Márná o luxus snaha :)

Blog je momentálně luxus. Dneska skoro nemůžu kreslit, musím dělat pauzy, už moc nepomáhaj ty náplasti takže leduju a fakt každá minuta od klávesnice je úleva. Do toho sem v pátek zakřikl ty překlady a "zaskóroval" sem dlouhej překlad na úterý. Právě sem dodělal další návrh a musím začít překládat, jestli chci všechno stihnout.

Blog rozhodně nechci přestat psát, ale teďka fakt nemůžu psát páč to "kurefsky" bolí :( Takovejdle pracovní zápřah sem už dlouho neměl :(

Patti Smith v Praze

Nedá mi to a musím to prostě poslat dál - poetika Patti Smith a Prahy.

(zase se mi zastesklo :)

Práca aka. trabajo

Bohužel není čas psát, páč mám hrozně moc práce. Přišlo několik návrhů stánků, který sem nabral, takže celej tendle týden makám jak šroub. I víkend mám fuč, protože mám termín na velkej návrh v pondělí a moc netuším jak to stihnu. Naštěstí mám míň překladů, takže se můžu víc věnovat kreslení, ale i tak pořád překládám.

Takže sem celý dny doma a snažím se urvat tak půl až hodinu na bruslení a bazén, abych vypadl z bytu a jinak sedím u komplu a makám. Bez maďarskejch náplastí na zápěstí bych nezvládal, páč zápěstí samozřejmě bolí jak čert, to pracoviště tady má do ergonomie daleko, po pár hodinách si spíš přijdu jak ve středověký mučírně, a navíc sem si v HU zapomněl trackball - což je už po dlouhá léta můj "nativní" ovládací prvek. Nicméně sehnat tady wireless trackball se mi nepodařilo a dávat nekřesťanský prachy za kabelovej se mi nechce - navíc by to postrádalo smysl.

Jedním slovem galeje :) Trošku mě mrzí ten víkend, páč Tamara se půjde opět pokusit o silnější intoxikaci alkoholem a vyrazí někam s Robem nabírat aussie zážitky, ale halt potřebuju prachy :( (navíc mě to kreslení fakt baví i v těchto podmínkách).

Doufám, že se aspoň o víkendu dostanu k napsání pár dalších postřehů. Teď fakt nesthíhám.

Aus vs. Ev.

Udělal sem si pro sebe malý porovnání. Už chápu proč je tady všechno tak velký :) Austrálie - 6. nejrozlehlejší stát světa. Mimochodem - cca 21. milionu lidí :DDD

Jo a ten boj proti kouření a alkoholizmu, zřejmě nese své ovoce - 7. místo, co se očekávané délky života týče - 81,63 let (ČR - 61. místo - 76,81 let). Nicméně pět let je sakra málo za to, že tu není pořádná hospoda :DDDDDDD

Informace CIA WF 2009.

BYO

Ještě jednou se vrátím k místní prohibici. V sobotu jsme jeli s Robem k moři, kousek od Brisbane do města Redcliffe. Pláž a moře zase paráda, vše podobné jako předtím na Gold Coast. A po koupačce v moři zachtělo se nám večeře a nejlépe rybí. Všude tu samozřejmě mají "fish&chips" jako národní pokrm tak jsme chtěli okusit. Zastavili sme zcela náhodně u jednoho "rybího grilu" na předměstí Brisbane. Vypadal solidně, měl velkou zahrádku a jedlo tam hodně lidí. Jídlo bylo drahý, žádná extra super specialita, ale velmi dobrý grilovaný různý ryby a mořský potvory. Nejpozoruhodnější bylo množství. Dali sme si s T. talíř pro dva a myslím, že by to stačilo pro běžnou čtyřčlenou rodinu. Bylo mi pak asi hodinu špatně z přežrání a stejně sme si toho hodně nesli domů.

Ale abych se dostal k tý prohibici. V tý restauraci neprodávali pivo (nebo jinej alkohol) - ale byla to BYO - Bring Your Own - restaurace. Tzn. můžete si přinést vlastní pivo nebo víno a oni Vám ho vrazí ochotně do mražáku a pak Vám ho servírují. Nejde mi do hlavy, koho má toto chránit. Můžete si přinést kolik chcete alkoholu, můžete ho pít mezi děckama, můžete si přinést od whisky po pivo cokoliv, čišník Vás obsluhuje, ale nesmí alkohol prodávat. Nenapadá mě jedinej benefit v rámci ochrany společnosti před alkoholismem - než ten, že zapomětliví kaliči musí (jako my) urazit jednu cestu za roh do "krámu s chlastem". Nicméně bylo mi vysvětleno, že licence na prodej alkoholu pro běžné "family" restaurace jsou velmi drahé a proto funguje systém BYO - tzn. jediný, co mě napadá je, že vláda prostě rejžuje prachy. Není to opatření na ochranu společnosti, ale na vyrejžování peněz imo na úkor společnosti.

Výhoda byla, že nám 3 pivka zbyly a ty sme pak doma vypili u partičky mariáše, kterej sem Tamaru a Roba naučil. Tedy vysvětlil sem pravidla, nejsem jak mnozí víte zrovna excelentní mariášník.

p.s. Jedna moje oblíbená písnička se menuje "skimming stones" - netušil sem o co jde, protože slovník tvrdí něco o zpracování mlíka, až do týdle soboty. V jednu chvíli vzal Rob oblázek, hodil žabku a zeptal se jestli v Evropě taky "skimm stones" :D

Páteční abstinence :)

V pátek večer sme se rozhodli zajít si na pivo. Oba jsme měli přeložený páteční dokumenty, takže jsme se svolením našeho PM Krisztiána opustili pracoviště a šli do blízké zóny barů a klubů - zůstávaje na telefonu (kdyby něco). Přece jen v 9.00 večer našeho času byla ještě tuhá pracovní doba :)

Usadili sme se na ulici na zahrádce jednoho klubu/kavárny a objednávali si jeden JUG za druhým - celkem tuším 3. Místním se velmi líbí moje kouření dýmky, většina tvrdí, že to ještě nikdy neviděla. Pár lidí se s námi mírně družilo a k mému překvapení všichni už byli v Evropě a když už ne přímo v Praze tak o Praze i o Slovinsku mají poměrně jasnou představu.

Po půlnoci nás napadlo zajít si do jinýho baru na Guiness a to byla chyba. Náš bar už sice pomalu zavíral, ale přece jen byl otevřený. Ten Guiness už byl zavřenej. Tak sme se vydali na menší procházku do města, kde jsme měli vyhlídnutej jeden klub pro baťůžkáře - patří přímo XXXX, což je pivo, který tady bezkonkurečně vládne. Bohužel zavřeno - přestože tam vždycky předtím bylo plno a klub vypadal na to, že jen tak nezavírá. Tak jsme se vydali ještě blíže do města, kde jsme věděli o jedné irské hospodě, která byla vždycky natřískaná. Bylo otevřeno, ale opět jsme narazili na "dress code". Měli sme na nohách sandály a to je nepřípustné. Klub byl natřískanej a výborně tam hráli, ale prostě sme se nedostali přes ochranku - ta je u každýho klubu, restaurace, kavárny, prostě všude. Jestli chcete dovnitř musíte mít "closed shoes". Osobně nechápu proč tomu tak je ... podnapilý koc na deseticentimetrovejch jehlách sou imo mnohem nebezpečnější jak sobě tak svému okolí. A na hygienu to u mě taky nikdo neuhraje, páč klub byl natřískanej, a jen prodrat se k baru znamená fyzickej kontak s půlkou osazenstva. Kolem tohodle klubu to velmi žilo, ulice byly plný lidí, vedle byl další klub, takže fakt klasickej mumraj, až na to, že všude se to hemží lidma z ochranek těch klubů a na všechno ze všech rohů dohlíží z aut policie.

Je to fakt takový podivný, neřekl bych, že se cítím bezpečněji, spíš vystupuje pocit, že je člověk pořád pod dozorem. Ulice před klubama slouží samozřejmě jako velká kuřárna, vajgly a plešky a lahve od piva všude.

Koupit po půlnoci alkohol s sebou domů je v podstatě nemožné, obchody 7/11, který sou kupodivu otevřený i po půnoci alkohol neprodávají, benzinky taky ne. Takže sme se vydali domů a v klidu na balkóně klábosili a sjížděli pět piv, který sme si koupili už odpoledne :) Mimochodem rozednívá se tu fakt brzo, už kolem 4.00 ráno, a já už skoro zapomněl, jak je to příjemný si takhle popíjet v létě za svítání.

V sobotu sme to probírali s Robem a ten "dress code" je tu fakt vážná věc. Navíc různý kluby mají různý pravidla. Sou například kluby kam se nesmí ve značkovejch hadrech, nesmíte mít na sobě žádný logo Nike, Vagabond prostě nic. Pak jsou oproti tomu kluby kam se ve značkovejch hadrech musí. Je to samozřejmě velká demence a celý to směřuje imo k bezpečnýmu rozkastování lidí, kdy yuppíci nechcou, aby jim do klubů lezli studenti atd.

Se slzou v oku jsem zavzpomínal jak na český nonstopy, tak na vietnamský krámky, kde si je možný kdykoli koupit jakejkoli alkohol - resp. v podstatě cokoli. Případně Budapešťský non-stop restaurace, kavárny nebo zase kšeftíky se vším, co takhle člověk ve 2 ráno potřebuje ke štěstí. Nic takovýho tady samozřejmě neexistuje. To asi i částečně vysvětluje proč je Austrálie daleko za námi ve spotřebě alkoholu na osobu. :D

Exterminators

Uplynulý týden by se dal nazvat - War on bedbugs. Přestože nám to tu v pondělí "vystříkal" expert, který si mimochodem vzal za hodinu "střiku" 250AU,tak to nepomohlo. V pondělí večer sme jich zase napočítali asi 30. Úterý, středa a čtvrtek pak probíhaly urputné boje s pomocí dezisekčních prášků, parního čističe na koberce, sprejů, sušičky a pračky. Bojovalo se v obou pokojích - náš i ten po Dennisovi, měnili se matrace, přesunoval nábytek a sušička s pračkou jely neustále na plný obrátky. Vše sme završili ve čtvrtek večer položením dezinsekčních bomb do obou pokojů, čímž byly boje z naší strany ukončeny. Nyní bojuje ještě Kaz, který každej den vysává a sprejuje vedlejší pokoj. My sme nakonec zůstali v našem starém, ale na jiných matracích - pružina (nic moc).

Celkově dost vopruz, protože místo bruslení po městě, sme tahali matrace a neustále vysávali a napařovali (v 35°C vedrech). Nicméně počty štěnic, které sme každý večer nacházeli v pokoji se rapidně snižovaly a ve čtvrtek pozdě večer už jsme v pokoji vysáli jen 3 exempláře, takže jsme se rozhodli tu spát. Pátek a sobota bez štěnic - aspoň, co víme. Zdá se, že jsme vyhráli. Aspoň v našem pokoji.

Google street view

Tak jsem zase řešil to focení jak mě to nebaví a koukám na spoustu míst, kde jsem na Google street view. Ale mrknul sem a už je tam i Praha a je v parádním rozlišení. Např. tady s Aus se to nedá srovnat. To místo, kde jsme byli na pláži je na street view, ale rozlišení je slabý. Když mrknete na prahu je to nádhera a fakt už to má velkou úroveň. Ve full screen módu a při interaktivním procházení místa, který znáte to fakt nemá jedinou chybu.

Určitě mrkněte. Čekám kdy bude Brno.

B.... B .... B .... bu ... bu ... BUGSSSSSSSSSS !!!!

První trable na novým bytě na sebe nenechaly dlouho čekat. Večer v poklidu na pokoji najednou Tamara hlásí, že jí po posteli leze brouk. Jelikož má ze všeho, co leze paniku a nesnáší brouky (chápu), nevěnoval sem tomu pozornost. Zabila ho, ale za chvíli tu byl další. Po něm další a další, takže nastala mírná panika ... máme prostě v pokoji nějaký broučí hnízdo. Brouka sme vyfotili a počkali až se ve Wisconsinu probudí kámoš Jiří Hulcr, světoznámý to entomolog a odborník na kůrovce. Jakmile byl online ihned jsme mu foto, které je níže zaslali.

No schválně :)

Jirka nezaváhal ani na chvíli a s radostí nám oznámil, že se jedná o štěnice - anglicky bedbug. Jsou prý už skoro vyhubeny, ale v poslední době se vrací "na plný koule". Jak jsme se později dozvěděli je to přičítáno především levnému cestování a masivnímu nárůstu "baťůžkářství". Každopádně nás Jirka uklidnil, jelikož my o štěnicích víme kulový, že nepřenáší žádné choroby a prostě jen sajou krev a pak to svědí - komár bez křídel. Jak pokročil čas, rojilo se jich tu čím dál víc, a když už jich bylo pár i na stropě rozhodli sme se k činu. Denis ještě nespal a tak nám půjčil jeho matraci, bez štěnic a spali sme v obýváku.

Dneska se ukázalo, že Emily a Kaz jsou ochotní a hned problém řešili. Zavolali specialistu. Naklusal příjemnej anglánek s chemikáliema, prohlídl matrace, určil "tu starou" dírama a flekama vod krve (poznávací znamení) jako zdroj a líheň té havětě, a jal se sprejovat insekticidem. Řekl nám to stejný jako Jirka, že štěnice se v poslední době vrací, že je to baťůžkářema a že so vopruz. S Kazem jsme nakaženou matraci vyhodili, povlečení vyprali a vysušili a uvidíme. Snad to bude lepší. Každopádně jak se ve čtvrtek odstěhuje Denis přesouváme se do jeho pokoje :)

Je fajn, že E & K řešili problém rychle a ku naší pomoci, všechno proběhlo zcela v pohodě a v přátelském duchu :)

Ale teda štěnice bylo to poslední, co bych tady čekal :)

Stěhovačka

V neděli proběhlo snadný stěhování, protože Rob přijel autem a nadvakrát nás odstěhoval. Dokonce nám pomohl i uklidit starej byt, takže sme ho dle mého názoru opustili v lepším stavu než v jakým byl. Bohužel náš bývalej domácí si to nemyslí a stejně nám po sms vytkl špinavou podlahu v koupelně. Ta koupelna byla špinavá už když sme se nastěhovali a já ji vyčistil dle nejlepšího vědomí, je tam pár šmouh na podlaze, na který bych musel vzít benzín a rejžák, ale nečekal sem že mu to bude vadit, jelikož to tam bylo už když sme se nastěhovali. Celkově mě ten borec už leze krkem a těším se až mu předáme klíče a nebudeme s ním muset nic řešit.

Mimochodem takhle se pracovalo na starým bytě.

Takhle vypadalo pracoviště na starým bytě.

A todle už je místo, kde sedím teď. Do čtvrtka. Více se dozvíte v následujícím postu.

Nový domací sou rozhodně o dost lepší. Příjemnej, mladej pár - Kaz (jap) & Emily (jižní korea). Vcelku nic jim nevadí, jedinou vadou je, že jsou úzkostlivě pořádkumilovní. Společnej pokoj a kuchyně jsou jako ze škatulky a dopředu nás upozornili, že chtějí každou středu a neděli pomoct s úklidem. Fajn, samozřejmě beru, nemám problém, ale fakt nevím jestli sme divní my nebo oni. Sem zvyklej nechávat prostě všude možně válet věci, ten byt pak vypadá divně. Tamara je na tom podobně, kdo viděl naše auto po Ukrajině, ví o čem mluvím. Nicméně fakt maličkost, opět úsměvné pozastavení.

V Austrálii prý žije 500.000 asiatů a řekl bych, že většina žije právě v tomdle komplexu, do kterýho sme se nastěhovali. Je to celkem prča, protože mám u každý holky pocit, že je to Emily a každýho borca mám chuť zdravit páč je to Kaz. Máme číslo bytu 1409 a sme ve 4. štoku, řekl bych, že v tomdle bloku žije víc asiatů než je jich v celý holešovický tržnici i s přilehlým okolím :)

Bazén je pro mě lepší ančto obsahuje "whirlpool" část - klasickou vířivku, která je ovšem oddělená od zbytku bazénu a voda v ní má asi 40°C. To je přesně něco pro mě. Dneska přes den sem se tam válel a nechci nic jinýho, i když Tamaře přijde zvrhlý válet se v 40°C vířivce, když venku je 35°C ve stínu :) (a zítra nás prej čeká 37°).

Jinak pokoj je asi tak stejnej, a celkově mám z tohodle místa mnohem příjemnější pocit. Kaz je celkem družnej a chce si povídat, což je trošku problém, protože ten asijskej přízvuk je šílenej a navíc neumí moc dobře anglicky. Mezi sebou se s Emily baví anglicky, ale když je posloucháme tak jim nerozumíme :) Ještě tu s námi bydlí německý student Denis, kterej napřed nevypadal, ale nakonec se z něj klube celkem příjemnej maník. Ale ve čtvrtek mizí pryč a budou se hledat nový nájemníci. Což se nám opět hodí, jak popíšu v dalším postu.

P.S. Je velmi příjemné být zase na bytě s rychlou wifi, člověk má pocit, že je opět v 21. století :)

Moře anóbrž oceán - Pacifik

V sobotu proběhl první výlet mimo město - samozřejmě na pláž. Není to úplně nejblíž, ale je to celkem pohodlné. Podařilo se nám vymotat se z postele/bytu celkem brzo, už v poledne takže někdy v jednu už sme seděli ve "vlaku" na "zlatý pobřeží" - neboli do oblasti Gold Coast, což je teda i město na pobřeží. Vlak mám v uvozovkách proto, že se nejedná o klasickej vágón vlak v našeho ražení, ale spíš o moderní, trošku robustnější šalinu. Nemaže moc rychle, často zastavuje a těch 70km trvá asi hodinu. Ale je to pěkná projížďka krajem, jediný co nám znepříjemňovalo cestu byla klima nastavená asi na 14°C. Fakt kosa.

Na pobřeží už nás na jedný zastávce vyzvedl Rob a odfičel s náma pobřeží do Burleigh Heads.Přesně na týdle části pláže sme skotačili. Pár lidí tam surfovalo a my prostě blbli v těch skvělejch vlnách :)

Park u pláže.

THE BEACH - finally.

V pozadí downtown Gold Coast.

Před pláží je samozřejmě velká cedule s informacema jak se chovat nebo nechovat. Pláž je čistá, bez odpadků a všichni se chovaj spořádaně. Park je opět plnej veřejných barbecue míst (ty jsou tady prostě všude) a fontánek na pití a všude je čisto. Po hodince perného skotačení nám samozřejmě vyprahlo i vydali sme se s Tamarou hledat ňákej ten "krám s chlastem". Jelikož plavky klasického plaveckého střihu prý v Aus. nikdo normální nenosí budil sem na ulici značný rozruch, měl sem u toho navíc na hlavě klobouk a fakt všichni dost čuměli. Ale já fakt bermudy do vody nosit nebudu :) No našli sme klasickej BWL - Beer, Wine & Liquer store, zakoupili chutný místní škopek a chtěli vyrazit, nicméně hodný pán za kasou, s krutým aussie přízvukem, nám vysvětlil, že "kalba" na veřejnosti je u nich přečinem. Řešení je však velmi snadné a znáte jej z filmů - papírovej pytlík. Takže sem si odbyl svoji premiéru s flaškou (třetinka:DDD piva v papírovým sáčku na pláži. První pocit, kdy si připadáte jako kokot celkem rychlej přejde. Buď voltáž v pivu nebo prostě klasický člověk si zvykne na všechno. Pak mě to spíš přišlo jako prdel. Tendle pocit tady z tý země mám mírně obecnej, napřed divnej pocit z místních mravů, kterej vystřídá spíš smích. Samozřejmostí je vědomí, že je tu člověk na chvíli :) Ale moře a pláž přebijí hodně ... a skotačení ve vlnách a písku prostě miluju a to člověk zapomene na všechno.

asi tak ....

Večer nás Rob pozval na večeři a trošku sme se prošli po okolí - nic extra zajímavýho, pořád nevidím žádnej extra rozdíl na obloze :) A večer sme hodinu doslova mrzli ve vlaku zpátky do centra, fakt nechápu proč tu klimu nastavují tak nízko.

Pec - foto

Tak se ke mě přece jen dostalo to foto ze stavby pece.

V popředí náš australský "průvodce", kterýho Tamara potkala kdysi na jeho cestách Evropou, Rob se psem Sheilou. Vzadu pak hostitelé a stavitelé Mango & Emma. Uprostřed "pec" - naším výtvorem je kopulovitá věc na té izolační vrstvě. Spousta muziky takový stavění pece. Především při tom úvodním „hnětení/rozdupávání“ se škopkem v ruce a za zvuků RATM sem si připadal jak někde v rokáči před deseti lety :)

Homeopatií na krávy

Tak Austrálie je pravděpodobně opravdovým rájem pro homeopaty :) Tamara si dneska koupila bio, organickej vanilkovej jogurt. Má to balení, konzistenci a chuť krému na ruce. Na krabičce je uvedeno větší množství informací o tom, jak zdravý produkt právě jíte. Žádná umělá sladidla, při výrobě nebyly použitý žádné chemikálie atp. včetně informací o tom jak zdravě byly vypěstovány a ošetřovány suroviny. Ale poslední věta tomu dala korunu - nechám na posouzení laskavého čtenáře:

"Cows requiring treatment receive vitamins, herbs and homeopathic remedies."

Prodávat lidem cokoli co vzešlo z krav, který někdo léčí bylinkama a homeopatikama, bych já osobně považoval za ohrožení obecnýho zdraví :)

Pec

Dneska konečně trochu relax ála léto. Tamařin kámoš Rob nás kolem poledne nabral a odvezl ke známejm, kteří si staví na zahradě hliněnou pec. Je to velmi sofistikovanej běh na dlouhou trať a my se účastnili stádia, kdy už je položen základ pece a na něm je písečná forma určující tvar. My měli za úkol pořádně promixovat tu "hlínu" / "cob" - což je jíl a písek (nepřidávali sme slámu) a tím mixem oplácat tu pískovou formu. Nemám žádný fotky, něco fotili domácí tak to možná někdy uvidím, ale pro hrubou představu sem našel na netu návod a tady je fotka toho, co sme dělali. Není to ta "naše" pec.

 

Lidi, je to velká legrace :) Musíte u toho mít dostatek australskýho piva Coopers, který dohání nedostatky v chuti voltáží (5,8%). Musí bejt parnej letní den. A musíte bejt na zahradě, která vypadá jako botanická zahada v ČR, u dvou pohodovejch lidí, kteří na učí herectví a jsou rádi, že Vás tam mají. Pak je hodinový dupání v jílu a tříhodinový plácání bláta na pec podle odbornýho návodu veliká prdel. Nakonc to všechno zkončíte pravým australským "barbecue". Aussies love their bbq - jak nám bylo již nesčetněkrát připomenuto. Byl to fakt příjemnej den a doufám, že ten párek ještě uvídíme. Snad se u nich stavíme, až bude pec hotová a dáme si z ní pizzu, což má bejt někdy kolem vánoc.

 

No a pak je po grilovačce, piva je sice ještě dost, ale je 5 hodin a za chvíli začíná šichta. Takže teď zase překládačka u bazénu. Naštěstí bylo dneska velmi málo práce :)

 

Fascinovala mě ta jejich zahrada, oba jsou zapálení do pěstování vlastních plodin a snaží se být soběstační, co se týče zeleniny a ovoce. Takže jejich zahrada fakt vypadá jako skleník v botanický zahradě u nás. Palmy, mangovníky, aloe vera, jahody a kýho čerta a vše v úhledných záhoncích a mezitím jsou rozesety masky brazilskejch domorodejch kmenů, fakt zajímavý.

Working by the pool :)

Tak tento týden je ryze pracovní. Ani sme od té neděle nebyli "ve městě". Oba máme nějakou práci i mimo Euroscript, takže sme se v podstatě nehnuli z "baráku". Já přes den nakreslím jeden design, klient mi to shodí a druhej den to kreslím znovu - zítra mě to čeká zase a je to frustrující. A večer překládám jak fretka.

Naštěstí sme zjistili, že u bazénu je veřejná wifina - asi účelově pro obyvatele komplexu. Takže v 6 večer úléhám na opalovací lehátko a válím se na něm s přestávkou na nabití baterky až do 2 do rána :D  Mimochodem velmi oceńuju dvě baterky do NTB - což je asi jediný plus tý krádeže, díky tomu šmejdovi můžu makat cca 6 hodin bez nabíječky, což už má úroveň 21. století. Nebo makáme doma jen na tom šíleným mobilním připojení. Bohužel todle pracovní tempo, především množství překladů za poslední 3 dny si opět u mě vybírá svoji daň v podobě zanícených šlach na zápěstí. Maďarský náplasti, který sem na to v Pešti objevil naštěstí fungují.

Ale jelikož je krásně tak nějakeá ta chvilka na bazén a relax na sluníčku se vždycky najde, případně na přípravu opulentní večeře o několika chodech - s klokanem :) A samotná práce na lehátku u bazénu je taky vcelku "příjemná". I teď sme oba u bazénu a je vlahá přívětivá letní noc.

Jinak náš domácí se nás už taky asi chce zbavit, takže vodí do bytu lidi na prohlídky a vypadá to, že v sobotu se přestěhujeme.

Zítra, ale bude líp, snad stihnu ráno rychle překreslit ten design a odpoledne sme zváni Tamařiným kámošem na stavbu jílové pece k jeho kámošům na zahradu. Válení se bahně pár hodin nás samozřejmě velmi láká a slibuje to příjemnej relax a "spoustu muziky" :D Takže mažu kožit bych se tam stihl dostat :)

Toš já bych si dal take teho klokana ...

Xem dneska poprvý jedl klokana :) Byli jsme varováni, že maso je to tuhé, takže sem ho měl 2 dny na česneku, olivovém oleji a soli. Pak sem pohonil takový menší steaky na pánvičce. Bylo to kupodivu chutné maso. Připomíná to hodně krávu, ale je to přece jen maličko tužší. Netuším jaký by to bylo nemít to naložený. Nicméně prej je to maso velmi zdravé, ančto obsahuje jen 2% tuku a je bohaté na železo (tuším). Je fakt, že tuk v tom žádnej nebyl.

Celkově chutnalo, všem doporučuju :) a vzhledem k ceně, je tu fakt levný, asi jako kuře, sem ho určitě nejedl naposled :D

Fotky - photos - pinturas - fotografííííja .)

Tak konečně první fotky. Nemám foťák (ten je asi někde v zastavárně v Pešti), takže všechno je X1. Navíc se mi vůbec nechce fotit tak je všechno jen v rychlosti od boku.

Downtown.

South Bank - city beach

Todle se tu všude fláká po ulicích :)

Park na South Bank.

Downtown.

Tady je místo novýho bydliště. Není to ten samostatnej blok uprostřed, ale ten mírně napravo - velkej chaosblok. Nafotím až se tam nastěhujem, je to lepší než to vypadá. Akorát je tam jakási "construction site" předtím. Doufám, že nemakaj v noci. Já se z těch bydlišť "se staveništěma" prostě nevyhrabu.

Tak todle naše idylické pracoviště překladatelské se nelíbí "mr. robbiemu" aka. našemu "landlordovi".

Ellington (tak poeticky se menuje náš bytový komplex) pool.

No comment.

Queen´s street mall - velká nákupní zóna a střed města.

Opět Queen´s street.

Boardwalk u řeky - pár metru odsud bydlíme kousek od tohodle místa sem "street translatil".

Opět Boardwalk tady v Teneriffe.

A na týdle ulici bydlím, hned nalevo jak je ta příjezdová cesta je vstup do Ellington komplexu.

Moving pictures ...

Dneska večer dem do kina :) Velmi se těším na novýho Gilliama s Deppem - The Imaginarium of Doctor Parnassus.

Možná dneska bude první pokuta - jedem totiž na bruslích a ve městě je zákaz bruslení po 20.00 ! Řekl nám to maník ve kšeftě s bruslema, sám bruslař. I on to považuju za velikou blbost a řikal, že máme normálně bruslit. Ale sem zvědavej kdo nás odchytí. Todle mi osobně přijde fakt hodně ulítlý. Noční bruslení je navíc úplně boží.

Jo a mimochodem - všechno je tu drahý "jaxfiňa", ale lístek do kina je levnější než u nás - 7,5 dospělej a 4,5 AUD studentskej ! Nechápu a pořád říkám, že u nás sou lístky do kina šíleně předražený.

Stěhuji, stěhuješ, stěhujeme se :)

Problémy, který máme s domácím nakonec řešíme přestěhováním. Včera sme se byli podívat na jeden byt ve městě a jsme úplně spokojení. Budem sdílet s korejsko/japonským párem a do třetího pokoje prej přibude časem nějakej německej student. Nicméně budeme mít větší pokoj, nikomu nebude vadit, že pracujeme od 6 večer do 2 do rána a že kouříme na balkóně. A budeme blíž k centru města. Navíc budem bydlet o dost levněji. Opět bytovej komplex, opět bazén, nicméně né ve snobský čtvrti jako jsme teď. Ten novej komplex je obrovskej, mnohopatrovej blok a převážně sme tam viděli mladší asiaty. Bude to novější budova, všechno samozřejmě opět čistý a na úrovni. Provedla nás ta korejka a byla fajn a milá a celkově to vypadalo, že jim nebude vadit vůbec nic :) Todle místo má svoje kouzlo a je tu pěkně, ale fakt sme si nepadli s tím domácím a platíme zytečně moc peněz za "luxus vyšší střední". Navíc tu nečiší pohoda, ale trošku něco jinýho. Nechce se mě pouštět do detailnějšího rozboru pocitu jakej mám z tohodle místa, můžem dyštak probrat individuálně.



Každopádně se těším na ten novej flek :) Budem blízko města a tý pláže, třeba tam bude i beachvolejbalový hřiště.



Pro představu - rychlá mapka odkud kam se stěhujeme.




A ještě k tomu bydlení:

tak v tomdle bazénu se válíme teď - fakt "nóbl" čtvrť;

a v tomdle se budeme válet - není moc vidět, ale je dole uprostřed toho velmi podivně tvarovanýho bloku :)

p.s. název tohodle příspěvku je navozen okolnostmi - Tamara se dneska začala učit česky podle učebnice pro cizince :)

Austrálie aneb "how I started to worry and learned to love Europe (even more)" :)

Tak je mírně oblačné, trošku větrné leč teplé sobotní ráno což je abych tak řekl, ideální čas na popis některých zážitků. Mám za sebou dva večery v baru, s Tamařiným australským kámošem, a dvě projížďky městem na bruslích a pár dalších interakcí s touto zemí a jejími obyvateli, tak akorát na vytvoření prvního dojmu.


Austrálie není Evropa :) Austrálie je země plná nařízení, pravidel, pokynů a zákazů. Narážíme na to doslova na každém kroku. V našem bytovým komplexu se nesmí u bazénu kouřit, pít alkohol nebo přinášet sklenice a samozřejmě se nesmí do bazénu skákat. U barbecue v našem komplexu se nesmí kouřit, poslouchat hudba. V každým parku se nesmí asi 115 věcí. Velkej boj je tady proti kuřákům - samozřejmě se nesmí kouřit v barech, ale nesmí se kouřit ani na většině záhrádkách. Dokonce se často nesmí kouřit ani venku před barem, ale jsou tu šipky a nápisy, který směrujou kuřáky třeba 30 metrů opodál na křižovatku. Je fakt, že v Austrálii moc lidí nekouří. Včera sme byli v baru, kde měli zahrádku a na ní se smělo kouřit pokud na stole neměl nikdo jídlo. Fair enough. Asi deset metrů vedle byl kuřáckej koutek - 3 bufet stolky se židličkama a popelníkama. Inu usadili sme se, ale hned tam byl maník a vysvětlil nám, že tam se sice může kouřit, ale nesmí se tam pít (měli sme samozřejmě v ruce pivo). A na zahrádce se zase mohlo pít, ale né kouřit. A taková podobná "catch 22" je to tady se vším.

Ale zdaleka to není jen kouření, město je ideál pro bruslaře, co dím ideál ... ráj. Ale opět, na hlavní nákupní třídě se nesmí bruslit vůbec. Jeden den sme tam normálně jezdili, ale včera nás tam chytl místní "sekuriťák" a brusle museli dolů. Měli sme to asi 40 metrů na k ulici, na kterou sme potřebovali a na které už se bruslit mohlo, tak jsem ho požádal ať nás nechá ten kousek dobruslit, ale nepovolil. Museli sme těch pár metrů přejít. Dostat se na bruslích do baru je nemyslitelné. Je tu takový centrum barů a hospod a klubů a všude je ochranka a vyhazovači. I na zahrádkách normálních restaurací. A na bruslích Vás tam prostě nepustí. A nepustí Vás tam ani bosky, protože mají "dres code". Nakonec sme se do jednoho baru dostali, ale když pak zavřeli měli sme u smůlu. Nepustí Vás ani na zahrádku, ani k prvnímu stolku. To mě asi zaráží nejvíc, asi v jednu v noci sme chtěli jít na další zahrádku, byl tam volnej stůl, pár kroků od "vstupu" na zahrádku. Ale ženská, která tam "velela" nás tam nepustila ani na bruslích ani bosky. Prosili sme a zaříkavali se "evropskou neznalostí místních poměrů", ale nic. Nenechala nás udělat pár kroků, sednout si, vypít jedno pivo a odejít. Ne. Stejný jako maník, co nás nenechal ujet 40 metrů na bruslích. Myslím, že todle by se mi nikde v Evropě nestalo. V tu středu sme se dost družili s místními "aussies" a oni sami si totální přeregulovanost země velmi uvědomují. Když to začnem rozebírat tak hned přitakávají, že je to fakt, a že to jako sucks mít tady tolik omezení a pravidel a tvrdí, že jediná možnost jak to přežít je prostě ty pravidla porušovat nebo prostě se jich tak striktně nedržet. Skončím v lapáku brzo.

Ale město je pěkný, čistý - jak jinak - a včera v baru, nijak extrovním, byla na hajzlu ústní voda :) Náš bytovej komplex, jak zjišťujeme bydlíme pěkně snobsky nóbl, je jako ze škatulky. Samozřejmě, nic se tady nesmí. V tom osobně vidím kámen úrazu, všecko je čistý a krásný, ale proto, že je tady všechno zakázaný. Asi to jinak nejde s lidskou masou, ale kdyby to bylo protože to lidi chtějí a uklízejí po sobě a nedělají bordel tak by se mi to líbilo. Takhle je to slupka vykoupená těma zákazama a nijak extra mi to neimponuje. Nevím jestli to s tím souvisí, ale možná jo - na ulici se všichni usmívají. Všichni vypadají strašně spokojeně, blaženě a šťastně. Ale prej to je taky jenom slupka, tak nevím. S náhodnými kolemjdoucími zatím moc družby neproběhlo, ale fakt se na Vás všichni kření jak nejlepší kámoši :)

Je tu "how are you" demence na kterou si nemůžu zvyknout. Asi to přijde časem, ale prodavačka v supermarketu na Vás prostě automaticky vyvalí "how are you". Nedávám to.

Ale nechci, aby to vyznívalo moc negativně, plně respektuji rčení, "když chceš s vlky žíti ...", takže to neberte tak, že si stěžuju. Sundám brusle a do baru si příště vezmu boty. Jsou to prostě postřehy o rozdílech. Užívám si poznávání nový země a baví mě se utvzovat v dojmu, že Evropa je prostě nej a taky se tady ze mě asi stane nakonec i českej patriot. I když vždycky sem říkal, že si myslím, že u nás se velmi dobře žije s ohledem na poměr civilizovanost/svoboda a kvalitu a cenu piva :)

Pivní kultura zde neexistuje a jako všechno je tu pivo šíleně drahý. Pije se ze třetinek - teda tuším 0,375 sklenic a když máte štěstí máte je za 5 AUD. Včera sme byli v prej nejlevnějším baru, kde místní XXXX (to je název) stálo 4,75 AUD - lahev. Točený v baru stojí kolem 7AUD, ale když si koupíte "JUG OF BEER", což je velkej džbán, litr a něco, z kterýho si to pak rozlíváte na stole do těch skleniček, vyjde tuším na necelých 5 AUD. Jinak není to nic extra, ale dá se to pít, asi jako gambáč :)

Jinak město je fakt pěkný, americkýho typu se spoustou zajímavejch vychytávek, který pomalu objevujeme. Například veřejná umělá písečná pláž, veřejný barbecue, všude cyklostezky pro cyklisty, fontánky na pití atp. Navíc je tu fakt krásný léto, i když poslední dva dny tu proběhly letní přeháňky, takže když vezmem brusle a jdeme se projet nechci nic jinýho :)

A samozřejmě odteď už je bazén základ spokojenýho života. Mít možnost si kdykoliv skočit - ech vlastně sejít - do bazénu a zaplavat si je skvělý.

More trouble :)

No tak právě sem chtěl popsat středu - výlet do města a večer v baru, ale máme další problém. Našemu domácímu nějak nedošlo, co to znamená, že makáme z domu v evropskou pracovní dobu a přišel s tím, že není možný, abychom tu měli kancl. Navíc přišel s dalšíma technickejma věcma ohledně soužití, s kterejma nejsme moc kompatiblní. Navrhl taky ať si kancl najmem, ale to je samozřejmě nesmysl. Takže nám začne hledání novýho podnájmu. Maník je rozumnej, slušnej a chce věci řešit kompromisama k oboustranné spokojenosti, to je fajn. Nicméně evidentně hledal jinej typ lidí do toho bytu a my zase chceme byt, kde si můžeme nechat boty v chodbičce a nemusíme si je tahat do pokoje :) Prostě vypadá to, že nejsme kompatibilní. Mimochodem napsal nám velmi dlouhej email o těch technických věcech a přitom včera večer sme byli "všichni" doma a neříkal nic. No nic, jiný kraj jiný mrav. Každopádně je to další menší vopruz. V tu středu už sem si to tady velmi užíval a konečně se dostavila ta pravá "euforka" :)

Street translating & internet trouble

Jako vždycky - čím víc se toho děje tím míň času je na psaní.
Předně velikej průšvih je ten internet. Nastěhovat se do bytu bez připojení byla blbost, ale zase sme netušili jak drahý tady bude mobilní připojení a jak bude pomalý a problémový. Takže ta práce odsud probíhá zatím ve velmi provizorních a polních podmínkách.

Takže ten poslední večer, v úterý, když zavřeli tu čínskou restauraci šel jsem si sednou na roh naší ulice. Je tam místo, pěkně na křižovatce pod stromem, kde chytám nezabezpečenou wifi s celkem rychlým připojením. Přinesl sem si i židli a asi 3 hodiny tam překládal. Zajímavá zkušenost. Pejskaři a lidi vracející se takhle kolem půlnoci z města sice podivně koukali, co jsem to za zjev, ale nikdo se nakonec na nic nezeptal. Bylo to velmi příjemné, od řeky pofukoval mírný vánek, nade mnou hvězdy, teplá letní noc, nikde nikdo. Fakt se dobře "pracovalo" :) Pro zajímavost, místo se nachází zde - je to ten jihozápadní roh, kde je to zaparkovaný bílý auto. Přesně u jeho zadního kufru na tom pásu trávy mezi silnicí a chodníkem sem překládal.

Ve středu nám kámoš od Tamary, žijící na sever od nás na pobřeží přislíbil, že nám půjčí mobilní modem a my si koupíme jen simku a kredit. I to je drahý, ale bez platby za modem už sme se rozhodli, že to vemem. Takže sme si zajeli do města - popíšu v dalším příspěvku - koupili simku a získali trošku vnitřního klidu - zcela neoprávněně jak se později ukázalo.

Modem jsme měli vyzískat kolem 8 večer, takže sme v 6 naklusali k číňanovi - prvnmí trouble. Není možný dát si v prázdný restauraci jenom kafe a čaj, musíte jíst jestli tady chcete makat. Navíc se jim zdálo velmi podezřelý, že tam "pravidelně" chodím makat a vyptávali se nás na spoustu věcí jako proč zrovna jejich restaurace atp. Demence veliká, byl sem nasranej a nemuset akutně dělat odešel bych bez zaplacení i toho čaje, kterej sem už měl na stole.

No pak přišel kámoš přinesl modem a šli sme na pivo, z kterýho sme se už nevrátili :) Popíšu opět později.

Včera maje modem a simku měl sem dobrou náladu, že konečně bude net doma. Podařilo se mi zprovoznit připojení, leč bohužel ne nasdílet jej pro oba ntb. Navíc teda signál je tu chabý, připojení je pomalé, neustále padá a často se modem odmítá připojit na což pomůžou různé šamanské praktiky a několik restartů, případně reinstalace toho softu pro připojení. Opět si připadám jako před 10 lety v Borkovanech, kdy sem vytáčel na modemu telefonní číslo Telecomu. No nakonec jsem nainstaloval potřebný softy na můj ntb, abych mohl překládat lokálně a včera pracoval stylem občasného VPN připojení, přesunu souborů - Budapešť - Brisbane a překládal sem lokálně na ntb. Na těch projektech, na kterých jsem teď to jde. Pokud dostanu příští týden práci na něčem jiným mám po ptákách a musím bejt fakt pořád online. Snad už se příští týden zjeví maník s tím připojením do bytu. I když to bude nějaký ADSL a nedělám si moc iluze, že to bude šlapat případně, že to bude "rychle šlapat". Fakt bych se nenadál toho, že Austrálie žije v internetovým pravěku. Nějaký kabely, UPC, unlimited download 30MB/sec to je tady utopie.

Momentálně si opět hraju s nasdílením toho mobilního připojení, abysme večer aspoň mohli být připojení oba. Včera sme "sdíleli" tak, že sme si předávali fyzicky ten modem :) Btw. Tamara je na tom líp, překládá všechno lokálně a pouze uploaduje soubory. Ten můj VPN systém je problém. Ale stačí mi být online napíchlej do Pešti a překládat lokálně. Snad se mi podaří to zprovoznit dneska. --- Už se podařilo, nicméně je to extrémně pomalé.

První fotky

Tak právě makám v čínský restauraci ani né kilák od bytu. Z McD vcentru mě v 6 vykopli, páč zavírají. Dneska sme si s Tamarou nakoupili dopravní prostředek - voba dva brusle. Oba dva K2 - já špičkový fitness "fatty" ona slušný fitnessky. Město je ráj na brusle takže sem se po vykopnutí z McD vydal po "boardwalk" podél řeky do jedný kavárny kousek od bytu. Ta projížďka na bruslích mi dodala asi první velikou vlnu euforie z toho, že jsem tady. Za prvé projížďka na bruslích mě vždycky zvedne a za druhý ten "boardwalk" je boží.

V rychlosti 2 fotky, krásnej letní vlahej večer, příjemná projížďka.




S tou prací po těch kavárnách a restauracích to bude legrace, tady odsud mě vyhodí v 10, kam půjdu pak ještě netuším :) Robbie dneska sepsal smlouvu se společností na připojení, nicméně řekli mu, že to bude do 14 dní. To je síla. Připadám si jak v česku před 7 lety.

Trouble in paradise

Tak první velkej fakap si me našel hned zkraje. Neuveritelne predražený a navíc datove silne omezený mobilní pripojení. Koupit si pre-paid simku pro prenos dat je témer nemožný - ceny se pohybují v naprosto smešných relacích typu 50AUD za 5MB dat :) (naprosto netuším pro koho takovej tarif je). Pri koupi USB donglu se to trošku zlepší na napríklad 50AUD za 3GB, ale i todle je proste v podstate nepoužitelný. Na byte bohužel pripojení ješte není. Fyzicky je pripojení natažený, ale je treba, aby náš "landlord" Robbie uzavrel smlouvu a nechal nás pripojit.

O toto jsme ho žádali už behem minulého týdne. Nicméne Robbie to zacíná rešit až ted. Tedy první dojem z Robbieho, získaný asi z 15ti minut vzájemné interakce a vecí, které se povalují na byte.

Robbie je maník, žijící v "intelektuálním" svete umení mezi francouzskou filosofií a vážnou hudbou :) Mám fakt, špatnej odhad na lidi, mnohkrát v živote sem se o tom presvedcil, ale myslím, že rešení praktickejch vecí s ním bude peklo. Jinak je samozrejme príjemnej a ochotnej. Ješte uvidím, todle je fakt úplne první dojem.

Jinak vcerejšek sem strávil prevážne v podivným polo-kómatu na gauci, pospával sem u filmu a byl rád, že nemusím delat. Dal sem malou procházku po okolí - bydlím ve fakt pekný obytný ctvrti, kousícek od reky. Pripadá mi to tu neco jako mezi anglií a reckem :D
Ješte sem zašel nakoupit (je tu fakt kurefsky draho) a asi 5 minut poté, co sem zaplatil kartou, mi volala koc z mé banky. Oddelení pro bezpecnost platebních karet. Chtela se ujistit, jestli nedošlo ke zneužití, uvidela prý platby v Austrálii a chtela vedet, jestli jsem to opravdu já :D Nice.

Jinak dneska sem otestval jaxe překládá od McD a jde to. Sice hnusná nouzovka, ale dá se. Naštestí me má tento týden pod palcem Krisztián (pro Vás, kdož ho znáte) a bude mi nápomocen s málo dokumentama a termínama.

Mimochodem dneska ráno me u McD došlo jak je moje situace srandovní. Chodím v Brisbane do McD, abych překládal dokumenty EU pro HU společnost, pres VPN pripojení na kompl v Budapešti. Jo a predstírám u toho, že jsem vlastne v Borkovanech :D
Tomu bych se tak pred rokem fakt hodne smál. Halt cesty páně jsou nevyzpytatelné.

Brisbane touchdown

Tak už se poflakuju v Brisbane :) Je 9 ráno a sedím v centru u McD a čekám až svoje krámy otevřou místní poskytovatelé mobilních služeb. Koupím mobilní inet a mažu se setkat s maníkem kvůlivá bytu :)

Let ze Soulu byl pohoda, dokonce páč sem se i trošku vyspal, halt únava konečně zabrala. Mimochodem prdel byla, že sem měl pocit, že se nezměnily letušky - vony fakt vypadaj šecky stejně :) navíc stejný uniformy a stejný ztuhy ve vlasech, fakt sem měl pocit, že mě vobskakujou ty stejný koc jako při letu z Prahy.

Jinak sem po dlouhý době viděl východ slunce - z okýnka letadla - ale byl fakt impozantní. Moře, australský východní pobřeží, všechny barvy jaký si dovedu představit, kam oko dohlédlo. Těžko popsatelný, ale dojalo to i mě, starýho netykavku, co se přírodních úkazů tejče. Nicméně fotit to X1 imo nemělo smysl. Pak mě čekala menší ranní perlička na letišti - v Praze sem si koupil malej zámeček na zipy u kufru, klíče jak je mým zvykem nechal u Picka v Praze. Takže na letišti na baggage services sem přísahal, že kufr je můj, pučil si 2 šroubováky, zapáčil a zámek se asi za sekundu rozletěl.

No a úplně první dojem z Austrálie / Brisbane ... připomíná mi to tady UK a Londýn. Královna na mincích, "mind the gap" ve vagónech, mrakodrapy v centru, vzhled ulic - 2 bloků, který sem doteď obešel. To je samozřejmě velmi pozitivní :)

P.S. V 9 ráno 20 stupňů, nebe bez mráčku, slunečnej letní den :)

Seoul Incheon

Takže mezipřistání v Soulu na letišti Incheon. Už sem ukrojil asi 2 hodiny z celkovejch asi 6 ti čekání tady. Všude tu mají evropský zásuvky a je tu zdarma Wifi siť s celkem slušně rychlým netem. By mě zajímalo, kdy to bude už normální i u nás. Celkově to tu vypadá na slušnou civilizaci, ale nijak sem halu neprolízal, našel sem svůj gate, rozložil krámy a instaluju a brousím a řeším a makám.


Mimochodem maj veřejnej automat na nabíjení mobilů - už několikrát mě napadlo, že by to byl dobrej nápad a s někým sem se o tom i bavil. Volně přístupnej automat a čučí z něj asi 15 různejch konektorů, občas přijde maník a deset minut si posedí, pohoda. Velká úroveň.


Letušky podle upozornění - krásný (ale mě ty šikmý voči prostě neberou), příjemný a milý, za letu sem sjel 3 filmy, co byli k dispozici v interní nabídce a asi 2 hodiny spal. Nečekaně si nepřijdu unavenej a to sem za poslední 2 dny spal asi 7 hodin. Včera to bylo horší, asi se dá zvyknout - bylo to fajn mít tolik času.

A díky moc všem, kdož mi včera pomohli, ať už přispěcháním k vlaku s proviantem nebo poskytnutím azylu.

P.S. Picku to jídlo bylo výborný - chilli con carne ? (fazul s masem) - ale ještě teď to ve mě bublá a za letu sem měl občas krušný chvilky :)