Návrat z toho výletu začal odměřovat poslední dny v Soulu. Jak se krátí momentální krásný podzimní dny, krátí se i náš pobyt tady. Příští čtvrtek odlítáme ...
Snažím se ještě si, co nejvíc užít města, kterýmu sem totálně propadl. Musím ovšem přiznat, že Soul je první město, u něhož se neshodnem v názoru s Tamarou. Vidíme stejný věci, vnímáme Soul stejně a v podstatě ho i stejně popisujeme, jen já popis zakončím slovy... „a to je prostě paráda“ a ona ... „a to je právě peklo“. U žádnýho jinýho města jsme se takto nerozcházeli a vždycky si notovali jak v tom dobrým tak v tom špatný, o to je možná propast tady právě větší. Shodujeme se jen v názoru na velmi příjemné, milé a přátelské místní obyvatelstvo. No, takže zatímco já se dlouhými procházkami a projížďkami snažím ještě trošku Soulu si nabrat s sebou, Tamara už se nemůže dočkat, až bude sedět v letadle. Zatímco já plánuju, jak to zaonačit, abysme se sem na jaře vrátili, ona se vidí na úplně jiných koncích planety. No uvidíme kam nás vítr a motory letadel zanesou.
Podle mě, je Soul asi nejlepším městem, jaký sem poznal, nebo né nejlepším, prostě městem, který mi nejvíc vyhovuje. Pořád by ho možná přebil Tel Aviv, ale tam velmi záleží na lokalitě bydliště, tady v Soulu až tak moc ne. Zkrátka sem se tady do toho zamiloval. Je samozřejmě pravda, že sem tady toho objevil pořád velmi málo a ta chuť poznávat a vědomí toho, že je tady ještě spousta zajímavostí a vůní a podivností, ke kterým bych mohl takříkajíc přičuchnout hraje určitou roli v tom, že se mi nechce pryč. Pochopitelně hned vedle přítomnosti těch masovejch barů ...
Snažím se zachytit Soul na kameru a asi se mi to moc nedaří, ale nemám dost času na to, abych to tady střihnul tak, jak bych si představoval. Takže další videa ze Soulu nechám až do Austrálie, až budu mít víc času a taky abych mohl prostě krásně vzpomínat a prohrabávat se desítkama minut natočenýho materiálu.
No nic, končím tento trošku nostalgický a obecně asi nezajímavý příspěvek a přihodím pár pelmel fotek ze Soulu.
Snažím se ještě si, co nejvíc užít města, kterýmu sem totálně propadl. Musím ovšem přiznat, že Soul je první město, u něhož se neshodnem v názoru s Tamarou. Vidíme stejný věci, vnímáme Soul stejně a v podstatě ho i stejně popisujeme, jen já popis zakončím slovy... „a to je prostě paráda“ a ona ... „a to je právě peklo“. U žádnýho jinýho města jsme se takto nerozcházeli a vždycky si notovali jak v tom dobrým tak v tom špatný, o to je možná propast tady právě větší. Shodujeme se jen v názoru na velmi příjemné, milé a přátelské místní obyvatelstvo. No, takže zatímco já se dlouhými procházkami a projížďkami snažím ještě trošku Soulu si nabrat s sebou, Tamara už se nemůže dočkat, až bude sedět v letadle. Zatímco já plánuju, jak to zaonačit, abysme se sem na jaře vrátili, ona se vidí na úplně jiných koncích planety. No uvidíme kam nás vítr a motory letadel zanesou.
Podle mě, je Soul asi nejlepším městem, jaký sem poznal, nebo né nejlepším, prostě městem, který mi nejvíc vyhovuje. Pořád by ho možná přebil Tel Aviv, ale tam velmi záleží na lokalitě bydliště, tady v Soulu až tak moc ne. Zkrátka sem se tady do toho zamiloval. Je samozřejmě pravda, že sem tady toho objevil pořád velmi málo a ta chuť poznávat a vědomí toho, že je tady ještě spousta zajímavostí a vůní a podivností, ke kterým bych mohl takříkajíc přičuchnout hraje určitou roli v tom, že se mi nechce pryč. Pochopitelně hned vedle přítomnosti těch masovejch barů ...
Snažím se zachytit Soul na kameru a asi se mi to moc nedaří, ale nemám dost času na to, abych to tady střihnul tak, jak bych si představoval. Takže další videa ze Soulu nechám až do Austrálie, až budu mít víc času a taky abych mohl prostě krásně vzpomínat a prohrabávat se desítkama minut natočenýho materiálu.
No nic, končím tento trošku nostalgický a obecně asi nezajímavý příspěvek a přihodím pár pelmel fotek ze Soulu.
To malé klasicky evropské v popředí je stará radnice, to velké skleněné za tím, je nová radnice. Nová radnice je stále ve výstavbě, probíhá dokončovací fáze budovy, nicméně budova je veřejnosti částečně otevřena, takže se můžete chodby a vestibuly projít mezi, a občas musíte kličkovat mezi stavebním materiálem a stavebními dělníky. Každopádně to stojí za to, protože interiér si s exteriérem nijak nezadá.
Klasická „ulička“ poblíž centra města. Pro mne má poetiku, pro Tamaru nikoliv.
No comment.
Park na jednom z kopců v centru města.
Stráže při střídání u jednoho z pěti hlavních paláců.
Sušené ryby na tržnici, těch je možno koupit nepřeberné množství všech tvarů a velikostí.
Stálá instalace gigantických pavouků před jedním z muzeí.
Dopravní značení uprostřed jednoho z mostů, přes řeku Han, význam značek nechávám na laskavém čtenáři.
No comments:
Post a Comment