Máme před sebou posledních asi 6 hodin v Bangkoku a za chvíli opustíme byt. Poslední dva týdny proběhly celkem rutinně v pracovně všedním režimu. Výjimkou byl minulý víkend, kdy jsme celou sobotu strávili na soutěži v bruslení a sledovali jak thajští bruslaři pečlivě a velmi tvrdě piplají novou generaci bruslařů. Podle toho co jsme měli možnost vidět ještě určitě o těch děckách, který teď váží jen o trošku víc než brusle na jejich nohách, uslyšíme. Byl to velmi zajímavý zážitek ve všech směrech. V neděli jsme pak tradičním bruslení v parku skončili na průzkumu nočního života na vyhlášených místech v našem okolí a zakusili nočních radovánek. Nebylo to špatné a případným turistům bych návštěvu například Soi Cowboy (uličky vyhlášené svými bary a jinými atrakcemi) doporučil, nicméně vím o lépších místech pro noční taškařice.
Celý tento týden, z něhož jsme většinu byli v bytě sami, což bylo třeba zrovna v to pondělí velmi příhodné, proběhl pracovně, doplněn o různé drobné a větší problémy. Já osobně, a teď mluvím opravdu jen za sebe se už nemůžu dočkat až necháme Bangkok daleko za sebou a velmi vyhlížím letiště v Incheonu.
Thajsko respektive Bangkok mi k srdci nepřirostl. Rozhodně bych tu nechtěl žít a jestli se sem někdy vrátím pak doufám, že jen jako turista nebo jako bruslařský učeň. Je tu pár věcí, z nichž některé jsem už zmínil, které prostě nemůžu zkousnout a po těch 2 měsících života mezi nimi už se fakt těším pryč. Nechce se mi o tom ani znovu rozepisovat. Přestože byt jenž nás uvítá v Koreji je podle všeho menší než naše koupelna tady v Bangkoku. Přestože momentálně je v Soulu asi 8 °C a v noci klesají teploty k nule a my nemáme zimní hadry a tady teploty nejdou ani v noci pod 30 °C (což mám rád). Přestože jsou tu místa, který bych rád ještě prozkoumal a v Koreji jedu do míst, která "znám". Prostě přes všechno se těším do Koreje na čas, kdy z Bangkoku zbude jen vzpomínka. A taky už mě svrbí jazyk, abych zjistil, jestli ty hodiny nad korejštinou byly ztracený nebo ne :)
Znovu podotýkám, že se s Tamarou neshodujeme ani v pohledu na Bangkok ani v pohledu na Soul, i když u Bangkoku jsme blízko.
No nic, du zabalit notebook a posledních pár krámů, po půl roce na sebe hodím džíny a do báglu připravím jedinej né moc teplej svetr a vyrazíme.
Celý tento týden, z něhož jsme většinu byli v bytě sami, což bylo třeba zrovna v to pondělí velmi příhodné, proběhl pracovně, doplněn o různé drobné a větší problémy. Já osobně, a teď mluvím opravdu jen za sebe se už nemůžu dočkat až necháme Bangkok daleko za sebou a velmi vyhlížím letiště v Incheonu.
Thajsko respektive Bangkok mi k srdci nepřirostl. Rozhodně bych tu nechtěl žít a jestli se sem někdy vrátím pak doufám, že jen jako turista nebo jako bruslařský učeň. Je tu pár věcí, z nichž některé jsem už zmínil, které prostě nemůžu zkousnout a po těch 2 měsících života mezi nimi už se fakt těším pryč. Nechce se mi o tom ani znovu rozepisovat. Přestože byt jenž nás uvítá v Koreji je podle všeho menší než naše koupelna tady v Bangkoku. Přestože momentálně je v Soulu asi 8 °C a v noci klesají teploty k nule a my nemáme zimní hadry a tady teploty nejdou ani v noci pod 30 °C (což mám rád). Přestože jsou tu místa, který bych rád ještě prozkoumal a v Koreji jedu do míst, která "znám". Prostě přes všechno se těším do Koreje na čas, kdy z Bangkoku zbude jen vzpomínka. A taky už mě svrbí jazyk, abych zjistil, jestli ty hodiny nad korejštinou byly ztracený nebo ne :)
Znovu podotýkám, že se s Tamarou neshodujeme ani v pohledu na Bangkok ani v pohledu na Soul, i když u Bangkoku jsme blízko.
No nic, du zabalit notebook a posledních pár krámů, po půl roce na sebe hodím džíny a do báglu připravím jedinej né moc teplej svetr a vyrazíme.
No comments:
Post a Comment