Příroda mi ochlazením a lijáky a mým oblíbeným virem na pomezí chřipky a nachlazení (takhle v kombinaci současně mi ani jedno z toho nevadí:) zařídila trošku více času a tak ho hned využiju k menší nápravě dojmu o Bangkoku navozenému posledním příspěvkem. Dneska to vezmu víc zvesela a pokusím se ukázat, že jsou tu i věci, které nás blaží. Tou nejvýraznější, která nám zpříjemňuje každý den je ....
JÍDLO :)
Thajci umí vařit. Ne, Thajci umí velmi dobře vařit. Nebo spíš Thajci sou kulinářští kouzelníci :) I když jako skoro se vším i v jídle tu místy prokoukne ta místní „filosofie“ - ode zdi ke zdi - tedy buď je to naprosto nedostižné jídlo anebo se nedá pozřít (druhá možnost je však velmi vzácná). Ale zkusím to napřed nějak systematizovat.
Stravování tu funguje na několik úrovních, cenově, hygienicky a jinak odstupňovaných, pro přehlednost je očísluji.
Úroveň 1
Všudypřítomné jídlo na ulici. Tomu vévodí malý restaurace, to je dost honosné slovo, jsou to spíš takový shluky kárek a vozíků s jídlem kolem nichž jsou na chodníku rozestavěny plastové židle a malé stolky. Každý tento podnik obsluhují asi 3-4 osoby a většinou se specializují na určitý typ jídla - rýže s něčím nebo nudle s něčí nebo smažený ryby. Tady se porce jídla pohybuje okolo 30-50 BHT (tedy 20-30 CZK - 10 BHT je asi 6,50 CZK), porce není největší (ale to není nikdy, porce jsou tady prostě spíš menší), ale jídlo je to dobrý. Takhle jedí předevší pracující Thajci a pár odvážnějších turistů. Jíte na chodníku, kolem vás se prodírají davy a lítají auta a motorky. Takže příjemný zážitek to rozhodně není. Možná ještě tak ráno k snídani. Přes oběd jsou tyto podniky navíc šíleně přecpaný, plastová židlička je v nedostatkové zboží a obsloužení a obsluha kmitá jako namydlená. Todle jsem párkrát zkusil a není to špatný, pár těchle stánko-restaurací máme před domem a vždycky se dobře najím, ale našel sem si už i jiná místy z mírně vyšší kategorií. Druhým typem jídla na ulici jsou pojízdní prodejci všeho možného bez židliček a stolků, kteří prostě brázdí ulice a prodávají vše od grilovaných ryb přes smažené banány po pečené cukroví. Těch je tu přehršel a dá se u nich za babku nakoupit spousta pochutin jaksi "na doma". Mimochodem na této úrovni především většinou vůbec netuším co jím.
Úroveň 2
Tady je skoro to stejný, akorát to není na chodníku, ale v budově. Opět je označení restaurace někdy dost zavádějící slovo. Jedná se o stejný plastový stolky a v podstatě stejnou pojízdnou kuchyni, ale tentokrát je postavena před nějakej vybydlenej prostor v nějakým baráku a v tomto prostoru, někdy připomínajícím starou stodolu, jindy dílnu a někdy opravdu trošku i obytnout místnost, jsou ty stejné plastové židličky a stolky. K tomu všemu někde na zdi visí něco jako nabídka a zhusta jsou tam i uvedeny ceny. Ty jsou o 10 až 20 BHT vyšší než v předchozím případě. Opět tu vévodí rýže s ruznými masy a nudle, případně nějaké kuřecí vývary, které jsou zde dost populární. Zde pořád povětšinou místní.
Úroveň 3
Tuto už já osobně fakt nazývám restaurací. Jsme někdy i na dřevěných židličkách a možná trošku méně nestabilních stolcích, jsme samozřejmě v domě a místnosti, ale kuchyň už je skryta někde za dveřmi v útrobách. Menu dostanete na stůl a můžete si vybrat povětšinou z velkého množství jídel. Najdete zde samozřejmě stejná jídla jako v předchozích "podnicích", ale máte toho mnoho navíc. Spoustu chuťových kombinací, více druhů masa, víc než jeden druh ryby, spoustu salátů a pak také více možnosti vlastního dochucování jídla. Zatímco na chodníku, nebo v díře ve zdi, můžete dochutit většinou pouze pomocí čili ... tedy si z pálivého jídla uděláte jídlo ohnivé, zde máte k dispozici i jiná dochucovadla jako je například cukr nebo ocet. Plus opět samozřejmě čili. Cena jídel se pohybuje okolo 50 a 60 BHT a občas vystoupá ke 100 BHT. Tady já osobně jím nejraději, máme jednu oblíbenou restauraci tohoto typu a rádi tam hodujeme a zkoušíme nová a nová jídla. Tady už je mnohem více turistů a emigrantů, ale pořád spousta místních.
Úroveň 4
Dalším stupněm jsou nóbl restaurace evropského střihu. Ty už se snaží o atmosféru, dbají na čistotu, servis, menu je pěkně napsáno, nábytek je někdy z IKEI někdy se pokouší o návrat do pařížské secese a tak podobně. Zde se jídla pohybují okolo 150 BHT, ale dlužno dodat, že právě v těchto restauracích jsou to ty naprosto unikátní a nedostižné kulinářské zázraky. Menu je plné zajímavých jídel ze všech druhů masa, ryb a zeleniny a vše nabízí jedinečné chuťové kombinace. Ještě tedy existuje takový mezistupeň mezi úrovní 3 a 4 - thajská restaurace, která se nemůže rozhodnout kam patřit - jakoby se chtěla vyzdvihnout nad úroveň 3, ale namáhat se až na úroveň 4 už se jí nechce. Ceny kolem 100 BHT za jídlo. Zpět k úrovni 4 - sem chodíme velmi rádi a zkoušíme nová a nová jídla. Tyto restaurace se také hojně vyskytují v nákupních centrech a loví především turisty a movitější místní. My máme jednu asi 300 metrů o domu a jsme tam častými hosty, protože fakt vaří přímo božsky a těch jídel mají opravdu hodně. Ale i v těch nákupácích jsou to kulinářský hody, když si tam člověk zajde (a já nesnáším nákupáky).
Úroveň T
To jsou irský hospody a bary americko/australského střihu, kde si můžete za nehorázné peníze dát steak, případně pizzerie s drahou pizzou. Tam chodí vyloženě „expati“ a fotbalu a steaku chtiví turisti. Ceny jsou vysoké a o kvalitě nemohu mluvit, ančto sem zde jídlo nezkusil a zkoušet nehodlám. Navíc tu zhusta právě tyto podniky reprezentují ten typ kultury, který je podle mě pro Bangkok zničující, ale do antropologicko/filosofických debat se raději nebudu pouštět.
Úroveň X
Super drahé snobácké restaurace, které by byly super drahé a snobácké i u nás a vyskytují se převážně v nejluxusnějších nákupních centrech a tu a tam na ulici. Ceny stoupají do stovek BHT za jídlo - o kvalitě se z důvodů uvedených u předchozí kategorie vyjádřit nemohu.
My osobně máme nejraději úroveň 3 a 4, přičemž v počtu jídel asi vede úroveň 3 a vše doplňujeme nákupy různých grilovaných pochutin u stánků, který si občas nosíme domů. U těch stánkařů se člověk někdy spálí a koupí si něco nepoživatelnýho, ale vzhledem k tomu, že to většinou stojí 10 BHT (taková jednotná cena za kus čehokoli na stánku) tak mu pak nevadí, že to vyhodí.
Ještě chci napsat několik postřehů o jídle obecně, tedy něco o zkušenostech a zážitcích z restaurací z kategorií 3 a 4.
Thajská kuchyně vyznává zásadu, že všechna jídla by měla obsahovat 4 příchutě - sladkou, kyselou, slanou a pálivou a to nejlépe zároveň. To vede k jevům jako cukrování nudlové polévky, což je podle mě zvěrstvo, ale v drtivé většině případů to kupodivu funguje. Takže dáte si nudle s hovězím masem a cítíte, že nudle jsou sladké, něco v omáčce je nakyslé a vše je posypáno pálivým a slaným kořením. A tak je to v podsatě u všech hlavních jídel. Navíc máte v restauraci na stole v misečkách nebo skleničkách tyto 4 příchutě k dispozi ve formě čili-papriček v octě, čili-slanýho prášku, podivné rybí omáčky někdy nahrazené mletými buráky a cukru. Kdykoliv si tak můžete jídlo dle svého osobní libovůle doladit. Už v Koreji jsem si dost navykl na pálivé jídlo (jehož oblibu sem předtím nikdy nechápal a vyhýbal sem mu jak čert kříži) a tady svoji zálibu jen prohlubuji a tak si často jídlo trošku „přiostřím“ - někdy až moc :D
Nevím jestli je to touto chuťovou filosofií nebo čím, ale většina jídel chutná nezvykle, většinou jsme zcela překvapeni tím, co nám přistane na stole a vždycky jsme převelice spokojeni. Musím teda říct, že všechno chutná zcela jinak než v jakýkoliv thajský restauraci v Evropě nebo jinde, v níž jsem kdy byl. Ale totálně jinak. Navíc těch jídel mají spoustu, většina restaurací nabízí víc než 20 jídel z nichž všechna jsou pro mě nezvyklá (a pozor nemyslím tím, že jednou je ve stejnejch nudlích kuřecí a jindy vepřový maso - právě naopak, typ masa si do jídla většinou vyberete sami). Přestože korejskej masovej bar má pro mě pořád nepřekonatelné kouzlo, tak jako kuchaři jsou korejci žabaři. Mají asi 6 národních jídel, který vaří více či méně stejně v každé restauraci. Thajci mají v každý druhý restauraci 20 kulinářskejch zázraků. Vždycky sem francouzům dával prvenství ve vaření, ale thajci jim šlapou na paty. Peruánci, kteří sou na svou kuchyni velmi hrdí a všude se jí chlubí, podle mě thajcům nesahají ani po sporák.
Prostě thajská kuchyně je nezvyklá, velmi dobrá, pálivá, zajímavá, nevšední a moooooc dobrá :) Cenová hladina pak umožňuje ji zevrubně několikrát denně prozkoumávat.
Nemůžu si ale zvyknout způsob konzumace, thajci nejedí hůlkama, jak sem si před příletem myslel, ani vidličkou a nožem jako my, ale vidličkou a lžící. Pokrm vidličkou zpracováváte, pomalu nakládáte jednotlivé části na lžíci a pak naládovanou lžíci nesete k ústům. No, s tím mám problém. Předně mi to přijde neefektivn, a druhak nejsem zvyklý na lžíci v levé ruce, takže k ústům donesu zhusta jen půlku nákladu. Jím tedy jen vidličkou, což je stejně léta můj nejoblíbenější způsob (následují hůlky), ale místní jsou prostě na podivné cizince zvyklí.
A ještě jedna věc je mírně nepříjemná a zarážející - ještě nikdy, podotýkám nikdy = ve více než 20 případech, jsme nedostali naše jídla současně. Způsob servírování je prostě ten, že jakmile to v kuchyni mají hotové, nesou na stůl. Tamara jí většinou ryby a já pašíka nebo krávu takže když Tamaře donesou jídlo tak já už mám často hotovo. Stejně tak je běžné, že předkrm přistane na stole až po jídle nebo v jeho průběhu, tedy v době, kdy už byste si ho jinak neobjednali. Vrcholem jejich servírovacího umění je v tomto káva až po jídle. Dezerty se raději objednávají až napodruhé, protože jinak by přistáli na stole asi jako první. Mimochodem dezerty tu mají většinou klasického evropsko/francouzského střihu - dortíky a zase dortíky, které jsou proti evropě odlišné pouze množstvím cukru - všechno je sladký jako blázen. Thajci prostě milují sladké a například takový ty klasický ledový čaje od Nestlé se tu v podstatě nedají pít, protože je to jen rozpuštěnej cukr s mírnou příchutí čaje. Stejně tak veškeré sladkosti na ulici obsahují asi 99% cukru.
Sakra hodina se nachýlila a tak toho nechám, přestože sem se ještě vůbec nedostal ke stravování v čínské čtvrti, ale to snad až příště. To je ještě úplně jiná kategorie, ale jelikož je čínská tak to sem nebudu motat. Navíc koukám, že je to zase dlouhý jak pohádka.
Focení jídla v restauraci mi vždycky ani nevím proč přišlo trošku zvrácené, takže nemohu to povídání doplnit obrazem. Nicméně 2 z ulice tu přece jen mám.
JÍDLO :)
Thajci umí vařit. Ne, Thajci umí velmi dobře vařit. Nebo spíš Thajci sou kulinářští kouzelníci :) I když jako skoro se vším i v jídle tu místy prokoukne ta místní „filosofie“ - ode zdi ke zdi - tedy buď je to naprosto nedostižné jídlo anebo se nedá pozřít (druhá možnost je však velmi vzácná). Ale zkusím to napřed nějak systematizovat.
Stravování tu funguje na několik úrovních, cenově, hygienicky a jinak odstupňovaných, pro přehlednost je očísluji.
Úroveň 1
Všudypřítomné jídlo na ulici. Tomu vévodí malý restaurace, to je dost honosné slovo, jsou to spíš takový shluky kárek a vozíků s jídlem kolem nichž jsou na chodníku rozestavěny plastové židle a malé stolky. Každý tento podnik obsluhují asi 3-4 osoby a většinou se specializují na určitý typ jídla - rýže s něčím nebo nudle s něčí nebo smažený ryby. Tady se porce jídla pohybuje okolo 30-50 BHT (tedy 20-30 CZK - 10 BHT je asi 6,50 CZK), porce není největší (ale to není nikdy, porce jsou tady prostě spíš menší), ale jídlo je to dobrý. Takhle jedí předevší pracující Thajci a pár odvážnějších turistů. Jíte na chodníku, kolem vás se prodírají davy a lítají auta a motorky. Takže příjemný zážitek to rozhodně není. Možná ještě tak ráno k snídani. Přes oběd jsou tyto podniky navíc šíleně přecpaný, plastová židlička je v nedostatkové zboží a obsloužení a obsluha kmitá jako namydlená. Todle jsem párkrát zkusil a není to špatný, pár těchle stánko-restaurací máme před domem a vždycky se dobře najím, ale našel sem si už i jiná místy z mírně vyšší kategorií. Druhým typem jídla na ulici jsou pojízdní prodejci všeho možného bez židliček a stolků, kteří prostě brázdí ulice a prodávají vše od grilovaných ryb přes smažené banány po pečené cukroví. Těch je tu přehršel a dá se u nich za babku nakoupit spousta pochutin jaksi "na doma". Mimochodem na této úrovni především většinou vůbec netuším co jím.
Úroveň 2
Tady je skoro to stejný, akorát to není na chodníku, ale v budově. Opět je označení restaurace někdy dost zavádějící slovo. Jedná se o stejný plastový stolky a v podstatě stejnou pojízdnou kuchyni, ale tentokrát je postavena před nějakej vybydlenej prostor v nějakým baráku a v tomto prostoru, někdy připomínajícím starou stodolu, jindy dílnu a někdy opravdu trošku i obytnout místnost, jsou ty stejné plastové židličky a stolky. K tomu všemu někde na zdi visí něco jako nabídka a zhusta jsou tam i uvedeny ceny. Ty jsou o 10 až 20 BHT vyšší než v předchozím případě. Opět tu vévodí rýže s ruznými masy a nudle, případně nějaké kuřecí vývary, které jsou zde dost populární. Zde pořád povětšinou místní.
Úroveň 3
Tuto už já osobně fakt nazývám restaurací. Jsme někdy i na dřevěných židličkách a možná trošku méně nestabilních stolcích, jsme samozřejmě v domě a místnosti, ale kuchyň už je skryta někde za dveřmi v útrobách. Menu dostanete na stůl a můžete si vybrat povětšinou z velkého množství jídel. Najdete zde samozřejmě stejná jídla jako v předchozích "podnicích", ale máte toho mnoho navíc. Spoustu chuťových kombinací, více druhů masa, víc než jeden druh ryby, spoustu salátů a pak také více možnosti vlastního dochucování jídla. Zatímco na chodníku, nebo v díře ve zdi, můžete dochutit většinou pouze pomocí čili ... tedy si z pálivého jídla uděláte jídlo ohnivé, zde máte k dispozici i jiná dochucovadla jako je například cukr nebo ocet. Plus opět samozřejmě čili. Cena jídel se pohybuje okolo 50 a 60 BHT a občas vystoupá ke 100 BHT. Tady já osobně jím nejraději, máme jednu oblíbenou restauraci tohoto typu a rádi tam hodujeme a zkoušíme nová a nová jídla. Tady už je mnohem více turistů a emigrantů, ale pořád spousta místních.
Úroveň 4
Dalším stupněm jsou nóbl restaurace evropského střihu. Ty už se snaží o atmosféru, dbají na čistotu, servis, menu je pěkně napsáno, nábytek je někdy z IKEI někdy se pokouší o návrat do pařížské secese a tak podobně. Zde se jídla pohybují okolo 150 BHT, ale dlužno dodat, že právě v těchto restauracích jsou to ty naprosto unikátní a nedostižné kulinářské zázraky. Menu je plné zajímavých jídel ze všech druhů masa, ryb a zeleniny a vše nabízí jedinečné chuťové kombinace. Ještě tedy existuje takový mezistupeň mezi úrovní 3 a 4 - thajská restaurace, která se nemůže rozhodnout kam patřit - jakoby se chtěla vyzdvihnout nad úroveň 3, ale namáhat se až na úroveň 4 už se jí nechce. Ceny kolem 100 BHT za jídlo. Zpět k úrovni 4 - sem chodíme velmi rádi a zkoušíme nová a nová jídla. Tyto restaurace se také hojně vyskytují v nákupních centrech a loví především turisty a movitější místní. My máme jednu asi 300 metrů o domu a jsme tam častými hosty, protože fakt vaří přímo božsky a těch jídel mají opravdu hodně. Ale i v těch nákupácích jsou to kulinářský hody, když si tam člověk zajde (a já nesnáším nákupáky).
Úroveň T
To jsou irský hospody a bary americko/australského střihu, kde si můžete za nehorázné peníze dát steak, případně pizzerie s drahou pizzou. Tam chodí vyloženě „expati“ a fotbalu a steaku chtiví turisti. Ceny jsou vysoké a o kvalitě nemohu mluvit, ančto sem zde jídlo nezkusil a zkoušet nehodlám. Navíc tu zhusta právě tyto podniky reprezentují ten typ kultury, který je podle mě pro Bangkok zničující, ale do antropologicko/filosofických debat se raději nebudu pouštět.
Úroveň X
Super drahé snobácké restaurace, které by byly super drahé a snobácké i u nás a vyskytují se převážně v nejluxusnějších nákupních centrech a tu a tam na ulici. Ceny stoupají do stovek BHT za jídlo - o kvalitě se z důvodů uvedených u předchozí kategorie vyjádřit nemohu.
My osobně máme nejraději úroveň 3 a 4, přičemž v počtu jídel asi vede úroveň 3 a vše doplňujeme nákupy různých grilovaných pochutin u stánků, který si občas nosíme domů. U těch stánkařů se člověk někdy spálí a koupí si něco nepoživatelnýho, ale vzhledem k tomu, že to většinou stojí 10 BHT (taková jednotná cena za kus čehokoli na stánku) tak mu pak nevadí, že to vyhodí.
Ještě chci napsat několik postřehů o jídle obecně, tedy něco o zkušenostech a zážitcích z restaurací z kategorií 3 a 4.
Thajská kuchyně vyznává zásadu, že všechna jídla by měla obsahovat 4 příchutě - sladkou, kyselou, slanou a pálivou a to nejlépe zároveň. To vede k jevům jako cukrování nudlové polévky, což je podle mě zvěrstvo, ale v drtivé většině případů to kupodivu funguje. Takže dáte si nudle s hovězím masem a cítíte, že nudle jsou sladké, něco v omáčce je nakyslé a vše je posypáno pálivým a slaným kořením. A tak je to v podsatě u všech hlavních jídel. Navíc máte v restauraci na stole v misečkách nebo skleničkách tyto 4 příchutě k dispozi ve formě čili-papriček v octě, čili-slanýho prášku, podivné rybí omáčky někdy nahrazené mletými buráky a cukru. Kdykoliv si tak můžete jídlo dle svého osobní libovůle doladit. Už v Koreji jsem si dost navykl na pálivé jídlo (jehož oblibu sem předtím nikdy nechápal a vyhýbal sem mu jak čert kříži) a tady svoji zálibu jen prohlubuji a tak si často jídlo trošku „přiostřím“ - někdy až moc :D
Nevím jestli je to touto chuťovou filosofií nebo čím, ale většina jídel chutná nezvykle, většinou jsme zcela překvapeni tím, co nám přistane na stole a vždycky jsme převelice spokojeni. Musím teda říct, že všechno chutná zcela jinak než v jakýkoliv thajský restauraci v Evropě nebo jinde, v níž jsem kdy byl. Ale totálně jinak. Navíc těch jídel mají spoustu, většina restaurací nabízí víc než 20 jídel z nichž všechna jsou pro mě nezvyklá (a pozor nemyslím tím, že jednou je ve stejnejch nudlích kuřecí a jindy vepřový maso - právě naopak, typ masa si do jídla většinou vyberete sami). Přestože korejskej masovej bar má pro mě pořád nepřekonatelné kouzlo, tak jako kuchaři jsou korejci žabaři. Mají asi 6 národních jídel, který vaří více či méně stejně v každé restauraci. Thajci mají v každý druhý restauraci 20 kulinářskejch zázraků. Vždycky sem francouzům dával prvenství ve vaření, ale thajci jim šlapou na paty. Peruánci, kteří sou na svou kuchyni velmi hrdí a všude se jí chlubí, podle mě thajcům nesahají ani po sporák.
Prostě thajská kuchyně je nezvyklá, velmi dobrá, pálivá, zajímavá, nevšední a moooooc dobrá :) Cenová hladina pak umožňuje ji zevrubně několikrát denně prozkoumávat.
Nemůžu si ale zvyknout způsob konzumace, thajci nejedí hůlkama, jak sem si před příletem myslel, ani vidličkou a nožem jako my, ale vidličkou a lžící. Pokrm vidličkou zpracováváte, pomalu nakládáte jednotlivé části na lžíci a pak naládovanou lžíci nesete k ústům. No, s tím mám problém. Předně mi to přijde neefektivn, a druhak nejsem zvyklý na lžíci v levé ruce, takže k ústům donesu zhusta jen půlku nákladu. Jím tedy jen vidličkou, což je stejně léta můj nejoblíbenější způsob (následují hůlky), ale místní jsou prostě na podivné cizince zvyklí.
A ještě jedna věc je mírně nepříjemná a zarážející - ještě nikdy, podotýkám nikdy = ve více než 20 případech, jsme nedostali naše jídla současně. Způsob servírování je prostě ten, že jakmile to v kuchyni mají hotové, nesou na stůl. Tamara jí většinou ryby a já pašíka nebo krávu takže když Tamaře donesou jídlo tak já už mám často hotovo. Stejně tak je běžné, že předkrm přistane na stole až po jídle nebo v jeho průběhu, tedy v době, kdy už byste si ho jinak neobjednali. Vrcholem jejich servírovacího umění je v tomto káva až po jídle. Dezerty se raději objednávají až napodruhé, protože jinak by přistáli na stole asi jako první. Mimochodem dezerty tu mají většinou klasického evropsko/francouzského střihu - dortíky a zase dortíky, které jsou proti evropě odlišné pouze množstvím cukru - všechno je sladký jako blázen. Thajci prostě milují sladké a například takový ty klasický ledový čaje od Nestlé se tu v podstatě nedají pít, protože je to jen rozpuštěnej cukr s mírnou příchutí čaje. Stejně tak veškeré sladkosti na ulici obsahují asi 99% cukru.
Sakra hodina se nachýlila a tak toho nechám, přestože sem se ještě vůbec nedostal ke stravování v čínské čtvrti, ale to snad až příště. To je ještě úplně jiná kategorie, ale jelikož je čínská tak to sem nebudu motat. Navíc koukám, že je to zase dlouhý jak pohádka.
Focení jídla v restauraci mi vždycky ani nevím proč přišlo trošku zvrácené, takže nemohu to povídání doplnit obrazem. Nicméně 2 z ulice tu přece jen mám.
Klasický nákup na ulici po cestě domů.
A tady už sortiment. Vše z kuřete a nějaký ryby. Ty „hadičky“ to jsou kuřecí střívka a ty „kousky“ na špejlích v popředí to jsou kuřecí prdelky - ty úplný konečny, masa je na tom pomálu a je to spíš kost. Nejlepší jsou stehýnka a ty kulatý válečky na špejli, který nevím co obsahují, ale jsou vynikající. Ale ne všechno na ulici je dobré - například taková fermentovaná papaya poslala ondyno Tamaru po prvním soustu rovnou na klozet :) Já neměl tu odvahu už po přičuchnutí.
No comments:
Post a Comment