íár

Asi před týdnem začalo Tamaře "píchat v uchu" (my sme tomu tak za mejch mladejch let říkali), i naznali sme, že se jedná o zánět středního ucha a jali se vyhledat lékařskou pomoc. Napřed sme zašli do "travellers medical centra" což byl jeden z prvních odkazů na googlu. Bohužel měli plno a bez předem domluvené schůzky nás nemohli přijmout a odkázali nás na nejbližší nemocnici. I vydali sme se hledat nemocnici. Zakotvili sme v soukromé nemocnice "Mater". Vstupujeme bočním vchodem a podle šipek se dostáváme do hlavního křídla, kde se maličko motáme, takže je u nás hned "pohůnek" a je samá ochota, co že si to přejeme. Po vysvětlení problém nás vede do hlavní vstupní haly (která jako by vypadla z luxusního ***** hotelu z počátku minulýho století), tam je velká recepce, kde se dozvídáme, že nejlepší bude zajít na ER - pohotovost - a taky, že si máme připravit asi 300AUD. To nás trošku zaráží, Tamara má sice pojištění, ale bude to muset zaplatit a pak to z pojišťovny vytáhnout. Můžeme prý zajít do státní nemocnice přes ulici, ale tam to prej nebudu o nic levnější. Takže je prej lepší zůstat tady, navíc by nám moc tu státní nemocnici nedoporučovali. Těžko říct, jestli je to reklamní tah loajálních zaměstnanců nebo pravda.

Na ER, což je asi 15 metrů od recepce, nás doprovodí původní "pohůnek" a my na tamní recepci potřetí vysvětlujeme, co že nás to trápí. Vyplníme pár formulářů, pak si Tamaru vezme sestra na předstvupní prohlídku a pak už je pozvána za doktorem. Doktor konstatuje zánět ne vnitřního, leč vnějšího ucha, velmi běžná záležitost způsobená vlhkým klimatem. Provete výtěr a pošle do laborky. Vše trvá asi 15 minut. Pak se čeká na výsledky z laborky asi hodinu. Potom následuje platba - zákrok opravdu stál 265 AUD !!!!! Nicméně pojišťovna nemá problém to zaplatit. Laborka si účtuje nějaký peníze zvlášť - není v těch 265 AUD. Pak jsme se stavili v lékárně pro recept - ušní kapky obsahující antibiotika a kupodivu léky stojí stejně jako u nás. Koupil sem si místní diclofenacovou mast na zápěstí a stála stejně jako u nás Fastum Gel. I ty kapky stály "pakatel". Celkově sme v nemocnici strávili asi 2 hodiny. Všichni jsou milý, usměvaví, "věnují se vám". Doktor se několikrát zeptat jestli Tamara nechce léky proti bolesti - nechtěla.

Na rozloučenou vám obě recepční zapějí "see you" - Tamara odvětila samozřejmě "hope not".

Nicméně v nemocnici tuplem vyniká demence "how are you". Je to samozřejmě úvodní věta všech "pohůnků", recepčních, sester a doktorů - co odpovědět ? Místní odpovídají "fine"/"well" - my se na to snažili odpovídat vysvětlením problému - což je překvapovalo. Ale tak sakra, sem v nemocnici tak se asi nemám úplně "fine".

Čekal sem na Tamaru u recepce a mezi psaním deníku poslouchal recepční - ať volala kvůli čemukoli, vždyky první dvě věty "how are you"--- "fine, thanks" - děcka nevymluvíte mi to do nejdelší smrti - JE TO DEMENCE !!!!! co je špatně na "hi peter, could you please send me the results?" ????? ne tady je to "how are you peter" "good, thanks" "yeah good" "would you consider sending me the results?" :D

Dále jsou na recpeci a v čekárně rozesety letáky upozorňující na následující nebezpečí:
"When in a hospital - you might FALL". A celý leták je věnován tomu, co dělat, abyste v nemocnici neupadli. Samozřemě adresuje primárně obyvatele se sníženou pohyblivostí, berlaře a "seniory" (duchny), ale uvádí i praktické rady pro normální obyvatele, jak se vyhnout upadnutí. Vzal sem ten leták tuším s sebou, ale nemůžu ho v "mírně neuspořádaných věcech" v pokoji najít. Moc sme nevěřili vlastním očím. K této Aussie filosofii se snad ještě dostanu v jiným příspěvku.

A ještě jedna věc k těm cenám lékům. Cestou z nemocnice sem hodil na bruslích "pěknou dršťku". Vymázl sem se při zahýbání ze silnice na pěší most. Hrál sem si founem a nějak sem zapomněl brzdit, zasek sem to před dvěma ženskejma a už sem "rypákem ryl druhou brázdu" (drže telefon nad hlavou by se mu nic nestalo utrpěl sem víc odřenin, než by bylo normálně nutné). No jako správnej tvrďák z "lontu" sem tomu 2 dny nevěnoval pozornost, ale zjišťujeme, že bazén v komplexu je buď plnej chemikálií nebo infekcí všeho druhu od bércovejch vředů po příušnice (nebo obojího) takže mi všechny rány začly pěkně hnisat. I ten zánět ucha připisujeme bazénu v komplexu - následně začlo bolet i mě. No každopádně vydal sem se do lékárny pro lék všech léků - peroxid vodíku. U nás to stojí pár korun. Tady stojí 100 ml 12AUD jen to fikne. Plus sem si chtěl koupit leukoplast a fáček - vobyčejnskej, kterej u nás stojí 5 korun a ještě se lékárník omluví, že ten levnější jim došel. Tady stojí rulička fáčku 10AuD a leukoplast jakbysmet - mimochodem menuje se to tady taky LEUKOPLAST - inu je to německá firma a vyrábí se to ve Francii. Chvíli sem přemejšlel čím ty rozdíly - tak mast a antibiotika stojej stejně jak u nás a blbje "fáček" se tu "plotí zlatem". Nakonec sme s Hajdem nepřišli na nic moudřejšího, než to, že antibiotika a mast si tu vyrobí sami, kdežto Leukoplast a obinadla a tak prostě musej dovážet z Evropy.

Celkově nemocnice na úrovni, příjemný zacházení, ale i tak mi 260 přijde sakra hodně - i když, vzhledem k cenám, je to prostě asi tržní cena. A doktor sám od sebe za dva dny volal, jestli jako je líp a kapky zabíraj. To má celkem úroveň - i když za ty prachy mohl přijít osobně s kytkou v ruce. Každopádně až mě příště začne "píchat v uchu" používám recept mý babičky, která prostě nakapala na vatu peroxid a vrazila na noc do ucha a bylo vyléčeno. I když dlužno dodat, že vona léčila peroxidem všechno od odřenin po bolesti břicha :)