Oživení ... nebude ...

Jenom jedna rychlá. Někteří se mne ptáte, jestli hodlám obnovit blog. V tuto chvíli ne. Jsem sice v Koreji a prožívám nové období života, ale jedná se spíš o osobní věci a hodlám v Soulu strávit delší období, čili vše by bylo o Koreji a životu tady. A většina zkušeností  a dojmů je velmi těžko předatelná (divný slovo). Je mi tu velmi dobře a jsem hodně spokojenej, i když chodím do školy, a to je další důvod proč blog nebude - čas. Už teď mám tolik naplánovaných činností a aktivit, že psát blog je z časových důvodů zcela nemožné.

Pokud by měl někdo zájem o užší kontakt a určité informace pak nabízí jako volbu Twitter. Doposud jsem ho používal velmi pasivně, ale líbilo by se mi přejít do aktivního režimu. (Facebook účet nemám a mít nehodlám). Takže, kdyby se někdo chtěl spojit a tweetit tak moje id je: @ozzymandias

Sbohem a řetěz :)

Hekticky cervenec

Asi naposledy toto leto kratce pootevru kufr. Omluvte diakritiku, jsem na tabletu ve vlaku. Navrat do ceska se zdaril bez vetsich problemu, jen dve hodiny zpozdeni a jeden malem ztracenej pas (tentokrat vyjimecne ne muj). Diky vsem kdoz prisli do Vola v ten patek, bylo to fajn.

Cervenec probiha podle planu. Velmi narocne, jsem porad ve vlaku a porad se nekam premistuji. Dve noci na jednom miste jsou luxus a uz se tesim az to skonci. Jest to logisticky a energeticky velmi narocny rezim. Jestli nekdo znate Carlinuv sketch "about stuff" tak to je slabej caj proti mymu rozkramovani.Celej srpen pak budeme usazeni v Ostresanech, takze kdo ma zajem, muze se stavit. Ale mel bych se obcas objevit v Praze.

Jinak Kufr v tuto chvili zaviram, protoze cestovani vlastne konci. Ovsem v zari bych se mel vratit zpatky do Koreje, pokud vsechno pujde podle planu, a tak je mozne ze blog zase obnovim jako zpravy a postrehy ze Soulu.Timto diky vsem za prizen a treba sem zavitate za novymi prispevky zase na podzim.

Krátká technická - přátelské

Drazí přátelé, náš pobyt v Koreji se přehoupl do posledního týdne a příští čtvrtek přistáváme v Praze. Původní plán jít se obveselit někam již ve čtvrtek jsme zavrhli a nejprve se v klidu ubytujeme u našeho přítele z největších ve vesničce Ostřešany. Nicméně v pátek, tedy 5.7. ve státní svátek vyrazíme do české metropole, bysme nasáli atmosféru starého města a taky něco čepovaného kozlika v hostinci U Černého vola.

Tímto tedy příští pátek zveme všechny přátele "Světa v kufru" a ostatní známé do Černého vola na pátou hodinu odpolední - jednoduše tedy 5.7. v 17:00 vysedáváme. Je prý státní svátek, tak by to časově nemusel být problém.

Ač se mi nechce z Koreje, musím uznat, že už se "na Vás" těším :)

Jinak co se programu na červenec a srpen týče, tak zatím máme pouze červenec a je to program dosti nabitý, kdy budeme pendlovat mezi Ostřešanama, Prahou, Brnem, Budapeští a Slovinskem. Možná přijede na návštěvu jeden korejec a máme taky naplánovano mnoho jiných aktivit. Čili potkat se v jiný den než ten příští pátek bude určitě možné, ale bude lepší to vždy řešit operativně podle situace. Srpen bysme pak měli trávit převážně v Ostřešanech, částečně prací a částečně přípravou na další odjezd z republiky. Září je pak zatím v tmách a mlhách.

Dovi :)

Krátce z Bangkoku pro bruslařské fanoušky ...

Předem upozorňuji, že se jedná o příspěvek z oblasti bruslení - pokud Vás celé toto dílčí téma blogu nebere, pak se můžete bez výčitek vrátit k jistě smysluplnější činnosti :)

Před pár měsíci jsme se v Bangkoku zúčastnili tamní soutěže ve freestyle bruslení. Mimo jiné se tam soutěžilo i v kategorii "slides" tedy ve "skluzech". Jest to kategorie divácky celkem atraktivní, leč mezi bruslaři né přiliš populární. Mě to například silně nebaví dělat, ale občas se rád podívám. V tom Bangkoku mě zaujal jeden klučina, kterej "klouzal" jako robot celý odpoledne. Měl podle mě výbornou techniku, bavilo ho to a měl neskutečnou výdrž. Začal sem ho sledovat někdy ve 2 odpoledne, a když jsem odcházel z místa dění asi v devět večer tak pořád "drhnul". Napřed sem ho natočil jen asi 2x, ale jeho styl neusátle přitahoval moji kameru, takže nakonec sem ho natáčel průběžně celé odpoledne. Původně sem s tím nechtěl nic dělat, ale nedávno sem objevil tendle song (a celou tudle vynikající kapelu) a napadlo mě, že by se k ní hodil sestřih těch jeho skluzů. Pojal sem to jako cvičení ve střihu ... ale přesto se chci o výsledek podělit.

Z nějakého důvodu, jistě závažného souvisejícího s Copyrightem, blokuje Youtube to video na mobilech a nejde mi ani přímo nalinkovat sem, čili pouze odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=l0rIORFlO3s

Červen - krásný to čas ....

V Koreji je teď v červnu teplý léto. Počasí svádí k potulování se po ulicích, bruslení nebo nohejbalu s místními. Občas sprchne, ale většinou je pařák ... nemakám už pro ESCHU a snažím se ještě před odjezdem (z kterýho je mi už dost smutno) nasát, co nejvíce místní atmosféry. Kdyby vás zajímalo, co teď vlastně jako „nezaměstnaný“  (což není vlastně úplně to pravé slovo) dělám tak vězte, že právě teď čekám v kavárně na jednoho korejce, s kterým sem si domluvil výměnu služeb - Photoshop za korejštinu :) Bohužel se na můj inzerát ozval až teď, dost krátce před mým odjezdem, takže netuším jestli dostanu svoji dnešní lekci počítačové grafiky zpátky.... No tak jsme se domluvili, že ve výuce budeme pokračovat, až v případě, že se sem vrátím na podzim.

Proč víc nebloguji - inu protože přece jen nějakou práci mám, dostal sem jeden střední 3D projekt a pracuji na nějaké grafice pro jednoho korejskýho kámoše. Do toho se zabývám střihem videa (jestli něco bude tak postnu), psaním, přípravou aktivit na červenec, zvažováním různých plánů na budoucnost (tedy, co s načatým životem, což většinou rychle ukončuji v nastupující depresi:) a samozřejmě bruslením a zase bruslením. Když vyjde čas utíkám utužit své tělo na bazén a teplé večery pak trávím většinou na dlouhých večeřích či při družných debatách na některé ze zahrádek (což je stůl vystrčený na silnici před restauraci, kterýžto styl se mi začal dost líbit) s místními přáteli, které zpravidla končí až po půnoci. Do toho ještě pořád zápasím s korejštinou, takže blog je v podstatě opět časový luxus a rozhodně není prioritou.

Nicméně ho chci udržet, ale jelikož na delší příspěvek nemám čas a navíc mám pocit, že se kolem mě příliš zajímavých věcí neděje, vypomůžu si opět pár snímky z mého života. Většinou je to focený tabletem, takže obrazová kvalita je mizerná, leč foťák s sebou netahám a fotit stejně neumím :)
Sakra už budu muset jít na sobotní bruslařskou seanci, takže jak se říká zde - pali, pali - neboli rychle, rychle ... k těm fotkám.

Občas se učím korejštinu v místním parku a jednoho dne mě tam pomáhal jeden místní bývalý profesor. Při našem dalším setkání mě pak pozval k němu domů na výbornou večeři a ukázal mi místní velmi oblíbenou karetní hru zvanou "Hwatu" - pravidly se podobá žolíkům, ale hraje se s kartami, které vidíte na fotce, což je velmi matoucí :)

Náš korejský přítel Yang nás tuhle pozval na sashimi, mnozí znáte, ale i tak - syrové rybí maso a syrové plody moře jako ústřice atp. Zde plátky rybíh masa naaranžované na nudlích bez chuti. Některé maso bylo příliš tuhé, ale většina byla velmi dobrá.

Stejná večeře, uprostřed různí mořští červi, ústřice a mušle. Taky syrová chobotnice nebo rejnok (toho jsme nedali, hodně smrděl a maso bylo neskutečně tuhé). Některé ty ústřice chutnají syrové jako lok mořské vody :) Celkově však paráda.

S jedním z „našich“ bruslařů při probírání tvrdosti koleček a typů ložisek.

Odpočinek v Olparku - bruslařská špička i začátečníci :)

Výlet „kolmo“ do jednoho z větších parků v Soulu.

Pozor!!! Toto není Soul!! Napovím - Soul není u moře :) Ale u moře je Busan, druhé největší korejské město sloužící jako místní L.A. neboli přímořské pulsující a moderní letovisko postavené kolem dvou větších pláží. Zároveň slouží jako obrovský  nákladní mořský přístav. Zde maják na jižním okraji města.

Stejné místo, dole pod majákem prodávají místní "babky" čerstvé plody moře, viz několik obrázků výše, na kterých si můžete po nevzhledným přístřeškem přímo na skalisku pochutnat.

Stále jsme pod tím majákem - v dálce Busan.

I v Busanu vás Ježíš miluje.

A toto už je pohled z okna našeho hotelu, (ne, nešlo otevřít) na jednu ze dvou hlavních pláží Busanu. Byl podvečer a město se nadechovalo k dlouhé a živé noci. Výlet do Busanu sem původně chtěl popsat podrobněji, leč netuším zda k tomu najdu dostatek času.

A teď už ... brusle sem a hurá do Olparku.

Večeře

Jednou z velkých výhod toho, že nemusím pracovat pro ESCHU je, že mám volné večery. Takže můžu chodit na klasický korejský věčeře. Zrovna včera sem s přítelem Yangem zavítal do jedné z oblíbených restaurací a dali jsme si speciální menu podniku.
Co mi bude v Evropě a kdekoliv jinde určitě chybět je korejský zvyk obložit "hlavní jídlo" spoustou misek s různými omáčkami, naloženou zeleninou a různými jinými pochutinami, které zobete nebo si jimi dochucujete ten hlavní chod.

Pro ilustraci fotka ze včerejška - takhle vypadá "prostřený stůl" na začátku. Jedná se o první chod, jakmile se většina věcí na grilu zkonzumuje nastoupí na gril takový rýžový mix, s kterým se pak dojídá zbytek jídla. V průběhu večera se různé misky doplňují popřípadě obměňují podle postupu chodu - na konci jsme pak dostali misku s ovocem.

Výhodou těchto večeří je taky to, že se konzumují pomalu a dlouze. Seděli sme tam asi 2,5 hodiny. To mi taky vyhvouje víc, protože u nás většinou nejsem schopnej sníst klasickou porci jídla v restauraci na "jedno posezení" - tedy za nějakých 10-15 minut :)

Brusle ....

Tak po delší době se zase dostávám k blogu ... jak sem teď nepsal tak nevím kde začít. Zkusím to tedy krátkou glosou o osobním životě. Uplynulý měsíc uběhl jako voda ve znamení práce, bruslení, zoufalého bušení na vrata jazykové bariéry korejštiny, družby s místními přáteli a mírného prozkoumávání dalších míst v Soulu a okolí. Ke konci měsíce pak nastoupilo horečné očekávání ukončení mé smlouvy s maďarskou pobočkou euroscriptu, ke kterému došlo minulý pátek. V tuto chvíli jsem tedy bez tohoto smluvního vztahu, pouze již na volné noze bez nutnosti bušit mnoho hodin denně do klávesnice. Vzhledem k nedostatku jiných zakázek by se dalo říct, že jsem vlastně nezaměstnaný. Chci se tedy poslední měsíc v Koreji užít volného času a v pokud možno co největší míře se ho nabažit. 
Neptejte se mne na plány na budoucnost, jsou zatím velmi mlhavé. Ideálně bych se sem chtěl vrátit po prázdninách strávených v ČR, ale vzhledem k tomu, že nejsnažší cesta jak se tady usadit, tedy učení angličtiny, je mi jako majiteli českého pasu zapovězena, tak nevím jestli to půjde. No, budoucnost nechávám zatím zcela otevřenou.

A teď už k něčemu konkrétnějšímu, zajímavějšímu a příjemnějšímu. Již minulý rok jsem se tady rozhodl, že si nechám zhotovit od místní guru bruslařské komunity a majitele bruslařské firmy Freewave brusle vyrobené na zakázku. Tedy brusle, které budou vyrobeny přímo podle odlitku mých noh, vyberu si jejich barevný design a budou tedy světovým unikátem. Samozřejmě jako základního materiálu bude použito velmi lehkého karbonu. Inu záležitost to není levná a tak jsem musel trošku přes rok trošku od huby utrhovat bych nastřádal potřebný obnos. Letos ihned po příjezdu do Koreje sem si brusle objednal, prošel počáteční procedurou vybírání barev a vytváření odlitků a nyní, po 2 měsících netrpělivého čekání, na nich konečně mohu bruslit. Z bruslí jsem nadšený, i když níže pak popíšu i jisté, mírně řečené stinné stránky :) Nyní již několik fotek z výrobního procesu:

Předně musí odborník, který studoval svůj obor mimo jiné i v Německu odborně odbrat formu obou nohou zohledňující i nepřirozeně vysokou klenbu páně bruslařovu.

Takhle pak vypadá výsledná forma. Jedná se o dutý objekt, do něhož přijde nalít sádra, která tak vytvoří samotnou formu nohy. Podle té se pak vyrobí karbonová forma brusle. Fotky toho odlitku se mi bohužel někde ztratily - technika zase zvítězila nad uživatelem.

Zde jsou pak hotové karbonové skelety obou bruslí. Tento prvek je tak lehký, že v podstatě nevíte, že jej máte v ruce.

Dále zde máme koženou část bruslí - tedy oblek toho karbonového těla. Barevně se jedná samozřejmě o můj návrh do posledního puntíku. Na pravé straně na stole můžete ještě vidět původní papíry, do kterých jsme při návrhu malovali. Povšimněte si především různé barevné kombinace u každé brusle a mého nového loga na předním pásku - jedná se o moje inicály PH ovšem napsané korejsky a zkombinované dohromady.

Ještě jedna fotka samotné kůže s vnitřní botou. Tento prvek se pak vlastně navleče a přilepí na to karbonové tělo.

A tady už je hotovo. Frame je také originál Freewave - jeden z prvních Freewave framů a ve velikosti 242 se jedná o světový unikát.

A ještě jednou :)

No a tak už dost :)

Nakonec ještě dodám, že se vlastně jedná o brusle pouze pro "nás hardcore" slalomáře, pro běžného uživatele jsou skoro nepoužitelné. Při tvarování karbonu došlo k přihlédnutí k ideálnímu postoji při bruslení, takže sama forma vás neustále "tlačí do kolen". Což teda vede k tomu, že se musím znovu učit bruslit, a co se techniky týče, jsem na nich tak o půl roku zpět. A další stinnou stránkou je absence vnitřní boty. Ta vnitřní vložka tady je v podstatě bez polstrování takže pro osoby zvyklé na polstrované SEBA brusle nebo nedejbože K2 je to velká změna. Samozřejmě sem to věděl dopředu a byl jsem náležitě varován. Máte v podstatě pocit, že stojíte přímo na tom karbonu. Osobně to přirovnávám k bruslení v dřevácích. Hned první den sem si sedřel veškerou kůži na pravé (té blbě sešité) achilovce a zápasím s krvavými hlubokými mozoly velikosti Máchova jezera na pravém kotníku. Inu prý se to poddá a halt pro krásu stylu, radost z bruslení a světový unikát musí halt člověk trpět. Snad si budu moct brzy nazout i obyčejné tenisky :D Ale dneska to jdu zkusit zase, zn. náplasti a peroxid vodníku s sebou :)

Video post - takhle to má vypadat ! :D

Předně díky všem, kdo zareagovali na předchozí příspěvek a vnesli do mě další chuti k psaní blogu.
Neříkám, že budu psát opět skálopevně pravidelně, ale sem tam se tady asi něco objeví. Jako třeba dnešní video.

Onehdy jsem se tady účastnil z jistých důvodů soutěže ve freestyle bruslení, Namwon Korean Open, a chtěl bych vám zde ukázat, proč mám tak rád korejský styl bruslení. Nebudu zde sáhodlouze popisovat soutěž, proč sem na ni jel, jak jsem dopadl (bídně, ale bylo to ve světle absolutní světové špičky a tam opravdu nepatřím:), jak sem se tam měl a co všechno sem tam zažil. To by mi totiž vzalo asi 3 hodiny času a ty už teď nemám - ančto jsme dneska byli "trekovat" tedy "lozit po horách" v okolí Soulu a to by samo o sobě vystačilo na další 3 hodinový blog. A navíc sem po 10 km strmých svahů, příkrých skalních masívů a hlubokých údolí dosti znaven. Ale abych neodbíhal od tématu - v tom Namwonu na soutěži zajel jeden z korejců nádhernou jízdu, kterou osobně řadím mezi mou osobní absolutní špičku jízd v kategorii "Classic", tedy kategorii, kdy jde především o umělecký dojem a styl.

Jízdu sem natočil, vyzískal jsem záběry od jiného člověka, který ji natočil z jiného úhlu, záběry jsem se sestříhal ve velmi zábavném procesu a vzniklo z toho video, o něž se tady chci podělit. Sám "pan bruslař" mi finální verzi videa schválil a tak jej teď zde mohu představit.

Do Ji Hwan - Namwon 2013

Tak to je zatím vše ... ale tuším, že touto krátší, vizuální cestou by se blog mohl nadále ubírat.

Kufr ... přizavření ...

... to je hezký slovo ne? Opět jsem se rozhodl zavřít Kufr. Tedy řečeno bez metafor, přestat psát tento blog. V lepším případě se možná jednou za uherskej rok podělit o video, který střihnu pro radost. Důvod je podobný jako před léty v Limě. Čas. Mám prostě jiné činnosti, kterým se chci věnovat a ač to tak možná z druhé strany nevypadá tak to psaní blogu spolkne obrovský mraky času.
Znovu sem si teď přečetl ten poslední příspěvek a dost žalostně se mi nelíbí. Psal sem ho totiž v rychlosti, unavenej, mírně ve stresu a podle toho to taky vypadá. A teď, ve dnech nadcházejících a vůbec v Soulu mám prostě jiné činnosti, které budou mít přednost. Takže na blog by teď nebyl čas a psát ho horkou jehlou s vyplazeným jazykem prostě nechci. Rozhodně netvrdím, že je konec (to už tu bylo), blog mě obecně baví. Nicméně teď prostě není na horních příčkách mých priorit.

Možná se tu někdy objeví nějaké video, ale je otázka jestli by mě bavilo vést blog pouze stylem „jednou za čas“. Ta určitá pravidelnost, možná přesněji hustější četnost, mi vždycky přišla důležitá.

Shrnuto podtrženo, pro tuto chvíli konec, obnovení je pravděpodobné, ale kdy k němu dojde to netuším.

Díky všem za přízeň, reakce a podporu.

________________________________________________

P.S. - Jen ještě k válce na severokorejském poloostrově - strach nemáme, podle místních k žádné válce nedojde a jednání Severní Koreje zde považují za klasické, občas se opakující vydírání, kterým se severokorejský režim snaží dobrati určitých výhod, převážně finančních. Podle nich nemá Severní Korea na válku ani peníze ani techniku a jediné, co si zde lidé připouští je, že může dojít k menší rozmíšce někde u hranic. Tato situace tedy prý není nijak extra závažná, byla tu již několikrát a není prý třeba se znepokojovat.
Což je ve zkratce i dojem, který jsem nabyl z důvěryhodnějších zahraničních zpravodajských serverů a seriózních českých relací. Číst jen český zpravodajský mainstream tak asi beru nohy na ramena, ale naštěstí jsem již dávno přesta český zpravodajský mainstream brát vážně :)

... a teď už vážně ... "nashle" :D ... booooooooooooooooooooom :)

Soul - návrat

A je to tady :) Jsme zpátky v Soulu. Popravdě - sem nadšenej ... chvíli sem se i bál, že jsem se těšil moc a Soul nedostojí mému očekávání, ale opak je pravdou.

Jsem nadšenej ze „starejch známejch“ míst, jsem nadšenej z lidí a jsem nadšenej z korejštiny všude okolo. I když jí stále samozřejmě nerozumím a hodiny mé samouky vyplodily méně ovoce než jsem čekal - buď jsem špatný samostudent nebo jsem měl příliš vysoké očekávání. Každopádně na sobě hodlám dále pracovat.

Ale teď k praktičtějším věcem - přistáli jsme po 5 hodinovém letu a přistání to bylo tvrdé - venku bylo asi 5 stupňů, tedy přibližně o 30 míň než při nástupu do letadla v Bangkoku. Pak už následoval pohodlný korejský autobus a náš nový domácí nás odvezl do našeho bydliště. U něhož se musím trošku pozastavit. Teď se stydím, že jsem kdysi naše „prezidentské apartmá“ v Aucklandu nazval „kutlochem“. Kdepak, proti tomu, kde jsme teď to byl luxus ... i když ... Věděli jsme, že půjdeme do malého bytu, ale přece jen maličko překonal naše představy. Podlaha bytu je asi 40 centimetrů pod úrovní okolního povrchu, takže je třeba do něj „sestoupit“, octnete se v miniaturní předsíňce velikosti sloužící zároveň jako kuchyně. I když kuchyně je taky hodně silné slovo. Pak je zde jedna místnost o asi 10 metrech čtverečních, kde je postel a stůl. Jako skříň slouží naše kufry (stejně nejsou kam dát). Největší raritou je koupelna, kterou si dovolím dokonce ilustrovat obrazem. Jedná se místnost, která je z nějakého důvodu opět na úrovni okolního povrchu, takže do ní z předsíně, tedy kuchyně, vystoupáte po malých schůdkách. Jedná se o místnost asi 1,5 x 1,5 x 1,78 metru - to poslední je výška a znamená, že si v ní nemůžu stoupnout, aniž bych se nepraštil do hlavy. Škoda, je to velmi těsné. Místnost je to holá a vydlaždičkovaná jen asi do výše 80 cm, takže sprchovat se je třeba v "nízké poloze", k čemuž slouží sedátko. Sprchová baterie je pak umístěna asi ve výši kolen. Dále je tato hobití komůrka doplněna pračkou, jejíž vývodová hadice je samozřejmě jen položena na podlahu - odtok uprostřed místnosti zvládne všechno. No a nakonec je tu záchod (bez jakýchkoliv vymoženin), ten má naštěství vlastní odtok :) Při sprchování je ale třeba dávat pozor, aby člověk nepošplíchal toaleťák a take je dobré nezapomenout zavřít pračku, která slouží jako odkladiště špinavého prádla, protože jinde na něj prostě není místo. A teď již ty dvě ilustrační fota.

Byt má však dvě obrovitánská plus - prvním je poloha - jsme na výborném místě, skoro přesně tam, kde jsme chtěli být a všechno co jsme chtěli máme v dosahu krátké projížďky na bruslích. A druhým plus korejský způsob vytápění. Žádný radiátor u zdi, ale vytápěná podlaha a to je fakt věc, kterou jsme si oba zamilovali ihned. Celou podlahou a pak postelí prostupující teplo činí z této „hobití nory“, jak jsme bytu začli přezdívat, velmi příjemné a útulné místo.

Chtěl bych se ještě víc rozepsat, ale už zase padám na hubu únavou po dlouhém dni. Nicméně vězte, že jsem raději v malém bytečku s malou sprchou v Soulu než v tom super luxusním podlažním kvartýru v Bangkoku. Vězte, že každá procházka a projížďka po ulicích mne naplňuje radostí a blažeností z toho, že jsem zase zpět ... prostě a jednoduše jsem si Soul velmi zamiloval. I o tomto bych se chtěl ještě rozepsat, ale již nemám sil. Na závěr přidám jen jednu fotku z parku pár metrů od domu kam chodíme běhat a kde asi budeme trávit více času relaxací.

Je tu kosa, ale jaro vítězí. Korejci žehrají na extrémně dlouhou zimu - no asi jako u „vás“ :)

Bangkok - poslední hodiny

Máme před sebou posledních asi 6 hodin v Bangkoku a za chvíli opustíme byt. Poslední dva týdny proběhly celkem rutinně v pracovně všedním režimu. Výjimkou byl minulý víkend, kdy jsme celou sobotu strávili na soutěži v bruslení a sledovali jak thajští bruslaři pečlivě a velmi tvrdě piplají novou generaci bruslařů. Podle toho co jsme měli možnost vidět ještě určitě o těch děckách, který teď váží jen o trošku víc než brusle na jejich nohách, uslyšíme. Byl to velmi zajímavý zážitek ve všech směrech. V neděli jsme pak tradičním bruslení v parku skončili na průzkumu nočního života na vyhlášených místech v našem okolí a zakusili nočních radovánek. Nebylo to špatné a případným turistům bych návštěvu například Soi Cowboy (uličky vyhlášené svými bary a jinými atrakcemi) doporučil, nicméně vím o lépších místech pro noční taškařice.
Celý tento týden, z něhož jsme většinu byli v bytě sami, což bylo třeba zrovna v to pondělí velmi příhodné, proběhl pracovně, doplněn o různé drobné a větší problémy. Já osobně, a teď mluvím opravdu jen za sebe se už nemůžu dočkat až necháme Bangkok daleko za sebou a velmi vyhlížím letiště v Incheonu.
Thajsko respektive Bangkok mi k srdci nepřirostl. Rozhodně bych tu nechtěl žít a jestli se sem někdy vrátím pak doufám, že jen jako turista nebo jako bruslařský učeň. Je tu pár věcí, z nichž některé jsem už zmínil, které prostě nemůžu zkousnout a po těch 2 měsících života mezi nimi už se fakt těším pryč. Nechce se mi o tom ani znovu rozepisovat. Přestože byt jenž nás  uvítá v Koreji je podle všeho menší než naše koupelna tady v Bangkoku. Přestože momentálně je v Soulu asi 8 °C a v noci klesají teploty k nule a my nemáme zimní hadry a tady teploty nejdou ani v noci pod 30 °C (což mám rád). Přestože jsou tu místa, který bych rád ještě prozkoumal a v Koreji jedu do míst, která "znám". Prostě přes všechno se těším do Koreje na čas, kdy z Bangkoku zbude jen vzpomínka. A taky už mě svrbí jazyk, abych zjistil, jestli ty hodiny nad korejštinou byly ztracený nebo ne :)

Znovu podotýkám, že se s Tamarou neshodujeme ani v pohledu na Bangkok ani v pohledu na Soul, i když u Bangkoku jsme blízko.

No nic, du zabalit notebook a posledních pár krámů, po půl roce na sebe hodím džíny a do báglu připravím jedinej né moc teplej svetr a vyrazíme.

Bangkok turistický - video

Tak jsem se přece jen donutil udělat jedno rychlý video z Bangkoku. Všechny záběry byly natočeny při našich, abych tak řekl „turisticky“ laděných výletech do „centra“. Je tam královský palác, budhistické kláštery nebo čínská čtvrť, podrobněji se mi to popisovat nechce ančto mě prostě ten Bangkok fakt moc nebaví. Tamara mi hned po zhlédnutí tohoto videa řekla, že na něm vypadá Bangkok líp než ve skutečnosti a je to asi pravda. Není viděž, že domy se rozpadají, nejsou cítit kanály, nemusíte se vyhýbat dírám v chodnících, prostě odpadají tyto nesmysly. Ovšem já bych fakt nechtěl nikoho od návštěvy Bangkoku odrazovat. Pro turisty je určitě zajímavá destinace. Mně se tu nelíbí žít, ale když se jednou za čas jakoby přepnem do režimu turisty a jdeme jen tak líně bloumat starými ulicemi není to špatný. Věřím, že taková 3 denní návštěva Bangkoku by se většině lidí musela líbit, budhistická architektura, dobrá masáž (veškerého druhu), výborný jídlo, troška exotiky a pak tradá pryč - parádní dva nebo tři dny. My však soudíme města trošku jinak - podle toho jak se „v nich žije“, přesněji řečeno samozřejmě, jak se „nám v nich žije“. Dneska jsem o tom zase přemýšlel, když sem se asi 5 minut pokoušel přejít jednu dopravní tepnu ve špičce, byl jsem na přechodu pro chodce, auta měla červenou, ale nikoho to moc nevzrušovalo a tak jsem jako již mnohokrát zezačátku jen bezmocně stál, pak netrpělivost dodala odvahy a skočil sem pod jedno auto, ono nakonec zastavilo a po chvíli kličkování mezi pruhy jsem byl na druhé straně. To je prostě otrava. A pokud takovej drobností máte spoustu tak to po 2 měsících přestane zachraňovat i to dobrý jídlo :) Neříkám, že se sem nikdy nevrátím, je tu několik věcí, pro který by stálo za to se vrátit, ale je jich málo a žádná z nich mě nepřitahuje tak moc. I když budoucnost je pořád velmi otevřená. Sakra, zase jsem se rozkecal ... tady už je to video z našich turistických toulek ...

Zpět v Thajsku ...

Tak máme po dovolené a jsme zpátky v Bangkoku. Abych tak řekl, jsme zpátky v Thajsku, protože Phuket není moc Thajsko. Phuket už je jenom ostrov turistů a zisku chtivých thajců či zahraničních zlatokopů přiživujících se na neskutečném počtu turistů. Sám náš pan domácí, příjemný thajec, který na Phuket přišel taky za vidinou výdělku, říká, že Thajsko na ostrově nanajdete. Nicméně i přes to všechno jsme si dovolenou užili v poklidném stylu s literaturou na pláži a večery strávenými debatami v našem oblíbeném podniku, což bylo něco mezi restaurací a barem a výborně tam vařili. Až na ten lodní výlet jsme nevytáhli paty z Katy a tak nedošlo na prozkoumávání ostrova, ale ono není moc co prozkoumávat. Nejsou tam žádné přírodní krásy, starobylá městečka či kláštery. Veškeré atrakce zaměřené na turisty jsou různé adrenalinové sporty nebo lodní výlet mimo ostrov. Původně jsem psal, že mi Phuket připomíná Řecko a do určité míry je to pravda, ale vzhledem k počtu turistů nakonec srovnání neobstojí. Na Phuketu jde už opravdu jen a pouze o turismus se všemi klady a především zápory. My jsme ke všemu špatnému zavřeli oči, přehodili jsme se do ležérní nálady a tak jsme si nakonec užili dovolenou, jakou jsme spolu ještě nikdy neměli a já ji neměl od dob ježdění do Řecka před deseti a více lety. Nicméně, nečekali jsme to, ale byli jsme při příletu do Bangkoku rádi, že slyšíme okolo sebe thajštinu a opět máme pocit, že jsme v Thajsku.

Čili pokud chcete do světa turistického šílenství, směšně předražených taxíků, nočních klubů, krámků nabízejících veškeré nepotřebné cetky, které si dovete představit, thajských nočních show, vodních skůtrů, plných pláží, dopravních zácp na prašných špatných cestách a špinavých městeček s bující nekontrolovanou zástavbou a tunami rozestavěných hotelů - pak je Phuket vaší destinací. Jedna glosa k taxíkům. Taxikáři, tuktukáři a mototaxikáři mají prý na Phuketu vlastní mafii, která si nic nedělá z úřadů a jede podle vlastních pravidel. Jedním z hlavních rysů je to, že taxíky na Phuketu nemají taxametr, takže si řidiči říkají o ceny jaké chcou. V Bangkoku jsme například za taxi na letiště z bytu, což je cca 25 km, zaplatili 190 BHT (cca 120 CZK), na Phuketu jsme pak za cestu na letiště, což bylo asi 45 km, zaplatili 1 000 BHT, a to nám domácí objednal "levné taxi". Mávnou na silnici na náhodný taxík, může to být mnohem víc. Jednou nad ránem, po návštěvě rockového klubu, nás taxík vezl cca 4 km za 250 BHT.

Ještě pár obecných čísel pro dokreslní a možná pohopení - Phuket má rozlohu srovnatelnou s rozlohou Prahy - do Prahy přijíždí ročně asi 1 a čtvrt milinu turistů, na Phuket přijíždí ročně asi 7,5 milionu turistů ročně, navíc se samozřejmě soustředí převážně do 2 hlavních zón, my byli v jedné z nich. Tito turisté nechávají na Phuketu podle odhadů asi 3 miliardy EURo ročně. Není se tedy čemu divit, že o tento neskutečný balík peněz tam velmi tvrdě a nekompromisně všichni soupeří a každý chce něco urvat. Přístup mnoha místních thajců se tedy změnil ze slušného nabízení služby na nerudné okrádání, a pokud se Vám to nelíbí, můžete táhnout jinam, protože na každém metru je jiný turista, který se okrást nechá. Ale abych jen nežehral, měli jsme perfektní ubytování, a restaurace, kam jsme chodili byla plná profesionálně vstřícného personálu a nabízela výbornou kvalitu za dobré ceny. Máme spíš pocit, že jsme měli štěstí.

Shrnuto podtrženo, dobrá dovolená, protože slunce a moře a pláž dělají na psychiku (aspoň moji) divy. Užili jsme si všeho dosytosti a jsme oba rádi, že jsme jeli, ale jsme oba pevně přesvědčeni, že na Phuket se už jen tak nevrátíme.

Na závěr pár fotek, nemáme nic z města, bylo hnusné a nejvíc nás bavily kýčovité západy slunce na pláži.

Podvečerní procházka po pláži s korejskými slovíčky.

Naše oblíbená - Kata Noi.

Z pláže Kata.

A opět Kata Noi. Večer se dalo ve vodě více "skotačit" protože už nebyl takový pařák. I když v Bangkoku je teď ještě víc než na Phuketu - dneska tu předpovědi hlásají 37 °C. 

Plážoví povaleči

Tak dny na Phuketu  travime velmi líně, probudily se v nas nase nejnizsi pudy plazovych povalecu (hlavne ve mne). Nase aktivity se tedy odehravaji zasadne na ose ubytovani, plaz jedna, plaz dve (ta je lepsi) a nas oblibeny podnik. Tento je nekde mezi barem a restauraci a familiarne ho zveme "pajzl" diky jeho velmi prijemne atmosfere vypichnute vlnitym plechem misto strechy a prilehlou mototechnou. Personal nas jiz zna jako milovniky dobreho jidla a evropskeho piva (mistni stale odmitam pit).
Akorat dnes jsme prece jen tuto idylu plnou knizek a vasnivych debat narusili akcnejsi cinnosti. Den jsme zacali poledni masazi a ted v 9 vecer se vracime z lodniho vyletu po zatoce Phang Nga. Objednali jsme si jej jiz pred par dny u spolecnosti, ktera vozi turisty po teto malebne zatoce na plachetnicich stareho strihu. Nase plachetnice se jmenovala June Bahtra. Puvodne jsme s nimi chteli jet az na ostrov Jamese Bonda (tusite spravne, natacel se tam klimac jednoho z Bond filmu), ale to by vyzadovalo celodenni vylet a ranni vstavani a podobne tortury, takze jsme nakonec zvolili jen nekolikahodinovou plavbu pri zapadu slunce.

Bylo to prijemne a mozna bude i nejaka pekna fotka, ale z tabletu na blognuti mam jen todle ;) jako dukaz, ze jsme opravdu vypadli za necim "velmi akcnim".
Uz se tesim na dalsi dva dny stravene na plazi s knihou a luznymi symfoniemi.
A nakonec prece jen jeste jedna fotka, plachetnice June Bahtra z galerie provozujici spolecnosti. Ale vetsinu casu jsme "plachtili" s pomoci motoru, nicmene pak vykasali a klouzali jsme po hladine jako za dob, kdy arabsti sejkove jeste netusili, co jim Allah nadelil.

Phulet Kata

Tak jsme na Phuketu, konkretne na jihu ve vesnici Kata srostle s  Karonem, jizne od druheho neivetsiho mesta Patong. Je to tady super preturistovano. Neco jako mix Bibione a turisticky zruinovanych reckych ostrovu. Celkove mi to tady recky turisticky centra dost pripomina. Vsechno se tu samozrejme toci kolem turistu a vsichni z vas chteji dostat co nejvic penez. Idealne vas natahnout. Ale i tak zkusime vypnout a proste relaxovat u dobryho jidla a knizek. Jeste uvidime jak moc budeme prozkoumavat ostrov funguje tu silna taxikarska mafie a vcera sme za kilometr a asi 5 minut jizdy zaplatili vic nez predtim v Bangkoku za mnohakilometrovou jizdu pres cely mesto na letiste. Plus perlocka nakonec, Kata a Katon jsouvylozene ruske enklavy na Phuketu. Je tu to samej rus a vsude je vsechno napsany v rustine. Thajsky tady nikdo nic nepise, jen rusky a nastesti anglicky. Celkovej prvni dojem jsou Recky turisticky ostrovy. Be rectiny a reku a v mnohem vetsim vedru, ze jsme na tropickym ostrove je tu sakra poznat.
Jen pripominam, ze puvodni plan byl nezustavat v Bangkoku, ale najit nejakej ostrov, kde bude "civilizace" a budeme na nem moct pracovat a normalne vegetit. Moc nic sme neresili a domaci v Australii nam nasadili do hlavy Phuket. Na Zelandu jsme pak zavazne zarezervovali 3 tydny ubytka, bez velkyho reseni (jak my to umime). Kdyz sme se v Bangkoku rozhodli, ze sem pojedem "jen" na dovolenou a zrusili 2 z tech 3 tydnu prosil nas majitel ubytka, at uz fakt nerusime ten posledni tyden. Takze v tu chvili neslo couvnout a jsme tady, vedet od zacatku, ze chceme na klasickou dovolenou, padne nase volba urcite na nejaky mensi, opustenejsi, turisticky ne takto zavaleny ostrov.
Ale uz jsme tady, mame super ubytovani, prijemneho domaciho, dobre tu vari, vcera jsme stravili znacnou cast noci hre v kulecnik (jak ja dlouho nehral) a krepceni v jednom rockovym klubu a tak to bude proste takova lina klasika, jakou sem nemel jiz mnoho let. Tentokrat tohalt bude s akustickym doprovedem vsudypritomne rustiny.
Prikladam jednu fotku z plaze, na ktere pisu.

Bangkok - obrazem

Tak zítra odjíždíme na regulérní dovolenou, přímo do nejdovolenkověnjšího místa v celým Thajsku, na Phuket ... psát o Bangkoku se mi moc nechce a tak sem hodím aspoň pár zcela neutříděnejch fotek  a pokusím se o krátké komentáře.

Ryba servírovaná v čínské čtvrti, asi je to „kanic“ - druh zde velmi populární.

Místní velká pochoutka, ovoce zvané durian, uvnitř je krémová hustá dužina, která velmi páchne, ale údajně je velimi lahodná. Nesmí se načerno vyvážet a venku je to prý velmi drahé zboží, tady to nestojí moc, ale žádnej zázrak to teda nebyl.

Jeden z mnoha budhistických klášeterů - což jsou rozsáhlé komplexy budov, tato se jmenuje tuším Loha Prasat (po významu jsem nebádal).

Jedna z budov královského paláce a jedna z mála budov, na které je vidět evropský vliv.

Opět královský palác.

Park Benjasiri - tady trávíme hodně času.

A dál už nadzemka, honosně zvaná „Skytrain“, nevede.

Stavím, stavíš, stavíme - co jiného než nákupní centrum.

Jsme velmi blízko historického centra a čínské čtvrti. 

Fakt nevím :)

Ještě jednou Loha Prasat, tentokrát přes parčík u něj.

Toto už je jiný klášter - název netuším, ale bez zlata se budhisti prostě neobjedou.

Jeden z kanálů v centru města.

Je libo hodinky?- obchodníci v čínské čtvrti.

Boční slepá ulička u jednoho krásného parku, na konci se dá prolézt vegetací a octnete se u jednoho z největších nákupáků. Tadle ulička pro mě má ani nevím proč zvláštní kouzlo a pravidelně se stavuju v krámku nalevo.

Potřebujete něco vyhodit? Hoďte to prostě do kanálu.

Parný podvečer a kanalizační aroma.

No comment.

Různě po ulicích jsou rozmístěny takovéto „modlitebny“ u nichž lidé zapalují svíčky, pokládají květiny a modlí se k různým slonům, budhům a já nevím komu všemu ještě. Kuriozitou této modlitebny je, že se nachází u vchodu do obřího nákupního komplexu a tak mi občas přijde, že se lidí modlí k reklamě na Nike nebo Samsung ...

Tréninkovej plac ... parádní povrch, ale když vysvitne slunko, je to očistec. 

Tato mešita poskytuje k bruslení zvukový doprovod.

Profesionální návštěva veletrhu techniky pro živočišnou výrobu.

Několik úrovní dopravy.

Je libo dálkové ovládání? - obchodníci v čínské čtvrti.

Pravidelné večeře s místními bruslaři, tentokrát v japonské restauraci jedné filmové celebrity s velmi dobrým Asahi pivem za příjemně českou cenu.

„Ale tady ty žáby dělají takové ... ku ... ku ... ku ....“