Plavání a špitál

Jsem sice unavenej jako blázen několikahodinovým řešením problémů s internetem - proč je máme snad v každé zemi mimo Evropu? - ale chci ještě v rychlosti napsat dnešní příhodu z bazénu a nemocnice.

Jak jsem psal, chtěli sme si jít dneska zaplavat, ale nakonec sem vyrazil jenom já. Při hledání bazénů na netu jsem zjistil, že při prvním vstupu do bazénu musíte předložit lékařské osvědčení o svém dobrém zdravotním stavu. Veškerý zprávy, které jsem na netu našel se shodovaly v tom, že toto osvědčení lze velmi rychle a snadno získat v kterékoliv nemocnici za pakatel a že se na vás mnohdy doktoři ani nepodívají. Prostě minutová formalita. Inu nahodil jsem brusle a zamířil do nejbližší nemocnice, je naštěstí kousek od bazénu. V nemocnici nehnul nikdo brvou, když jsem přišel na recepci v 2. patře na bruslích a ochotně mi sdělili, že lékařské potvrzení není problém. Vyplnil sem ve chvilce jeden formulář a usadil se v dobré víře, že za 5 minut jsem venku lehčí o maximálně 50 korun.

Když si mě zavolala 3. sestra (první byla na recepci, druhá u formuláře), držíce v ruce spoustu prázdnejch formulářů, trošku sem znejistěl a když mi řekla, abych si stoupl na váhu věděl sem, že jde do tuhýho. Ale jelikož už jsem byl za bodem, kdy šlo se ctí couvnout nezbylo mi než sundat brusle a poslechnout. Slečna mi sdělila, že mě čeká změření tlaku, odběr krve, test moči a rentgen hrudníku. Že pak si počkám na výsledky za laborky a asi za hodinu až hodinu a půl budu venku. Mnozí jistě víte, že jen při vyslovení slov „odběr krve“ se mi dělá špatně a při samotných odběrech a očkováních, kterým se snažím vyhýbat jak čert kříži, upadám do lehčích i hlubších mdlob. Takže v tu chvíli mi projelo hlavou spousta myšlenek na útěk ze špitálu (ale měl sem už sundaný ty brusle), případně emigraci z Thajska (pro jistotu, v tu chvíli už měli moje bydliště), ale všechny plány měly nějaký mouchy, tak jsem nakonec nastavil ruku na změření tlaku. V daném panickém stavu jsem měl tlak tak vysoký, že se na to šly dívat 3 sestry a vypadalo to, jako bych tam trhnul nějaký rekord. Načem mi postupně velmi ustaraně sdělily, že mám nezdravě vysoký tlak (tuším, že to první číslo bylo 170 a to druhý 90).

Následovalo mučivé čekání na odběr krve, které naštěstí netrvalo dlouho a mělo celkem příjemné rozuzlení. Krev mi bral asi 60 letý pán, kterého jsem původně tipoval na místního údržbáře, nicméně udělal to velmi šikovně a hlavně rychle, než se o mě začaly pokoušet mé klasické mdloby už vytahoval jehlu. Fakt byl hrozně rychlej a já se ani nestačil vzpamatovat a posílal mě ven. Nejlepší odběr krve v životě (podobně jednou proběhlo očkování ve Švédsku, kde nás s Tamarou naočkovali tak, že se doktor k nám přitočil zezadu, když jsme kecali o tom odkud jsme a já skoro nepostřehl, že k něčemu došlo).

Maje to nejhorší za sebou bylo mi již lépe a další testy proběhly bez větších problémů a asi po 2 hodinách sem šel za pánem doktorem, jenž na mě čekal s výsledky. Čekal sem nějaký větší rozbor mé zdravotní situace a hlavně toho vysokýho tlaku, ale teď už to byla opravdu jen formalita. Doktor se vyptal na Českou Republiku - krásná to země - a po minutě boje s tiskárnou jsem měl v ruce hustě popsaný, respektive thajskými kudrlinkami ozdobený papír. Jedna A4, na níž byla dvě slova, kterým sem rozuměl (totiž moje jméno), a za tu jsem na pokladně zaplatil krásných 850 bahtů, což je asi 500 korun. Paráda, co jsem přijel tak zatím jenom žhavím kreditku.

Jelikož jsem pořád netušil, co je vlastně na tom papíru napsáno, chtěl sem si ho ofotit a poslat příteli z bruslí by mi pomohl (google translate u thajštiny ještě neumožňuje překlad z fotky). U této činnosti mě ovšem zmerkla jedna postarší doktora, která se podivila, že mi nikdo nevyložil obsah papíru a hlavně nedal kopie všech mých testů. Okamžitě zjednala nápravu, okopírovala mi výsledky a ve zkratce načrtla obsah zprávy. Vězte tedy, že jsem zdravý jako řípa, nemám tuberkulózu, nemám neurofibromatózu, nejsem alkohlik, neužívám drogy a tu pátou odrážku jsem zapomněl :) No prostě můžu tady do veřejnýho bazénu.

Zaradoval jsem se a vyrazil na bazén, spokojen jak jsem všechno nakonec dobře zařídil. Ovšem na bazénu bylo mé čelisti zase popadnouti. Na recepci - tedy vlastně u stolu u vchodu (jinak je bazén pěknej) - jsem okamžitě zašermoval na paní tím lejstrem o mém zdravotním stavu a dožadoval se vstupu. Paní se lejstro nějak nezdálo, chvíli ho študovala, pak váhavě řekla, že ho bere, načež vítězoslavně vytáhla jiný papír, na kterým bylo chabou angličtinou napsaný, že jestli chci do bazénu musí předložit ještě 2 pasové fotografie a kopii pasu (tištěnou, ne jen fotku v tabletu (kterou tady všem ukazuju pořád)). Bez těchto náležitostí mě na bazén prý nepustí. Spíše posunky než mluvou jsem ji uprosil, aby mě přesto pustila, že jí všechno donesu zítra a tak se mi nakonec podařilo dostat se do vody.

Tam jsem narazil na jednoho angličana a maje chuť do konverzace, nadhodil sem v rychlosti mou nemocniční anabázi. Zasmál se a sdělil mi, že stejný potvzrení lze získat asi za 40 bahtů v kadeřnictví naproti přes ulici. To už na mě bylo moc a raději sem začal plavat, bych vypnul mozek.

Výsledek je, že zítra budu řešit papírování znovu, ale aspoň vím, že jsem zdravej. Tamara si samozřejmě zítra skočí do toho kadeřnictví.

Nakonec jen dodám, že v nemocnici byli všichni velmi příjemní a většina z dokotrů a sester, s kterými sem se tam setkal, uměla celkem dobře anglicky. Celkovej přístup byl ochotnej ve stylu - snažíme se vám pomoci. Například v Maďarsku byla angličina skoro na nule, kromě hlavního chirurga, a celkový přístup byl spíš ve stylu - neotravujte nás.

Plavání mi moc náladu nezvedlo, protože voda v bazénu má asi 30 stupňů, tak je to velmi vyčerpávající, ale spravil sem si náladu rychlý bruslením domů. Udělal sem si průstřel dopravní zácpou - už sem věděl kam jet a rozhodl sem se vykašlat se na kličkování mezi chodci na rozbitých chodnících a dát si kličkování mezi auty a skůtry na dobrých silnících a bylo to super. Kupodivu na mě nikdo netroubil a spousta lidí mi vyjadřovala podporu úsměvy a zvednutým palcem. Takže doprava na bazén je jasná.