Aucklandské momentky

Bo neni čas ... Auckland je město spousty různých činností a aktivit a nějak nás to pohltilo, takže nemám vůbec čas blogovat. Na druhou stranu se mi zdá, že ani moc není co - našli jsme si svůj režim a svoje činnosti ve městě a spokojeně tu trávíme dny v rytmu velmi rozmarného počasí. Ale hodím sem jen tak pel mel několik postřehů ze všedního života v tomto městě.

• Počasí - Auckland se chlubí svým počasím - v zimních měsících je tu kolem 8 °C (řekněme příjemná zima) a v létě tu nejsou šílený vedra, fajn, ale je tu šílená proměnlivost. V jeden den může být několikrát zcela vymetená obloha a do toho může 3x pršet z těžkých mraků. V podstatě pořád tu fouká vítr (ne nadarmo tu všichni mají plachetnice), někdy dost silnej takže ty změny počasí jsou velmi náhlý. Sledování předpovědi je zcela zbytečný, tady fakt meteorologie funguje asi jako křišťálová koule. V Soulu sice 2 měsíce pršelo, ale aspoň měl člověk jistotu jak bude :D
• Sport - zdá se nám, že je to tady město sportovců, už jsem psal o tom běhání, ale každej druhe má nějakej typ skateboardu, koloběžky nebo jinýho vynálezu. Je tu milion klubů od fotbalovejch po jachtový, surfuje se tady (teda kousek za městem), posilovny a bazény bejvaj plný a město a samotné kluby neustále pořádají nějaké sportovní akce pro své členy. Tato atmosféra nakazila i nás a tak sport krájí značnou část z našeho volného času, je to příjemné, ale myslím, že takovou sportovní frekvenci jako tady už neudržíme :)
• Bazén - bazén kam chodíme plavat má několik zvláštností, kterými se odlišuje od všech ostatních bazénů ve všech zemích, kde jsem kdy plaval. Jedná se o krytý bazén, jenž nedávno prošel rekonstrukcí a nabízí velmi příjemné prostředí. Zajímavé je, že vůbec nemusíte do šaten, abyste si zaplavali. Projdete recepcí okamžitě do prostoru bazénu, kde je k dispozici pár kabinek na převlečení a věci si pak dáte na jednu ze spousty lavic kolem bazénu. Pokud máte plavky na sobě nemusíte ani do kabinky, a dělá to tak hodně lidí. Šatny a sprchy tam samozřejmě jsou, ale za prvé dost malé - nejsou třeba obrovský řady skříněk, a za druhé nebývají tak přeplněné ve špičkách. V našich zeměpisných šířkách, by tento systém asi nebyl praktikovatelný v zimních měsících, ale musím říct, že je to velmi příjemnej systém a nevím ani proč, ale bazén je takovej domáčtější (ale to je tady na NZ skoro všechno). Druhá zvláštnost se týká právě sprch a šaten, které jsou zde oddělené podle pohlaví - ve všech zemích, v kterých jsem plaval se borci, kluci, páni, chlapci a chlapi v prostoru šaten pohybují abych tak řekl „jak je příroda stvořila“, prostě chodí všichni nazí ze sprch, do sprch, k lavičkám, ke skříňkám atp. (výjimkou je z pochopitelných důvodů Kravák v Brně a podobné typy šaten). Tady ovšem ne, drtivá většina všech se v šatně u lavičky zahalí ručníkem, udělá 6 kroků do sprch (které jsou odděleny zdí, takže od skříněk na ně ne ní vidět), po vysprchování se zase zahalí ručníkem, přejdou zpět do prosotru pro převlékání a majíce ručník stále na sobě navleče si trenky. Vypadá to velmi komicky ančto u toho všichni provádí takový žížalovitě hadovitý kroutivý pohyb jak si ve stoje navlékají ty trenky pod ten ručník. Asi je k tomu potřebí i jistého grifu a zkušenosti. Někteří pokračují stejným způsobem s kalhotama a až jsou spodní partie dostatečně zahaleny pak teprve odstraňují ručník. Nedělá to jen pár seniorů a já :) Tamara říkala, že v ženských šatnách panuje úplně stejná praxe, dokonce dvojitě složitá. A taky prý to nikde jinde nezažila. Těžko říct, čemu to přisuzovat, nazývám to nemístným puritánstvím, ale možná se pletu a je to znak vyspělé společnosti :D Každopádně v Praze v Podolí by Novozélanďany asi ranila mrtvice z toho, kdo a jak se tam promenuje po sprchách a šatnách :D

K bazénu jedno oficiální foto.

• Životní režim - Aucklanďané mají rádi světlo a tak mají denní režim hodně posunutý směrem k ránu - v 10 večer už město v podstatě spí, kdy se probouzí se mě neptejte :) Ale všechny otvíračky obchodů a služeb jsou nastavený tak, že otevírají i zavírají „brzo“.
• S tím souvisí i abych tak řekl „ noční život“ - hospody jsou plné tak mezi 6 a 8 večer. Pak to v nich umře. Výjimkou je pátek a sobota, kdy začínají praskat ve švech už tak v 5, ale v 10 už je zase po všem. Mluvím teda o klasických hospodách, noční kluby, kterých tu není málo pořád žijí. Né, že bysme se oddávali nočním tahům, ale my tu žijeme jako noční ptáci, takže máme odsledováno. Za prvé tu nemaj moc dobrý pivo a za druhý i kdyby měli tak prostě jaksi z principu nehodlám dávat 10 AUD (160 CZK) za jedno točený. Zezačátku mi vrtalo hlavou jak je možný, že jsou ty hospody každej den plný, ale po delší době sem zjistil, že je to stylem konzumace. Oni prostě opravdu chodí „na jedno“. Tipuju, že chodí rovnou z práce na večeři a u toho vydrží cucat v hospodě jedno pivo třeba 2 hodiny. Ono tím, že zteplá a zvětrá stejně neztratí moc na kvalitě. Takže to jedno pivko jim vydrží na celej rugbyovej zápas, celou večeři nebo večerní tlachání s kolegy a mají vystaráno. Pokud se chtějí řekněme intoxikovat více pak jsou tu obchody s alkoholem, kde se dá koupit pivo a veškerý jiný alkohol za mnohem příjemnější ceny. Bavili jsme se o tom s několika místníma a ti nám naše postřehy jen potvrdili. Pokud si chcou chlapi něco vypít jdou a nakoupí velký balení piva v obchodech, pokud se chce jít mládež odvázat někam do klubu nakoupí si napřed domů něco na posilněnou a v patřičné náladě se pak odchází do klubu, kde se to už doklepe u jednoho drinku. Těch obchodů s alkoholem je tu taky skoro stejně jako hospod. Dlužno ovšem dodat, že hospůdky jsou to povětšinou příjemné s dobrou atmosférou - my lákadlu točenýho podlehli jen tuším 2x, ale já se fakt přiznám, že za tu cenu mě to pivo prostě nechutná. Tady to prostě na žádný vysedávání není.
• A poslední postřeh - tentokrát od Tamary, a mohu ho potvrdit - lidi se tu hodně dívají do očí, na ulici, v obchodě, patří to tak nějak k atmosféře města a možná je to jedna z věcí proč je tu taková příjemná atmosféra. Těžko se mi to vysvětluje, ale je to takovej příjemnej typ mezilidskýho kontaktu. Zní to asi trošku uslintaně, ale líp to neumím napsat.

To je zatím všechno, chtěl bych se dostat k videu, ale nevím kdy na to bude čas. Nebudu sem ani házet žádné fotky, protože jak se právě dívám Tamara aktualizuje své album na Picase. Byli jsme tuhle na jednom vulkanickém (co tady není vulkanické) ostrově, na němž před 600 lety došlo k poslední sopečné erupci, je to jen tady „naproti Aucklandu“, slabá půlhodinka lodí, takže se můžete na přírodní krásy podívat tam.