Lima poodhalení

Tak po několika dnech je nejdůležitější zprávou, že se nám tady začíná líbit. Vidíme to na 3 měsíce určitě. Začínáme dost odlišovat Miraflores a San Isidro od ostatních čtvrtí Limy.
Tento týden jsme strávili takovým klasickým dozařizováním bytu, vyhledáváním důležitých míst v okolí, prostě rozkoukáváním.
Jelikož mě drží bloggerská lenost vezmu zkratkovitě pár postřehů z Limy obecně.

Miraflores
Příjemná, živá čtvrť, která po návštěvách některých okolních čtvrtí připomíná oázu civilizace. Nicméně i tady má každej dvorek, na kterým sou jen trošku lepší auta kolem sebe 3-4 metry vysokej plot, buď s ostnatým drátem nebo s dráty pod proudem. I zde je parkoviště u každé restaurace hlídané, stejně jako každá restaurace jako taková. I zde na hlavním náměstí narazíte na žebrající děti a kdekdo se vám snaží něco nabídnout - od cetek pro děti až po lehké drogy. Obecně je v této čtvrti dráž než jinde, ale i to pořád znamená levněji než v ČR.

Lidé
Zatím jsme neměli mnoho příležitostí zdejší lidi lépe poznat. Ale z krátkých náhodných setkání v obchodech nebo restauracích máme velmi příjemné zkušenosti. Zatím všichni byli velmi ochotní a nápomocní, kdykoliv jsme něco potřebovali, případně příjemně profesionální, pokud jsme byli hosty nebo zákazníky.
Hned při prvním nákupu jsem dosti dlouze vybíral olivovej olej - jsa jako fanoušek řeckého zaskočen nabídkou z Peru a Argentiny. V mých nesnázísch mi pomohl náhodný jiný nakupující, kdybych ho potkal na ulici tak mu dám peníze a uteču - vysoký, snědý, dlouhovlasý "indián", nadrpůměrná svalová hmota doplněná různým tetováním a tu a tam jizvou. Nicméně během velmi příjemného hovoru mi ukázal jeho oblíbené oleje, vysvětlil, který je odkud a který má jaké výhody.
Při jiném nakupování, když jsme zmerkli jak bota černý kukuřičný klas a jali se ho zkoumat, přtočila se k nám zase jiná nakupující a vysvětlila, že tento typ kukuřice není jedly, a abychom to proboha nevařili. Vysvětlila nám, že se z toho dělá místní oblíbený nápoj "chico". Nicméně z našich pohledů jí bylo jasné, že jsme celkem dlouhý a složitý postup nepochopili, ančto jsme rozuměli každé 2. slovo. Takže asi za 5 minut nás vyhledala znovu a s úsměvem podala již hotové "chico".
K velmi zajímavému setkání došlo taky při průzkumu pláže. Není nijak vzhledná, ale je neustále plná surfařů a - surfařských instruktorů z místní populace. Tito chlapci postávájí v houfech na pláži, mají kolem sebe 3 a více prken a nabízejí vám buď samotné půjčení prkna nebo i instruktáž. Několik jsme jich s díky odmítli, když tu se k nám přitočil velmi živý peruánec, asi 35 let, s chybějícími předními zuby a začal samozřejmě nabízet své služby. Pak zmerčil moje kolečkové brusle, který sem nesl v ruce, protože oblast pláže je bohužel pro bruslení zcela nevhodná. Než jsem se nadál tak během rychlého brebentění a poskakování kolem zvládnul obout obě moje brusle vykřikujíc, že je i instruktorem bruslení. Pak se začal po nerovném, pískem posypaném betonovém povrchu celkem umě prohánět, na to, že měl asi o 3 čísla menší nohu mu to i šlo. Celou šou zakončil tak, že s sebou při pokusu o rychlou brzdu švihl o beton (byl jen v šortkách), ale i tak se smál, přičemž jasně ukazoval, že mu chybí několik předních zubů. Asi zkušenej borec :) Ihned se nabídl, že ty brusle koupí a doporučil mi kšeft, kde si můžu koupit nový :) Koupi nových bruslí mám v plánu, bohužel typ, který chci tu nemůžu sehnat. Každopádně si nejsem jistej, jestli chci surf lekce zrovna od tohodle maníka. Samozřejmě sme se rozloučili s tím, že se ještě uvidíme, já mu prodám brusle a on mě "týč sam srrrrf můůůůvs mééén".
Poslední postřeh k lidem, velmi obecný - průměrná výška je tu tak 1,65 - všichni jsou malincí, podsadití. Nejsou tlustí, ale plnoštíhlí. Tamara si moc libuje, že tady platí za "vysokou" :)

Veřejná doprava
Veřejnou dopravu zajišťují autobusy, který doplňují taxíky, kterých je tu tolik, že je prostě do této kategorie musím zařadit. Autobusových linek je tu více než 100 nicméně jsou naprosto nekoordinované. Z všech rezavých autobusů různých velikostí, kterým chybí dveře, kouká vždycky nějakej chlapík nebo ženská a vyřvávaj kam maj namířeno. Náhodný kolemjdoucí tak může kdekoliv pohodlně nastoupit - do většinou plného autobusku. Existuje tu něco jako zastávky, ale můžete nastoupit na každé křižovatce případně klidně uprostřed 3proudové silnice, když si mávnete - i když většinou mávají oni na vás. I když bruslíme po chodníku, pořád nás někdo láká do busu.
Taxikáři jsou také velmi činní a to hlavně tak, že neustále troubí, aby na sebe upozornili. Stojíte na chodníku a během minuty na vás zatroubí taxikáři ukazujíce, že máte nastoupit. Jinak jsou taxikáři evidentně nebezpeční řidiči, pro něž má život chodce pramalou cenu. Některý jejich vozidla taky už hodně pamatují. Celá taxikářská kultura je mi zde velmi nepříjemná - ještě více než jinde. To byl taky důvod proč jsem si například nechal pracovní stůl z místního "Hornbachu" doručit o obchodu, což trvá 3 dny, než abych krabici naložil do taxíku. Nehodlám ty šmejdy podporovat a riskovat svůj život :)
Jinak chodci to tu mají obecně těžký, protože tu v podstatě chybí semafory pro chodce. A to i třeba na 6ti proudové silnici. Musíte sledovat semafory pro auta, který ovšem některým řidičům nic neříkají, a pak se skrýt v přecházejícím davu, nebo se rychle prokličkovat mezi zpomalujícími vozy. Jestli přežiju 3 měsíce na bruslích po městě tady, tak už všude a odvezu si 6. smysl pro blížící se nebezpečí.