Sobota 3 v noci, tedy vlastně už neděle ráno, a já bloguju ... tak to vypadá, když se člověk snaží udržet si denní režim. Časovej posun tu máme 12 hodin a tak vlastně makáme od 9 večer do 5 do rána. Jako vše to má své výhody a nevýhody. Chvíli nám trvalo si na to zvyknout a udržovat to teď o víkendu je velmi divné, ale nespornou výhodou jsou ty v podstatě volné dny. Například víkend se nám změnil z klasického - 3 volné noci a dva volné dny na příjemnější - 2 volné noci a 3 volné dny.
V Aucklandu se nám hodně zalíbilo a už si malujeme, že tu zůstaneme až do konce ledna. Přestože v podstatě nikdo moc nechápe, proč chceme zůstávat ve městě, když jsme na ostrově plném přírodních krás, vlastně všichni by nás hnali do hor na tůry někam na jižní ostrov. Nevylučujeme, že se tam dostaneme, ale určitě to bude až v létě - tedy v lednu nebo únoru. Teď poznáváme a užíváme si město. Probíhá tu obrovská rekonstrukce přístavu a doků, které se mění v moderní společenskou čtvrť plnou restaurací a dalších míst ke společenskému vyžití. Ještě se k těm dokům určitě dostanu jindy, protože je to podle mě jedno z nejlepších míst, na jakých sem kdy bruslil - pro „nás slalomáře“ je to učiněnej ráj - škoda, že sme tu asi sami. I další naše aktivity jako běh nebo plavání se točí kolem doků a tak se poohlížíme po jiném ubytování. Nebydlíme špatně, ale přece jen by nás to táhlo víc do centra. Navíc jsem tu v dost prudkým kopci, což je pro nás bruslaře dost nepříjemné v obou směrech, dá se to zvládat, ale kolečka dost trpí. A taky jsme zjistili, že bysme mohli bydlet citelně levněji než bydlíme teď. Na jednu stranu je to škoda, protože máme fakt příjemnou paní domácí, krb - po letech sem zažil nahřívání se u krbu za sychravýho odpoledne, zahradu a krásnej výhled v parádní čtvrti - ale prostě každej den ráno vyrazíme oba do města a vracíme se večer, až si oba užijeme někdy společných někdy vlastních aktivit (Tamaru to táhne do knihovny, mě spíš do přístavu na brusle a oba nás to táhne na bazén - nově zrekonstruovanej, velmi příjemnej komplex - opět se k tomu snad někdy dostanu). Ale právě ten výhled sem chtěl krátce (opět se mi to nepovedlo) blognout. Je tu jaro a to tady v Aucklandu znamená naprosto nevyzpytatelné počasí. Kdykoliv může přijít bouřka a kdykoliv může začít pražit slunce. Z celýho týdne, co jsme tady tuším jednou nepršelo a fakt nikdy nevíte, kdy to přijde. Už 2x sem byl na kost a tak mám většinou batoh do města plnej různých typů oblečení, pro všechny možné eventuality. Nicméně to počasí s sebou nese úžasný změny v atmosféře města a ulic, velmi rychle se tu střídá barevný nádech mraků a vůbec venkovního světla. Párkrát sem se pokusil zachytit to foťákem, právě od našeho domu a dva kousky dávám na ukázku - jsou to abych tak řekl nejméně nepovedené fotky :)
V Aucklandu se nám hodně zalíbilo a už si malujeme, že tu zůstaneme až do konce ledna. Přestože v podstatě nikdo moc nechápe, proč chceme zůstávat ve městě, když jsme na ostrově plném přírodních krás, vlastně všichni by nás hnali do hor na tůry někam na jižní ostrov. Nevylučujeme, že se tam dostaneme, ale určitě to bude až v létě - tedy v lednu nebo únoru. Teď poznáváme a užíváme si město. Probíhá tu obrovská rekonstrukce přístavu a doků, které se mění v moderní společenskou čtvrť plnou restaurací a dalších míst ke společenskému vyžití. Ještě se k těm dokům určitě dostanu jindy, protože je to podle mě jedno z nejlepších míst, na jakých sem kdy bruslil - pro „nás slalomáře“ je to učiněnej ráj - škoda, že sme tu asi sami. I další naše aktivity jako běh nebo plavání se točí kolem doků a tak se poohlížíme po jiném ubytování. Nebydlíme špatně, ale přece jen by nás to táhlo víc do centra. Navíc jsem tu v dost prudkým kopci, což je pro nás bruslaře dost nepříjemné v obou směrech, dá se to zvládat, ale kolečka dost trpí. A taky jsme zjistili, že bysme mohli bydlet citelně levněji než bydlíme teď. Na jednu stranu je to škoda, protože máme fakt příjemnou paní domácí, krb - po letech sem zažil nahřívání se u krbu za sychravýho odpoledne, zahradu a krásnej výhled v parádní čtvrti - ale prostě každej den ráno vyrazíme oba do města a vracíme se večer, až si oba užijeme někdy společných někdy vlastních aktivit (Tamaru to táhne do knihovny, mě spíš do přístavu na brusle a oba nás to táhne na bazén - nově zrekonstruovanej, velmi příjemnej komplex - opět se k tomu snad někdy dostanu). Ale právě ten výhled sem chtěl krátce (opět se mi to nepovedlo) blognout. Je tu jaro a to tady v Aucklandu znamená naprosto nevyzpytatelné počasí. Kdykoliv může přijít bouřka a kdykoliv může začít pražit slunce. Z celýho týdne, co jsme tady tuším jednou nepršelo a fakt nikdy nevíte, kdy to přijde. Už 2x sem byl na kost a tak mám většinou batoh do města plnej různých typů oblečení, pro všechny možné eventuality. Nicméně to počasí s sebou nese úžasný změny v atmosféře města a ulic, velmi rychle se tu střídá barevný nádech mraků a vůbec venkovního světla. Párkrát sem se pokusil zachytit to foťákem, právě od našeho domu a dva kousky dávám na ukázku - jsou to abych tak řekl nejméně nepovedené fotky :)
Právě někam pod tu věž by se nám líbilo se přestěhovat.
Fotograf ze mě asi nebude, ale snad máte představu ...
No comments:
Post a Comment