslední trailer mě přesvědčil a očekávám starýho, dobrýho Camerona - velkej šmelc, love story, dechberoucí efekty a zcela novej svět.

Jen doufám, že chytnu dobrej flek, protože šuldi v Austrálii nemají rezervační systém v kinech na místa - takže kdo si kam sedne tam sedí, pročež sem posledně na doktoru Parnassusovi seděl v druhé řadě, protože sme přišli 5 minut před představením. Teď tam budu muset vopruzovat půl hodiny předem, abych si sedl rozumně :)

íár

Asi před týdnem začalo Tamaře "píchat v uchu" (my sme tomu tak za mejch mladejch let říkali), i naznali sme, že se jedná o zánět středního ucha a jali se vyhledat lékařskou pomoc. Napřed sme zašli do "travellers medical centra" což byl jeden z prvních odkazů na googlu. Bohužel měli plno a bez předem domluvené schůzky nás nemohli přijmout a odkázali nás na nejbližší nemocnici. I vydali sme se hledat nemocnici. Zakotvili sme v soukromé nemocnice "Mater". Vstupujeme bočním vchodem a podle šipek se dostáváme do hlavního křídla, kde se maličko motáme, takže je u nás hned "pohůnek" a je samá ochota, co že si to přejeme. Po vysvětlení problém nás vede do hlavní vstupní haly (která jako by vypadla z luxusního ***** hotelu z počátku minulýho století), tam je velká recepce, kde se dozvídáme, že nejlepší bude zajít na ER - pohotovost - a taky, že si máme připravit asi 300AUD. To nás trošku zaráží, Tamara má sice pojištění, ale bude to muset zaplatit a pak to z pojišťovny vytáhnout. Můžeme prý zajít do státní nemocnice přes ulici, ale tam to prej nebudu o nic levnější. Takže je prej lepší zůstat tady, navíc by nám moc tu státní nemocnici nedoporučovali. Těžko říct, jestli je to reklamní tah loajálních zaměstnanců nebo pravda.

Na ER, což je asi 15 metrů od recepce, nás doprovodí původní "pohůnek" a my na tamní recepci potřetí vysvětlujeme, co že nás to trápí. Vyplníme pár formulářů, pak si Tamaru vezme sestra na předstvupní prohlídku a pak už je pozvána za doktorem. Doktor konstatuje zánět ne vnitřního, leč vnějšího ucha, velmi běžná záležitost způsobená vlhkým klimatem. Provete výtěr a pošle do laborky. Vše trvá asi 15 minut. Pak se čeká na výsledky z laborky asi hodinu. Potom následuje platba - zákrok opravdu stál 265 AUD !!!!! Nicméně pojišťovna nemá problém to zaplatit. Laborka si účtuje nějaký peníze zvlášť - není v těch 265 AUD. Pak jsme se stavili v lékárně pro recept - ušní kapky obsahující antibiotika a kupodivu léky stojí stejně jako u nás. Koupil sem si místní diclofenacovou mast na zápěstí a stála stejně jako u nás Fastum Gel. I ty kapky stály "pakatel". Celkově sme v nemocnici strávili asi 2 hodiny. Všichni jsou milý, usměvaví, "věnují se vám". Doktor se několikrát zeptat jestli Tamara nechce léky proti bolesti - nechtěla.

Na rozloučenou vám obě recepční zapějí "see you" - Tamara odvětila samozřejmě "hope not".

Nicméně v nemocnici tuplem vyniká demence "how are you". Je to samozřejmě úvodní věta všech "pohůnků", recepčních, sester a doktorů - co odpovědět ? Místní odpovídají "fine"/"well" - my se na to snažili odpovídat vysvětlením problému - což je překvapovalo. Ale tak sakra, sem v nemocnici tak se asi nemám úplně "fine".

Čekal sem na Tamaru u recepce a mezi psaním deníku poslouchal recepční - ať volala kvůli čemukoli, vždyky první dvě věty "how are you"--- "fine, thanks" - děcka nevymluvíte mi to do nejdelší smrti - JE TO DEMENCE !!!!! co je špatně na "hi peter, could you please send me the results?" ????? ne tady je to "how are you peter" "good, thanks" "yeah good" "would you consider sending me the results?" :D

Dále jsou na recpeci a v čekárně rozesety letáky upozorňující na následující nebezpečí:
"When in a hospital - you might FALL". A celý leták je věnován tomu, co dělat, abyste v nemocnici neupadli. Samozřemě adresuje primárně obyvatele se sníženou pohyblivostí, berlaře a "seniory" (duchny), ale uvádí i praktické rady pro normální obyvatele, jak se vyhnout upadnutí. Vzal sem ten leták tuším s sebou, ale nemůžu ho v "mírně neuspořádaných věcech" v pokoji najít. Moc sme nevěřili vlastním očím. K této Aussie filosofii se snad ještě dostanu v jiným příspěvku.

A ještě jedna věc k těm cenám lékům. Cestou z nemocnice sem hodil na bruslích "pěknou dršťku". Vymázl sem se při zahýbání ze silnice na pěší most. Hrál sem si founem a nějak sem zapomněl brzdit, zasek sem to před dvěma ženskejma a už sem "rypákem ryl druhou brázdu" (drže telefon nad hlavou by se mu nic nestalo utrpěl sem víc odřenin, než by bylo normálně nutné). No jako správnej tvrďák z "lontu" sem tomu 2 dny nevěnoval pozornost, ale zjišťujeme, že bazén v komplexu je buď plnej chemikálií nebo infekcí všeho druhu od bércovejch vředů po příušnice (nebo obojího) takže mi všechny rány začly pěkně hnisat. I ten zánět ucha připisujeme bazénu v komplexu - následně začlo bolet i mě. No každopádně vydal sem se do lékárny pro lék všech léků - peroxid vodíku. U nás to stojí pár korun. Tady stojí 100 ml 12AUD jen to fikne. Plus sem si chtěl koupit leukoplast a fáček - vobyčejnskej, kterej u nás stojí 5 korun a ještě se lékárník omluví, že ten levnější jim došel. Tady stojí rulička fáčku 10AuD a leukoplast jakbysmet - mimochodem menuje se to tady taky LEUKOPLAST - inu je to německá firma a vyrábí se to ve Francii. Chvíli sem přemejšlel čím ty rozdíly - tak mast a antibiotika stojej stejně jak u nás a blbje "fáček" se tu "plotí zlatem". Nakonec sme s Hajdem nepřišli na nic moudřejšího, než to, že antibiotika a mast si tu vyrobí sami, kdežto Leukoplast a obinadla a tak prostě musej dovážet z Evropy.

Celkově nemocnice na úrovni, příjemný zacházení, ale i tak mi 260 přijde sakra hodně - i když, vzhledem k cenám, je to prostě asi tržní cena. A doktor sám od sebe za dva dny volal, jestli jako je líp a kapky zabíraj. To má celkem úroveň - i když za ty prachy mohl přijít osobně s kytkou v ruce. Každopádně až mě příště začne "píchat v uchu" používám recept mý babičky, která prostě nakapala na vatu peroxid a vrazila na noc do ucha a bylo vyléčeno. I když dlužno dodat, že vona léčila peroxidem všechno od odřenin po bolesti břicha :)

Coles & spol.(ečnost)

Přestože ani jeden z nás není zrovna kuchař, tak ceny jídel v restauracích a časová zaneprázdněnost nás nutí většinu jídla si připravovat svépomocí. Někdy je výsledek velmi chutný, ale jak říkal náš třídní profesor na gymplu - "vždycky se nezadaří". Pár metrů od bytu máme velkej obchoďák Coles (místní Tesco), kde bejvá navíc velmi málo lidí, takže se tam "příjemně" (oba máme obecně z nákupáků husí kožku) nakupuje. Pár postřehů - který se teda netýkají jen Coles, ale i 7/11 nebo Woolworths či jinejch kšeftů.

Předně opět závidím výběr všeho - stejně jako například v UK, Francii, Španělsku, tu mají mnohem větší výběr potravin, surovin, ovoce, polotovarů, mražených věcí a vůbec chutí. Přepřipravená mražená jídla zase v širokém sortimentu, to mi u nás fakt chybí. Stačí to trošku dochutit, ohřát a během 10 minut máte solidní jídlo. S našima plechovkovejma jídlama ať sem dělal, co sem dělal, nedalo se to žrát a mraženejch věcí pár k jídlu je, ale daj se spočítat na prstech jedné ruky.

Nicméně pozor, velká věc je tu "zdraví" - všechno, nebo drtivá většina, potravin má na sobě nápisy typu - NEW !! LESS FAT/SUGAR/ADDITIVES !!!! NEW - REDUCED .... doplň cokoli ... - NEW FORMULA - LESS OIL - SAME TASTE / BETTER FOR YOU !!! FAT FREE / SUGAR FREE a kýho čerta. Dokonce už se tady ani nepíše, že něco má třeba 3% tuku, to se tady vyjádří výrazem - 97% FAT FREE :-DDD Bio potravin je tu samozřejmě přehršel. Asi 10 minut sem přemejšlel, proč je tu tak drahý kuřecí maso, bylo to proto, že bylo z BIO chovu a na obalech byl popis jak se na tý farmě kuřata mají jak "prasata v žitě. Stejné nápisy najdete na vajíčkách - CAGE FREE // FREE RANGE atp. a uvnitř opět popis v jak skvělých podmínkách si slípky rochní - maj třeba stálý přístup k vodě, volný výběh na dvůr a dokonce hřad. U vajíček nemáte na výběr, ale u masa se mi nakonec podařilo najít kuřecí, který stálo polovinu, než ostatní a bylo bez nápisů - kuře asi zaživa mučili rozžhaveným železem, že to bylo tak levný. Nicméně maso chutnalo kupodivu stejně :) Už se nám podařilo vychytat si produkty, kde je tuk, cukr, éčka, olej atp. Ale je to boj.

Celá tadle fraška nám mírně vyvrcholila, když sme v jakýmsi obchoďáku vybírali chipsy (maj tu opět obrovskej výběr, takže konzumuju po kilech) a když sme konečně vybrali nějaký pořádný mastňáky, přišla k nám paní a jala se nám vysvětlovat, že je to pro nás velmi škodlivé a že ze stejných tuků se dělaj motorový voleje. Odvětil sem, že to je přesně to, co chci a vzal si ještě jeden pakl :) Řekl bych, že lidi tady z toho začínaj bejt pěkně zblbý.Vždycky si vzpomenu ta takový ty český, komančský čipsy česnekový v tom průhledným sáčku, jen s lístečkem uvnitř. Tvrdý jak šutr, plavou v oleji a sou přesolený. Sou výborný a mám je hrozně rád, ale myslím, že ten výrobce by tady šel rovnou do lochu.

Občas - resp. ve středu - ještě nakupujeme na místním trhu. Každou středu je tu v centru města takovej trh s potravinama. Něco mezi zelňákem a budapešťskou tržnicí - jsou to domácí výrobci, farmáři, včelaři, pekaři, řezníci a všichni nabízejí spoustu lahůdek a zajímavostí. Rozdíl oproti evropskejm tržnicím a trhům je ten, že je všechno o dost dražší než ve kšeftě - protože je to všechno domácí a zdravé. Nicméně všechno, co sme tam koupili bylo fakt výborný, to se musí nechat. Zmíním jen máslo od jakýhosi domácího výrobce, krásně žlutý a plný a tučný, pouze nabraný do průhlednýho kalíšku - lepší sem v životě nejedl. Takže když se prásknete přes kapsu ještě víc než normálně v Coles tak máte fakt pochutin spousty.

Todle mi u nás taky chybí.

Jo a maj fakt moc dobrý mlíko - strašně mi chutná. Je trošku jiný než všechny možný druhy u nás nebo v maďarsku. Kupuju jakýsi Australia´s best tasting milk a fakt neskutečně dobrý. I jiný druhy sou ale lepší než u nás - čím to nevím.
A ještě jednu věc musím zmínit - malý sušený párečky/klobásky k zakusování mezi jídlem Twigs - toho bych si nejrači nabral kufr. No a základem dobré stravy je samozřemě sušenej ananas v kombinaci s octovejma čipsama :) Celkově pořád testuju a zkouším nový a nový věci, což mě baví a u nás je to těžko možný páč všechno je vyzkoušený za 2 týdny. Trošku nadsazuju, ale rozdíl je fakt jasně patrnej.

A poslední rozdíl s nakupováním - jakmile jsou některé pokladny víc jak 3 lidi, okamžitě běží další prodavačka otevřít další a omluvou zve čekající k sobě. Fakt sem ani jednou nečekal snad dýl jak 2 minuty. To je fajn ... než se mě s vyceněnýma zubama zeptá "how are you" - na kteroužto demenci si fakt nemůžu zvyknout :)

Hi there mate, how are you? (hajdemejthauárja)

... aneb jaxe máme? ... mám chvilku než něco vyrenderuju, a než začnu psát o něčem zajímavým tak jen v rycyhlosti - máme se skvěle. Je tu parné léto, pátek a víkend proběhl u moře a v sobotu sme dokonce okusili místního Guinesse a poučeni z předchozích nezdarů si vzali uzavřený boty, takže se nám podařilo popíjet až neuvěřitelně i přes půlnoc :) Ovšem po relaxu zase nastupuje velmi pracovní týden, kdy makám a budu muset makat i nadále jak "blbej" :) Tamaře mírně týden kazí zánět vnějšího ucha, ale nemá zase tolik práce tak pohoda. K návštěvě nemocnice se dostanu později.

Márná o luxus snaha :)

Blog je momentálně luxus. Dneska skoro nemůžu kreslit, musím dělat pauzy, už moc nepomáhaj ty náplasti takže leduju a fakt každá minuta od klávesnice je úleva. Do toho sem v pátek zakřikl ty překlady a "zaskóroval" sem dlouhej překlad na úterý. Právě sem dodělal další návrh a musím začít překládat, jestli chci všechno stihnout.

Blog rozhodně nechci přestat psát, ale teďka fakt nemůžu psát páč to "kurefsky" bolí :( Takovejdle pracovní zápřah sem už dlouho neměl :(

Patti Smith v Praze

Nedá mi to a musím to prostě poslat dál - poetika Patti Smith a Prahy.

(zase se mi zastesklo :)

Práca aka. trabajo

Bohužel není čas psát, páč mám hrozně moc práce. Přišlo několik návrhů stánků, který sem nabral, takže celej tendle týden makám jak šroub. I víkend mám fuč, protože mám termín na velkej návrh v pondělí a moc netuším jak to stihnu. Naštěstí mám míň překladů, takže se můžu víc věnovat kreslení, ale i tak pořád překládám.

Takže sem celý dny doma a snažím se urvat tak půl až hodinu na bruslení a bazén, abych vypadl z bytu a jinak sedím u komplu a makám. Bez maďarskejch náplastí na zápěstí bych nezvládal, páč zápěstí samozřejmě bolí jak čert, to pracoviště tady má do ergonomie daleko, po pár hodinách si spíš přijdu jak ve středověký mučírně, a navíc sem si v HU zapomněl trackball - což je už po dlouhá léta můj "nativní" ovládací prvek. Nicméně sehnat tady wireless trackball se mi nepodařilo a dávat nekřesťanský prachy za kabelovej se mi nechce - navíc by to postrádalo smysl.

Jedním slovem galeje :) Trošku mě mrzí ten víkend, páč Tamara se půjde opět pokusit o silnější intoxikaci alkoholem a vyrazí někam s Robem nabírat aussie zážitky, ale halt potřebuju prachy :( (navíc mě to kreslení fakt baví i v těchto podmínkách).

Doufám, že se aspoň o víkendu dostanu k napsání pár dalších postřehů. Teď fakt nesthíhám.

Aus vs. Ev.

Udělal sem si pro sebe malý porovnání. Už chápu proč je tady všechno tak velký :) Austrálie - 6. nejrozlehlejší stát světa. Mimochodem - cca 21. milionu lidí :DDD

Jo a ten boj proti kouření a alkoholizmu, zřejmě nese své ovoce - 7. místo, co se očekávané délky života týče - 81,63 let (ČR - 61. místo - 76,81 let). Nicméně pět let je sakra málo za to, že tu není pořádná hospoda :DDDDDDD

Informace CIA WF 2009.

BYO

Ještě jednou se vrátím k místní prohibici. V sobotu jsme jeli s Robem k moři, kousek od Brisbane do města Redcliffe. Pláž a moře zase paráda, vše podobné jako předtím na Gold Coast. A po koupačce v moři zachtělo se nám večeře a nejlépe rybí. Všude tu samozřejmě mají "fish&chips" jako národní pokrm tak jsme chtěli okusit. Zastavili sme zcela náhodně u jednoho "rybího grilu" na předměstí Brisbane. Vypadal solidně, měl velkou zahrádku a jedlo tam hodně lidí. Jídlo bylo drahý, žádná extra super specialita, ale velmi dobrý grilovaný různý ryby a mořský potvory. Nejpozoruhodnější bylo množství. Dali sme si s T. talíř pro dva a myslím, že by to stačilo pro běžnou čtyřčlenou rodinu. Bylo mi pak asi hodinu špatně z přežrání a stejně sme si toho hodně nesli domů.

Ale abych se dostal k tý prohibici. V tý restauraci neprodávali pivo (nebo jinej alkohol) - ale byla to BYO - Bring Your Own - restaurace. Tzn. můžete si přinést vlastní pivo nebo víno a oni Vám ho vrazí ochotně do mražáku a pak Vám ho servírují. Nejde mi do hlavy, koho má toto chránit. Můžete si přinést kolik chcete alkoholu, můžete ho pít mezi děckama, můžete si přinést od whisky po pivo cokoliv, čišník Vás obsluhuje, ale nesmí alkohol prodávat. Nenapadá mě jedinej benefit v rámci ochrany společnosti před alkoholismem - než ten, že zapomětliví kaliči musí (jako my) urazit jednu cestu za roh do "krámu s chlastem". Nicméně bylo mi vysvětleno, že licence na prodej alkoholu pro běžné "family" restaurace jsou velmi drahé a proto funguje systém BYO - tzn. jediný, co mě napadá je, že vláda prostě rejžuje prachy. Není to opatření na ochranu společnosti, ale na vyrejžování peněz imo na úkor společnosti.

Výhoda byla, že nám 3 pivka zbyly a ty sme pak doma vypili u partičky mariáše, kterej sem Tamaru a Roba naučil. Tedy vysvětlil sem pravidla, nejsem jak mnozí víte zrovna excelentní mariášník.

p.s. Jedna moje oblíbená písnička se menuje "skimming stones" - netušil sem o co jde, protože slovník tvrdí něco o zpracování mlíka, až do týdle soboty. V jednu chvíli vzal Rob oblázek, hodil žabku a zeptal se jestli v Evropě taky "skimm stones" :D

Páteční abstinence :)

V pátek večer sme se rozhodli zajít si na pivo. Oba jsme měli přeložený páteční dokumenty, takže jsme se svolením našeho PM Krisztiána opustili pracoviště a šli do blízké zóny barů a klubů - zůstávaje na telefonu (kdyby něco). Přece jen v 9.00 večer našeho času byla ještě tuhá pracovní doba :)

Usadili sme se na ulici na zahrádce jednoho klubu/kavárny a objednávali si jeden JUG za druhým - celkem tuším 3. Místním se velmi líbí moje kouření dýmky, většina tvrdí, že to ještě nikdy neviděla. Pár lidí se s námi mírně družilo a k mému překvapení všichni už byli v Evropě a když už ne přímo v Praze tak o Praze i o Slovinsku mají poměrně jasnou představu.

Po půlnoci nás napadlo zajít si do jinýho baru na Guiness a to byla chyba. Náš bar už sice pomalu zavíral, ale přece jen byl otevřený. Ten Guiness už byl zavřenej. Tak sme se vydali na menší procházku do města, kde jsme měli vyhlídnutej jeden klub pro baťůžkáře - patří přímo XXXX, což je pivo, který tady bezkonkurečně vládne. Bohužel zavřeno - přestože tam vždycky předtím bylo plno a klub vypadal na to, že jen tak nezavírá. Tak jsme se vydali ještě blíže do města, kde jsme věděli o jedné irské hospodě, která byla vždycky natřískaná. Bylo otevřeno, ale opět jsme narazili na "dress code". Měli sme na nohách sandály a to je nepřípustné. Klub byl natřískanej a výborně tam hráli, ale prostě sme se nedostali přes ochranku - ta je u každýho klubu, restaurace, kavárny, prostě všude. Jestli chcete dovnitř musíte mít "closed shoes". Osobně nechápu proč tomu tak je ... podnapilý koc na deseticentimetrovejch jehlách sou imo mnohem nebezpečnější jak sobě tak svému okolí. A na hygienu to u mě taky nikdo neuhraje, páč klub byl natřískanej, a jen prodrat se k baru znamená fyzickej kontak s půlkou osazenstva. Kolem tohodle klubu to velmi žilo, ulice byly plný lidí, vedle byl další klub, takže fakt klasickej mumraj, až na to, že všude se to hemží lidma z ochranek těch klubů a na všechno ze všech rohů dohlíží z aut policie.

Je to fakt takový podivný, neřekl bych, že se cítím bezpečněji, spíš vystupuje pocit, že je člověk pořád pod dozorem. Ulice před klubama slouží samozřejmě jako velká kuřárna, vajgly a plešky a lahve od piva všude.

Koupit po půlnoci alkohol s sebou domů je v podstatě nemožné, obchody 7/11, který sou kupodivu otevřený i po půnoci alkohol neprodávají, benzinky taky ne. Takže sme se vydali domů a v klidu na balkóně klábosili a sjížděli pět piv, který sme si koupili už odpoledne :) Mimochodem rozednívá se tu fakt brzo, už kolem 4.00 ráno, a já už skoro zapomněl, jak je to příjemný si takhle popíjet v létě za svítání.

V sobotu sme to probírali s Robem a ten "dress code" je tu fakt vážná věc. Navíc různý kluby mají různý pravidla. Sou například kluby kam se nesmí ve značkovejch hadrech, nesmíte mít na sobě žádný logo Nike, Vagabond prostě nic. Pak jsou oproti tomu kluby kam se ve značkovejch hadrech musí. Je to samozřejmě velká demence a celý to směřuje imo k bezpečnýmu rozkastování lidí, kdy yuppíci nechcou, aby jim do klubů lezli studenti atd.

Se slzou v oku jsem zavzpomínal jak na český nonstopy, tak na vietnamský krámky, kde si je možný kdykoli koupit jakejkoli alkohol - resp. v podstatě cokoli. Případně Budapešťský non-stop restaurace, kavárny nebo zase kšeftíky se vším, co takhle člověk ve 2 ráno potřebuje ke štěstí. Nic takovýho tady samozřejmě neexistuje. To asi i částečně vysvětluje proč je Austrálie daleko za námi ve spotřebě alkoholu na osobu. :D

Exterminators

Uplynulý týden by se dal nazvat - War on bedbugs. Přestože nám to tu v pondělí "vystříkal" expert, který si mimochodem vzal za hodinu "střiku" 250AU,tak to nepomohlo. V pondělí večer sme jich zase napočítali asi 30. Úterý, středa a čtvrtek pak probíhaly urputné boje s pomocí dezisekčních prášků, parního čističe na koberce, sprejů, sušičky a pračky. Bojovalo se v obou pokojích - náš i ten po Dennisovi, měnili se matrace, přesunoval nábytek a sušička s pračkou jely neustále na plný obrátky. Vše sme završili ve čtvrtek večer položením dezinsekčních bomb do obou pokojů, čímž byly boje z naší strany ukončeny. Nyní bojuje ještě Kaz, který každej den vysává a sprejuje vedlejší pokoj. My sme nakonec zůstali v našem starém, ale na jiných matracích - pružina (nic moc).

Celkově dost vopruz, protože místo bruslení po městě, sme tahali matrace a neustále vysávali a napařovali (v 35°C vedrech). Nicméně počty štěnic, které sme každý večer nacházeli v pokoji se rapidně snižovaly a ve čtvrtek pozdě večer už jsme v pokoji vysáli jen 3 exempláře, takže jsme se rozhodli tu spát. Pátek a sobota bez štěnic - aspoň, co víme. Zdá se, že jsme vyhráli. Aspoň v našem pokoji.

Google street view

Tak jsem zase řešil to focení jak mě to nebaví a koukám na spoustu míst, kde jsem na Google street view. Ale mrknul sem a už je tam i Praha a je v parádním rozlišení. Např. tady s Aus se to nedá srovnat. To místo, kde jsme byli na pláži je na street view, ale rozlišení je slabý. Když mrknete na prahu je to nádhera a fakt už to má velkou úroveň. Ve full screen módu a při interaktivním procházení místa, který znáte to fakt nemá jedinou chybu.

Určitě mrkněte. Čekám kdy bude Brno.

B.... B .... B .... bu ... bu ... BUGSSSSSSSSSS !!!!

První trable na novým bytě na sebe nenechaly dlouho čekat. Večer v poklidu na pokoji najednou Tamara hlásí, že jí po posteli leze brouk. Jelikož má ze všeho, co leze paniku a nesnáší brouky (chápu), nevěnoval sem tomu pozornost. Zabila ho, ale za chvíli tu byl další. Po něm další a další, takže nastala mírná panika ... máme prostě v pokoji nějaký broučí hnízdo. Brouka sme vyfotili a počkali až se ve Wisconsinu probudí kámoš Jiří Hulcr, světoznámý to entomolog a odborník na kůrovce. Jakmile byl online ihned jsme mu foto, které je níže zaslali.

No schválně :)

Jirka nezaváhal ani na chvíli a s radostí nám oznámil, že se jedná o štěnice - anglicky bedbug. Jsou prý už skoro vyhubeny, ale v poslední době se vrací "na plný koule". Jak jsme se později dozvěděli je to přičítáno především levnému cestování a masivnímu nárůstu "baťůžkářství". Každopádně nás Jirka uklidnil, jelikož my o štěnicích víme kulový, že nepřenáší žádné choroby a prostě jen sajou krev a pak to svědí - komár bez křídel. Jak pokročil čas, rojilo se jich tu čím dál víc, a když už jich bylo pár i na stropě rozhodli sme se k činu. Denis ještě nespal a tak nám půjčil jeho matraci, bez štěnic a spali sme v obýváku.

Dneska se ukázalo, že Emily a Kaz jsou ochotní a hned problém řešili. Zavolali specialistu. Naklusal příjemnej anglánek s chemikáliema, prohlídl matrace, určil "tu starou" dírama a flekama vod krve (poznávací znamení) jako zdroj a líheň té havětě, a jal se sprejovat insekticidem. Řekl nám to stejný jako Jirka, že štěnice se v poslední době vrací, že je to baťůžkářema a že so vopruz. S Kazem jsme nakaženou matraci vyhodili, povlečení vyprali a vysušili a uvidíme. Snad to bude lepší. Každopádně jak se ve čtvrtek odstěhuje Denis přesouváme se do jeho pokoje :)

Je fajn, že E & K řešili problém rychle a ku naší pomoci, všechno proběhlo zcela v pohodě a v přátelském duchu :)

Ale teda štěnice bylo to poslední, co bych tady čekal :)

Stěhovačka

V neděli proběhlo snadný stěhování, protože Rob přijel autem a nadvakrát nás odstěhoval. Dokonce nám pomohl i uklidit starej byt, takže sme ho dle mého názoru opustili v lepším stavu než v jakým byl. Bohužel náš bývalej domácí si to nemyslí a stejně nám po sms vytkl špinavou podlahu v koupelně. Ta koupelna byla špinavá už když sme se nastěhovali a já ji vyčistil dle nejlepšího vědomí, je tam pár šmouh na podlaze, na který bych musel vzít benzín a rejžák, ale nečekal sem že mu to bude vadit, jelikož to tam bylo už když sme se nastěhovali. Celkově mě ten borec už leze krkem a těším se až mu předáme klíče a nebudeme s ním muset nic řešit.

Mimochodem takhle se pracovalo na starým bytě.

Takhle vypadalo pracoviště na starým bytě.

A todle už je místo, kde sedím teď. Do čtvrtka. Více se dozvíte v následujícím postu.

Nový domací sou rozhodně o dost lepší. Příjemnej, mladej pár - Kaz (jap) & Emily (jižní korea). Vcelku nic jim nevadí, jedinou vadou je, že jsou úzkostlivě pořádkumilovní. Společnej pokoj a kuchyně jsou jako ze škatulky a dopředu nás upozornili, že chtějí každou středu a neděli pomoct s úklidem. Fajn, samozřejmě beru, nemám problém, ale fakt nevím jestli sme divní my nebo oni. Sem zvyklej nechávat prostě všude možně válet věci, ten byt pak vypadá divně. Tamara je na tom podobně, kdo viděl naše auto po Ukrajině, ví o čem mluvím. Nicméně fakt maličkost, opět úsměvné pozastavení.

V Austrálii prý žije 500.000 asiatů a řekl bych, že většina žije právě v tomdle komplexu, do kterýho sme se nastěhovali. Je to celkem prča, protože mám u každý holky pocit, že je to Emily a každýho borca mám chuť zdravit páč je to Kaz. Máme číslo bytu 1409 a sme ve 4. štoku, řekl bych, že v tomdle bloku žije víc asiatů než je jich v celý holešovický tržnici i s přilehlým okolím :)

Bazén je pro mě lepší ančto obsahuje "whirlpool" část - klasickou vířivku, která je ovšem oddělená od zbytku bazénu a voda v ní má asi 40°C. To je přesně něco pro mě. Dneska přes den sem se tam válel a nechci nic jinýho, i když Tamaře přijde zvrhlý válet se v 40°C vířivce, když venku je 35°C ve stínu :) (a zítra nás prej čeká 37°).

Jinak pokoj je asi tak stejnej, a celkově mám z tohodle místa mnohem příjemnější pocit. Kaz je celkem družnej a chce si povídat, což je trošku problém, protože ten asijskej přízvuk je šílenej a navíc neumí moc dobře anglicky. Mezi sebou se s Emily baví anglicky, ale když je posloucháme tak jim nerozumíme :) Ještě tu s námi bydlí německý student Denis, kterej napřed nevypadal, ale nakonec se z něj klube celkem příjemnej maník. Ale ve čtvrtek mizí pryč a budou se hledat nový nájemníci. Což se nám opět hodí, jak popíšu v dalším postu.

P.S. Je velmi příjemné být zase na bytě s rychlou wifi, člověk má pocit, že je opět v 21. století :)

Moře anóbrž oceán - Pacifik

V sobotu proběhl první výlet mimo město - samozřejmě na pláž. Není to úplně nejblíž, ale je to celkem pohodlné. Podařilo se nám vymotat se z postele/bytu celkem brzo, už v poledne takže někdy v jednu už sme seděli ve "vlaku" na "zlatý pobřeží" - neboli do oblasti Gold Coast, což je teda i město na pobřeží. Vlak mám v uvozovkách proto, že se nejedná o klasickej vágón vlak v našeho ražení, ale spíš o moderní, trošku robustnější šalinu. Nemaže moc rychle, často zastavuje a těch 70km trvá asi hodinu. Ale je to pěkná projížďka krajem, jediný co nám znepříjemňovalo cestu byla klima nastavená asi na 14°C. Fakt kosa.

Na pobřeží už nás na jedný zastávce vyzvedl Rob a odfičel s náma pobřeží do Burleigh Heads.Přesně na týdle části pláže sme skotačili. Pár lidí tam surfovalo a my prostě blbli v těch skvělejch vlnách :)

Park u pláže.

THE BEACH - finally.

V pozadí downtown Gold Coast.

Před pláží je samozřejmě velká cedule s informacema jak se chovat nebo nechovat. Pláž je čistá, bez odpadků a všichni se chovaj spořádaně. Park je opět plnej veřejných barbecue míst (ty jsou tady prostě všude) a fontánek na pití a všude je čisto. Po hodince perného skotačení nám samozřejmě vyprahlo i vydali sme se s Tamarou hledat ňákej ten "krám s chlastem". Jelikož plavky klasického plaveckého střihu prý v Aus. nikdo normální nenosí budil sem na ulici značný rozruch, měl sem u toho navíc na hlavě klobouk a fakt všichni dost čuměli. Ale já fakt bermudy do vody nosit nebudu :) No našli sme klasickej BWL - Beer, Wine & Liquer store, zakoupili chutný místní škopek a chtěli vyrazit, nicméně hodný pán za kasou, s krutým aussie přízvukem, nám vysvětlil, že "kalba" na veřejnosti je u nich přečinem. Řešení je však velmi snadné a znáte jej z filmů - papírovej pytlík. Takže sem si odbyl svoji premiéru s flaškou (třetinka:DDD piva v papírovým sáčku na pláži. První pocit, kdy si připadáte jako kokot celkem rychlej přejde. Buď voltáž v pivu nebo prostě klasický člověk si zvykne na všechno. Pak mě to spíš přišlo jako prdel. Tendle pocit tady z tý země mám mírně obecnej, napřed divnej pocit z místních mravů, kterej vystřídá spíš smích. Samozřejmostí je vědomí, že je tu člověk na chvíli :) Ale moře a pláž přebijí hodně ... a skotačení ve vlnách a písku prostě miluju a to člověk zapomene na všechno.

asi tak ....

Večer nás Rob pozval na večeři a trošku sme se prošli po okolí - nic extra zajímavýho, pořád nevidím žádnej extra rozdíl na obloze :) A večer sme hodinu doslova mrzli ve vlaku zpátky do centra, fakt nechápu proč tu klimu nastavují tak nízko.

Pec - foto

Tak se ke mě přece jen dostalo to foto ze stavby pece.

V popředí náš australský "průvodce", kterýho Tamara potkala kdysi na jeho cestách Evropou, Rob se psem Sheilou. Vzadu pak hostitelé a stavitelé Mango & Emma. Uprostřed "pec" - naším výtvorem je kopulovitá věc na té izolační vrstvě. Spousta muziky takový stavění pece. Především při tom úvodním „hnětení/rozdupávání“ se škopkem v ruce a za zvuků RATM sem si připadal jak někde v rokáči před deseti lety :)

Homeopatií na krávy

Tak Austrálie je pravděpodobně opravdovým rájem pro homeopaty :) Tamara si dneska koupila bio, organickej vanilkovej jogurt. Má to balení, konzistenci a chuť krému na ruce. Na krabičce je uvedeno větší množství informací o tom, jak zdravý produkt právě jíte. Žádná umělá sladidla, při výrobě nebyly použitý žádné chemikálie atp. včetně informací o tom jak zdravě byly vypěstovány a ošetřovány suroviny. Ale poslední věta tomu dala korunu - nechám na posouzení laskavého čtenáře:

"Cows requiring treatment receive vitamins, herbs and homeopathic remedies."

Prodávat lidem cokoli co vzešlo z krav, který někdo léčí bylinkama a homeopatikama, bych já osobně považoval za ohrožení obecnýho zdraví :)

Pec

Dneska konečně trochu relax ála léto. Tamařin kámoš Rob nás kolem poledne nabral a odvezl ke známejm, kteří si staví na zahradě hliněnou pec. Je to velmi sofistikovanej běh na dlouhou trať a my se účastnili stádia, kdy už je položen základ pece a na něm je písečná forma určující tvar. My měli za úkol pořádně promixovat tu "hlínu" / "cob" - což je jíl a písek (nepřidávali sme slámu) a tím mixem oplácat tu pískovou formu. Nemám žádný fotky, něco fotili domácí tak to možná někdy uvidím, ale pro hrubou představu sem našel na netu návod a tady je fotka toho, co sme dělali. Není to ta "naše" pec.

 

Lidi, je to velká legrace :) Musíte u toho mít dostatek australskýho piva Coopers, který dohání nedostatky v chuti voltáží (5,8%). Musí bejt parnej letní den. A musíte bejt na zahradě, která vypadá jako botanická zahada v ČR, u dvou pohodovejch lidí, kteří na učí herectví a jsou rádi, že Vás tam mají. Pak je hodinový dupání v jílu a tříhodinový plácání bláta na pec podle odbornýho návodu veliká prdel. Nakonc to všechno zkončíte pravým australským "barbecue". Aussies love their bbq - jak nám bylo již nesčetněkrát připomenuto. Byl to fakt příjemnej den a doufám, že ten párek ještě uvídíme. Snad se u nich stavíme, až bude pec hotová a dáme si z ní pizzu, což má bejt někdy kolem vánoc.

 

No a pak je po grilovačce, piva je sice ještě dost, ale je 5 hodin a za chvíli začíná šichta. Takže teď zase překládačka u bazénu. Naštěstí bylo dneska velmi málo práce :)

 

Fascinovala mě ta jejich zahrada, oba jsou zapálení do pěstování vlastních plodin a snaží se být soběstační, co se týče zeleniny a ovoce. Takže jejich zahrada fakt vypadá jako skleník v botanický zahradě u nás. Palmy, mangovníky, aloe vera, jahody a kýho čerta a vše v úhledných záhoncích a mezitím jsou rozesety masky brazilskejch domorodejch kmenů, fakt zajímavý.

Working by the pool :)

Tak tento týden je ryze pracovní. Ani sme od té neděle nebyli "ve městě". Oba máme nějakou práci i mimo Euroscript, takže sme se v podstatě nehnuli z "baráku". Já přes den nakreslím jeden design, klient mi to shodí a druhej den to kreslím znovu - zítra mě to čeká zase a je to frustrující. A večer překládám jak fretka.

Naštěstí sme zjistili, že u bazénu je veřejná wifina - asi účelově pro obyvatele komplexu. Takže v 6 večer úléhám na opalovací lehátko a válím se na něm s přestávkou na nabití baterky až do 2 do rána :D  Mimochodem velmi oceńuju dvě baterky do NTB - což je asi jediný plus tý krádeže, díky tomu šmejdovi můžu makat cca 6 hodin bez nabíječky, což už má úroveň 21. století. Nebo makáme doma jen na tom šíleným mobilním připojení. Bohužel todle pracovní tempo, především množství překladů za poslední 3 dny si opět u mě vybírá svoji daň v podobě zanícených šlach na zápěstí. Maďarský náplasti, který sem na to v Pešti objevil naštěstí fungují.

Ale jelikož je krásně tak nějakeá ta chvilka na bazén a relax na sluníčku se vždycky najde, případně na přípravu opulentní večeře o několika chodech - s klokanem :) A samotná práce na lehátku u bazénu je taky vcelku "příjemná". I teď sme oba u bazénu a je vlahá přívětivá letní noc.

Jinak náš domácí se nás už taky asi chce zbavit, takže vodí do bytu lidi na prohlídky a vypadá to, že v sobotu se přestěhujeme.

Zítra, ale bude líp, snad stihnu ráno rychle překreslit ten design a odpoledne sme zváni Tamařiným kámošem na stavbu jílové pece k jeho kámošům na zahradu. Válení se bahně pár hodin nás samozřejmě velmi láká a slibuje to příjemnej relax a "spoustu muziky" :D Takže mažu kožit bych se tam stihl dostat :)

Toš já bych si dal take teho klokana ...

Xem dneska poprvý jedl klokana :) Byli jsme varováni, že maso je to tuhé, takže sem ho měl 2 dny na česneku, olivovém oleji a soli. Pak sem pohonil takový menší steaky na pánvičce. Bylo to kupodivu chutné maso. Připomíná to hodně krávu, ale je to přece jen maličko tužší. Netuším jaký by to bylo nemít to naložený. Nicméně prej je to maso velmi zdravé, ančto obsahuje jen 2% tuku a je bohaté na železo (tuším). Je fakt, že tuk v tom žádnej nebyl.

Celkově chutnalo, všem doporučuju :) a vzhledem k ceně, je tu fakt levný, asi jako kuře, sem ho určitě nejedl naposled :D

Fotky - photos - pinturas - fotografííííja .)

Tak konečně první fotky. Nemám foťák (ten je asi někde v zastavárně v Pešti), takže všechno je X1. Navíc se mi vůbec nechce fotit tak je všechno jen v rychlosti od boku.

Downtown.

South Bank - city beach

Todle se tu všude fláká po ulicích :)

Park na South Bank.

Downtown.

Tady je místo novýho bydliště. Není to ten samostatnej blok uprostřed, ale ten mírně napravo - velkej chaosblok. Nafotím až se tam nastěhujem, je to lepší než to vypadá. Akorát je tam jakási "construction site" předtím. Doufám, že nemakaj v noci. Já se z těch bydlišť "se staveništěma" prostě nevyhrabu.

Tak todle naše idylické pracoviště překladatelské se nelíbí "mr. robbiemu" aka. našemu "landlordovi".

Ellington (tak poeticky se menuje náš bytový komplex) pool.

No comment.

Queen´s street mall - velká nákupní zóna a střed města.

Opět Queen´s street.

Boardwalk u řeky - pár metru odsud bydlíme kousek od tohodle místa sem "street translatil".

Opět Boardwalk tady v Teneriffe.

A na týdle ulici bydlím, hned nalevo jak je ta příjezdová cesta je vstup do Ellington komplexu.

Moving pictures ...

Dneska večer dem do kina :) Velmi se těším na novýho Gilliama s Deppem - The Imaginarium of Doctor Parnassus.

Možná dneska bude první pokuta - jedem totiž na bruslích a ve městě je zákaz bruslení po 20.00 ! Řekl nám to maník ve kšeftě s bruslema, sám bruslař. I on to považuju za velikou blbost a řikal, že máme normálně bruslit. Ale sem zvědavej kdo nás odchytí. Todle mi osobně přijde fakt hodně ulítlý. Noční bruslení je navíc úplně boží.

Jo a mimochodem - všechno je tu drahý "jaxfiňa", ale lístek do kina je levnější než u nás - 7,5 dospělej a 4,5 AUD studentskej ! Nechápu a pořád říkám, že u nás sou lístky do kina šíleně předražený.

Stěhuji, stěhuješ, stěhujeme se :)

Problémy, který máme s domácím nakonec řešíme přestěhováním. Včera sme se byli podívat na jeden byt ve městě a jsme úplně spokojení. Budem sdílet s korejsko/japonským párem a do třetího pokoje prej přibude časem nějakej německej student. Nicméně budeme mít větší pokoj, nikomu nebude vadit, že pracujeme od 6 večer do 2 do rána a že kouříme na balkóně. A budeme blíž k centru města. Navíc budem bydlet o dost levněji. Opět bytovej komplex, opět bazén, nicméně né ve snobský čtvrti jako jsme teď. Ten novej komplex je obrovskej, mnohopatrovej blok a převážně sme tam viděli mladší asiaty. Bude to novější budova, všechno samozřejmě opět čistý a na úrovni. Provedla nás ta korejka a byla fajn a milá a celkově to vypadalo, že jim nebude vadit vůbec nic :) Todle místo má svoje kouzlo a je tu pěkně, ale fakt sme si nepadli s tím domácím a platíme zytečně moc peněz za "luxus vyšší střední". Navíc tu nečiší pohoda, ale trošku něco jinýho. Nechce se mě pouštět do detailnějšího rozboru pocitu jakej mám z tohodle místa, můžem dyštak probrat individuálně.



Každopádně se těším na ten novej flek :) Budem blízko města a tý pláže, třeba tam bude i beachvolejbalový hřiště.



Pro představu - rychlá mapka odkud kam se stěhujeme.




A ještě k tomu bydlení:

tak v tomdle bazénu se válíme teď - fakt "nóbl" čtvrť;

a v tomdle se budeme válet - není moc vidět, ale je dole uprostřed toho velmi podivně tvarovanýho bloku :)

p.s. název tohodle příspěvku je navozen okolnostmi - Tamara se dneska začala učit česky podle učebnice pro cizince :)

Austrálie aneb "how I started to worry and learned to love Europe (even more)" :)

Tak je mírně oblačné, trošku větrné leč teplé sobotní ráno což je abych tak řekl, ideální čas na popis některých zážitků. Mám za sebou dva večery v baru, s Tamařiným australským kámošem, a dvě projížďky městem na bruslích a pár dalších interakcí s touto zemí a jejími obyvateli, tak akorát na vytvoření prvního dojmu.


Austrálie není Evropa :) Austrálie je země plná nařízení, pravidel, pokynů a zákazů. Narážíme na to doslova na každém kroku. V našem bytovým komplexu se nesmí u bazénu kouřit, pít alkohol nebo přinášet sklenice a samozřejmě se nesmí do bazénu skákat. U barbecue v našem komplexu se nesmí kouřit, poslouchat hudba. V každým parku se nesmí asi 115 věcí. Velkej boj je tady proti kuřákům - samozřejmě se nesmí kouřit v barech, ale nesmí se kouřit ani na většině záhrádkách. Dokonce se často nesmí kouřit ani venku před barem, ale jsou tu šipky a nápisy, který směrujou kuřáky třeba 30 metrů opodál na křižovatku. Je fakt, že v Austrálii moc lidí nekouří. Včera sme byli v baru, kde měli zahrádku a na ní se smělo kouřit pokud na stole neměl nikdo jídlo. Fair enough. Asi deset metrů vedle byl kuřáckej koutek - 3 bufet stolky se židličkama a popelníkama. Inu usadili sme se, ale hned tam byl maník a vysvětlil nám, že tam se sice může kouřit, ale nesmí se tam pít (měli sme samozřejmě v ruce pivo). A na zahrádce se zase mohlo pít, ale né kouřit. A taková podobná "catch 22" je to tady se vším.

Ale zdaleka to není jen kouření, město je ideál pro bruslaře, co dím ideál ... ráj. Ale opět, na hlavní nákupní třídě se nesmí bruslit vůbec. Jeden den sme tam normálně jezdili, ale včera nás tam chytl místní "sekuriťák" a brusle museli dolů. Měli sme to asi 40 metrů na k ulici, na kterou sme potřebovali a na které už se bruslit mohlo, tak jsem ho požádal ať nás nechá ten kousek dobruslit, ale nepovolil. Museli sme těch pár metrů přejít. Dostat se na bruslích do baru je nemyslitelné. Je tu takový centrum barů a hospod a klubů a všude je ochranka a vyhazovači. I na zahrádkách normálních restaurací. A na bruslích Vás tam prostě nepustí. A nepustí Vás tam ani bosky, protože mají "dres code". Nakonec sme se do jednoho baru dostali, ale když pak zavřeli měli sme u smůlu. Nepustí Vás ani na zahrádku, ani k prvnímu stolku. To mě asi zaráží nejvíc, asi v jednu v noci sme chtěli jít na další zahrádku, byl tam volnej stůl, pár kroků od "vstupu" na zahrádku. Ale ženská, která tam "velela" nás tam nepustila ani na bruslích ani bosky. Prosili sme a zaříkavali se "evropskou neznalostí místních poměrů", ale nic. Nenechala nás udělat pár kroků, sednout si, vypít jedno pivo a odejít. Ne. Stejný jako maník, co nás nenechal ujet 40 metrů na bruslích. Myslím, že todle by se mi nikde v Evropě nestalo. V tu středu sme se dost družili s místními "aussies" a oni sami si totální přeregulovanost země velmi uvědomují. Když to začnem rozebírat tak hned přitakávají, že je to fakt, a že to jako sucks mít tady tolik omezení a pravidel a tvrdí, že jediná možnost jak to přežít je prostě ty pravidla porušovat nebo prostě se jich tak striktně nedržet. Skončím v lapáku brzo.

Ale město je pěkný, čistý - jak jinak - a včera v baru, nijak extrovním, byla na hajzlu ústní voda :) Náš bytovej komplex, jak zjišťujeme bydlíme pěkně snobsky nóbl, je jako ze škatulky. Samozřejmě, nic se tady nesmí. V tom osobně vidím kámen úrazu, všecko je čistý a krásný, ale proto, že je tady všechno zakázaný. Asi to jinak nejde s lidskou masou, ale kdyby to bylo protože to lidi chtějí a uklízejí po sobě a nedělají bordel tak by se mi to líbilo. Takhle je to slupka vykoupená těma zákazama a nijak extra mi to neimponuje. Nevím jestli to s tím souvisí, ale možná jo - na ulici se všichni usmívají. Všichni vypadají strašně spokojeně, blaženě a šťastně. Ale prej to je taky jenom slupka, tak nevím. S náhodnými kolemjdoucími zatím moc družby neproběhlo, ale fakt se na Vás všichni kření jak nejlepší kámoši :)

Je tu "how are you" demence na kterou si nemůžu zvyknout. Asi to přijde časem, ale prodavačka v supermarketu na Vás prostě automaticky vyvalí "how are you". Nedávám to.

Ale nechci, aby to vyznívalo moc negativně, plně respektuji rčení, "když chceš s vlky žíti ...", takže to neberte tak, že si stěžuju. Sundám brusle a do baru si příště vezmu boty. Jsou to prostě postřehy o rozdílech. Užívám si poznávání nový země a baví mě se utvzovat v dojmu, že Evropa je prostě nej a taky se tady ze mě asi stane nakonec i českej patriot. I když vždycky sem říkal, že si myslím, že u nás se velmi dobře žije s ohledem na poměr civilizovanost/svoboda a kvalitu a cenu piva :)

Pivní kultura zde neexistuje a jako všechno je tu pivo šíleně drahý. Pije se ze třetinek - teda tuším 0,375 sklenic a když máte štěstí máte je za 5 AUD. Včera sme byli v prej nejlevnějším baru, kde místní XXXX (to je název) stálo 4,75 AUD - lahev. Točený v baru stojí kolem 7AUD, ale když si koupíte "JUG OF BEER", což je velkej džbán, litr a něco, z kterýho si to pak rozlíváte na stole do těch skleniček, vyjde tuším na necelých 5 AUD. Jinak není to nic extra, ale dá se to pít, asi jako gambáč :)

Jinak město je fakt pěkný, americkýho typu se spoustou zajímavejch vychytávek, který pomalu objevujeme. Například veřejná umělá písečná pláž, veřejný barbecue, všude cyklostezky pro cyklisty, fontánky na pití atp. Navíc je tu fakt krásný léto, i když poslední dva dny tu proběhly letní přeháňky, takže když vezmem brusle a jdeme se projet nechci nic jinýho :)

A samozřejmě odteď už je bazén základ spokojenýho života. Mít možnost si kdykoliv skočit - ech vlastně sejít - do bazénu a zaplavat si je skvělý.

More trouble :)

No tak právě sem chtěl popsat středu - výlet do města a večer v baru, ale máme další problém. Našemu domácímu nějak nedošlo, co to znamená, že makáme z domu v evropskou pracovní dobu a přišel s tím, že není možný, abychom tu měli kancl. Navíc přišel s dalšíma technickejma věcma ohledně soužití, s kterejma nejsme moc kompatiblní. Navrhl taky ať si kancl najmem, ale to je samozřejmě nesmysl. Takže nám začne hledání novýho podnájmu. Maník je rozumnej, slušnej a chce věci řešit kompromisama k oboustranné spokojenosti, to je fajn. Nicméně evidentně hledal jinej typ lidí do toho bytu a my zase chceme byt, kde si můžeme nechat boty v chodbičce a nemusíme si je tahat do pokoje :) Prostě vypadá to, že nejsme kompatibilní. Mimochodem napsal nám velmi dlouhej email o těch technických věcech a přitom včera večer sme byli "všichni" doma a neříkal nic. No nic, jiný kraj jiný mrav. Každopádně je to další menší vopruz. V tu středu už sem si to tady velmi užíval a konečně se dostavila ta pravá "euforka" :)

Street translating & internet trouble

Jako vždycky - čím víc se toho děje tím míň času je na psaní.
Předně velikej průšvih je ten internet. Nastěhovat se do bytu bez připojení byla blbost, ale zase sme netušili jak drahý tady bude mobilní připojení a jak bude pomalý a problémový. Takže ta práce odsud probíhá zatím ve velmi provizorních a polních podmínkách.

Takže ten poslední večer, v úterý, když zavřeli tu čínskou restauraci šel jsem si sednou na roh naší ulice. Je tam místo, pěkně na křižovatce pod stromem, kde chytám nezabezpečenou wifi s celkem rychlým připojením. Přinesl sem si i židli a asi 3 hodiny tam překládal. Zajímavá zkušenost. Pejskaři a lidi vracející se takhle kolem půlnoci z města sice podivně koukali, co jsem to za zjev, ale nikdo se nakonec na nic nezeptal. Bylo to velmi příjemné, od řeky pofukoval mírný vánek, nade mnou hvězdy, teplá letní noc, nikde nikdo. Fakt se dobře "pracovalo" :) Pro zajímavost, místo se nachází zde - je to ten jihozápadní roh, kde je to zaparkovaný bílý auto. Přesně u jeho zadního kufru na tom pásu trávy mezi silnicí a chodníkem sem překládal.

Ve středu nám kámoš od Tamary, žijící na sever od nás na pobřeží přislíbil, že nám půjčí mobilní modem a my si koupíme jen simku a kredit. I to je drahý, ale bez platby za modem už sme se rozhodli, že to vemem. Takže sme si zajeli do města - popíšu v dalším příspěvku - koupili simku a získali trošku vnitřního klidu - zcela neoprávněně jak se později ukázalo.

Modem jsme měli vyzískat kolem 8 večer, takže sme v 6 naklusali k číňanovi - prvnmí trouble. Není možný dát si v prázdný restauraci jenom kafe a čaj, musíte jíst jestli tady chcete makat. Navíc se jim zdálo velmi podezřelý, že tam "pravidelně" chodím makat a vyptávali se nás na spoustu věcí jako proč zrovna jejich restaurace atp. Demence veliká, byl sem nasranej a nemuset akutně dělat odešel bych bez zaplacení i toho čaje, kterej sem už měl na stole.

No pak přišel kámoš přinesl modem a šli sme na pivo, z kterýho sme se už nevrátili :) Popíšu opět později.

Včera maje modem a simku měl sem dobrou náladu, že konečně bude net doma. Podařilo se mi zprovoznit připojení, leč bohužel ne nasdílet jej pro oba ntb. Navíc teda signál je tu chabý, připojení je pomalé, neustále padá a často se modem odmítá připojit na což pomůžou různé šamanské praktiky a několik restartů, případně reinstalace toho softu pro připojení. Opět si připadám jako před 10 lety v Borkovanech, kdy sem vytáčel na modemu telefonní číslo Telecomu. No nakonec jsem nainstaloval potřebný softy na můj ntb, abych mohl překládat lokálně a včera pracoval stylem občasného VPN připojení, přesunu souborů - Budapešť - Brisbane a překládal sem lokálně na ntb. Na těch projektech, na kterých jsem teď to jde. Pokud dostanu příští týden práci na něčem jiným mám po ptákách a musím bejt fakt pořád online. Snad už se příští týden zjeví maník s tím připojením do bytu. I když to bude nějaký ADSL a nedělám si moc iluze, že to bude šlapat případně, že to bude "rychle šlapat". Fakt bych se nenadál toho, že Austrálie žije v internetovým pravěku. Nějaký kabely, UPC, unlimited download 30MB/sec to je tady utopie.

Momentálně si opět hraju s nasdílením toho mobilního připojení, abysme večer aspoň mohli být připojení oba. Včera sme "sdíleli" tak, že sme si předávali fyzicky ten modem :) Btw. Tamara je na tom líp, překládá všechno lokálně a pouze uploaduje soubory. Ten můj VPN systém je problém. Ale stačí mi být online napíchlej do Pešti a překládat lokálně. Snad se mi podaří to zprovoznit dneska. --- Už se podařilo, nicméně je to extrémně pomalé.

První fotky

Tak právě makám v čínský restauraci ani né kilák od bytu. Z McD vcentru mě v 6 vykopli, páč zavírají. Dneska sme si s Tamarou nakoupili dopravní prostředek - voba dva brusle. Oba dva K2 - já špičkový fitness "fatty" ona slušný fitnessky. Město je ráj na brusle takže sem se po vykopnutí z McD vydal po "boardwalk" podél řeky do jedný kavárny kousek od bytu. Ta projížďka na bruslích mi dodala asi první velikou vlnu euforie z toho, že jsem tady. Za prvé projížďka na bruslích mě vždycky zvedne a za druhý ten "boardwalk" je boží.

V rychlosti 2 fotky, krásnej letní vlahej večer, příjemná projížďka.




S tou prací po těch kavárnách a restauracích to bude legrace, tady odsud mě vyhodí v 10, kam půjdu pak ještě netuším :) Robbie dneska sepsal smlouvu se společností na připojení, nicméně řekli mu, že to bude do 14 dní. To je síla. Připadám si jak v česku před 7 lety.