... tak další postřehy...
Proviant a koloniál aneb "od žida nebo ze spolku?" :)
Kousek od bytu máme největší tržnici v Tel Avivu (HaCarmel Market) kamžto chodíme nakupovat některé potraviny, které se nevyplatí kupovat ve kšeftech. Nebudu už psát, že je tu draho nebo levno - je tu prostě jiná cenová hladina než u nás. U nás je levno. Tečka. V "okolním civilizovaném světě" jsou cenové hladiny zcela jinde, zvykl jsem si na to a halt ČR je prostě výjimka, u nás jsou prostě značně nízký náklady na základní lidský potřeby. No každopádně tržiště je velkej mumraj, je tam všechno od štětky na hajzl přes hadry až po párky. Obecně se tam nikterak nesmlouvá, všechno má pevný ceny. Akorát hned na začátku nás trošku natáhla místní pekařka. Stánek klasicky pěkně vyloženej voňavým pečivem mě doslova přitáhl za nos. Uzmul jsem dvě bagetky a další dvě placky neznámého složení a milá paní si řekla o 30 šakalů (místní měnou je "nový izraelský šekel", čemuž já neřeknu jinak než šakal, btw. mají pěkné barevné obrazkové bankovky), to mi sice přišlo jako setsakra hodně (1 šakal vyje skoro přesně za našich českých 5 korun), leč jiný kraj jiná cena pečiva a tak jsem jí vysázel požadovaný obnos. Trošku podivně se na mě podívala a pak mi z rozjařeným úsměvem a přátelskými posunky, abych to nikomu neříkal, jakože "pssssššššt", nasázela do tašky dalších asi 6 různých placek a bochníčků. Uvalil sem sice 30 šakalů za 2 placky a 2 bagety, ale odešel sem s plným batohem. Viděl jsem ji pak provádět tento trik i další den, prostě napálí cenu a pak doháže zboží. Nicméně já už pak nakupoval jinde, u maníka, kterej má u placek cenovky. Jinak je návštěva tržiště prodíráním se lidmi, posloucháním halekání některých prodejců a odoláváním nákupu všeho možného voňavého a neskutečně lahodně vypadajícího.
Zásoby doplňujeme v menších obchůdcích s ne příliš širokým sortimentem. Není tu nic jako nějaký cetnrální velký Tesco, případně jinej velkej supermarket. Všechno jsou takový malý "sámošky", kde je v regálech sice všehochuť, ale extra se mi tam nedaří si vybrat. Navíc tím, že všechno je napsaný hebrejsky tak máte dost stíženou situaci - jestli kupujete máslo nebo sádlo poznáte až doma (měl sem kliku). Taky mi přijde, že všechno stojí 30 šakalů, to je tady taková klasická cena, kterou zalepíte jak za flašku Coly tak 15 deka sejra nebo kebab na ulici.
Každopádně pro mě jako pro masožrouta tady rozhodně ráj na zemi není. Výběr masa a uzenin je velmi omezený a navíc sou drahý. Co je tu dobrý tak je "humus" - cizrnová pomazánka. Tamara to má ráda, ale vždycky když si ho dala v Pešti nebo někde jinde tak mi to moc nechutnalo. Nicméně tady je to "humusový" ráj, různé chutě, příchutě, koření a způsoby a některý sou fakt hodně dobrý. Takže zase jiný kraj ... a já jako masožrout omezuji spotřebu masa na nezbytné přežití a musím přiznat, že si (opět) užívám zkoušení nových potravin a chutí. Jeden typ placky, když se namaže tím správným humusem je naprosto bezkonkurenční ... ajíí ... du si dát. Jo a maj tu naprosto skvělý melouny, který nejsou rozdělený na sladkej střed a světlejší, tvrdší a míň sladkej okraj okolo slupky, ale maj tu výbornou dužinu úplně všude. A taky naprosto bezkonkurenční slaný pražený slunečnicový semínka, který mám moc rád a tady bych se jich užral - leč ze zdravotních důvodů, které tady nebudu rozvádět, jsem musel jejich nezřízenou konzumaci cíleně omezit.
A ještě poslední k nakupování - zbytek potřeb jako třeba beach balón nebo žárovky chodíme nakupovat do obrovskýho nákupního centra v ...no centru města. Je to nákupák západoevropskýho střihu tak jak ho známe u nás, ale přece jen uhlídáme některé rozdíly. Předně nevstupuje se širokými prosklenými automatickými dveřmi, ale úzkým průchodem, který je ohrazen zábradlím a u něhož vás sekuriťák vobjede detektorem kovu a prolustruje vám zavazadlo. Pak teprve vás vpustí dovnitř. Sortimentu vládnou stejně jako u nás hadry. Dalším rozdílem je přítomnost malých "vetešnických krámků", kde vedle luxusního butiku ňákej maník prodává všechno od laku na boty po starožitný hodiny a blikající umělohmotný blikající tretky pro děcka. Někdy u toho vesele pokuřuje. Je tak, Izrael je silně kuřácká země, kouří snad všichni a snad všude. I v tom obchoďáku jsou kuřácký zóny. Hlavním rozdílem proti nám je ovšem chování zákazníků. Občas mi přijde, že tam nechodí nakupovat, ale sociálně se družit. Fronta u pokladny je zcela běžnou věcí a navíc v ní panuje anarchie. Kdo se prodere víc dopředu ten bude dřív obsloužen. Není to pravidlem, ale zažil sem to párkrát - já jako pravidel milovný občan vždy čekal a tudy cesta nevedla. Navíc si všichni chtějí povídat s prodavačem o tom, proč je ta kartáč zelenej, žárovka skleněná, jestli nebude lepší jít vedle a kýho čerta já vím ještě o čem. A poslední specialitou je zevrubná kontrola účtu hned po zaplacení peněz a vznášení dotazů ohledně různých položek a částek na účtence. Mně, kterému tečou nervy i v prázdným obchoďáku, tady to nakupování v kšeftech přeplněných diskutujícíma lidma dohání k šílenství. Navíc se mi zdá, že všichni maj vždycky nějakej netradiční problém, kterým zabijou prodavače na 5 minut. Je to někde za hranicí náš zákazník náš pán, šmrncnutý podle mě neschopností prodavačů. No fakt hrůza - vzpomínám na Austrálii, kde vás nikdo nenechal čekat déle než minutu. Po cestě ven už vás naštěstí nikdo neprohledává.
Proviant a koloniál aneb "od žida nebo ze spolku?" :)
Kousek od bytu máme největší tržnici v Tel Avivu (HaCarmel Market) kamžto chodíme nakupovat některé potraviny, které se nevyplatí kupovat ve kšeftech. Nebudu už psát, že je tu draho nebo levno - je tu prostě jiná cenová hladina než u nás. U nás je levno. Tečka. V "okolním civilizovaném světě" jsou cenové hladiny zcela jinde, zvykl jsem si na to a halt ČR je prostě výjimka, u nás jsou prostě značně nízký náklady na základní lidský potřeby. No každopádně tržiště je velkej mumraj, je tam všechno od štětky na hajzl přes hadry až po párky. Obecně se tam nikterak nesmlouvá, všechno má pevný ceny. Akorát hned na začátku nás trošku natáhla místní pekařka. Stánek klasicky pěkně vyloženej voňavým pečivem mě doslova přitáhl za nos. Uzmul jsem dvě bagetky a další dvě placky neznámého složení a milá paní si řekla o 30 šakalů (místní měnou je "nový izraelský šekel", čemuž já neřeknu jinak než šakal, btw. mají pěkné barevné obrazkové bankovky), to mi sice přišlo jako setsakra hodně (1 šakal vyje skoro přesně za našich českých 5 korun), leč jiný kraj jiná cena pečiva a tak jsem jí vysázel požadovaný obnos. Trošku podivně se na mě podívala a pak mi z rozjařeným úsměvem a přátelskými posunky, abych to nikomu neříkal, jakože "pssssššššt", nasázela do tašky dalších asi 6 různých placek a bochníčků. Uvalil sem sice 30 šakalů za 2 placky a 2 bagety, ale odešel sem s plným batohem. Viděl jsem ji pak provádět tento trik i další den, prostě napálí cenu a pak doháže zboží. Nicméně já už pak nakupoval jinde, u maníka, kterej má u placek cenovky. Jinak je návštěva tržiště prodíráním se lidmi, posloucháním halekání některých prodejců a odoláváním nákupu všeho možného voňavého a neskutečně lahodně vypadajícího.
Zásoby doplňujeme v menších obchůdcích s ne příliš širokým sortimentem. Není tu nic jako nějaký cetnrální velký Tesco, případně jinej velkej supermarket. Všechno jsou takový malý "sámošky", kde je v regálech sice všehochuť, ale extra se mi tam nedaří si vybrat. Navíc tím, že všechno je napsaný hebrejsky tak máte dost stíženou situaci - jestli kupujete máslo nebo sádlo poznáte až doma (měl sem kliku). Taky mi přijde, že všechno stojí 30 šakalů, to je tady taková klasická cena, kterou zalepíte jak za flašku Coly tak 15 deka sejra nebo kebab na ulici.
Každopádně pro mě jako pro masožrouta tady rozhodně ráj na zemi není. Výběr masa a uzenin je velmi omezený a navíc sou drahý. Co je tu dobrý tak je "humus" - cizrnová pomazánka. Tamara to má ráda, ale vždycky když si ho dala v Pešti nebo někde jinde tak mi to moc nechutnalo. Nicméně tady je to "humusový" ráj, různé chutě, příchutě, koření a způsoby a některý sou fakt hodně dobrý. Takže zase jiný kraj ... a já jako masožrout omezuji spotřebu masa na nezbytné přežití a musím přiznat, že si (opět) užívám zkoušení nových potravin a chutí. Jeden typ placky, když se namaže tím správným humusem je naprosto bezkonkurenční ... ajíí ... du si dát. Jo a maj tu naprosto skvělý melouny, který nejsou rozdělený na sladkej střed a světlejší, tvrdší a míň sladkej okraj okolo slupky, ale maj tu výbornou dužinu úplně všude. A taky naprosto bezkonkurenční slaný pražený slunečnicový semínka, který mám moc rád a tady bych se jich užral - leč ze zdravotních důvodů, které tady nebudu rozvádět, jsem musel jejich nezřízenou konzumaci cíleně omezit.
A ještě poslední k nakupování - zbytek potřeb jako třeba beach balón nebo žárovky chodíme nakupovat do obrovskýho nákupního centra v ...no centru města. Je to nákupák západoevropskýho střihu tak jak ho známe u nás, ale přece jen uhlídáme některé rozdíly. Předně nevstupuje se širokými prosklenými automatickými dveřmi, ale úzkým průchodem, který je ohrazen zábradlím a u něhož vás sekuriťák vobjede detektorem kovu a prolustruje vám zavazadlo. Pak teprve vás vpustí dovnitř. Sortimentu vládnou stejně jako u nás hadry. Dalším rozdílem je přítomnost malých "vetešnických krámků", kde vedle luxusního butiku ňákej maník prodává všechno od laku na boty po starožitný hodiny a blikající umělohmotný blikající tretky pro děcka. Někdy u toho vesele pokuřuje. Je tak, Izrael je silně kuřácká země, kouří snad všichni a snad všude. I v tom obchoďáku jsou kuřácký zóny. Hlavním rozdílem proti nám je ovšem chování zákazníků. Občas mi přijde, že tam nechodí nakupovat, ale sociálně se družit. Fronta u pokladny je zcela běžnou věcí a navíc v ní panuje anarchie. Kdo se prodere víc dopředu ten bude dřív obsloužen. Není to pravidlem, ale zažil sem to párkrát - já jako pravidel milovný občan vždy čekal a tudy cesta nevedla. Navíc si všichni chtějí povídat s prodavačem o tom, proč je ta kartáč zelenej, žárovka skleněná, jestli nebude lepší jít vedle a kýho čerta já vím ještě o čem. A poslední specialitou je zevrubná kontrola účtu hned po zaplacení peněz a vznášení dotazů ohledně různých položek a částek na účtence. Mně, kterému tečou nervy i v prázdným obchoďáku, tady to nakupování v kšeftech přeplněných diskutujícíma lidma dohání k šílenství. Navíc se mi zdá, že všichni maj vždycky nějakej netradiční problém, kterým zabijou prodavače na 5 minut. Je to někde za hranicí náš zákazník náš pán, šmrncnutý podle mě neschopností prodavačů. No fakt hrůza - vzpomínám na Austrálii, kde vás nikdo nenechal čekat déle než minutu. Po cestě ven už vás naštěstí nikdo neprohledává.
No comments:
Post a Comment