Tak nějak se pomalu blíží ten podzim a my věnovali více času sběru informací o Brazílii a Riu a nakonec se rozhodli, že tam nepoletíme. Po Tel Avivu si dáme chvíli (asi 2 týdny) v Madridu, jakožto jižním cípu civilizace ve staré dobré Evropě a pak se s největší pravděpodobností vrátíme kam nás (hlavně mě) srdce táhne - totiž do Melbourne, někam blízko k Chapel street. Rio zavrhujeme z více důvodů, především bezpečnostních a pracovních. Navíc na Melbourne stále nemůžeme zapomenout, fakt se nám tam hodně líbilo a já už se teď začínám těšit - a přitom Tel Aviv je fakt super.
Nicméně Austrálii chceme doplnit o nějakou destinaci v JV Asii, zvažujeme místa jako Manila nebo Jakarta, ale je to zatím příliš daleko, takže konečný rozhodnutí padne bůhvíkdy.
Btw. na celé změně se mi líbí i spontánnost, rozhodli jsme se vlastně včera, že to změníme a mě se prostě líbí možnost měnit plány, improvizovat a tak podobně. I tak se mi pořád zdá, že nějak moc plánujeme a nebejt fakapů s cenama letenek a sháněním ubytování pustil bych tomu uzdu určitě o dost víc.
Monday, August 23, 2010
Pláž
Tak líbí se nám tu čím dál víc, pomalu se nám odkrývá atmosféra a nálada města a fakt naprostá paráda. Jednou z velmi zásadních věcí je pláž a moře. Na pláži to žije, tepe, tančí, hraje no prostě "fičí", ale taky zevluje, odpočívá, pokuřuje, popíjí, debatuje - jak je komu libo. Pláž funguje jako společenské centrum, oddychová zóna, sportoviště, solárium nebo i kancelář. Je tam neustále spousta lidí, především místních a hlavní špičky jsou večery a samozřejmě sobota, i páteční večer bejvá hodně silnej. Jejich plážová kultura je velmi rozvinutá a jest pěstována od útlého dětsví až po pokročilý podzim života. My na pláž chodíme s ručníkem, knížkou a petkou ledu, nicméně takhle nalehko s z místních vyrazí málokdo. Skládací židličky a slunečník jsou minimem. Dále přibývají stolečky, chladící boxy, větší slunečníky, odkládací prostory, grily a končí to všechno u velkých skládacích stanů, pod kterými pořádají celé rodiny opulentní hostiny. Nedávno jsme viděli rodinku, která přijela k pláži s přívěsným vozíkem plným nábytku a půl dne pak stavěli velké stany a nosili židle a stoly. Prostě na víkend se nejede na chatu, ale sebere se rodina a příbuzenstvo a jde se "k moři".
Nicméně asi největším specifikem Tel Avivské pláže a rozhodně prvním, kterého si jeden povšimne, dokonce už předtím než na pláž vůbec dorazí je oblíbený sport místních plážových povalečů. Matkot. Te název jsem slyšel tady poprvý, nicméně sport mi byl znám již z dřívějška. No teda sport - posuďte sami - je to taková ta plážová plácaná pomocí dřevěnějch "pálek", typu pingpong, do takovýho toho gumovýho míčku, typu squash. Hrají 2 hráči, stojí přitom proti sobě, převážně těsně u vody v oblasti tvrdého, mokrého písku, tam kudy se občas projde větší vlna. A mlátí míček proti sobě hlava nehlava. Těchto lidí jsou na pláži stovky. Občas večer máte problém dostat se do vody, protože hráči jsou všude, a míčky lítaj vzduchem křížem krážem jako na střelnici. Zvuk odrážených míčků se nese daleko za pláž, takže o tý aktivitě opravdu víte ještě než se k vodě dostanete. Je to tady opravdová nefalšovaná mánie. Opět to hrají jak děcka tak starší spluobčané, ženský i chlapi. Někteří na horší jiní na lepší úrovni. Ti nejlepší to hrají stylem - chci zabít toho druhého a řežou do toho způsobem nevídaným. Samozřejmostí jsou lepší a horší pálky, rukavice, zpevnění na zápěstí a prostě podobný "profi" vybavení. Popularitu nechápu. Kdysi sem to s kýmsi zkusil a přestalo mě to bavit asi za minutu. Dívat se na to taky moc nedá. NEMÁ TO ŽÁDNÁ PRAVIDLA. V tom neexistuje vítěz, nejsou body, nelze udělat chybu - prostě to občas spadne na zem, to je celý. V tom prý tkví popularita - není poražených. Zezačátku mě to na tý pláži přišlo zábavné, poté mírně iritující a nyní už to zcela ignoruji. Každopádně znovu opakuji, mánie nevídaná - večer neslyšíte vlastního slova a nemůžete projít k vodě, kolik jich to tam "hraje".
Naším sportem zde ovšem je beach volejbal. Pláže jsou plné kurtů - resp. natažených sítí a hriště si odkrokujete, nebo si přinesete nějaký "lajny" z domu. Taková ta bíločervená páska na ohrazení stavenišť je ideál. Je tu i sada asi 10 nočních osvětlených kurtů - no prostě beachvolejbalovej ráj. Záhy jsme zakoupili míč, pilně cvičíme, už se nám jednou podařilo vyzvat místní pár (dost béčka), a vyhlížíme a sháníme soupeře na pořádnou hru. Kupodivu tady však není beach na těchto kurtech nejoblíbenější sport. Tím je místní varianta nohejbalu. Hraje se přes volejbalovou síť, s volejbalovým balónem, hodně "podfouknutým". Hraje se na 3 doteky, nečekaně bez dopadu. A za celou dobu, jsem viděl 4 borce, kterým to šlo. Hraje to tu mraky lidí, ale většině to moc nejde. Inu není se čemu divit, je to velmi technicky náročné, ale všichni to žerou, tváří se u toho důležitě a přestože se na to nedá dívat tak se tomu oddávají. Včera poprvý sem viděl 4 maníky, kteří to mastili velmi solidně. My se držíme beache, kterej nás baví a je to prostě paráda, mít kdykoli možnost jít si zadara zahrát "za barák" a ještě se u toho občas svlažit v moři. Ideální je to po setmění - koupat se za tmy má úroveň.
No teda svlažit - moře tady má 30°C a posledních 14 dní tu bylo extrémně horkých i podle místních měřítek, takže o svlažení moc nemůže být řeči. Moře je jako kafe. Tamara by to brala studenější, ale mě se to líbí, je to jako v Széchenyi. Jeden den tu bylo 47°C na slunci :) Byl to prej mimochodem nějakej rekordní den, kterej si zrovna Tamara vybrala pro svůj večerní jogging - prej zápolila s infarktem (ale přežila a je bez trvalých následků :) Každopádně to sou moje teploty. Většinou například vůbec neteče studená voda :) Ale uznávám, že dlouhodobě je to neudržitelný, no má se prej teď ochladit.
Kolem celé pláže je samozřejmě promenáda, trošku jižně od nás navíc doplněna obrovským parkem se zelenou trávou a spoustou laviček, zajímavých zákoutí a odpočívadel. Park slouží podobně jako pláž jako místo pro pikniky, setkání, kalby a tak podobně, no jako u nás. Akorát je to u moře. Promenáda slouží jako místo pro pouliční muzikanty, jako trať pro běžce, kteří jsou zde mimochodem velmi fit a lítají tu sem a tam jako motorový myši, jako korzo pro romantické procházky - bohužel není zrovna ideální pro brusle.
Jo a taky je park i pláž osázena fitness zónama - to jsou takový ostrůvky vypadající jako dětská hřiště, ale při bližším průzkumu člověk uhlídá, že ty barevné podivné prolízačky a houpačky jsou ve skutečnosti fitness stroje. Neznám názvy takže netuším jak popsat tu škálu činností, co se na tom dá dělat, ale jsou tam stroje na "chození", "veslování", "stahování závaží" - no prostě veřejné posilovny pod širým nebem. Zaplňující se především po večerech a řekl bych, že je jejich přítomnost celkově na populaci vidět. Je tu dost málo "pupkáčů" a celkem dost "hranáčů" :)
A pojednání o pláži zakončím technicky - moře je mírně znečištěno - nějakej ten igelitovej sáček se vám občas přilepí na nohu a občas stoupnete na ňákou petku - no to nepadá na váhu. Některý dny je to horší, někdy lepší a záleží taky na části pláže. Místní to ignorují, my si zvykli. Není to katastrofa, ale nejsou to průzračné, křišťálové vody.
Písek - je tu strašlivě jemnej písek, nikde jinde na světě sem to neviděl. Tady je to spíš mouka, polohrubá. Vážně. Efekt je samozřejmě ten, že ho máte všude. Což mě mimochodem přivedlo k zakoupení takovejch těch "kraťasovejch" plavek. Od malička sem vyrostl na malých, obtažených plavkách - ničemu jinýmu sem plavky ani neříkal a těm "rapperům" v plandavejch kraťasech, co se lepí na prdel, když vylezete z vody, jsem se smál. Ani takový ty trenkový upnutý mě moc nebraly, prostě typ "speedo" byl pro mě jedinej typ plavek. Ani Austrálie mě nezvyklala, a to sem tam byl jedinej - všichni jedou v kraťasech. Nicméně tady mi došly 2 obrovské a hlavní výhody těch kraťasí. Já po každé návštěvě pláže vytřepu doma ve vaně půl kila písku z rozkroku. Pakliže máte kraťasy tak to nehrozí. A druhá věc, v těch kraťasech můžete do města. Prostě si odběhnete z pláže do restaurace a nemusíte si připadat jako hladovej plavec, co si skočil na sváču před tréninkem. Obě výhody samozřejmě odpadjí v suchozemských zemích typu Česko nebo Magyarország. Inu zakoupil sem fešné "kraťasové" plavky značka BillaBong vzor Metallica album Death Magnetic - limited edition release, abych si aspoň připadal jako plážovej metloš a né hiphoper. Tak uvidíme jak to pude.
Nicméně asi největším specifikem Tel Avivské pláže a rozhodně prvním, kterého si jeden povšimne, dokonce už předtím než na pláž vůbec dorazí je oblíbený sport místních plážových povalečů. Matkot. Te název jsem slyšel tady poprvý, nicméně sport mi byl znám již z dřívějška. No teda sport - posuďte sami - je to taková ta plážová plácaná pomocí dřevěnějch "pálek", typu pingpong, do takovýho toho gumovýho míčku, typu squash. Hrají 2 hráči, stojí přitom proti sobě, převážně těsně u vody v oblasti tvrdého, mokrého písku, tam kudy se občas projde větší vlna. A mlátí míček proti sobě hlava nehlava. Těchto lidí jsou na pláži stovky. Občas večer máte problém dostat se do vody, protože hráči jsou všude, a míčky lítaj vzduchem křížem krážem jako na střelnici. Zvuk odrážených míčků se nese daleko za pláž, takže o tý aktivitě opravdu víte ještě než se k vodě dostanete. Je to tady opravdová nefalšovaná mánie. Opět to hrají jak děcka tak starší spluobčané, ženský i chlapi. Někteří na horší jiní na lepší úrovni. Ti nejlepší to hrají stylem - chci zabít toho druhého a řežou do toho způsobem nevídaným. Samozřejmostí jsou lepší a horší pálky, rukavice, zpevnění na zápěstí a prostě podobný "profi" vybavení. Popularitu nechápu. Kdysi sem to s kýmsi zkusil a přestalo mě to bavit asi za minutu. Dívat se na to taky moc nedá. NEMÁ TO ŽÁDNÁ PRAVIDLA. V tom neexistuje vítěz, nejsou body, nelze udělat chybu - prostě to občas spadne na zem, to je celý. V tom prý tkví popularita - není poražených. Zezačátku mě to na tý pláži přišlo zábavné, poté mírně iritující a nyní už to zcela ignoruji. Každopádně znovu opakuji, mánie nevídaná - večer neslyšíte vlastního slova a nemůžete projít k vodě, kolik jich to tam "hraje".
Naším sportem zde ovšem je beach volejbal. Pláže jsou plné kurtů - resp. natažených sítí a hriště si odkrokujete, nebo si přinesete nějaký "lajny" z domu. Taková ta bíločervená páska na ohrazení stavenišť je ideál. Je tu i sada asi 10 nočních osvětlených kurtů - no prostě beachvolejbalovej ráj. Záhy jsme zakoupili míč, pilně cvičíme, už se nám jednou podařilo vyzvat místní pár (dost béčka), a vyhlížíme a sháníme soupeře na pořádnou hru. Kupodivu tady však není beach na těchto kurtech nejoblíbenější sport. Tím je místní varianta nohejbalu. Hraje se přes volejbalovou síť, s volejbalovým balónem, hodně "podfouknutým". Hraje se na 3 doteky, nečekaně bez dopadu. A za celou dobu, jsem viděl 4 borce, kterým to šlo. Hraje to tu mraky lidí, ale většině to moc nejde. Inu není se čemu divit, je to velmi technicky náročné, ale všichni to žerou, tváří se u toho důležitě a přestože se na to nedá dívat tak se tomu oddávají. Včera poprvý sem viděl 4 maníky, kteří to mastili velmi solidně. My se držíme beache, kterej nás baví a je to prostě paráda, mít kdykoli možnost jít si zadara zahrát "za barák" a ještě se u toho občas svlažit v moři. Ideální je to po setmění - koupat se za tmy má úroveň.
No teda svlažit - moře tady má 30°C a posledních 14 dní tu bylo extrémně horkých i podle místních měřítek, takže o svlažení moc nemůže být řeči. Moře je jako kafe. Tamara by to brala studenější, ale mě se to líbí, je to jako v Széchenyi. Jeden den tu bylo 47°C na slunci :) Byl to prej mimochodem nějakej rekordní den, kterej si zrovna Tamara vybrala pro svůj večerní jogging - prej zápolila s infarktem (ale přežila a je bez trvalých následků :) Každopádně to sou moje teploty. Většinou například vůbec neteče studená voda :) Ale uznávám, že dlouhodobě je to neudržitelný, no má se prej teď ochladit.
Kolem celé pláže je samozřejmě promenáda, trošku jižně od nás navíc doplněna obrovským parkem se zelenou trávou a spoustou laviček, zajímavých zákoutí a odpočívadel. Park slouží podobně jako pláž jako místo pro pikniky, setkání, kalby a tak podobně, no jako u nás. Akorát je to u moře. Promenáda slouží jako místo pro pouliční muzikanty, jako trať pro běžce, kteří jsou zde mimochodem velmi fit a lítají tu sem a tam jako motorový myši, jako korzo pro romantické procházky - bohužel není zrovna ideální pro brusle.
Jo a taky je park i pláž osázena fitness zónama - to jsou takový ostrůvky vypadající jako dětská hřiště, ale při bližším průzkumu člověk uhlídá, že ty barevné podivné prolízačky a houpačky jsou ve skutečnosti fitness stroje. Neznám názvy takže netuším jak popsat tu škálu činností, co se na tom dá dělat, ale jsou tam stroje na "chození", "veslování", "stahování závaží" - no prostě veřejné posilovny pod širým nebem. Zaplňující se především po večerech a řekl bych, že je jejich přítomnost celkově na populaci vidět. Je tu dost málo "pupkáčů" a celkem dost "hranáčů" :)
A pojednání o pláži zakončím technicky - moře je mírně znečištěno - nějakej ten igelitovej sáček se vám občas přilepí na nohu a občas stoupnete na ňákou petku - no to nepadá na váhu. Některý dny je to horší, někdy lepší a záleží taky na části pláže. Místní to ignorují, my si zvykli. Není to katastrofa, ale nejsou to průzračné, křišťálové vody.
Písek - je tu strašlivě jemnej písek, nikde jinde na světě sem to neviděl. Tady je to spíš mouka, polohrubá. Vážně. Efekt je samozřejmě ten, že ho máte všude. Což mě mimochodem přivedlo k zakoupení takovejch těch "kraťasovejch" plavek. Od malička sem vyrostl na malých, obtažených plavkách - ničemu jinýmu sem plavky ani neříkal a těm "rapperům" v plandavejch kraťasech, co se lepí na prdel, když vylezete z vody, jsem se smál. Ani takový ty trenkový upnutý mě moc nebraly, prostě typ "speedo" byl pro mě jedinej typ plavek. Ani Austrálie mě nezvyklala, a to sem tam byl jedinej - všichni jedou v kraťasech. Nicméně tady mi došly 2 obrovské a hlavní výhody těch kraťasí. Já po každé návštěvě pláže vytřepu doma ve vaně půl kila písku z rozkroku. Pakliže máte kraťasy tak to nehrozí. A druhá věc, v těch kraťasech můžete do města. Prostě si odběhnete z pláže do restaurace a nemusíte si připadat jako hladovej plavec, co si skočil na sváču před tréninkem. Obě výhody samozřejmě odpadjí v suchozemských zemích typu Česko nebo Magyarország. Inu zakoupil sem fešné "kraťasové" plavky značka BillaBong vzor Metallica album Death Magnetic - limited edition release, abych si aspoň připadal jako plážovej metloš a né hiphoper. Tak uvidíme jak to pude.
Thursday, August 19, 2010
Tel Aviv - izvor
... tak další postřehy...
Proviant a koloniál aneb "od žida nebo ze spolku?" :)
Kousek od bytu máme největší tržnici v Tel Avivu (HaCarmel Market) kamžto chodíme nakupovat některé potraviny, které se nevyplatí kupovat ve kšeftech. Nebudu už psát, že je tu draho nebo levno - je tu prostě jiná cenová hladina než u nás. U nás je levno. Tečka. V "okolním civilizovaném světě" jsou cenové hladiny zcela jinde, zvykl jsem si na to a halt ČR je prostě výjimka, u nás jsou prostě značně nízký náklady na základní lidský potřeby. No každopádně tržiště je velkej mumraj, je tam všechno od štětky na hajzl přes hadry až po párky. Obecně se tam nikterak nesmlouvá, všechno má pevný ceny. Akorát hned na začátku nás trošku natáhla místní pekařka. Stánek klasicky pěkně vyloženej voňavým pečivem mě doslova přitáhl za nos. Uzmul jsem dvě bagetky a další dvě placky neznámého složení a milá paní si řekla o 30 šakalů (místní měnou je "nový izraelský šekel", čemuž já neřeknu jinak než šakal, btw. mají pěkné barevné obrazkové bankovky), to mi sice přišlo jako setsakra hodně (1 šakal vyje skoro přesně za našich českých 5 korun), leč jiný kraj jiná cena pečiva a tak jsem jí vysázel požadovaný obnos. Trošku podivně se na mě podívala a pak mi z rozjařeným úsměvem a přátelskými posunky, abych to nikomu neříkal, jakože "pssssššššt", nasázela do tašky dalších asi 6 různých placek a bochníčků. Uvalil sem sice 30 šakalů za 2 placky a 2 bagety, ale odešel sem s plným batohem. Viděl jsem ji pak provádět tento trik i další den, prostě napálí cenu a pak doháže zboží. Nicméně já už pak nakupoval jinde, u maníka, kterej má u placek cenovky. Jinak je návštěva tržiště prodíráním se lidmi, posloucháním halekání některých prodejců a odoláváním nákupu všeho možného voňavého a neskutečně lahodně vypadajícího.
Zásoby doplňujeme v menších obchůdcích s ne příliš širokým sortimentem. Není tu nic jako nějaký cetnrální velký Tesco, případně jinej velkej supermarket. Všechno jsou takový malý "sámošky", kde je v regálech sice všehochuť, ale extra se mi tam nedaří si vybrat. Navíc tím, že všechno je napsaný hebrejsky tak máte dost stíženou situaci - jestli kupujete máslo nebo sádlo poznáte až doma (měl sem kliku). Taky mi přijde, že všechno stojí 30 šakalů, to je tady taková klasická cena, kterou zalepíte jak za flašku Coly tak 15 deka sejra nebo kebab na ulici.
Každopádně pro mě jako pro masožrouta tady rozhodně ráj na zemi není. Výběr masa a uzenin je velmi omezený a navíc sou drahý. Co je tu dobrý tak je "humus" - cizrnová pomazánka. Tamara to má ráda, ale vždycky když si ho dala v Pešti nebo někde jinde tak mi to moc nechutnalo. Nicméně tady je to "humusový" ráj, různé chutě, příchutě, koření a způsoby a některý sou fakt hodně dobrý. Takže zase jiný kraj ... a já jako masožrout omezuji spotřebu masa na nezbytné přežití a musím přiznat, že si (opět) užívám zkoušení nových potravin a chutí. Jeden typ placky, když se namaže tím správným humusem je naprosto bezkonkurenční ... ajíí ... du si dát. Jo a maj tu naprosto skvělý melouny, který nejsou rozdělený na sladkej střed a světlejší, tvrdší a míň sladkej okraj okolo slupky, ale maj tu výbornou dužinu úplně všude. A taky naprosto bezkonkurenční slaný pražený slunečnicový semínka, který mám moc rád a tady bych se jich užral - leč ze zdravotních důvodů, které tady nebudu rozvádět, jsem musel jejich nezřízenou konzumaci cíleně omezit.
A ještě poslední k nakupování - zbytek potřeb jako třeba beach balón nebo žárovky chodíme nakupovat do obrovskýho nákupního centra v ...no centru města. Je to nákupák západoevropskýho střihu tak jak ho známe u nás, ale přece jen uhlídáme některé rozdíly. Předně nevstupuje se širokými prosklenými automatickými dveřmi, ale úzkým průchodem, který je ohrazen zábradlím a u něhož vás sekuriťák vobjede detektorem kovu a prolustruje vám zavazadlo. Pak teprve vás vpustí dovnitř. Sortimentu vládnou stejně jako u nás hadry. Dalším rozdílem je přítomnost malých "vetešnických krámků", kde vedle luxusního butiku ňákej maník prodává všechno od laku na boty po starožitný hodiny a blikající umělohmotný blikající tretky pro děcka. Někdy u toho vesele pokuřuje. Je tak, Izrael je silně kuřácká země, kouří snad všichni a snad všude. I v tom obchoďáku jsou kuřácký zóny. Hlavním rozdílem proti nám je ovšem chování zákazníků. Občas mi přijde, že tam nechodí nakupovat, ale sociálně se družit. Fronta u pokladny je zcela běžnou věcí a navíc v ní panuje anarchie. Kdo se prodere víc dopředu ten bude dřív obsloužen. Není to pravidlem, ale zažil sem to párkrát - já jako pravidel milovný občan vždy čekal a tudy cesta nevedla. Navíc si všichni chtějí povídat s prodavačem o tom, proč je ta kartáč zelenej, žárovka skleněná, jestli nebude lepší jít vedle a kýho čerta já vím ještě o čem. A poslední specialitou je zevrubná kontrola účtu hned po zaplacení peněz a vznášení dotazů ohledně různých položek a částek na účtence. Mně, kterému tečou nervy i v prázdným obchoďáku, tady to nakupování v kšeftech přeplněných diskutujícíma lidma dohání k šílenství. Navíc se mi zdá, že všichni maj vždycky nějakej netradiční problém, kterým zabijou prodavače na 5 minut. Je to někde za hranicí náš zákazník náš pán, šmrncnutý podle mě neschopností prodavačů. No fakt hrůza - vzpomínám na Austrálii, kde vás nikdo nenechal čekat déle než minutu. Po cestě ven už vás naštěstí nikdo neprohledává.
Proviant a koloniál aneb "od žida nebo ze spolku?" :)
Kousek od bytu máme největší tržnici v Tel Avivu (HaCarmel Market) kamžto chodíme nakupovat některé potraviny, které se nevyplatí kupovat ve kšeftech. Nebudu už psát, že je tu draho nebo levno - je tu prostě jiná cenová hladina než u nás. U nás je levno. Tečka. V "okolním civilizovaném světě" jsou cenové hladiny zcela jinde, zvykl jsem si na to a halt ČR je prostě výjimka, u nás jsou prostě značně nízký náklady na základní lidský potřeby. No každopádně tržiště je velkej mumraj, je tam všechno od štětky na hajzl přes hadry až po párky. Obecně se tam nikterak nesmlouvá, všechno má pevný ceny. Akorát hned na začátku nás trošku natáhla místní pekařka. Stánek klasicky pěkně vyloženej voňavým pečivem mě doslova přitáhl za nos. Uzmul jsem dvě bagetky a další dvě placky neznámého složení a milá paní si řekla o 30 šakalů (místní měnou je "nový izraelský šekel", čemuž já neřeknu jinak než šakal, btw. mají pěkné barevné obrazkové bankovky), to mi sice přišlo jako setsakra hodně (1 šakal vyje skoro přesně za našich českých 5 korun), leč jiný kraj jiná cena pečiva a tak jsem jí vysázel požadovaný obnos. Trošku podivně se na mě podívala a pak mi z rozjařeným úsměvem a přátelskými posunky, abych to nikomu neříkal, jakože "pssssššššt", nasázela do tašky dalších asi 6 různých placek a bochníčků. Uvalil sem sice 30 šakalů za 2 placky a 2 bagety, ale odešel sem s plným batohem. Viděl jsem ji pak provádět tento trik i další den, prostě napálí cenu a pak doháže zboží. Nicméně já už pak nakupoval jinde, u maníka, kterej má u placek cenovky. Jinak je návštěva tržiště prodíráním se lidmi, posloucháním halekání některých prodejců a odoláváním nákupu všeho možného voňavého a neskutečně lahodně vypadajícího.
Zásoby doplňujeme v menších obchůdcích s ne příliš širokým sortimentem. Není tu nic jako nějaký cetnrální velký Tesco, případně jinej velkej supermarket. Všechno jsou takový malý "sámošky", kde je v regálech sice všehochuť, ale extra se mi tam nedaří si vybrat. Navíc tím, že všechno je napsaný hebrejsky tak máte dost stíženou situaci - jestli kupujete máslo nebo sádlo poznáte až doma (měl sem kliku). Taky mi přijde, že všechno stojí 30 šakalů, to je tady taková klasická cena, kterou zalepíte jak za flašku Coly tak 15 deka sejra nebo kebab na ulici.
Každopádně pro mě jako pro masožrouta tady rozhodně ráj na zemi není. Výběr masa a uzenin je velmi omezený a navíc sou drahý. Co je tu dobrý tak je "humus" - cizrnová pomazánka. Tamara to má ráda, ale vždycky když si ho dala v Pešti nebo někde jinde tak mi to moc nechutnalo. Nicméně tady je to "humusový" ráj, různé chutě, příchutě, koření a způsoby a některý sou fakt hodně dobrý. Takže zase jiný kraj ... a já jako masožrout omezuji spotřebu masa na nezbytné přežití a musím přiznat, že si (opět) užívám zkoušení nových potravin a chutí. Jeden typ placky, když se namaže tím správným humusem je naprosto bezkonkurenční ... ajíí ... du si dát. Jo a maj tu naprosto skvělý melouny, který nejsou rozdělený na sladkej střed a světlejší, tvrdší a míň sladkej okraj okolo slupky, ale maj tu výbornou dužinu úplně všude. A taky naprosto bezkonkurenční slaný pražený slunečnicový semínka, který mám moc rád a tady bych se jich užral - leč ze zdravotních důvodů, které tady nebudu rozvádět, jsem musel jejich nezřízenou konzumaci cíleně omezit.
A ještě poslední k nakupování - zbytek potřeb jako třeba beach balón nebo žárovky chodíme nakupovat do obrovskýho nákupního centra v ...no centru města. Je to nákupák západoevropskýho střihu tak jak ho známe u nás, ale přece jen uhlídáme některé rozdíly. Předně nevstupuje se širokými prosklenými automatickými dveřmi, ale úzkým průchodem, který je ohrazen zábradlím a u něhož vás sekuriťák vobjede detektorem kovu a prolustruje vám zavazadlo. Pak teprve vás vpustí dovnitř. Sortimentu vládnou stejně jako u nás hadry. Dalším rozdílem je přítomnost malých "vetešnických krámků", kde vedle luxusního butiku ňákej maník prodává všechno od laku na boty po starožitný hodiny a blikající umělohmotný blikající tretky pro děcka. Někdy u toho vesele pokuřuje. Je tak, Izrael je silně kuřácká země, kouří snad všichni a snad všude. I v tom obchoďáku jsou kuřácký zóny. Hlavním rozdílem proti nám je ovšem chování zákazníků. Občas mi přijde, že tam nechodí nakupovat, ale sociálně se družit. Fronta u pokladny je zcela běžnou věcí a navíc v ní panuje anarchie. Kdo se prodere víc dopředu ten bude dřív obsloužen. Není to pravidlem, ale zažil sem to párkrát - já jako pravidel milovný občan vždy čekal a tudy cesta nevedla. Navíc si všichni chtějí povídat s prodavačem o tom, proč je ta kartáč zelenej, žárovka skleněná, jestli nebude lepší jít vedle a kýho čerta já vím ještě o čem. A poslední specialitou je zevrubná kontrola účtu hned po zaplacení peněz a vznášení dotazů ohledně různých položek a částek na účtence. Mně, kterému tečou nervy i v prázdným obchoďáku, tady to nakupování v kšeftech přeplněných diskutujícíma lidma dohání k šílenství. Navíc se mi zdá, že všichni maj vždycky nějakej netradiční problém, kterým zabijou prodavače na 5 minut. Je to někde za hranicí náš zákazník náš pán, šmrncnutý podle mě neschopností prodavačů. No fakt hrůza - vzpomínám na Austrálii, kde vás nikdo nenechal čekat déle než minutu. Po cestě ven už vás naštěstí nikdo neprohledává.
Monday, August 16, 2010
Tel Aviv - počátek
Takže po pár dnech je čas na první reálnější dojmy. Začnu velmi obecným dojmem, který máme oba dva z města.
Tel Aviv se nám moc líbí a cítíme se tu výborně. Je to příjemné, moderní město značně "evropského střihu", velmi živé, rušné, ale s příjemnými zákoutími, parky a hlavně nekonečnou pláží. Nabízí téměř vše čehož je člověku (nám:) třeba a navíc je tu spousta příjemných věcí tak nějak navíc. Je to velký mumraj místních a turistů všech ras a věků, což se nám hodně líbí. Město hodně žije a naplňuje tak naše očekávání založená na různých informacích všemožně posbíraných. Ano, zatím můžu říct jedině, že je to "pohodový, živý město, kde se dá dělat všechno na co pomyslíte od sportovního vyžití po noční tahy". Je tu fakt moc dobře !!
Tím jsem chtěl začít a teď už bude následovat takovej pelmel všeho možnýho.
Jedním z důvodů, proč je nám tady tak dobře je bezesporu náš byt. Oběma se nám v něm velmi líbí. Je to takovej studenstkej byteček, kterej majitel pronajímá seč může a na zdejší poměry je dost levnej. Takže je v něm trochu prachu navíc a tu a tam něco skřípe nebo neodtíká, chybí jídelní stůl - nebo spíš by se sem nevlezl - a jako stůl slouží kovová část ventilačního systému, ale má zajímavé uspořádání a působí příjemně. Navíc tu máme 40" HD LCD se všemi možnými i nemožnými HDMI kabely, HD přehrávač, pračku a dokonce pracovní stůl na němž sem si zřídil solidní pracovní koutek. Ta TV je velká paráda a sledování filmů nebo tenisových orgií, které nyní začaly je paráda. S pračkou jsme ani nepočítali, ale taky to hodně pomůže.
Další nespornou výhodou je poloha bytu - jsme 4 minuty pěšky od pláže, asi 150 metrů je můj odhad. Přesná poloha na google maps. Je to naprostá paráda, protože skočit si do moře jen třeba na deset minut je otázka chvilky. Takhle blízko moře jsme zatím nebydleli - Lindos byl proti tomudle hadra - a navíc ta pláž má svá kouzla, dostanu se k nim později. Takže kolem a kolem , co se bydlení týče - nemůžeme si stěžovat.
Jo ještě poslední věc k bydlení - hned na začátku nám ten maník, co nám sehnal byt "Mati" nad mapou vysvětlil, že čím jste v Tel Avivu severněji, tím jste v lepší a bohatší čvrti a tím pádem čím jste jižněji, tím jsou čtvrtě chudší. My bydlíme tak někde mezi - výš jsou lepší části a níž na Old Yaffu horší. Celkově podle mě nejlepší možnej flek :)
... pokračování příště, i fotky budou ...
GPSed Track "exercise"
View my new track
"exercise" started in Israel, Tel Aviv District, Tel Aviv-Yafo. Powered by GPSed.com - Free Mobile GPS Tracking Service
... no tak jo no ...další příspěvky už budou zajímavější, něco o Tel Avivu, například při této jízdě jsem viděl spoustu zajímavých věcí :)
Saturday, August 14, 2010
GPSed Track "old yaffa"
View my new track
"old yaffa" started in Israel, Tel Aviv District, Tel Aviv-Yafo. 2. pruzkumna jizda na bruslich do old yaffa - je sabes takze prazdny mesto
Powered by GPSed.com - Free Mobile GPS Tracking Service
Wednesday, August 11, 2010
Izrael - velmi první dojmy
Jsme v Izraeli teprve něco kolem 30 hodin, takže na delší příspěvky je zatím brzo, ale přece jen nějaké první dojmy jsou. Musím dneska začít makat, přišly návrhy, ale pár postřehů jsem odpoledne povídal Pickovi na Skypu tak mě napadlo, že to sem hodím jako zkrácenej přepis.
[16:55:03] JUDr. Pickard: čus, co svatá země?
[16:56:38] Pavel Hájek: zdar, no hele sme tu zatím asi 26 hodin, takže málo vstupních informací - a) velká civilizace, internety tady lítaj na každým rohu jen to fikne, letiště jak z vesmírné odyssei, maník co nám sehnal byt řikal, že skoro všude je free wifi a von doma má 1GB lajnu :) - jako že izraelci maj fakt vyspělý "technologie" je vidět na každým kroku
b) nicméně tel aviv jako město sou 2 patrový rozpadající se baráky - nechápu - voknem vidíš vevnitř domácí kina jak vrata, ale na chodníku před barákem je bordel - nějaká opadaná omítka a vylomený vokno nikoho netankuje - nechápu
imigrační úřednice a policajti na letišti co nás náhodně vyhmátli byli nepříjemní a tvářili se jako "co sem kurva lezete" , vyptávali se na šecko možný, ale nakonec nás sem pustili
dlouho sme kecali s tím maníkem co nám tendle byt sehnal, tel aviv je podle všeho nejevropštější město - nejméně náboženské demence (v sobotu tady prej šecko fičí), téměř absence tajné policie, všude hospody atp.
město je plný mladejch baťůžkářů, párečků, turistů a izraelskejch študáků - je tu horko jako kunda !!!! PARÁDA !!!
a na pláž to máme asi 50 metrů :)
jo a je tu draho a tágaři sou stejný kundy jako u nás - tágař z nádru do bytu nás natáh tak, že by se pražští tágaři mohli stydět :)
[17:01:43] JUDr. Pickard: no, su zvědavej na další postřehy. S. to lici jako peklo na zemi.
[17:02:52] Pavel Hájek: noooo ... uvidíme, mě se zatím tel aviv začíná líbit - solidní, veskrze příjemnej mumraj a babylon :) zatím spíše pozitivní dojmy - uvidíme až si vyjedeme busem do jeruzaléma nebo k mrtvýmu moři
navíc je rozdíl jestli lítáš 14 dní po hostelech s jazykem na vestě nebo si najmeš byt v centru tel avivu a začneš si pomalu oťukávat a užívat město
[17:03:28] JUDr. Pickard: jako ja bych cekal, ze to bude v pohode, pokud se bude dat utyct tomu nabozenckymu silenctvi... coz si prave nejsu jistej
[17:04:29] Pavel Hájek: zatím sem se nesetkal s jakýmkoliv náznakem náboženskýho šílenství - pláž je plná lidí co kalej škopky, na ulicích lidi pocucávaj vajn nebo plešky, sou tu votevřený hospody, lidi choděj normálně voblíkaný a šecko funguje - ale jakřikám - sme tu 26 hodin zatím
To je zatím stejně asi vše, co můžu takhle na rychlo říct. Teď už se fakt musím začít věnovat designu - naštěství pro práci jsou v tomto bytě asi nejlepší podmínky, jaký jsem měl od odstěhování z Budapešti. Je tu v podstatě pracovní kout a solidní stůl, takže fakt, že se začínají hrnout návrhy až tak nevadí - naopak vzhledem k cenám je to jenom dobře. Du makat :)
[16:55:03] JUDr. Pickard: čus, co svatá země?
[16:56:38] Pavel Hájek: zdar, no hele sme tu zatím asi 26 hodin, takže málo vstupních informací - a) velká civilizace, internety tady lítaj na každým rohu jen to fikne, letiště jak z vesmírné odyssei, maník co nám sehnal byt řikal, že skoro všude je free wifi a von doma má 1GB lajnu :) - jako že izraelci maj fakt vyspělý "technologie" je vidět na každým kroku
b) nicméně tel aviv jako město sou 2 patrový rozpadající se baráky - nechápu - voknem vidíš vevnitř domácí kina jak vrata, ale na chodníku před barákem je bordel - nějaká opadaná omítka a vylomený vokno nikoho netankuje - nechápu
imigrační úřednice a policajti na letišti co nás náhodně vyhmátli byli nepříjemní a tvářili se jako "co sem kurva lezete" , vyptávali se na šecko možný, ale nakonec nás sem pustili
dlouho sme kecali s tím maníkem co nám tendle byt sehnal, tel aviv je podle všeho nejevropštější město - nejméně náboženské demence (v sobotu tady prej šecko fičí), téměř absence tajné policie, všude hospody atp.
město je plný mladejch baťůžkářů, párečků, turistů a izraelskejch študáků - je tu horko jako kunda !!!! PARÁDA !!!
a na pláž to máme asi 50 metrů :)
jo a je tu draho a tágaři sou stejný kundy jako u nás - tágař z nádru do bytu nás natáh tak, že by se pražští tágaři mohli stydět :)
[17:01:43] JUDr. Pickard: no, su zvědavej na další postřehy. S. to lici jako peklo na zemi.
[17:02:52] Pavel Hájek: noooo ... uvidíme, mě se zatím tel aviv začíná líbit - solidní, veskrze příjemnej mumraj a babylon :) zatím spíše pozitivní dojmy - uvidíme až si vyjedeme busem do jeruzaléma nebo k mrtvýmu moři
navíc je rozdíl jestli lítáš 14 dní po hostelech s jazykem na vestě nebo si najmeš byt v centru tel avivu a začneš si pomalu oťukávat a užívat město
[17:03:28] JUDr. Pickard: jako ja bych cekal, ze to bude v pohode, pokud se bude dat utyct tomu nabozenckymu silenctvi... coz si prave nejsu jistej
[17:04:29] Pavel Hájek: zatím sem se nesetkal s jakýmkoliv náznakem náboženskýho šílenství - pláž je plná lidí co kalej škopky, na ulicích lidi pocucávaj vajn nebo plešky, sou tu votevřený hospody, lidi choděj normálně voblíkaný a šecko funguje - ale jakřikám - sme tu 26 hodin zatím
To je zatím stejně asi vše, co můžu takhle na rychlo říct. Teď už se fakt musím začít věnovat designu - naštěství pro práci jsou v tomto bytě asi nejlepší podmínky, jaký jsem měl od odstěhování z Budapešti. Je tu v podstatě pracovní kout a solidní stůl, takže fakt, že se začínají hrnout návrhy až tak nevadí - naopak vzhledem k cenám je to jenom dobře. Du makat :)
Brno -> Praha
Ze Slovinska jsme se vlakem přes Vídeň přesunuli do Brna, kdežto jsem pouze vyřizoval různé formality a pak jsme busem !!! zajeli do Borkovan vyměnit jeden cestovní kufr za jiný. To byl asi hlavní důvod zastávky v Brně (a babiččina kačena se zelím, tam se prostě vyplatí se stavit). Za zmínku stojí možná pouze moje sentimentální nálada při jízdě busem do Borkovan ze ÚANZ, cesta kteroužto jsem absolvoval po 7 let téměř denně při studiu na gymplu - inu zamáčknul jsem slzu a bylo :)
Pak už SA do Prahy s klasickou zácpou v Praze, takže 3,5 hodiny v buse. V Praze na mě čekal hlavní důvod návratu do Česka - EMG. Šel sem tam v deštivý a pochmurný pátek, ne úplně čerstvý, protože jsme přece jen hned po příjezdu ve čtvrtek škočili na pivo. Ke zdravotním problémům jen krátce. EMG proběhlo velmi zajímavě - nervy na obou rukách mám zcela v pořádku a podle doktora ve vojenský nemocnici jsem simulant a svoje bolesti si dlouhodobě vymýšlím. No dost mě to naštvalo, ale na druhou stranu jsem rád, že mám nervy v pořádku. To mi potvrdil i "můj doktor", s kterým svoje problémy dlouhodobě řeším a za kterým sem okamžitě jel. Výsledek, něco mi je, karpály to nejsou, nevíme, co to je, takže pokud to jde přežít, tak jedem dál. Takže teď budu prostě normálně makat dál a občas zatínat zuby jako ostatně doteď. Pokud někoho zajímají podrobnosti celého případu, nechť se ozve - já bych to tady prozatím ukončil.
Zbytek návštěvy v Praze proběhl klasicky, tedy především na ose - PIVO, PIVO, MARIÁŠ, PIVO, PIVO, TATARÁK, PIVO, PIVO a tak dále a tak podobně.
Zúčastnění vědí - děkuji za hru a příjemnou společnost při z mého pohledu výbornejch kalbách :)
Ještě zmíním a doporučím dvě výstavy - do konce srpna si zajděte pokud máte možnost do galerie DOX v Holeškách - výstavy "Městské zásahy" a "Jan Kaplický" se nám oběma velmi líbily a jsou zajímavé. Navíc DOX je pěkná galerie.
Pondělí už pak práce, sbalení a příprava na odlet sem do Izraele. Kterej celkem bez problémů proběhl v úterý.
Mimochodem, opět si vezeme brusle, takže máme v podstatě stejně krámů jako při odletu do Švédska - s tím rozdílem, že nyní máme o cca 10 kg méně - do Stockholmů jsme táhli 75 kilo a teď jsme někde kolem 66-68 podle toho jak Hajdovi váží váha. Ušetřili jsme na vyhozených botech, zmenšení externích HDD z 3,5 na 2,5" a výměně kufru a ještě pár věcech. Mám z toho radost - platili jsme nadváhu jen 5 KG. Bohužel i to byl do Izraele slušnej ranec, kterýmu bysme se vyhnuli, kdybychom si pořádně narvali bagáž do kabiny, leč na tu bylo omezení 5KG - nikdo to však nekontroloval. A teď už do Izraele.
Pak už SA do Prahy s klasickou zácpou v Praze, takže 3,5 hodiny v buse. V Praze na mě čekal hlavní důvod návratu do Česka - EMG. Šel sem tam v deštivý a pochmurný pátek, ne úplně čerstvý, protože jsme přece jen hned po příjezdu ve čtvrtek škočili na pivo. Ke zdravotním problémům jen krátce. EMG proběhlo velmi zajímavě - nervy na obou rukách mám zcela v pořádku a podle doktora ve vojenský nemocnici jsem simulant a svoje bolesti si dlouhodobě vymýšlím. No dost mě to naštvalo, ale na druhou stranu jsem rád, že mám nervy v pořádku. To mi potvrdil i "můj doktor", s kterým svoje problémy dlouhodobě řeším a za kterým sem okamžitě jel. Výsledek, něco mi je, karpály to nejsou, nevíme, co to je, takže pokud to jde přežít, tak jedem dál. Takže teď budu prostě normálně makat dál a občas zatínat zuby jako ostatně doteď. Pokud někoho zajímají podrobnosti celého případu, nechť se ozve - já bych to tady prozatím ukončil.
Zbytek návštěvy v Praze proběhl klasicky, tedy především na ose - PIVO, PIVO, MARIÁŠ, PIVO, PIVO, TATARÁK, PIVO, PIVO a tak dále a tak podobně.
Zúčastnění vědí - děkuji za hru a příjemnou společnost při z mého pohledu výbornejch kalbách :)
Ještě zmíním a doporučím dvě výstavy - do konce srpna si zajděte pokud máte možnost do galerie DOX v Holeškách - výstavy "Městské zásahy" a "Jan Kaplický" se nám oběma velmi líbily a jsou zajímavé. Navíc DOX je pěkná galerie.
Pondělí už pak práce, sbalení a příprava na odlet sem do Izraele. Kterej celkem bez problémů proběhl v úterý.
Mimochodem, opět si vezeme brusle, takže máme v podstatě stejně krámů jako při odletu do Švédska - s tím rozdílem, že nyní máme o cca 10 kg méně - do Stockholmů jsme táhli 75 kilo a teď jsme někde kolem 66-68 podle toho jak Hajdovi váží váha. Ušetřili jsme na vyhozených botech, zmenšení externích HDD z 3,5 na 2,5" a výměně kufru a ještě pár věcech. Mám z toho radost - platili jsme nadváhu jen 5 KG. Bohužel i to byl do Izraele slušnej ranec, kterýmu bysme se vyhnuli, kdybychom si pořádně narvali bagáž do kabiny, leč na tu bylo omezení 5KG - nikdo to však nekontroloval. A teď už do Izraele.
Slovinské momentky
Jsem už sice na Blízkém východě, ale než se začnu věnovat Izraeli, chci blognout něco o Slovinsku a "průletu" Českem. Teď tu hodím text, kterej jsem napsal ve vlaku ze Slovinska do Brna a původním plánem bylo ho hodit online hned z Česka. Bohužel návštěva "u nás" byl takovej fofr a fičák, že prostě nebyl čas ..... škoda, že do naší části Evropy ještě nedorazila móda internetu ve vlacích :( hned by toho bylo víc.
Ve Slovinsku jsme byli bez jednoho 14 dní a bydleli jsme na třech místech.
Napřed jsme strávili několik dní zahrnuti veškerým pohostinstvím Tamařiné mámy v malebné vísce Vojnik u města Celje. Tuto fázi jsem já osobně bral jako fázi zotavení po pobytu řeckém "století páry". Proběhlo několik návštěv kina (Inception rulez), slovici mají dostatek rozumu na to, aby nedabovali (narozdíl od nás), a pár večerů v Celje u místního piva Laško.
Další fáze našeho pobytu ve Slovinsku se pak odehrávala na východě země, přesunuli jsme se do malého městečka Ljutomer, přesněji do vísky Veščica, kde žije Tamařina nejlepší kámoška a kde zrovna probíhal filmový festival. Až na místě mi bylo seznati, že se jedná o festival béčkovejch, převážně hororovejch, filmů - můžete 2x hádat kolik sem jich viděl. Hlavní hvězdou festivalu byl, z mého pohledu jasnej blázen, Uwe Boll. Nicméně festival byl jako podobné akce u nás především o tom, aby se na něm potkávali lidi, takže večery opět probíhaly u piva. Tato fáze pro mě byla hodně pracovní.
Do Ljutomeru nás přijel navštívit Džanek na motorce a s ním jsme se přes Maribor přesunuli zpátky do Celje, tentokrát do bytu Tamařiné sestry, přímo v historickém centru města. To byla třetí, poslední, a z mého pohledu naprosto nejlepší fáze pobytu ve Slovinsku.
Takže zhruba takto proběhl můj první pobyt ve Slovinsku, zemi o níž jsem měl mlhavou představu, a kterou jsem kdysi dávno zamýšlel navštívit, ale ten plán jsem tehdy odsunul na neurčito. Toto první seznámení je velmi pozitivní, nabízím několik neuspořádaných postřehů.
Civilizace
Obecně je Slovinsko vyspělá civilizace, jsou na tom o trošku líp než my, na což člověk nepotřebuje ekonomický tabulky, ale fakt je to vidět.
Nicméně je to malá země - pár údajů - 2 miliony obyvatel, hlavní město Ljubljana (nesnáším český Lublaň) 250 000 obyvatel, Celje - 3. největší město 40 000 obyvatel, průměrná mzda prý 1 000,- EUR netto. Člověk zde najde veškerých služeb, které bez problémů fungují.
Kebab !!!
Naprosto mě uhranul, učaroval, okouzlil a dostal kebab z malýho stánku na jedný ulici v Celje. Kam se hrabe řeckej, nebo nedej bože, českej gyros. Kam se hrabe jakejkoli fastfood - nic se nevyrovná kebabu od čtveřice mladejch, podle Tamary, albánskejch klučinů. S úsměvem, v pohodě, v přátelské atmosféře už prej čtvrtým rokem krměj šecky alkoholem vyhladovělé obyvatele Celje - hlavní nátřesk má stánek v noci. V pátek a v sobotu čekaj na zavření posledních klubů, takže prodávaj kebaby až třeba do 6 do rána. Ale i přes den tam pořád mají frontu. Já byl jejich pravidelným zákazníkem a je mi jasný, že ten kebab mi bude chybět. Jestli někdy budete třeba jen projíždět přes Slovinsko mezi Mariborem a Ljubljanou, tak se v Celje určitě stavte - rád poskytnu instrukce jak se ke stánku dostat. Fakt to stojí za to. Neskutečný.
Pivo
Pivo vařit neumí, maj tu dvě hlavní značky - Laško, což je městečko kousek od Celje, to se dá pít. Leč druhej den vám to urve hlavu a pěkně protáhne trávící trakt, a to už po konzumaci v menším než velkém množství, rozuměj 3 piva. Pak je tu Union, o kterým místní tvrdí, že po něm člověk nemá kocovinu. Nedivím se, Union se totiž nedá pít, pokud má člověk alespoň trochu v pořádku chuťové pohárky. Takže nejvíc sem si šmakoval na buď nealko Unionu nebo na točeným Heinekenu v jedné příjemné hospůdce v Celje.
Zdravilišče
Slovinci maj v každým druhým městečku něco mezi maďarskejma lázněma a naším lepším koupalištěm, akvacentrem. Veliká paráda, jelikož mě maďarský lázně dost chybí, tak se mi fakt líbilo. Většinou je to "lázeňský, ozdravný centrum" spojený s hotelem, je v něm několik bazénů, různejch tvarů a velikostí, který jsou plný proudů, bublinkovejch sekcí a masážních pramenů. Vždycky se jedná jak o venkovní tak vnitřní bazény, který jsou vždy důmysleně propojeny i pod vodou. No a pak je centrum doplněno sekcí saun, parních místností a studených bazénů. Z této časti se většinou nevzdaluji. Vše pečlivě udržováno, architektonicky zajímavě pojato, příjemně osvětleno, zasazeno do krajiny - no, prostě paráda. A je to prej na každým kroku. Todle mi u nás fakt chybí. Buď máme hnusný koupaliště s 2 bazénama (Dobrák), nebo akvacentrum plný děcek s jednou malou saunou (Letňany), nebo solidní plavecký centrum s pěkným venkovním ležením, leč s hnusnou parní místností, která vypadá jako plynová komora (Podolí). Tydle jejich "lázně" fakt nemají chybu, dá se tam jít na celej den a příjemně relaxovat. Byl jsem na 3 místech a všechny měly úroveň, nebyly narvaný a fakt v nich člověk pookřál. Pro zajímavost, cenově se pohybujeme někde kolem 15-20EUR za časově neomezenj vstup se saunama. Bez vstupu do saun to bejvá levnější. Toto je každopádně další věc, která mě doslova nadchla. Především městečko Laško si u mě spravilo reputaci protože tamní centrum se mi líbilo asi nejvíc - inu posuďte sami: Wellness park Laško ... v týdle galerii najdete pár fotek.
Tady končí můj text z vlaku, kterej měl bejt delší, ale znovu řikám - u nás prostě zase velkej fičák a nebyl čas to učesat a rozvinout.
Ve Slovinsku jsme byli bez jednoho 14 dní a bydleli jsme na třech místech.
Napřed jsme strávili několik dní zahrnuti veškerým pohostinstvím Tamařiné mámy v malebné vísce Vojnik u města Celje. Tuto fázi jsem já osobně bral jako fázi zotavení po pobytu řeckém "století páry". Proběhlo několik návštěv kina (Inception rulez), slovici mají dostatek rozumu na to, aby nedabovali (narozdíl od nás), a pár večerů v Celje u místního piva Laško.
Další fáze našeho pobytu ve Slovinsku se pak odehrávala na východě země, přesunuli jsme se do malého městečka Ljutomer, přesněji do vísky Veščica, kde žije Tamařina nejlepší kámoška a kde zrovna probíhal filmový festival. Až na místě mi bylo seznati, že se jedná o festival béčkovejch, převážně hororovejch, filmů - můžete 2x hádat kolik sem jich viděl. Hlavní hvězdou festivalu byl, z mého pohledu jasnej blázen, Uwe Boll. Nicméně festival byl jako podobné akce u nás především o tom, aby se na něm potkávali lidi, takže večery opět probíhaly u piva. Tato fáze pro mě byla hodně pracovní.
Do Ljutomeru nás přijel navštívit Džanek na motorce a s ním jsme se přes Maribor přesunuli zpátky do Celje, tentokrát do bytu Tamařiné sestry, přímo v historickém centru města. To byla třetí, poslední, a z mého pohledu naprosto nejlepší fáze pobytu ve Slovinsku.
Takže zhruba takto proběhl můj první pobyt ve Slovinsku, zemi o níž jsem měl mlhavou představu, a kterou jsem kdysi dávno zamýšlel navštívit, ale ten plán jsem tehdy odsunul na neurčito. Toto první seznámení je velmi pozitivní, nabízím několik neuspořádaných postřehů.
Civilizace
Obecně je Slovinsko vyspělá civilizace, jsou na tom o trošku líp než my, na což člověk nepotřebuje ekonomický tabulky, ale fakt je to vidět.
Nicméně je to malá země - pár údajů - 2 miliony obyvatel, hlavní město Ljubljana (nesnáším český Lublaň) 250 000 obyvatel, Celje - 3. největší město 40 000 obyvatel, průměrná mzda prý 1 000,- EUR netto. Člověk zde najde veškerých služeb, které bez problémů fungují.
Kebab !!!
Naprosto mě uhranul, učaroval, okouzlil a dostal kebab z malýho stánku na jedný ulici v Celje. Kam se hrabe řeckej, nebo nedej bože, českej gyros. Kam se hrabe jakejkoli fastfood - nic se nevyrovná kebabu od čtveřice mladejch, podle Tamary, albánskejch klučinů. S úsměvem, v pohodě, v přátelské atmosféře už prej čtvrtým rokem krměj šecky alkoholem vyhladovělé obyvatele Celje - hlavní nátřesk má stánek v noci. V pátek a v sobotu čekaj na zavření posledních klubů, takže prodávaj kebaby až třeba do 6 do rána. Ale i přes den tam pořád mají frontu. Já byl jejich pravidelným zákazníkem a je mi jasný, že ten kebab mi bude chybět. Jestli někdy budete třeba jen projíždět přes Slovinsko mezi Mariborem a Ljubljanou, tak se v Celje určitě stavte - rád poskytnu instrukce jak se ke stánku dostat. Fakt to stojí za to. Neskutečný.
Pivo
Pivo vařit neumí, maj tu dvě hlavní značky - Laško, což je městečko kousek od Celje, to se dá pít. Leč druhej den vám to urve hlavu a pěkně protáhne trávící trakt, a to už po konzumaci v menším než velkém množství, rozuměj 3 piva. Pak je tu Union, o kterým místní tvrdí, že po něm člověk nemá kocovinu. Nedivím se, Union se totiž nedá pít, pokud má člověk alespoň trochu v pořádku chuťové pohárky. Takže nejvíc sem si šmakoval na buď nealko Unionu nebo na točeným Heinekenu v jedné příjemné hospůdce v Celje.
Zdravilišče
Slovinci maj v každým druhým městečku něco mezi maďarskejma lázněma a naším lepším koupalištěm, akvacentrem. Veliká paráda, jelikož mě maďarský lázně dost chybí, tak se mi fakt líbilo. Většinou je to "lázeňský, ozdravný centrum" spojený s hotelem, je v něm několik bazénů, různejch tvarů a velikostí, který jsou plný proudů, bublinkovejch sekcí a masážních pramenů. Vždycky se jedná jak o venkovní tak vnitřní bazény, který jsou vždy důmysleně propojeny i pod vodou. No a pak je centrum doplněno sekcí saun, parních místností a studených bazénů. Z této časti se většinou nevzdaluji. Vše pečlivě udržováno, architektonicky zajímavě pojato, příjemně osvětleno, zasazeno do krajiny - no, prostě paráda. A je to prej na každým kroku. Todle mi u nás fakt chybí. Buď máme hnusný koupaliště s 2 bazénama (Dobrák), nebo akvacentrum plný děcek s jednou malou saunou (Letňany), nebo solidní plavecký centrum s pěkným venkovním ležením, leč s hnusnou parní místností, která vypadá jako plynová komora (Podolí). Tydle jejich "lázně" fakt nemají chybu, dá se tam jít na celej den a příjemně relaxovat. Byl jsem na 3 místech a všechny měly úroveň, nebyly narvaný a fakt v nich člověk pookřál. Pro zajímavost, cenově se pohybujeme někde kolem 15-20EUR za časově neomezenj vstup se saunama. Bez vstupu do saun to bejvá levnější. Toto je každopádně další věc, která mě doslova nadchla. Především městečko Laško si u mě spravilo reputaci protože tamní centrum se mi líbilo asi nejvíc - inu posuďte sami: Wellness park Laško ... v týdle galerii najdete pár fotek.
Tady končí můj text z vlaku, kterej měl bejt delší, ale znovu řikám - u nás prostě zase velkej fičák a nebyl čas to učesat a rozvinout.
Subscribe to:
Comments (Atom)