Chčije a chčije ...

... takže mi ani tak moc nevadí, že například v sobotu sem se skoro nezvedl o komplu, a to sem už do mejch pracovních projektů zapojil i Tamaru :) Nicméně monzunový deště se činí a tak tu v podstatě pořád prší a změna je pouze v tom, jestli je to slabší mrholení nebo pořádnej slejvák. Ale pořád je teplo, a pořád se mi tu líbí ...

V pátek jsme vyrazili "do města", čili přímo do centra Soulu, kde se nachází několik královských paláců starých dynastií. Hned napoprvé jsme si vybrali ten nej nej nej, čili největší, nejzajímavější, nejdoporučovanější. Jmenuje se Gyeongbokgung (nebojte se, právě sem to pečlivě opsal) a jeho několikahodinová návštěva byla velmi příjemná. Čekal sem obrovský davy turistů, ale nebylo to tak hrozný, a celej komplex je značně rozlehlej, takže místy bloudí člověk mezi domy "sám". O historii psát nebudu, všechno lze najít na netu, jen zmíním, že celej komplex několikrát zruinovali japonci a během korejské války byl předmětem těžkých bojů. Od roku 1989 probíhá dlouholetej (40 let) projekt citlivé (původní materiály, plány) rekonstrukce do původní podoby - Korejci si prostě budují zpátky svoji národní hrdost. Určitě je na netu spousta lepších fotek a mraky informací, ale na ukázku pár našich. Střídání stráží bylo přímo "opulentní",  spousta hudby, bubnů, pochodování, otáčení a barvitých výkřiků - vše mnohem delší než třeba u Buckinghamu. V Maďarsku je to například odbytý asi za 3 minuty (jeden borec prostě přijde a ten původní vodejde), ale nemůžu si pomoct, přijde mi to všude strašně směšný - převážně proto, jak to samotný stráže berou vážně (to je konstatní u všech střídání, jaký sem kdy viděl). Jestli bude čas střihnu to do nějakýho videa.

Již vystřídáno ... ale todle je jen část, na druhý straně brány a v průchodech jsou další ...

 Brána na 1 nádvoří ... dnes je v ní turniket - vstup do areálu stojí asi 50czk. (U nás se za Zlatou uličku platí víc ...)

V době vzniku, tedy na konci 14. století prý palác budil úžas svou "velikostí" - dnes působí ve vysoké zástavbě moderního centra jako domečky z Lega :)

Většina budov měla vytápěnou podlahu, jsou zvednuté na soklech, v nichž jsou otvory pro ohně a výduchy pro kouř. Na 14. století velmi pokročilý koncept.

Tady bydlel panovník, král a vládce - v jedné osobě :)

Lotosové jezírko v rozlehlých zahradách.

Návštěvu jsme zakončili výborným obědem v restauraci přímo u areálu paláce, ale jídlo tady bude jeden příspěvek sám pro sebe, takže to nebudu rozvádět a později napíšu jenom o místní kuchyni a stravovací kultuře. Velká to věc tady :)

Nicméně u toho paláce je ještě muzeum korejskýho lidovýho umění a historie, kamžto jsme letmo již znaveni předchozí prohlídkou nakoukli. Muzeum jest to velmi pěkně zpracované a provedené a nejvíc nás zaujala sekce o vývoji a vzniku jejich písma. Opět nebudu soupeřit s nepřebernými informacemi na webu, ale písmo mě fakt hodně vzalo a tak jen velmi krátce. Jejich písmo, abeceda chcete-li, se jmenuje Hangul a doslova jej vynalezl a vymyslel jeden jejich panovník, který nelibě nesl vysokou negramotnost obyvatelstva. Tehdy v 15. století tu pár vyvolených umělo psát čínské znaky a "sprostý" lid měl smůlu. A tak moudrý král vymyslel nové, jednoduché písmo, podle jasně daných logických pravidel. Je to prý jediné písmo na světě, které vzniklo takto účelově, vymyslel jej jediný člověk a má jasnou logickou strukturu. To má jednu velkou výhodu, dá se v podstatě naučit za pár delších jízd metrem. Což byl samozřejmě původní záměr (né to metro, ale ta rychlost) a povedl se dokonale. Více informací si případně dohledáte sami, ale vězte, že názvy stanic v metru už jsme si schopní v krátké pauze přelouskat :) Hangul nás celkem chytil. Nechceme se učit korejsky, na to by ani nebyl čas, ale naučit se to písmo tady rozhodně neškodí, i když ty základní věci tu přepisují i latinkou.

A nakonec jedna perlička z místního jazyka - Ano se korejsky řekne „Ne“, zatímco Ne se řekne „Anio“ u čehož se ještě pokýve hlavou. Chvíli mi v jednom kšeftíku trvalo, než mi secvaklo, že mi tu platební kartu fakt nevemou :) Prodavačka kýve hlavou a řiká, že "ano" ... mimochodem zatím jedinej kšeft, kde by nebraly karty, nebo aspoň místní T-Money karty, což je zajímavý počin sloužící především k pohybu metrem. Koupíte si T-Money kartu a pak si na ni v automatech řekněme "ukládáte" cash. Turniket vám pak v metru odečítá peníze za jízdy, mimochodem jedna jízda do 10 km stojí asi 18 korun. Ale zjistili jsme, že terminály na T-Money kartu mají i obchody, restaurace nebo taxíky. Jako všechno má tento koncept výhody i nevýhody, ale pro mě osobně převažují výhody, již roky u sebe běžně nenosím peněženku a když ztratím kreditku tak mám průšvih. Když ztratím T-Money kartu přijdu o aktuální kredit a pak si za 50 korun koupím novou. Pro mne příjemné :)

Koukám sem se nějak rozkecal ...

P.S. Ondro, "kimči" tu dávaj jako předkrm před každým jídlem a je to velmi zajímavá chuť, zezačátku mi to moc nechutnalo, ale hodně záleží na restauraci, u toho paláce "bylo fakt výborný" ... popíšu pak v postu o jídle.