Kufr ... přizavření ...

... to je hezký slovo ne? Opět jsem se rozhodl zavřít Kufr. Tedy řečeno bez metafor, přestat psát tento blog. V lepším případě se možná jednou za uherskej rok podělit o video, který střihnu pro radost. Důvod je podobný jako před léty v Limě. Čas. Mám prostě jiné činnosti, kterým se chci věnovat a ač to tak možná z druhé strany nevypadá tak to psaní blogu spolkne obrovský mraky času.
Znovu sem si teď přečetl ten poslední příspěvek a dost žalostně se mi nelíbí. Psal sem ho totiž v rychlosti, unavenej, mírně ve stresu a podle toho to taky vypadá. A teď, ve dnech nadcházejících a vůbec v Soulu mám prostě jiné činnosti, které budou mít přednost. Takže na blog by teď nebyl čas a psát ho horkou jehlou s vyplazeným jazykem prostě nechci. Rozhodně netvrdím, že je konec (to už tu bylo), blog mě obecně baví. Nicméně teď prostě není na horních příčkách mých priorit.

Možná se tu někdy objeví nějaké video, ale je otázka jestli by mě bavilo vést blog pouze stylem „jednou za čas“. Ta určitá pravidelnost, možná přesněji hustější četnost, mi vždycky přišla důležitá.

Shrnuto podtrženo, pro tuto chvíli konec, obnovení je pravděpodobné, ale kdy k němu dojde to netuším.

Díky všem za přízeň, reakce a podporu.

________________________________________________

P.S. - Jen ještě k válce na severokorejském poloostrově - strach nemáme, podle místních k žádné válce nedojde a jednání Severní Koreje zde považují za klasické, občas se opakující vydírání, kterým se severokorejský režim snaží dobrati určitých výhod, převážně finančních. Podle nich nemá Severní Korea na válku ani peníze ani techniku a jediné, co si zde lidé připouští je, že může dojít k menší rozmíšce někde u hranic. Tato situace tedy prý není nijak extra závažná, byla tu již několikrát a není prý třeba se znepokojovat.
Což je ve zkratce i dojem, který jsem nabyl z důvěryhodnějších zahraničních zpravodajských serverů a seriózních českých relací. Číst jen český zpravodajský mainstream tak asi beru nohy na ramena, ale naštěstí jsem již dávno přesta český zpravodajský mainstream brát vážně :)

... a teď už vážně ... "nashle" :D ... booooooooooooooooooooom :)

Soul - návrat

A je to tady :) Jsme zpátky v Soulu. Popravdě - sem nadšenej ... chvíli sem se i bál, že jsem se těšil moc a Soul nedostojí mému očekávání, ale opak je pravdou.

Jsem nadšenej ze „starejch známejch“ míst, jsem nadšenej z lidí a jsem nadšenej z korejštiny všude okolo. I když jí stále samozřejmě nerozumím a hodiny mé samouky vyplodily méně ovoce než jsem čekal - buď jsem špatný samostudent nebo jsem měl příliš vysoké očekávání. Každopádně na sobě hodlám dále pracovat.

Ale teď k praktičtějším věcem - přistáli jsme po 5 hodinovém letu a přistání to bylo tvrdé - venku bylo asi 5 stupňů, tedy přibližně o 30 míň než při nástupu do letadla v Bangkoku. Pak už následoval pohodlný korejský autobus a náš nový domácí nás odvezl do našeho bydliště. U něhož se musím trošku pozastavit. Teď se stydím, že jsem kdysi naše „prezidentské apartmá“ v Aucklandu nazval „kutlochem“. Kdepak, proti tomu, kde jsme teď to byl luxus ... i když ... Věděli jsme, že půjdeme do malého bytu, ale přece jen maličko překonal naše představy. Podlaha bytu je asi 40 centimetrů pod úrovní okolního povrchu, takže je třeba do něj „sestoupit“, octnete se v miniaturní předsíňce velikosti sloužící zároveň jako kuchyně. I když kuchyně je taky hodně silné slovo. Pak je zde jedna místnost o asi 10 metrech čtverečních, kde je postel a stůl. Jako skříň slouží naše kufry (stejně nejsou kam dát). Největší raritou je koupelna, kterou si dovolím dokonce ilustrovat obrazem. Jedná se místnost, která je z nějakého důvodu opět na úrovni okolního povrchu, takže do ní z předsíně, tedy kuchyně, vystoupáte po malých schůdkách. Jedná se o místnost asi 1,5 x 1,5 x 1,78 metru - to poslední je výška a znamená, že si v ní nemůžu stoupnout, aniž bych se nepraštil do hlavy. Škoda, je to velmi těsné. Místnost je to holá a vydlaždičkovaná jen asi do výše 80 cm, takže sprchovat se je třeba v "nízké poloze", k čemuž slouží sedátko. Sprchová baterie je pak umístěna asi ve výši kolen. Dále je tato hobití komůrka doplněna pračkou, jejíž vývodová hadice je samozřejmě jen položena na podlahu - odtok uprostřed místnosti zvládne všechno. No a nakonec je tu záchod (bez jakýchkoliv vymoženin), ten má naštěství vlastní odtok :) Při sprchování je ale třeba dávat pozor, aby člověk nepošplíchal toaleťák a take je dobré nezapomenout zavřít pračku, která slouží jako odkladiště špinavého prádla, protože jinde na něj prostě není místo. A teď již ty dvě ilustrační fota.

Byt má však dvě obrovitánská plus - prvním je poloha - jsme na výborném místě, skoro přesně tam, kde jsme chtěli být a všechno co jsme chtěli máme v dosahu krátké projížďky na bruslích. A druhým plus korejský způsob vytápění. Žádný radiátor u zdi, ale vytápěná podlaha a to je fakt věc, kterou jsme si oba zamilovali ihned. Celou podlahou a pak postelí prostupující teplo činí z této „hobití nory“, jak jsme bytu začli přezdívat, velmi příjemné a útulné místo.

Chtěl bych se ještě víc rozepsat, ale už zase padám na hubu únavou po dlouhém dni. Nicméně vězte, že jsem raději v malém bytečku s malou sprchou v Soulu než v tom super luxusním podlažním kvartýru v Bangkoku. Vězte, že každá procházka a projížďka po ulicích mne naplňuje radostí a blažeností z toho, že jsem zase zpět ... prostě a jednoduše jsem si Soul velmi zamiloval. I o tomto bych se chtěl ještě rozepsat, ale již nemám sil. Na závěr přidám jen jednu fotku z parku pár metrů od domu kam chodíme běhat a kde asi budeme trávit více času relaxací.

Je tu kosa, ale jaro vítězí. Korejci žehrají na extrémně dlouhou zimu - no asi jako u „vás“ :)

Bangkok - poslední hodiny

Máme před sebou posledních asi 6 hodin v Bangkoku a za chvíli opustíme byt. Poslední dva týdny proběhly celkem rutinně v pracovně všedním režimu. Výjimkou byl minulý víkend, kdy jsme celou sobotu strávili na soutěži v bruslení a sledovali jak thajští bruslaři pečlivě a velmi tvrdě piplají novou generaci bruslařů. Podle toho co jsme měli možnost vidět ještě určitě o těch děckách, který teď váží jen o trošku víc než brusle na jejich nohách, uslyšíme. Byl to velmi zajímavý zážitek ve všech směrech. V neděli jsme pak tradičním bruslení v parku skončili na průzkumu nočního života na vyhlášených místech v našem okolí a zakusili nočních radovánek. Nebylo to špatné a případným turistům bych návštěvu například Soi Cowboy (uličky vyhlášené svými bary a jinými atrakcemi) doporučil, nicméně vím o lépších místech pro noční taškařice.
Celý tento týden, z něhož jsme většinu byli v bytě sami, což bylo třeba zrovna v to pondělí velmi příhodné, proběhl pracovně, doplněn o různé drobné a větší problémy. Já osobně, a teď mluvím opravdu jen za sebe se už nemůžu dočkat až necháme Bangkok daleko za sebou a velmi vyhlížím letiště v Incheonu.
Thajsko respektive Bangkok mi k srdci nepřirostl. Rozhodně bych tu nechtěl žít a jestli se sem někdy vrátím pak doufám, že jen jako turista nebo jako bruslařský učeň. Je tu pár věcí, z nichž některé jsem už zmínil, které prostě nemůžu zkousnout a po těch 2 měsících života mezi nimi už se fakt těším pryč. Nechce se mi o tom ani znovu rozepisovat. Přestože byt jenž nás  uvítá v Koreji je podle všeho menší než naše koupelna tady v Bangkoku. Přestože momentálně je v Soulu asi 8 °C a v noci klesají teploty k nule a my nemáme zimní hadry a tady teploty nejdou ani v noci pod 30 °C (což mám rád). Přestože jsou tu místa, který bych rád ještě prozkoumal a v Koreji jedu do míst, která "znám". Prostě přes všechno se těším do Koreje na čas, kdy z Bangkoku zbude jen vzpomínka. A taky už mě svrbí jazyk, abych zjistil, jestli ty hodiny nad korejštinou byly ztracený nebo ne :)

Znovu podotýkám, že se s Tamarou neshodujeme ani v pohledu na Bangkok ani v pohledu na Soul, i když u Bangkoku jsme blízko.

No nic, du zabalit notebook a posledních pár krámů, po půl roce na sebe hodím džíny a do báglu připravím jedinej né moc teplej svetr a vyrazíme.