Tak zatím stále probíhá adaptace na nové časové pásmo, včera dvanáct hodin spánku, pročež velmi málo volna, pak dost práce probděná noc a dneska po pár hodinách spánku první větší výlet do města. Některé postřehy, který zde hodlám popsat budou vlastně ještě z prvního dne.
Ten prospanej den mi dělá chaos v čase, takže to vemu systémem seno a vidle.
Jídlo
Hned po úvodní prohlídce bytu nás náš nový pan domácí vzal na oběd do korejské restaurace asi 50 metrů od domů. Náš pan domácí je velmi milý a příjemný pán a oběd s ním byl nadmíru osvěžující a hlavně poučný. Já se s korejským jídlem setkal poprvé a bez odborného vedení bych byl dost ztracen. Restaurace to je levná a za pár tisíc wonů nám přistála na stole spousta misek a rozličných pochutin, viz hladovou rukou roztřepané foto.
Něco bylo úžasné, něco skvělé, něco nic extra, ale hlavně to bylo všechno zajímavé a nezvyklé. Pan domácí - Won Young Kim - po našem David - nám vysvětloval, co do čeho namočit, zabalit a co s čím sníst. Kromě kuřete a rýže sem moc netušil, co jíme a zvítězila u mě rýže zabalená v mořské chaluze namočená v máčce "jang-ňam-džan" :D Všechno je to pálivé a velmi silně a ostře kořeněné. Některé kousky jsme si omívali v misce s vodou, aby tak nepálily. Dostal sem přesně to, co jsem chtěl - nové a nezvyklé chutě, zajímavé kombinace, prostě novej svět. Je to úplně jiný než čína, indie nebo sushi - což jsou vlastně moje jediné zkušenosti s asijskou kuchyní. Teď už máme za sebou toho jídla víc - velkej nákup (plnění ledničky) v supermarketu, kterej je plnej polotovarů, máček, naloženýho masa a už jsou jasný, některý základní kameny jejich kuchyně. Pálit to musí jak ďas, kořením se rozhodně nešetří, máčky jsou i přes pálení nasládlé a hlavně musí všechno obsahovat nějaký maso a bejt to mastný. Až na to pálení - ale už si zvykám a došlo mi proč si vymysleli ty sprchovací záchodový mísy :) - je to přesně moje gusto. Tamara, která nejí moc maso a spíš je na zeleninu a lehčí věci tady začíná mít trošku problém. V tý restauraci se ptala, co je bez masa a tuším jí vyšla z celé nabídky jedna polívka. Mimochodem všude je tu velká nabídka sušenejch ryb - trošku ála Ukraina - a sušenýho masa (Jerky) - různý druhy, velikosti, ryby s hlavama nebo bez, maso s olejem nebo bez - velká paráda na prozkoumávání, poslední dva dny u komplu žvejkám pořád nějaký sušený ančovičky, tresky nebo kusy telecího :) A ještě poslední k tomu supermarketu, hned na začátku měli ceduli, že na informacích jde vyžádat "english shopping guide", ale jelikož tam byla fronta tak jsem se na to vykašlal, s tím, že šunka je šunka a rohlík poznám, ale ouha. U některých věcí bysme byli bez pomoci místních bezradní - kečup, mlíko a pár dalších věcí - nepoznáte naprosto, co je co ta mlíko, místo kečupu bych býval koupil nějakou pálivou máčku na maso atp. Ale místní sou ochotní a mladí umí anglicky (celkem i s výslovností), takže nám všichni pomohli. Nakupovali sme uprostřed tý naší obytný čtvrti a zatím sem kromě nás viděl asi 3 ne-asiaty. Už si zvykáme na to, že si nás všichni prohlížej. U jednoho ochutnávkovýho pultíku s omáčkama, na kterej sem se zvědavě vrhl, se mi smálo asi 15 lidí, když sem si lupnul lžičku něčeho co mi málem vypálilo oči z důlků, naštěstí rýže celkem funguje - podotýkám, nejsem mo na pálivý jídla, vlastně vůbec, ale tady si asi fakt zvyknu. Pálí snad všechno, ale všechno je zatím spíš dobrý až výborný.
Ten prospanej den mi dělá chaos v čase, takže to vemu systémem seno a vidle.
Jídlo
Hned po úvodní prohlídce bytu nás náš nový pan domácí vzal na oběd do korejské restaurace asi 50 metrů od domů. Náš pan domácí je velmi milý a příjemný pán a oběd s ním byl nadmíru osvěžující a hlavně poučný. Já se s korejským jídlem setkal poprvé a bez odborného vedení bych byl dost ztracen. Restaurace to je levná a za pár tisíc wonů nám přistála na stole spousta misek a rozličných pochutin, viz hladovou rukou roztřepané foto.
Něco bylo úžasné, něco skvělé, něco nic extra, ale hlavně to bylo všechno zajímavé a nezvyklé. Pan domácí - Won Young Kim - po našem David - nám vysvětloval, co do čeho namočit, zabalit a co s čím sníst. Kromě kuřete a rýže sem moc netušil, co jíme a zvítězila u mě rýže zabalená v mořské chaluze namočená v máčce "jang-ňam-džan" :D Všechno je to pálivé a velmi silně a ostře kořeněné. Některé kousky jsme si omívali v misce s vodou, aby tak nepálily. Dostal sem přesně to, co jsem chtěl - nové a nezvyklé chutě, zajímavé kombinace, prostě novej svět. Je to úplně jiný než čína, indie nebo sushi - což jsou vlastně moje jediné zkušenosti s asijskou kuchyní. Teď už máme za sebou toho jídla víc - velkej nákup (plnění ledničky) v supermarketu, kterej je plnej polotovarů, máček, naloženýho masa a už jsou jasný, některý základní kameny jejich kuchyně. Pálit to musí jak ďas, kořením se rozhodně nešetří, máčky jsou i přes pálení nasládlé a hlavně musí všechno obsahovat nějaký maso a bejt to mastný. Až na to pálení - ale už si zvykám a došlo mi proč si vymysleli ty sprchovací záchodový mísy :) - je to přesně moje gusto. Tamara, která nejí moc maso a spíš je na zeleninu a lehčí věci tady začíná mít trošku problém. V tý restauraci se ptala, co je bez masa a tuším jí vyšla z celé nabídky jedna polívka. Mimochodem všude je tu velká nabídka sušenejch ryb - trošku ála Ukraina - a sušenýho masa (Jerky) - různý druhy, velikosti, ryby s hlavama nebo bez, maso s olejem nebo bez - velká paráda na prozkoumávání, poslední dva dny u komplu žvejkám pořád nějaký sušený ančovičky, tresky nebo kusy telecího :) A ještě poslední k tomu supermarketu, hned na začátku měli ceduli, že na informacích jde vyžádat "english shopping guide", ale jelikož tam byla fronta tak jsem se na to vykašlal, s tím, že šunka je šunka a rohlík poznám, ale ouha. U některých věcí bysme byli bez pomoci místních bezradní - kečup, mlíko a pár dalších věcí - nepoznáte naprosto, co je co ta mlíko, místo kečupu bych býval koupil nějakou pálivou máčku na maso atp. Ale místní sou ochotní a mladí umí anglicky (celkem i s výslovností), takže nám všichni pomohli. Nakupovali sme uprostřed tý naší obytný čtvrti a zatím sem kromě nás viděl asi 3 ne-asiaty. Už si zvykáme na to, že si nás všichni prohlížej. U jednoho ochutnávkovýho pultíku s omáčkama, na kterej sem se zvědavě vrhl, se mi smálo asi 15 lidí, když sem si lupnul lžičku něčeho co mi málem vypálilo oči z důlků, naštěstí rýže celkem funguje - podotýkám, nejsem mo na pálivý jídla, vlastně vůbec, ale tady si asi fakt zvyknu. Pálí snad všechno, ale všechno je zatím spíš dobrý až výborný.
No comments:
Post a Comment