Kapličková ...

Máme dost času na letišti v Sydney, tak bych se chtěl opět na chvilku vrátit do Melbourne. Letiště Sydney je samozřejmě nezajímavej letištní humus.

Chapel Street

Je doslova živoucí tepnou několika Melbournských předměstí. Rovná jako střela a šalinový koleje, který jsou uprostřed položený, probíhá od řeky Yarra až skoro k pláži v St. Kilda. Je centrem života pro všechny okolní čtvrti a to jak ve dne tak v noci. Je to ulice plná obchodů (od elektroniky pro veteš s převahou jak jinak než hader), kadeřnictví (a jiných zbytečných služeb), restaurací (od řeckých po vietnamské) a samozřejmě barů a klubů (od irských hospod přes taneční kluby po menší kavárničky). A v takto postaveném kotli každodenně vře a bublá směsice složená převážně z místních zahuštěná turisty, najdete zde všechny možné rasy a národnosti a vůbec všechny lidi všech možných tvarů, patvarů, věků a pohlaví. Vše se odehrává v přátelské atmosféře, kde na každým rohu potkáte známýho nebo se s ním zastavíte na kus řeči, když sedí ve vedlejším baru. Občas z rozhovorů zaslechnete, jako odpověď na otázku, co dotyčný dělal: "just hanging around Chapel". Lidé tam chodí jak nakupovat vše, co potřebují, tak se bavit, řešit byznys nebo prostě jen tak se jít "pofláknout" :D

Strávili jsme opravdu dost hodin pozorováním života Chapel od stolků Buddha´s Belly a už teď mi to chybí. Bylo to velmi příjemné ať už třeba delší vysedávání nebo jen rychlý kafe, když nebylo moc času. Jelikož jsme se pohybovali výhradně na bruslích, i nás si ke konci lidé pamatovali a přikývnutím (ne křikem how are you :) dávali najevo, že o nás ví.

Jinak ulice je široká, s maximálně 3 patrovými budovami, patří určitě ke starším předměstím Melbourne, takže bych tipl, že ráz se výrazně utvářel někdy ke konci 19. století.

V česku o ničem podobném nevím, občas mi probleskla Vodičkova v Praze, mírně podobnou atmosféru měla/má Edgware v Londýně, nějaké menší uličky v Madridu nebo některá místa v Řecku - nicméně Chapel je jedinečná a já o jí podobné nevím.

Bylo příjemné se potulovat po centru Melbourne a stavit se v Chinatown nebo na hlavní třídě Swanston nebo náměstí Federation Square, kde to velmi žije a o kterém taky napíšu, ale Chapel byla "naše". Zamilovali jsme si, já moc, bavilo mě se tam jen tak procházet, brouzdat, bruslit, pozorovat, nasávat vůně .......

Melbourne sweet Melbourne ...

Sedím, ležím v Sydney na hotelu a Melbourne je za námi. Před námi je 16 + 9 + 3 hodiny v letadlech a hlavně evropská doba ledová. Ale konečně mám trošku času otočit se, zastavit se a zkusit popsat Melbourne.

Jak už jsem psal, a musím to prostě napsat znovu, to město je úžasný a oba dva jsme si ho zamilovali. Ty minulý 3 týdny byly velmi příjemný a jak jsem se celkem z Brisbane zpátky do Evropy těšil tak z Melbourne se mi opravdu nechtělo - a to mám Budapešť kam se vracím velmi rád. Měli sme oba v Melbourne míň práce, takže jsme měli možnost každý den někam vyrazit. Ani jeden však netrpíme takovou tou turistickouk nemocí jako ráno v 8 vyrazit a do 9 do večera běhat po památkách. Ne, máme rádi svoji pohodu, spánek a vůbec volnej režim.

Melbourne je opravdu velmi "evropské" město, co se duchu týče (vzhledem je spíš americké ála Brisbane), takže jsme se do něj podařili v duchu normálního denního běhu života. Prostě jsme město poznávali tak, jako bysme byli místní a měli tam strávit další 3 roky. Jelikož pracovní doba se nám s časovým posunem proti Queenslandu posunula na 19.00 - 03.00 posunulo se nám i vstávání a z postele jsme se hrabali tak kolem poledne. Podle toho jak se nám chtělo jsme se pak vydávali na projížďky do města, na bazén, na badminton, na výstavu nebo jen na kafe do naší oblíbené kavárny/restaurace. A během tohoto "všedního" programu, jsme pomalu poznávali jak město žije, jak proudí ve dne a o víkendech i jakým tempem tančí v noci. Poznali jsme některé památky, hlavní místa a tak podobně.

Z toho všeho vznikl pak úžasný dojem přátelského, multikulturního, živého, veselého, sportovního, klubového a vůbec všenabízejícího města, kde se výborně žije.

Fakt se mi bude stýskat a oba se shodujeme, že se určtitě někdy chceme vrátit.

Od obecného k jednotlivostem, aneb pár konkrétních poznámek.

Buddha´s Belly

Jeden ze základních kamenů spokojeného pobytu jsme položili hned při našem prvním výletu do města. Sakra, vemu to vod lesa. Bylo to hned v pondělí po příjezdu a byl to nejteplejší den, jakej sme vůbec zažili - bylo 45°C ve stínu. My opět po vzoru "A je to" jsme se v tento neskutečně horkej den rozhodli vydat se na bruslích na cca 5km vzdálenou městskou pláž.

Hned po 100 metrech burslení jsme byli dost hotoví, ale ze zcela nepochopitelných důvodů jsme se nevrátili do klimatizovaného pokoje a hnáni představou mořské průzračné vody a bílého písku jsme s neskutečným úsilím ubruslili těch 5km. Šlo to těžko, kolečka se bořila do roztaveného asfaltu, zásoby vody došly kousek "za barákem", žár na slunci byl nesnesitelnej a zábradlí u přechodu se nešlo ani chytit. A když jsme konečně dorazili na pláž ... přišlo samozřejmě zklamání, protože námi očekávaná představa byla samozřejmě velkou utopií. Tuny lidí, písek tak horkej, že se nedalo stát (nevzali sme si žabky do vody), voda kalná, beton stejně horkej jako písek atp. Takže sme přeběhli asi 20 metrů písku do vody, což znamenalo popáleniny chodidel 2. stupně, zjistili, že voda je kalná a všude jsou mrky medůz velkejch jak sloní ucho, přeběhli zase 20 metrů písku pod sprchu, kde jsem strávili asi 20 minut ochlazováním popálenin, a s povzdechem zase nasadili brusle na cestu zpět. A tady už se dostávám k tomu o čem chci psát. Náš domácí nás hned při příjezdu upozornil na to, že kousek od našeho bydliště je ulice s názvem Chappel Street - kde to žije. Takže když jsme se takhle trmáceli a plahočili s jazykem na jazyku u bruslí z toho skvělýho výletu na pláž, řekli sme si, že se stavíme v Chappeli a schladíme se místním Victoria Bitter nebo jiným aussie pivem. A osud tomu chtěl, že prvním místem do kterýho jsme zapadli byla restaurace Buddha´s Belly. Normální ceny, příjemná obsluha, zahrádka a velmi dobré jídlo. Do Buddha´s Belly jsme pak začali chodit pravidelně, pročež se z nás stali oblíbení štamgasti na bruslích, sprátelili jsme se s obsluhou, majitelem a především výborným provozním - turkem Alim. Zvykli jsme si tam vysedávat každý den nebo obden, pojídat výborná jídla, nebo jen popíjet kafe a pivo a pokuřovat z dýmek a sledovat šrumec na Chappel (k té se ještě dostanu, výborná). Obě volné soboty jsme tam pak skončili dlouho do noci a popíjeli s Alim a Maut (holanďanka, servírka). Prostě skvělé místo. Nepochybuji o tom, že se tam zase někdy podívám ...

... no nic měl bych začít něco dělat a tendle příspěvek už je stejně přiměřeně dlouhej, takže pokračování o Melbourne zase příště ...

Evropa ... bohužel již brzy :(

Jelikož se mě hodně lidí ptá na příjezd tak jen v rychlosti - raději bych psal o Melbourne (k čemuž snad už brzy dojde).

Předně vůbec se do tý evropský zimy netěším a vůbec se mi nechce z Melbourne. Všechno sme zařídili tak, abysme Melbourne opustili fakt úplně nejpozději jak je to jen možný - srát na Sydney :)

Každopádně:

• pátek 29.1. - přelétáme vnitrostátní linkou mezi Melbourne a Sydney - letíme v poledne, abysme se stihli v Sydney ubytovat a mohli tak večer odmáknout páteční šichtu. Do města se s největší pravděpodobností nedostaneme.
• sobota 30.1. - ve 15.50 odpoledne odlítáme ze Sydney do Abu Dabi.
• neděle 31.1. - ve 2 ráno odlítáme z Abu Dabi na Heathrow. V Lodnýně pak máme asi 10 hodin než odletíme z Gatwicku do Budapešti, kdežto přistaneme těsně před 8 hodinou večerní. Podle únavy pak rozhodneme o tom, jestli pojedem domů nebo rovnou do "Kiadó na plzeň".

Celkově nás čeká 28 hodin v letadle - takže bych řekl, že tu plzeň budu potřebovat :(

Pondělí a úterý mám volno z Euroscriptu, ale mám tam už 2 návrhy na nakreslení, takže začnu normálně makat a fungovat. Jestli bude byt v pořádku. Takže prostě od února zase v Pešti.

Mimochodem, taková malá perlička, které moc neorzumím. Dívali jsme se dneska na hotely v Sydney, máme 2 podmínky - blízko u letiště a internet na pokoji. Nejblíž u letiště je ***** (5) hotel, kterej má nevím proč zvýhodněnou nabídku a pokoj, kterej normálně stojí asi 370AUD by nás v den, kdy potřebujeme vyšel asi na 180AU. Jelikož naše rozmezí se pohybuje mezi 80-130AUD, řekli sme si, že pro tu prdel bysme si tu jednu noc připlatili, není to zase tak velkej rozdíl. Problém nastal s internetem - tento ***** (pět) hotel všude uvádí, že na pokoji je high-bandwidth (česky velkej fičák) internet, nicméně po chvíli jsme zjistili, že za příplatek. Napsal sem na hotel a příplatek činí 30AUD za osobu (jedno připojené zařízení). Případně si můžeme koupit slevový balíček za 50AUD v němž je snídaně a internet a dvě vyžehlený košile (opět za osobu).

MŮŽE MI NĚKDO VYSVĚTLIT TUTO FILOSOFII ? Proč ***** (bůra) hvězdičkovej hotel, kde noc stojí cca 400AUD účtuje nesmyslenejch 30AUD za připojení jednoho zařízení na internet po 24 hodin ??!!! Každej druhej zavšivenej hostel za 80AUD za noc tady má inet zadarmo, o Evropě ani nemluvím. Většina motelů, ve kterejch sme spali, v nějaký díře uprostřed australský buše s pokojem za 100AUD má inet zadarmo. Tak co todle jako má znamenat ?

Chápu, že v typu zařízení jak je ***** (pořád to samý) hotel se pohybuje klientela, který je 30AUD jedno. Ale ten princip je přece trapnej, rychlokvaškovskej - jestli máte na 400AUD za noc, tak z vás vytaháme ještě pár čmrdlíků za internet a za todle a za todle.

Nebo je point někde jinde ??? Fakt to nechápu.

V hotelu bych z principu nespal i kdyby chtěli 1 dolar příplatek, inu najdeme nocleh jinde.

Australian Open - exhibice - pro tenisové fandy :)

V neděli jsem měl možnost poprvé, den před zahájením, nasát atmosféru Australian Open. Na popud Rogera Federera se v Rod Laver aréně v neděli konal exhibiční zápas jehož výtěžek měl jít na podporu Haiti. Stál jsem zrovna v sobotu v podvečer frontu na lístek na 3. kolo na pátek a když tu exhibici pořadatelé ohlásili neváhal jsem - nevím kdy jindy stojí lístek do Rod Laver 10AUD.

Samozřejmě nešlo tak moc o tenis, ale chtěl jsem se tam mrknout "před zahájením".

Nicméně byl jsem velmi překvapenej. Exhibice měla úžasnou atmosféru a nevěřil bych, že tenisoví velmistři umí být taky vtipními baviči. Dokonce si mě získal i sám Mr. Federer (jak nápadem tak vtípky), ale každopádně nejlepší a nejvtipnější byl samozřejmě Djokovic. To je prostě nejlepší maník :) Fakt sem se jim všem hodně nasmál a užil si výbornou exhibici v super atmosféře naprosto plné Rod Laver.

Kdo má zájem může si tady přečíst víc odrobností.

Pak jsem si prošel areál Melbourne parku, kde ještě pořád probíhaly přípravy a dodělávky před pondělním zahájením. a

Už se nemůžu dočkat pátku, až tam půjdu na třetí kolo. Zjišťuju, že naživo "je to o dost lepší" :D

Melbourne

Melbourne nám od prvních chvíle vzalo dech. Už po cestě nám lidé říkali, že Melbourne je skvělý město, lepší než Sydney, nejevropštější z australských měst, pohodový, kulturní - takže očekávání bylo vysoký. I přesto nás hodně smetlo. Pro představu - 3,6 milionu lidí

Čiší z něj úroveň, nadhled, civilizace, kultura, pohoda ... až se mi to těžko popisuje, ale oba dva jsme mu totálně propadli. I proto se mi už ani nechce blogovat, ale spíš nahodit brusle a vyrazit zase do města, dneska si deme zaplavat a asi si sedneme v naší oblíbené restauračce. Jsme tady do toho zamilovaní a mrzí nás, že sme trávili 2 měsíce ve "vidlákově" jménem Brisbane, kde chcíp pes a nebyli místo toho tady odkud se nám už teď nechce. Zdaleka tady není tolik regulí a zákazů, vše je uvolněnější, je tu mraky galerií, je tu živo (v Brisbane o prázdninách chcíp pes), je tu pláž hned ve městě, jsou tu festivaly a koncerty, je tu architektura (v Brisbane nebyl zajímavej barák) - prostě mazec. Todle sme fakt trošku posrali, z Brisbane sme se měli honem vypakovat sem. Dokonce právě kujeme plán na to vykašlat se na Sydney (z kterýho odlítáme) a chceme obětovat týden v Sydney za delší dobu tady.

Máme tu byt pronajímanej baťůžkářům sami pro sebe v dobré (staré) čtvrti blízko (cca 5km - tady je všechno velký) centra. Sehnali sme ho přes net a telefonicky bookli z roadtripu. Majitel tu není, takže máme celej byt pro sebe, jinak normálně pronajímá baťůžkářům jeden pokoj. Byt je ve stavu který odpovídá použití a koupelka nebo kuchyně nám zezačátku připadly odporný (sporák zvedal kufr), ale nakonec - bydlel sem přece v Modřanech ne? Celkově bych byt k modřanskýmu hajdovic přirovnal - prostě holobyt :) Ale samozřejmě maník, kterej je z tý "backpackers" společnosti, přes kterou sme to sehnali, nám čistě povlík postele, dal čistý ručníky atp. Takže i v tomdle úroveň. Obývák i ložnice jsou, ale zcela v pohodě a narozdíl od Modřan, kde jsem si nikdy nezvykl tak tady už se teď cejtím jako doma. Ale znovu opakuji modřanská škola ála tamní kuchyně a koupelka se nyní fakt hodí - sakra ta modřanská kuchyně byla přece jen větší peklo než todle. No, prostě máme rozumnej byt (dokonce rychlej inet), na dobrým fleku, kde jsme sami a líbí se nám tady, což je super.
Já jsem odřekl nějaký designy a nějaký odložil, abych tady měl co nejvíc volnýho času a tak se každej den noříme do města, bruslíme, plaveme, prozkoumáváme a užíváme. Odsud se mi fakt nebude chtít, tady se mi moooc líbí.

Snad se časem dostanu k delšímu blogu s fotkama, ale teď zatím jen pár:

Toto je pohled z našeho balkónu směrem na centrum města. Na bruslích pohodlně 20 minut - opět je to tu ráj pro bruslaře.

Centrum se hemží zajímavou architekturou.

Je to tu samá výstava - včera jsme byli na velký výstavě o AC/DC.

A samozřejmě to tu žije Australian Open - myšlenka nejít je už dávno zavržena - teď řeším, na který kolo jít a jestli Rod Laver arénu nebo ne. Dneska bude konečně rozlosování tak budu moct lépe rozhodnouti.

... Austrálie zvrchu dolů ... dokončení ...

Ten předchozí příspěvek je trošku hektickej, ale prostě sem neměl moc času. Zase jsem trhl obrovskej překlad z kanclu a měl sem nějakej návrh na stole. Z důvodů, které vysvětlím později nemám moc času ani teď, ale chci dopsat nějak smysluplně ten roadtrip.

Dokončim předně myšlenku o jízdě po "dálnicích" - 110 nebo 100 km/h je podle mě fakt nesmyslně málo. Narozdíl od Hajda sem si na to nezvykl a poslední den, kdy jsem řídil už sem svištěl kolem 130 a riskoval mastnýho flastra. I když jsou to jen 2 pruhy, většinou je to rovná linka mnoho kilometrů, provoz žádnej a silnice je v dobrém stavu a velmi široká. To nejde udržet. A to jsem byl na "dovolené", nedovedu si představit jak by to vypadalo, kdybych spěchal do práce nebo na jednání. Nicméně musím říct, že místní domorodci předpisy ukázkově dodržují, když jedou rychleji než je povoleno je to maximálně o 5 - 10km/h. Když předjíždí dávají si na čas a jede-li 98, opravdu vás 5 minut budou předjíždět stovkou.
Na silnicích je zajímavá ještě jedna věc, všude kolem dálnic jsou značky a bilboardy s tím jak se máte/nemáte chovat. Nemají kolem cest reklamy, ale doporučení. Tyto se pak dělí na "federální" najdete je všude a "státní" najdete je v patřičném státě. Bojují především proti 3 hlavní nešvarům za volantem - únavě, alkoholu a rychlé jízdě. Queensland není v této věci moc nápaditý - každé dva kilometry míjíte stejnou značku "STOP. REVIVE. SURVIVE." Všude jsou rychlostní kamery, na které je dopředu upozorněno značkou a když jde do tuhýho uvidíte značku "SPEED LIMITS ENFORCED. HEAVY FINES. LOSS OF LICENSE". Zajímavější je to kolem hlavního města Canberra - tam silně vyrazili do boje s alkoholem za volantem a všude jsou obrovské cedule varující před tímto nešvarem. Bohužel si je všechny nepamatuju - moje nejoblíbenější byla "DRINK. DRIVE. DIE IN A DITCH" případně velmi tvrdá "DRINK. DRIVE. BLOODY IDIOT". Na jihu ve Victorii pak převažuje boj proti únavě za volantem a doslova každých 500 metrů vidíte něco jako "MICROSLEEP KILLS", "DROOPY EYES? POWERNAP NOW". Na tom jihu těch značek bylo fakt tolik, že to bylo až nepříjemný - vymývárná mozku. Na jednom typu se podílí i McDonalds, jsou to tvrdší bilboardy někdy doplněné fotkou - "IMPATIENT DRIVERS. AREN´T SURVIVORS" nebo u fotky mrtvoly po bouračce "ONLY A LITTLE BIT DEAD". Ještě pár perliček, který si pamatuju nebo sem je vyfotil "SLOWING DOWN WON´T KILL YOU", "PATIENT DRIVERS SURVIVE". No tak todle vás prostě provází celou cestu.Pak jsou silnice ještě lemovány značkami upozorňujícími na každej hrbol, doporučenými rychlostmi, upozorněnými na klokany, koaly, koně, krávy, zemědělce, cyklisty a jinou pakáž. Občas je kolem silnice tolik značek, že se ani nestačíte dívat na cestu. Rozebírali jsme to (a ty všeobecné zákazy a příkazy) s jedním němcem, kterýho sme potkali, žije tu už 3. rok a jeho teorie byla jednoduchá. Australané jsou gumy a co se jim neřekne to neví a klidně by vletěli do ostré zatáčky stovkou a pak se soudili ,že tam nebyla značka. Přeznačkování bylo v některým místech tak silné, že jsem ho osobně považoval za nebezepečné.

Jinak nemá cenu ten roadtrip dál popisovat, raději blognu ve volné chvíli pár fotek. Prostě sme projížděli krajinu, spali v motelech, užívali si v restauracích a na plážích a bylo dobře. Občas pršelo, občas bylo hezky, prostě klasika. Všude jsme potkávali australský rodinky na letní dovolené, surfaře, německý turisty (těch je tady fakt mraky), studenty v "camperech" (dodávka, kterou si pronajmete a jedete kam vás kola dovezou, v které se dá spát) a místní "zemedělce". Všude jsou samozřejmě farmy s obrovským množstvím steaků na 4 nohách. Všechny farmy jsou obrovské, i každý dům ve vesnici má kolem sebe zahradu jak královskej palác - inu půdy je hodně. Po týdnu v těch "městečkách" (všemu se říká honosně town i dyš to má 6 obyvatel s jednou kozou) jsme se i dost těšili do velkýho města - a to sme netušili, co je Melbourne zač.

Celkově byl roadtrip výbornej relax, poznání kusu Austrálie, spousta dobrýho jídla a parádaní odreagovačka. A hlavně přesun do města zaslíbeného - Melbourne.

East Coast - vod půlky, zvrchu dolů ...

Tak jsme projeli východní pobřeží Austrálie od Brisbane po Melbourne.

Opět mě tlačí čas takže to vezmu jen letem světem. Předně tady je „přehledná infografika“ neřkuli plán a „šéma“ naší cesty.

Myslím, že je to velmi přehledné, jednotlivé dny jsou barevně odlišeny, takže je vidět jak jsme se posunovali směrem na jih.

Jelikož ta přehledná infografika mi vzala víc času než jsem čekal :D popíšu jen krátce nejdůležitější a nejzajímavější události.

Hned první den se ukázalo, že opět cestujeme v režimu „A je to“. Někde za Brisbane jsme se rozhodli, že první den zkusíme přespat v Byron Bay - surfařském a baťůžkářském centru. Poprvé sme otevřeli náš Lonely Planet bedekr a ten nám sdělil, že zkoušet v Byron Bay sehnat ubytování v lednu bez rezervace je čirý nesmysl. Rozhodli jsme se pokračovat dále na jih, v vesničce Grafton jsme pohrdli mísním hotýlkem a řekli si, že zkusíme zajet ještě dál. Zamířili sme do Coffs Harbour - městečko na pláži s obrovským počtem motelů a hotelů a hostelů - všechny plné. V jedné restauraci jsme odmítli nabídku velmi opilé ženy a jejich podiných kumpánů spát u nich a asi o půl jedenácte vyrazili dále na jich hledat ubytování v dalších vesnicích a městečkách. Neúspěšně. Asi ve 2 ráno jsme narazili na policejní hlídku a ta nás ujistila, že přespání v autě je zcela legální a bez problémů, takže jsme si nakonec ustlali na sedačkách v městečku Macksville. Chybou bylo, že u řeky. Takle ožranej od komárů sem ještě asi v životě nebyl. Nepohodlný sedačky a tuny komárů v autě nám nakonec dali asi 3 hodiny spánku. Druhej den sme proto nenechali nic náhodě a ubytovali se o kousek dál hned po poledni v městečku Kempsey. A pak teprve se vydali prozkoumávat místní pláže.

Sakra to se nedá takhle podrobně :) Pak už jsme raději s pomocí letáků a bedekru vždy telefonicky zajišťovali ubytování na další noc a vždy něco sehnali.

Obecně je celý východní pobřeží v lednu přeplněný turistama, surfařema a baťůžkářema takže sehnat ubytování je fakt problém. Vždycky je problém budget a většinou jsme končili ve středně drahých motelech. Podél celé dálnice - Pacific Highway - z Brisbane do Sydney žijí městečka a vesnice sezónou. Mimochodem pod pojmem Highway si nepředstavujte D1 nebo nedejbože německou A4 - jedná se spíš vo okresku z Brna na Hodonín se vším všudy, co k tomu patří. Jenom asi každejch 5-10km máte v jednom směru pruh pro předjíždění.

Viděli jsme cestou 2 klokany u cesty a navšívili jsme nemocnici pro koaly.

Austrálie je plná přírodních parků a rezervací. Všechno mezi Brisbane, Sydney a Melbourne sou malý díry, žijící ze zemědělství a evidentně turistů. Pokud vás (jako nás) extra nebere příroda a nemáte pohorky, stan, spacák a plynovej vařit, abyste si užívali kempování v těch přírodních parcích a chodili po horách pak zbejvá na východním pobřeží moře. A projíždět pláže na východním pobřeží bez surfu je jako vydat se do alp bez lyží. Zakoupili sme sice bodyboard, ale to sou sáňky :)

Projeli sme pobřeží, hory, lesy, step - mimochodem všude je speed limit 100 nebo 110. Je to peklo. Hajd mi sice říkal, že si na to v USA zvykl a v pohodě projel Státy 110, ale podle mě je to na zešílení. Navíc samozřejmě sou tady ty silnice většinou v dobrý stavu a sou jak dyš střelí.

.... to be continued ...

Melbourne touchdown

Tak jsme dnes v 9. den "roadtripu" bezpečně dorazili do Melbourne. Sem utahanej a tak podrobnější popis napíšu později, teď jen testuju připojení v našem "novým bytě". Na seznamu čtu, že u nás sněží a mrze, tak tady je to trošku jinak:

To není Melbourne, ale pláž na jižním pobřeží. Jo a první dojem z Melbourne je velmi pozitivní, zatím jsme jen nakoukli do centra a na pláž a vypadá to parádně. Obrovský město (cca. 3,6 milionu obyvatel), multikulturní, moderní - připomíná Londýn.