Jak už jsem psal, a musím to prostě napsat znovu, to město je úžasný a oba dva jsme si ho zamilovali. Ty minulý 3 týdny byly velmi příjemný a jak jsem se celkem z Brisbane zpátky do Evropy těšil tak z Melbourne se mi opravdu nechtělo - a to mám Budapešť kam se vracím velmi rád. Měli sme oba v Melbourne míň práce, takže jsme měli možnost každý den někam vyrazit. Ani jeden však netrpíme takovou tou turistickouk nemocí jako ráno v 8 vyrazit a do 9 do večera běhat po památkách. Ne, máme rádi svoji pohodu, spánek a vůbec volnej režim.
Melbourne je opravdu velmi "evropské" město, co se duchu týče (vzhledem je spíš americké ála Brisbane), takže jsme se do něj podařili v duchu normálního denního běhu života. Prostě jsme město poznávali tak, jako bysme byli místní a měli tam strávit další 3 roky. Jelikož pracovní doba se nám s časovým posunem proti Queenslandu posunula na 19.00 - 03.00 posunulo se nám i vstávání a z postele jsme se hrabali tak kolem poledne. Podle toho jak se nám chtělo jsme se pak vydávali na projížďky do města, na bazén, na badminton, na výstavu nebo jen na kafe do naší oblíbené kavárny/restaurace. A během tohoto "všedního" programu, jsme pomalu poznávali jak město žije, jak proudí ve dne a o víkendech i jakým tempem tančí v noci. Poznali jsme některé památky, hlavní místa a tak podobně.
Z toho všeho vznikl pak úžasný dojem přátelského, multikulturního, živého, veselého, sportovního, klubového a vůbec všenabízejícího města, kde se výborně žije.
Fakt se mi bude stýskat a oba se shodujeme, že se určtitě někdy chceme vrátit.
Od obecného k jednotlivostem, aneb pár konkrétních poznámek.
Buddha´s Belly
Jeden ze základních kamenů spokojeného pobytu jsme položili hned při našem prvním výletu do města. Sakra, vemu to vod lesa. Bylo to hned v pondělí po příjezdu a byl to nejteplejší den, jakej sme vůbec zažili - bylo 45°C ve stínu. My opět po vzoru "A je to" jsme se v tento neskutečně horkej den rozhodli vydat se na bruslích na cca 5km vzdálenou městskou pláž.
Hned po 100 metrech burslení jsme byli dost hotoví, ale ze zcela nepochopitelných důvodů jsme se nevrátili do klimatizovaného pokoje a hnáni představou mořské průzračné vody a bílého písku jsme s neskutečným úsilím ubruslili těch 5km. Šlo to těžko, kolečka se bořila do roztaveného asfaltu, zásoby vody došly kousek "za barákem", žár na slunci byl nesnesitelnej a zábradlí u přechodu se nešlo ani chytit. A když jsme konečně dorazili na pláž ... přišlo samozřejmě zklamání, protože námi očekávaná představa byla samozřejmě velkou utopií. Tuny lidí, písek tak horkej, že se nedalo stát (nevzali sme si žabky do vody), voda kalná, beton stejně horkej jako písek atp. Takže sme přeběhli asi 20 metrů písku do vody, což znamenalo popáleniny chodidel 2. stupně, zjistili, že voda je kalná a všude jsou mrky medůz velkejch jak sloní ucho, přeběhli zase 20 metrů písku pod sprchu, kde jsem strávili asi 20 minut ochlazováním popálenin, a s povzdechem zase nasadili brusle na cestu zpět. A tady už se dostávám k tomu o čem chci psát. Náš domácí nás hned při příjezdu upozornil na to, že kousek od našeho bydliště je ulice s názvem Chappel Street - kde to žije. Takže když jsme se takhle trmáceli a plahočili s jazykem na jazyku u bruslí z toho skvělýho výletu na pláž, řekli sme si, že se stavíme v Chappeli a schladíme se místním Victoria Bitter nebo jiným aussie pivem. A osud tomu chtěl, že prvním místem do kterýho jsme zapadli byla restaurace Buddha´s Belly. Normální ceny, příjemná obsluha, zahrádka a velmi dobré jídlo. Do Buddha´s Belly jsme pak začali chodit pravidelně, pročež se z nás stali oblíbení štamgasti na bruslích, sprátelili jsme se s obsluhou, majitelem a především výborným provozním - turkem Alim. Zvykli jsme si tam vysedávat každý den nebo obden, pojídat výborná jídla, nebo jen popíjet kafe a pivo a pokuřovat z dýmek a sledovat šrumec na Chappel (k té se ještě dostanu, výborná). Obě volné soboty jsme tam pak skončili dlouho do noci a popíjeli s Alim a Maut (holanďanka, servírka). Prostě skvělé místo. Nepochybuji o tom, že se tam zase někdy podívám ...
... no nic měl bych začít něco dělat a tendle příspěvek už je stejně přiměřeně dlouhej, takže pokračování o Melbourne zase příště ...
No comments:
Post a Comment