Han vs. Dunaj

Pořád mi Tamara nevěřila, že místní řeka Han je širší než Dunaj v Budapešti. Nezbylo mi než si vypiplat "důkaz" - screenshoty Google maps, ve Photoshopu sjednocení měřítek, otáčení a plácnutí přes sebe. Výsledkem je chaotický obraz 3 měst přes sebe, hranice řek sem zvýraznil ručně. Výsledek jasný, Han cca 2x šiřší než Dunaj. Pro zajímavost sem přidal Vltavu v nejširším místě v Praze, tedy pod Karlovým mostem, kde obtéká střelecký ostrov.

Korejské zdravotnictví ...

... tak i zde nám bylo dáno poznati místní systém zdravotní péče. Tentokrát se o to postarala Tamara při sobotním bruslení, u velmi jednoduchého triku si nalomila vřetenní kost na pravé ruce. Vlevo na fotce je "oslava" hned po 4 hodinách strávených v sobotu večer na pohotovosti. Vpravo už pak vylepšená a odlehčená verze sádry po dnešním návratu z ortopedie. Sádra na ruce prý zůstane nejméně měsíc ... k bližšímu popisu špitálu a zdravotní péče se snad někdy dostanu, teď už zase musím k lopatě :)

Video post - 5

Tak skončila (snad) nejhektičtější část mýho pracovního programu - 2směnný provoz minulé dva týdny a přešel sem o víkendu pouze na jednu směnu (i když delší). Takže je konečně víc času - ale raději ho trávím venku než u komplu, takže blog zůstane nadále na vedlejší koleji.

Ale přece jen sem našel chvilku, abych střihl - nebo spíš v rychlosti splácal za sebe pár záběrů z nedělní cesty do dalších zákoutí centra města.

Začíná to parkem, kde se konávají demonstrace a na němž se událo několik historických událostí, pak hlavní turistickou ulicí - peší zónou. Bylo tam překvapivě mrtvo, čekal sem větší mumraj, ale už jsme se přesvědčili, že celé město na víkend prostě usíná. Takový plechový stahovací vrata jako do garáže s barevnejma pruhama, to jsou všechno zavřený obchůdky a dílničky. Všichni sou asi tím chaosem a mravenčením přes týden tak znavení, že o víkendu jen relaxujou nebo vylehávaj kocovinu, páč bary sou o víkendech plný. Takže údajně nejturističtější ulice mi místy připomínala peší zónu v Pardubicích :) Pak je tam budhistickej chrám ve středu města, několik zákoutí v okolí chrámu a video končí parkem před areálem nějaké svatyně (kamžto se teprve chystáme), kde se sdružují hráči hry Go. V tom parku sme strávili procházením se mezi hráči asi čtvrt hodiny a hodlám se tam vrátit. Měl neopakovatelnou atmosféru, proto přidávám až nakonec bez hudby včetně originální zvukové kulisy. Ještě dodávám, že skoro všichni kouřili a vzduch nebyl prosycen kouřen alébrž tam bylo zahuleno jak v 7 večer v české "čtyřce bez větráku". Nikdy sem nezažil tak "nedýchatelnej" venkovní prostor. Dlužno dodat, že období dešťů je za náma a do města přišly tropy - tzn. přes den tu máme kolem 35 a v noci  to nejde pod 25. Trošku fouká, ale v tom parku se nehnul lísteček :) Jo a v některých záběrech je takovej silnej rachotivej zvuk na pozadí, jak vysoký velikonoční řehtačky, tak to sou cikády. Jako každý rok tady na léto obsadily město a především v parcích, kde jich je hodně kvůli nim občas není slyšet vlastního slova.

Komu se nelení ten nemůže spát :)

Vzhledem k množícím se dotazům a dalšímu regulérnímu příspěvku v nedohlednu sem se rozhodl pro nudnou, suše informativní aktualizaci mého stavu. Probíhá velké, abych tak řekl pracovní šílenství :) Mírně pochybené rozpočítání pracovní zátěže na začátku měsíce a entuziastické první týdny tady v Soulu způsobily, že jsem hodně ve skluzu s tím velkým projektem, který sem nabral. Vzal sem si dokonce dva týdny dovolenou "v práci" (tedy mé regulérní práci), abych měl vůbec šanci stihnout ten vedlejší projekt. Přijdu si jako blázen. Tedy tu dovolenou sem si vzal taky proto, abych měl aspoň pár hodin času denně na Soul a sebe. Takže poslední dny probíhají v režimu - 1. pracovní směna - asi 3 hodiny volného času - 2. pracovní směna - pokus o usnutí. Monzunová deka nad městem, stres a mírně chaotický režim mají za následek hodiny čumění do stropu a čekání na spánek - další čas, který mi pak chybí .... ale nestěžuju si, nabral sem si toho tolik „sám sobě si“ a na konci srpna by mělo todle "kruté" pracovní vytížení skončit, abych pak pokračoval až do konce října „pouze“ v silnějším pracovním režimu.
Teď jsem navíc zjistil, že na jihu Koreje probíhá světová výstava, kamžto mě mé stále ještě výstavařinou zblbé srdce táhne - navíc to vypadá na velmi zajímavou akci. Netuším jestli se tam dostaneme, nevím, jestli si budu moct dovolit 2 dny nemakat, ale chtěl bych se tam dostat. Ale pořád chci udržovat nějaký volný čas každý den, jednak abych totálně nezblbnul a druhak, abych aspoň trošku pořád prozkoumával město, v kterém, se mi fakt moc líbí. 


Tedy kolem a kolem neboli shrnuto, podtrženo - psaní blogu musí stranou sic mi prsty upadnou - po těch tunách slov, co odťukám do klávesnice pracovně, už prostě nemám sil rozepisovat se o dojmech z návštěv různých míst a setkání. Ale dělám si poznámky, kameru tahám všude s sebou a už se těším až bude čas a prostor něco střihnout nebo sepsat. Takže určitě nechci s blogem končit, ale teď na něj prostě nemám sílu. Jestli bude další příspěvek za týden nebo za 2, to teď nevím, ale určitě bude. Tak zatím "anihasejoooo" (moje verze korejského pozdravu).

Chčije a chčije ...

... takže mi ani tak moc nevadí, že například v sobotu sem se skoro nezvedl o komplu, a to sem už do mejch pracovních projektů zapojil i Tamaru :) Nicméně monzunový deště se činí a tak tu v podstatě pořád prší a změna je pouze v tom, jestli je to slabší mrholení nebo pořádnej slejvák. Ale pořád je teplo, a pořád se mi tu líbí ...

V pátek jsme vyrazili "do města", čili přímo do centra Soulu, kde se nachází několik královských paláců starých dynastií. Hned napoprvé jsme si vybrali ten nej nej nej, čili největší, nejzajímavější, nejdoporučovanější. Jmenuje se Gyeongbokgung (nebojte se, právě sem to pečlivě opsal) a jeho několikahodinová návštěva byla velmi příjemná. Čekal sem obrovský davy turistů, ale nebylo to tak hrozný, a celej komplex je značně rozlehlej, takže místy bloudí člověk mezi domy "sám". O historii psát nebudu, všechno lze najít na netu, jen zmíním, že celej komplex několikrát zruinovali japonci a během korejské války byl předmětem těžkých bojů. Od roku 1989 probíhá dlouholetej (40 let) projekt citlivé (původní materiály, plány) rekonstrukce do původní podoby - Korejci si prostě budují zpátky svoji národní hrdost. Určitě je na netu spousta lepších fotek a mraky informací, ale na ukázku pár našich. Střídání stráží bylo přímo "opulentní",  spousta hudby, bubnů, pochodování, otáčení a barvitých výkřiků - vše mnohem delší než třeba u Buckinghamu. V Maďarsku je to například odbytý asi za 3 minuty (jeden borec prostě přijde a ten původní vodejde), ale nemůžu si pomoct, přijde mi to všude strašně směšný - převážně proto, jak to samotný stráže berou vážně (to je konstatní u všech střídání, jaký sem kdy viděl). Jestli bude čas střihnu to do nějakýho videa.

Již vystřídáno ... ale todle je jen část, na druhý straně brány a v průchodech jsou další ...

 Brána na 1 nádvoří ... dnes je v ní turniket - vstup do areálu stojí asi 50czk. (U nás se za Zlatou uličku platí víc ...)

V době vzniku, tedy na konci 14. století prý palác budil úžas svou "velikostí" - dnes působí ve vysoké zástavbě moderního centra jako domečky z Lega :)

Většina budov měla vytápěnou podlahu, jsou zvednuté na soklech, v nichž jsou otvory pro ohně a výduchy pro kouř. Na 14. století velmi pokročilý koncept.

Tady bydlel panovník, král a vládce - v jedné osobě :)

Lotosové jezírko v rozlehlých zahradách.

Návštěvu jsme zakončili výborným obědem v restauraci přímo u areálu paláce, ale jídlo tady bude jeden příspěvek sám pro sebe, takže to nebudu rozvádět a později napíšu jenom o místní kuchyni a stravovací kultuře. Velká to věc tady :)

Nicméně u toho paláce je ještě muzeum korejskýho lidovýho umění a historie, kamžto jsme letmo již znaveni předchozí prohlídkou nakoukli. Muzeum jest to velmi pěkně zpracované a provedené a nejvíc nás zaujala sekce o vývoji a vzniku jejich písma. Opět nebudu soupeřit s nepřebernými informacemi na webu, ale písmo mě fakt hodně vzalo a tak jen velmi krátce. Jejich písmo, abeceda chcete-li, se jmenuje Hangul a doslova jej vynalezl a vymyslel jeden jejich panovník, který nelibě nesl vysokou negramotnost obyvatelstva. Tehdy v 15. století tu pár vyvolených umělo psát čínské znaky a "sprostý" lid měl smůlu. A tak moudrý král vymyslel nové, jednoduché písmo, podle jasně daných logických pravidel. Je to prý jediné písmo na světě, které vzniklo takto účelově, vymyslel jej jediný člověk a má jasnou logickou strukturu. To má jednu velkou výhodu, dá se v podstatě naučit za pár delších jízd metrem. Což byl samozřejmě původní záměr (né to metro, ale ta rychlost) a povedl se dokonale. Více informací si případně dohledáte sami, ale vězte, že názvy stanic v metru už jsme si schopní v krátké pauze přelouskat :) Hangul nás celkem chytil. Nechceme se učit korejsky, na to by ani nebyl čas, ale naučit se to písmo tady rozhodně neškodí, i když ty základní věci tu přepisují i latinkou.

A nakonec jedna perlička z místního jazyka - Ano se korejsky řekne „Ne“, zatímco Ne se řekne „Anio“ u čehož se ještě pokýve hlavou. Chvíli mi v jednom kšeftíku trvalo, než mi secvaklo, že mi tu platební kartu fakt nevemou :) Prodavačka kýve hlavou a řiká, že "ano" ... mimochodem zatím jedinej kšeft, kde by nebraly karty, nebo aspoň místní T-Money karty, což je zajímavý počin sloužící především k pohybu metrem. Koupíte si T-Money kartu a pak si na ni v automatech řekněme "ukládáte" cash. Turniket vám pak v metru odečítá peníze za jízdy, mimochodem jedna jízda do 10 km stojí asi 18 korun. Ale zjistili jsme, že terminály na T-Money kartu mají i obchody, restaurace nebo taxíky. Jako všechno má tento koncept výhody i nevýhody, ale pro mě osobně převažují výhody, již roky u sebe běžně nenosím peněženku a když ztratím kreditku tak mám průšvih. Když ztratím T-Money kartu přijdu o aktuální kredit a pak si za 50 korun koupím novou. Pro mne příjemné :)

Koukám sem se nějak rozkecal ...

P.S. Ondro, "kimči" tu dávaj jako předkrm před každým jídlem a je to velmi zajímavá chuť, zezačátku mi to moc nechutnalo, ale hodně záleží na restauraci, u toho paláce "bylo fakt výborný" ... popíšu pak v postu o jídle.

Video post - 4

Mám asi půl hoďky tak to zkusím krátce a možná i úderně :) Do Soulu se zamilovávám, i když samozřejmě většina času - práce, práce, práce ... ej ani nechci rozebírat. Ale v těch volnejch chvilkách, který doslova ukradnu pracovní činnosti si Soul moc užívám ... mám tu kratičký video ukazující nejdříve další část naší čtvrti - záběry ve dne, opět neděle, takže dost mrtvo. Přes týden je to úplně něco jinýho, ale to se chystám natočit, až budu mít víc času. Ten rozdíl víkend a týden je tu v tý naší čtvrti hodně znát, to sem až tak nečekal. A pak je tam barová čtvrť kousek od Olympic parku, kdežto jsme byli v tu sobotu. Takhle nějak sem si vlastně Soul představoval. Mezitím je ještě prostřih  z Olympic parku, z místa, kde jsme bruslili, to se snad taky dočká časem delšího videa. Je tu fakt dobře ... i když v posledních dnech počasí hodně ukazuje, co je to období dešťů :)

Korejskej nároďák

Času je fakt málo tak jen krátce, i když sobota by si zasloužila mnohem delší popis. Navíc se nám stále nedaří otočit spací režim a  tak čumákujem v noci do tmy a prospáváme volnej čas ve dne. Což nás vůbec neblaží.... A navíc pak píšu blog na koleně, resp. ve stoje, jako teď při jízdě metrem. Ale k tý sobotě...
Už před odjezdem do Soulu jsme dostali tip na jeden kšeft s bruslema a chtěli jsme tento kontakt využít jako vstupní bránu do místní bruslařské scény, a to se povedlo nad naše očekávání. Majitel kšeftu "Captain Yang" nás hned v prvním e-mailu vyzval k návštěvě a poté ke společnému bruslení v Olympic parku na pravidelné sobotní bruslařské session v Olympic parku. V sobotu nás pak mile přivítal ve svém obchodě a pak nás uvedl mezi místní bruslařskou komunitu, místní špičku, jejich národní tým :) Když nám pak sdělil, že se brzy dostaví i světová jednička, klučina jehož jízdy už dlouho s Tamarou obdivujeme, trošku sme znejistěli. Jejich úroveň bruslení je pro nás trošku jinej vesmír a tak to chtělo troškou přemlouvání k prvním jízdám. Ale všichni byli moc přátelští a atmosféra pod "bránou míru" byla skvělá. Výborně sme si zajezdili a tajně doufáme, že si odsud odneseme trošku jejich stylu. Určitě se budeme snažit nevynechat jedinou sobotu :)
Když se pak večer nachýlil k pozdějším hodinám, pozvala nás část bruslařů ke společné večeři v nedalekém masovém baru. Vážení, to byla paráda. Nikdy sem o těchto barech neslyšel a byl jsem velmi mile překvapen. Platí se za vstup (220czk) a můžete sníst kolik jídla chcete, nápoje jsou zvlášť, voda jako všude zdarma. Uprostřed každého stolu je velká grilovací deska a vy si chodíte do chladicích boxu pro maso a u stolu si ho pak sami grilujete. Masa je velký výběr od slaniny, špeku a žeber přes hovězí plátky po kačenu. Žádný pečivo, ani rýže, všechno se balí do salátových listů, vezmete si kousek masa (větší kusy se stříhají nůžkama na menší), s máčkou nebo nějakou řasou zabalíte do listu salátu a sníte. No pošmáknul sem si znamenitě, nacpal sem se k prasknutí a pak už jen zíral kolik toho jsou schopní sníst místní bruslaři hubenější než jsem já :) Korejci prostě maso fakt milují a jí ho po kilech. Všechno zapíjeli místním pivem, který jim ovšem přijde slabý, co se týče obsahu alkoholu, takže jej mnozí upravují tak, že do něj vyklopí panáka místní kořalky - chutná jako horší slivovice. Po této opulentní večeři jsme pak šli ještě na normální pivo do nedalekého baru evropského střihu a flám skončil nad ránem v jednom baru korejského střihu, kde probíhaly další chody jídla. Výbornej večirek, příjemní lidé, levnej taxík domů :) prostě paráda.
Mimochodem ta "barová" čtvrť vypadala hodně podobně mým představám o asijském velkoměstě, blikající neony, chaotické uspořádání, všude lidi atd. Blader Runner atmosféra jako když vystřelí.
Mám nějaký videa, ale střih do dívatelné podoby je momentálně z časových důvodů nemožný a tak jen dvě fotky pro ilustraci.

Kompletní bruslařská sestava toho odpoledne.

A tady už jen část v tom masovém baru.

Munka – neboli práce (po maďarsky)

Tak náhoda tomu chtěla a zakopl jsem o velký pracovní projekt. Lépe řečeno byl mi vhozen pod nohy. Po asi 5 letech se ozvala jedna firma s velkým překladem, jedná se o dostatečně velkou částku, aby mě motivovala k asi 6 týdnům silného pracovního nasazení. Nicméně samozřejmě to bude mít velký dopad jak na blog tak bohužel i na prozkoumávání Soulu a volnočasové aktivity. Ten projekt mě prostě do značné míry přikove ke komplu v nesrovnatelně větší míře než veškeré moje dosavadní aktivity. Naštěstí tady mám celkem solidní pracoviště.

Tak tady budu v příštích týdnech trávit naprostou většinu času.

Ale už sem to vzal, jsem prostě prodejná ženština a „moneytalks“. Takže bude o dost méně času na město, bruslení, prozkoumávání a z blogování bude přepych, ale budu se snažit udržet blog naživu, baví mě to.

A ještě technická český telefonní číslo skoro nezapínám, určitě se mi na něj nedovoláte, ale SMSky by chodit měly, pokusím se jej zapnout aspoň jednou za den. Ale už sem si vyřídil i jihokorejský telefonní číslo, takže sem pořád na čísle +821049726664. Mimochodem mám klasickou předplacenou službu, ale i při žádosti o předplacenou simku jsem musel předložit pas, veškeré svoje údaje, včetně bydliště v Soulu, a pak jsem asi půl dne čekal než bude moje žádosto o číslo vůbec schválena. Během toho půl dne si na prodejně místního operátora SK Telecom nechali můj tablet, v kterým sem simku hodlal používat. Naštěstí mi žádost o číslo schválili. Ale například nemůžu mít mobilní datový služby, neexistuje u předplacenejch služeb (prej), ale celej Soul je pokrytej wifinama všeho druhu jak zdarma tak za rozumnej peníz, takže se tady bez mobilních dat dá obejít.


P.S. Pro srovnání ještě fotka Tamařina pracoviště (dlouhodobě měnit nechce).

Video post - č. 3

Zatím náš první výlet mimo bližší okolí našeho obydlí. Včera sme vyrazili do Olympic parku, kdežto sme si chtěli trošku zabruslit slalom. Měli jsme tipy, že je to místo, kde se bruslí. Bohužel povrch u "brány svobody" byl mnohem horší než jsme čekali a navíc bylo asi 35 stupňů (což není na videu vidět), takže se z toho vyvinul spíš klasickej "poznávací vejlet" na bruslích. Zhruba první polovina videa je z toho Olympic parku, druhá pak od řeky Han, která roztíná Soul. Na závěr je tam krátká ukázka skútrové autoškoly :) (přemejšlím vo ní).

Samozřejmě všechny záběry sou točený za jízdy na bruslích, příště si dám ještě trošku větší pozor, ale přijde mi to lepší než za chůze.

A nakonec sem pro představu o poloze vyznačiil naši cestu, kterou zachycuje todle video, na mapě.

Video post č. 2

Tentokrát se stabilizátorem, ale zase trošku ve spěchu a střižna byla taky asi trošku rychlejší než měla, ale už se mi to nechce upravovat, spíš se zase budu zkoušet zlepšit příště.
Všechno jsou to záběry z blízkosti našeho bydlení z různých procházek.Ten noční záběr je točenej asi 50 metrů od domu, je tam tam korejská restaurace nalevo trošku vidět a non-stop potraviny, kam si chodíme pro základní věci.

Plus ještě přikládám mapu Soulu, na které sem vyznačil plochu, kterou toto a předchozí video pokrývají. A to jsou hodiny chůze :) Je to tady fakt všechno velký.

První dojmy II

Tak zatím stále probíhá adaptace na nové časové pásmo, včera dvanáct hodin spánku, pročež velmi málo volna, pak dost práce probděná noc a dneska po pár hodinách spánku první větší výlet do města. Některé postřehy, který zde hodlám popsat budou vlastně ještě z prvního dne.
Ten prospanej den mi dělá chaos v čase, takže to vemu systémem seno a vidle.

Jídlo
Hned po úvodní prohlídce bytu nás náš nový pan domácí vzal na oběd do korejské restaurace asi 50 metrů od domů. Náš pan domácí je velmi milý a příjemný pán a oběd s ním byl nadmíru osvěžující a hlavně poučný. Já se s korejským jídlem setkal poprvé a bez odborného vedení bych byl dost ztracen. Restaurace to je levná a za pár tisíc wonů nám přistála na stole spousta misek a rozličných pochutin, viz hladovou rukou roztřepané foto.

Něco bylo úžasné, něco skvělé, něco nic extra, ale hlavně to bylo všechno zajímavé a nezvyklé. Pan domácí - Won Young Kim - po našem David - nám vysvětloval, co do čeho namočit, zabalit a co s čím sníst. Kromě kuřete a rýže sem moc netušil, co jíme a zvítězila u mě rýže zabalená v mořské chaluze namočená v máčce "jang-ňam-džan" :D Všechno je to pálivé a velmi silně a ostře kořeněné. Některé kousky jsme si omívali v misce s vodou, aby tak nepálily. Dostal sem přesně to, co jsem chtěl - nové a nezvyklé chutě, zajímavé kombinace, prostě novej svět. Je to úplně jiný než čína, indie nebo sushi - což jsou vlastně moje jediné zkušenosti s asijskou kuchyní. Teď už máme za sebou toho jídla víc - velkej nákup (plnění ledničky) v supermarketu, kterej je plnej polotovarů, máček, naloženýho masa a už jsou jasný, některý základní kameny jejich kuchyně. Pálit to musí jak ďas, kořením se rozhodně nešetří, máčky jsou i přes pálení nasládlé a hlavně musí všechno obsahovat nějaký maso a bejt to mastný. Až na to pálení - ale už si zvykám a došlo mi proč si vymysleli ty sprchovací záchodový mísy :) - je to přesně moje gusto. Tamara, která nejí moc maso a spíš je na zeleninu a lehčí věci tady začíná mít trošku problém. V tý restauraci se ptala, co je bez masa a tuším jí vyšla z celé nabídky jedna polívka. Mimochodem všude je tu velká nabídka sušenejch ryb - trošku ála Ukraina - a sušenýho masa (Jerky) - různý druhy, velikosti, ryby s hlavama nebo bez, maso s olejem nebo bez - velká paráda na prozkoumávání, poslední dva dny u komplu žvejkám pořád nějaký sušený ančovičky, tresky nebo kusy telecího :) A ještě poslední k tomu supermarketu, hned na začátku měli ceduli, že na informacích jde vyžádat "english shopping guide", ale jelikož tam byla fronta tak jsem se na to vykašlal, s tím, že šunka je šunka a rohlík poznám, ale ouha. U některých věcí bysme byli bez pomoci místních bezradní - kečup, mlíko a pár dalších věcí - nepoznáte naprosto, co je co ta mlíko, místo kečupu bych býval koupil nějakou pálivou máčku na maso atp. Ale místní sou ochotní a mladí umí anglicky (celkem i s výslovností), takže nám všichni pomohli. Nakupovali sme uprostřed tý naší obytný čtvrti a zatím sem kromě nás viděl asi 3 ne-asiaty. Už si zvykáme na to, že si nás všichni prohlížej. U jednoho ochutnávkovýho pultíku s omáčkama, na kterej sem se zvědavě vrhl, se mi smálo asi 15 lidí, když sem si lupnul lžičku něčeho co mi málem vypálilo oči z důlků, naštěstí rýže celkem funguje - podotýkám, nejsem mo na pálivý jídla, vlastně vůbec, ale tady si asi fakt zvyknu. Pálí snad všechno, ale všechno je zatím spíš dobrý až výborný.

Video - test

... tak bohužel spát se nepovedlo, ale aspoň ten zápas za něco stál. Nicméně todle je jeden z nejhorší jetlagů, jaký sem kdy zažil. Hodiny klimbání v polospánku na posteli a kde nic tu nic. Chystá se fakt pěknej den :) Kdy sem se pořádně vyspal už si nepamatuju ...

Zkouším teď první video ukázku z cest. Střihnul sem to horkou jehlou, ale sou to záběry z první procházky, kterou jsme absolvovali včera v blízkém okolí našeho domu - mimochodem je to ten bílej napravo na úplně posledním záběru. Během tý procházky mi došlo, jak strašně obrovskej Soul je, ale k tomu se ještě vrátím. Teď sem jen poskládal nějaký záběry za sebe a uvítal bych veškerý postřehy jestli podobný videa dělat nebo ne. Beru veškerou kritiku typu, je to na hovno, je to dlouhý, srát na to, nemám čas, mohlo to bejt kratší, mohlo to bejt delší, nic z toho není vidět, je tam jeden dobrej záběr, zahoď kameru atp. :) Rozhodně se cítím silněji v psaném projevu, ale todle by mě bavilo - nicméně nejsem si jistej kvalitou/užitečností a tak. Časově je to samozřejmě taky dost náročný ... no uvidíme.
A teď už první procházka Soulem, rezidenční čtvrť Gangnam - údajně střední a vyšší střední třída.

No teď sem si až při zhlédnutí závěrečnýho videa všiml, jak je to strašidelně rozklepaný. Střih byl fakt velmi rychlej. Celou dobu od koupě nové kamery si užívám výbornýho stabilizátoru, sem hotovej z toho jak je možný točit tak klidnej obraz a co všechno ten stabilizátor "odruší", i za jízdy na bruslích je perfektně klidnej vobraz, všude ten stabilizátor chválím a pak si ho samozřejmě omylem vypnu, když du něco točit. Demence ála Hájek par excellence. No nic, ale už se stalo, takže todle video ještě v rozklepaném stavu. Další už budou se stabilizátorem, takže jak na filmařským vozíku.


A poslední poznámka, je to točený v neděli odpoledne, teď v pondělí přes den je tu pěknej frmol na ulicích.

První dojmy

Máme za sebou první den a momentálně probdíváme pod vlivem jetlagu (koukám, že se to správně řekne "pásmová nemoc") první noc. Hned na začátek musím říct, že se mi Korea a Soul začínají hodně líbit ... už na letišti všechno fungovalo, žádný fronty, všechno je rychlý a bus z letiště, kterej nás vezl něco přes hodinu a stál asi 10€ (15000wonů) měl sedačky na úrovni první třídy v letadle. Ve naší čtvrti nás pak vyzvedl pan domácí, ukázal nám byt a vzal nás na oběd. Obého bylo zapotřebí, jiný kraj jiný mrav tu totiž platí více než kdekoliv jinde, kam jsme na našich cestách zavítali (kýžený to efekt).

Toaleta :)
Začnu trošku zemitější tématikou, nicméně příroda je příroda a všichni jsme lidé z tohoto světa :) Možná jste někteří viděli film Demolition Man se Stallonem (kde jsou ty časy:), hlavní hrdina je hibernován v 90. letech a rozmražen v budoucnosti a je vystaven mnoha trapným situacím z neznalosti prostředí - jednou z nich je neschopnost používat záchod. Tak do podobné situace jsme se dostali my zde, domácí nám ukazoval koupelnu a všiml si našich pohledů na mísu se "spoustou ovládacích prvků“ připojenou do zásuvky. Došlo k mírně trapnému tichu a jeho nešikovnému vysvětlení, že nás „to“ prostě "omyje", jakmile „máme hotovo“. Ukázal na tlačítko, spouštějící sprchu a vše skončilo. Musím uznat, že to má něco do sebe - doba strávená na vyhřívaném prkénku se sice značně prodlouží, procedura je opravdu důkladná, nicméně ne nepříjemná a z hygienických důvodů zcela jistě bezkonkurenční. Tamara má jasno v tom, že jí tato technologie bude po odletu hodně chybět. Záchody ve veřejných budovách vypadají obdobně, případně je možné nastavit přesněji tlaky, počet trysek atp. Než přiložím fotku jen podotknu, že pro mě jako klasickýho tlačítkovýho maniaka je samozřejmě celá záležitost velkou výzvou a hodlám se zkoumání funkcí ve "volných chvílích" věnovat.

Tlačítka svítí a blikají, čímž si přímo říkají o více pozornosti.

... chtěl sem toho napsat víc, ale je nad ránem, spánkový režim je rozdroben na malé kousky a jelikož na mě právě dýchá bůh Hermes du "zkusit zabrat" (i když to fotbalový finále člověku moc spát nedá, a korejskej komntátor už vůbec ne) .... pokračování tedy zítra ...

Re-opening

Tak po dlouhé době, pro jednu polovinu naší dvojice až příliš dlouhé, se opět vydáváme na cesty.... Taková úvodní větička, že ;-) chtěl sem napsat tento první, nebo spíš znovuotevírací příspěvek už v česku s nějakým poetickým rozloučením se z Peští, ale ten týden, který sem strávil mezi Prahou a Brnem a Pardubicemi byl nad očekávání hektický a vpravdě únavný. Takže sem se nedostal k prohrabání fotek toho krásnýho města z minulýho roku a lyrickému zamyšlení nad tím, co nám rok v něm strávený nabídl, o co nás obehrál a co jsme si vzali.
Ale ono by vás to stejně asi nezajímalo a od většiny z vás vím, že se těšíte spíš na ty "cesty". I když víme, že to naše cestování neobsahuje moc adrenalinu.

Tak, mám za sebou úvod. Trošku jinej než sem chtěl, co byste takhle 11km nad mořem, někde nad Sibiří při rychlosti .... moment ... 935km/h chtěli. Na první příspěvek prostě přišel čas až tady za letu a tak pilně leštím prstama sklo tabletu. Zatím se na naší cestě nic zvláštního nestalo :-), kromě toho, že nám při check-inu odpustili podle nějakejch podivnejch pravidel asi 15 kilo nadváhy, čímž jsme značně ušetřili (počítali jsme předem se zaplacením) a už se těšíme jak ušetřený obnos probendíme jinak. Mimochodem vydáváme se na cesty asi se 75 kilogramy hmotných statků, což je tuším asi o deset míň, než jsme mívali kdysi, z toho mám radost.
To je v tuto chvíli všechno, co stojí za zmínku.
Tablet umožňuje mnohem svobodnější blogování a tak doufám, že příspěvků bude více, spíš kratších, což je podle vašich ohlasů stejně vaše preference (oproti jedný litanii za čtrnáct dní). Už teď cítím, že blogování mi chybělo, tak snad na obou stranách zavládneb spokojenost ;-)