Předně jedna dobrá zpráva - místní „soukromej ajťák“ včera vyřešil náš problém s inetem, problém byl na naší straně v jednom z routerů domácích. Mírně sem tedy křivdil chlapcům z místního telecomu, i když přijít na to mohli taky. Každopádně máme inet 21. století a Bangkok je o dost příjemnější.
Ovšem opět se dneska nedostanu k popisu města jako takové nicméně chci se chvíli věnovat činnosti, která je zde pro mě zcela nejpříjemnější - tedy bruslení. Původně jsem si bruslení chtěl nechat na později, ale chci se podělit o jedno video a tak se k němu vyjádřím už teď.
Jak jsem již zmínil dříve hned první den po příjezdu jsme zapadli mezi místní bruslaře a minulý víkend jsme s nimi strávili další pár hodin. Bruslařskou obec zde vedou dva velmi nadaní učitelé, kteří nám dávají trvdou, ale velmi potřebnou a zajímavou školu - nové triky a techniky a tak vůbec. Vše se odehrává v příjemném prostředí nejpopulárnějšího bangkokského parku - Lumphini. Program na sobotní a nedělní odpoledne je tedy jasný, navíc tam kousek od místa, kde bruslíme, o víkendu probíhají veřejné koncerty místního symfonického orchestru a jiných těles vytváří tak velmi netradiční atmosféru tohoto jedinečného místa. A právě tam, v Lumphini, mě minulý víkend natáčel jeden z místních a dokonce mi vrazil na brusli sportovní kameru. Dal jsem mu e-mail, aby mi poslal nějaký natočený záběry, ale moc jsem v to nedoufal, protože za dobu, co bruslím si mě natáčelo a fotilo nespočet lidí, z nichž mnoha jsem dal adresu a obdržel tisíc slibů, že mi pošlou buď fotky nebo ty záběry a nikdy nic nedošlo (důvod je mi neznámý). O to větší bylo včera večer mé překvapení, když Mike opravdu poslal link na video. Navíc neposlal surový materiál, ale celkem svižný a zajímavý sestřih. Vystihuje spíš atmosféru místa než kvalitu bruslení, s tou kamerou na noze to bylo trošku divné a tak jsem se moc nesnažil :) ale když se na to koukám, už se těším na zítra až tam zase pár hodin strávíme. Navíc většina lidí umí obstojně anglicky takže tam nejde jen o bruslení :) Prostě výborný místo, příjemní lidi a dobrá atmosféra, hodně nám to připomíná začátky v Peru, kde ty odpoledne probíhaly podobně.
A tady už je link na to video ...
https://vimeo.com/60156715
A u bruslení ještě zůstanu, tentokrát však né u slalomového. Přestože mě od toho místní trošku zrazují a této zábavě neholdují, já si hodně užívám bruslení po ulicích bangkoku, kdy opět brusle využívám jako dopravního prostředku na bazén a tak. Zejména se mi zalíbilo proplétání se mezi auty v nekonečných zácpách a při jejich šnečím popojíždění po několikaproudových ulicích. Vzhledem k hustotě dopravy a stavu silnic se jedná o silně adrenalinový sport. Bruslil sem už v nesčetně městech, ale tady je to fakt hodně svérázné. Při doplnění tou správnou hudbou je to fakt skvělý zážitek. Myslím, že hudba není v tomto případě handicap, jako v „normálních městech“, protože hladina hluku je zde v podstatě konstantní a podle zvuku se tedy nelze orientovat. Plus člověk zde stejně musí mít ostražitost a obezřetnost vyhnanou na maximum. Zajímavé je, že místní řidiči na mě vůbec netroubí, dokonce ani motorkáři, ani taxikáři na mopedech (k tomu všemu se snad později dostanu podrobněji) mi nehrozí pěstí. Přes neskutečné množství aut, absenci značení a neustálou tlačenici tady nejsou auta obouchaná jako na autodromu nebo jako tomu bylo v Peru (tam jsou karoserie pomačkané jako plastové kelímky). Má to prý co dělat s budhistickým klidem místních. Opět srovnávám s Peru, kde byla dopravní situace, co se množství aut a zácp týče podobná, ale všichni troubili, co jim klakson stačil, na chodce nikdo nereagoval, lítali všichni jako blázni a menší bouračky byly na denním pořádku. Tady se všichni jaksi s budhistickým klidem posunují metr po metru v nekonečných zácpách a přestože se cpou do každé škvíry, porušují těch několik málo pravidel a křižovatky projíždí i chvíli po přebliknutí na červenou, přesto je ta situace tady taková klidnější. Navíc prý jsou zvyklí na různá podivná vozítka v dopravním provozu, stařenka tlačící na 4proudové silnici vozík s nějakejma rybama není výjimkou. A taky jsou prý zvyklí, že cizinci (v místním jazyce farang), jsou prostě divní. Výsledek je ten, že se cítím na těch ulicích celkem bezpečně - nebezpečenější než auta jsou díry v silnici a trošku problém jsou ti mototaxikáři, kteří někdy jezdí přece jen dost na hraně. Každopádně takový průlet jednoproudovou jednosměrkou v protisměru, v které místní bez problémů vytvoří dva pruhy (od zdi ke zdi), je fakt adrenalinovej zážitek z největších. Většina místních na mě kouká napřed s údivem a pak rozzáří ústa do úsměvu a někdy zvednou palec :) mototaxikáři se mnou někdy závodí - v přecpaných ulicích samozřejmě nebrzdím dopravu, ale jsem povětšinou rychlejší než je tok dopravy a tak se proplétám mezi stojícími auty přesně jako ti borci na mopedech.
Tím sem shrnul dvě hlavní činnosti s bruslema na nohách a teď už vyrazím do ulic. Vzhledem k časovému posunu proti ČR nám tady vychází pracovní doba na odpoledne a večer, což nám moc nevyhovuje a přijde mi, že jsme zase v pasti času - na nic tu není čas, do toho pár vedlejších projektů a nějaký větší prozkoumávání města nehrozí, protože den je velmi krátký.
Ovšem opět se dneska nedostanu k popisu města jako takové nicméně chci se chvíli věnovat činnosti, která je zde pro mě zcela nejpříjemnější - tedy bruslení. Původně jsem si bruslení chtěl nechat na později, ale chci se podělit o jedno video a tak se k němu vyjádřím už teď.
Jak jsem již zmínil dříve hned první den po příjezdu jsme zapadli mezi místní bruslaře a minulý víkend jsme s nimi strávili další pár hodin. Bruslařskou obec zde vedou dva velmi nadaní učitelé, kteří nám dávají trvdou, ale velmi potřebnou a zajímavou školu - nové triky a techniky a tak vůbec. Vše se odehrává v příjemném prostředí nejpopulárnějšího bangkokského parku - Lumphini. Program na sobotní a nedělní odpoledne je tedy jasný, navíc tam kousek od místa, kde bruslíme, o víkendu probíhají veřejné koncerty místního symfonického orchestru a jiných těles vytváří tak velmi netradiční atmosféru tohoto jedinečného místa. A právě tam, v Lumphini, mě minulý víkend natáčel jeden z místních a dokonce mi vrazil na brusli sportovní kameru. Dal jsem mu e-mail, aby mi poslal nějaký natočený záběry, ale moc jsem v to nedoufal, protože za dobu, co bruslím si mě natáčelo a fotilo nespočet lidí, z nichž mnoha jsem dal adresu a obdržel tisíc slibů, že mi pošlou buď fotky nebo ty záběry a nikdy nic nedošlo (důvod je mi neznámý). O to větší bylo včera večer mé překvapení, když Mike opravdu poslal link na video. Navíc neposlal surový materiál, ale celkem svižný a zajímavý sestřih. Vystihuje spíš atmosféru místa než kvalitu bruslení, s tou kamerou na noze to bylo trošku divné a tak jsem se moc nesnažil :) ale když se na to koukám, už se těším na zítra až tam zase pár hodin strávíme. Navíc většina lidí umí obstojně anglicky takže tam nejde jen o bruslení :) Prostě výborný místo, příjemní lidi a dobrá atmosféra, hodně nám to připomíná začátky v Peru, kde ty odpoledne probíhaly podobně.
A tady už je link na to video ...
https://vimeo.com/60156715
A u bruslení ještě zůstanu, tentokrát však né u slalomového. Přestože mě od toho místní trošku zrazují a této zábavě neholdují, já si hodně užívám bruslení po ulicích bangkoku, kdy opět brusle využívám jako dopravního prostředku na bazén a tak. Zejména se mi zalíbilo proplétání se mezi auty v nekonečných zácpách a při jejich šnečím popojíždění po několikaproudových ulicích. Vzhledem k hustotě dopravy a stavu silnic se jedná o silně adrenalinový sport. Bruslil sem už v nesčetně městech, ale tady je to fakt hodně svérázné. Při doplnění tou správnou hudbou je to fakt skvělý zážitek. Myslím, že hudba není v tomto případě handicap, jako v „normálních městech“, protože hladina hluku je zde v podstatě konstantní a podle zvuku se tedy nelze orientovat. Plus člověk zde stejně musí mít ostražitost a obezřetnost vyhnanou na maximum. Zajímavé je, že místní řidiči na mě vůbec netroubí, dokonce ani motorkáři, ani taxikáři na mopedech (k tomu všemu se snad později dostanu podrobněji) mi nehrozí pěstí. Přes neskutečné množství aut, absenci značení a neustálou tlačenici tady nejsou auta obouchaná jako na autodromu nebo jako tomu bylo v Peru (tam jsou karoserie pomačkané jako plastové kelímky). Má to prý co dělat s budhistickým klidem místních. Opět srovnávám s Peru, kde byla dopravní situace, co se množství aut a zácp týče podobná, ale všichni troubili, co jim klakson stačil, na chodce nikdo nereagoval, lítali všichni jako blázni a menší bouračky byly na denním pořádku. Tady se všichni jaksi s budhistickým klidem posunují metr po metru v nekonečných zácpách a přestože se cpou do každé škvíry, porušují těch několik málo pravidel a křižovatky projíždí i chvíli po přebliknutí na červenou, přesto je ta situace tady taková klidnější. Navíc prý jsou zvyklí na různá podivná vozítka v dopravním provozu, stařenka tlačící na 4proudové silnici vozík s nějakejma rybama není výjimkou. A taky jsou prý zvyklí, že cizinci (v místním jazyce farang), jsou prostě divní. Výsledek je ten, že se cítím na těch ulicích celkem bezpečně - nebezpečenější než auta jsou díry v silnici a trošku problém jsou ti mototaxikáři, kteří někdy jezdí přece jen dost na hraně. Každopádně takový průlet jednoproudovou jednosměrkou v protisměru, v které místní bez problémů vytvoří dva pruhy (od zdi ke zdi), je fakt adrenalinovej zážitek z největších. Většina místních na mě kouká napřed s údivem a pak rozzáří ústa do úsměvu a někdy zvednou palec :) mototaxikáři se mnou někdy závodí - v přecpaných ulicích samozřejmě nebrzdím dopravu, ale jsem povětšinou rychlejší než je tok dopravy a tak se proplétám mezi stojícími auty přesně jako ti borci na mopedech.
Tím sem shrnul dvě hlavní činnosti s bruslema na nohách a teď už vyrazím do ulic. Vzhledem k časovému posunu proti ČR nám tady vychází pracovní doba na odpoledne a večer, což nám moc nevyhovuje a přijde mi, že jsme zase v pasti času - na nic tu není čas, do toho pár vedlejších projektů a nějaký větší prozkoumávání města nehrozí, protože den je velmi krátký.
No comments:
Post a Comment