Bangkok turistický - video

Tak jsem se přece jen donutil udělat jedno rychlý video z Bangkoku. Všechny záběry byly natočeny při našich, abych tak řekl „turisticky“ laděných výletech do „centra“. Je tam královský palác, budhistické kláštery nebo čínská čtvrť, podrobněji se mi to popisovat nechce ančto mě prostě ten Bangkok fakt moc nebaví. Tamara mi hned po zhlédnutí tohoto videa řekla, že na něm vypadá Bangkok líp než ve skutečnosti a je to asi pravda. Není viděž, že domy se rozpadají, nejsou cítit kanály, nemusíte se vyhýbat dírám v chodnících, prostě odpadají tyto nesmysly. Ovšem já bych fakt nechtěl nikoho od návštěvy Bangkoku odrazovat. Pro turisty je určitě zajímavá destinace. Mně se tu nelíbí žít, ale když se jednou za čas jakoby přepnem do režimu turisty a jdeme jen tak líně bloumat starými ulicemi není to špatný. Věřím, že taková 3 denní návštěva Bangkoku by se většině lidí musela líbit, budhistická architektura, dobrá masáž (veškerého druhu), výborný jídlo, troška exotiky a pak tradá pryč - parádní dva nebo tři dny. My však soudíme města trošku jinak - podle toho jak se „v nich žije“, přesněji řečeno samozřejmě, jak se „nám v nich žije“. Dneska jsem o tom zase přemýšlel, když sem se asi 5 minut pokoušel přejít jednu dopravní tepnu ve špičce, byl jsem na přechodu pro chodce, auta měla červenou, ale nikoho to moc nevzrušovalo a tak jsem jako již mnohokrát zezačátku jen bezmocně stál, pak netrpělivost dodala odvahy a skočil sem pod jedno auto, ono nakonec zastavilo a po chvíli kličkování mezi pruhy jsem byl na druhé straně. To je prostě otrava. A pokud takovej drobností máte spoustu tak to po 2 měsících přestane zachraňovat i to dobrý jídlo :) Neříkám, že se sem nikdy nevrátím, je tu několik věcí, pro který by stálo za to se vrátit, ale je jich málo a žádná z nich mě nepřitahuje tak moc. I když budoucnost je pořád velmi otevřená. Sakra, zase jsem se rozkecal ... tady už je to video z našich turistických toulek ...

Zpět v Thajsku ...

Tak máme po dovolené a jsme zpátky v Bangkoku. Abych tak řekl, jsme zpátky v Thajsku, protože Phuket není moc Thajsko. Phuket už je jenom ostrov turistů a zisku chtivých thajců či zahraničních zlatokopů přiživujících se na neskutečném počtu turistů. Sám náš pan domácí, příjemný thajec, který na Phuket přišel taky za vidinou výdělku, říká, že Thajsko na ostrově nanajdete. Nicméně i přes to všechno jsme si dovolenou užili v poklidném stylu s literaturou na pláži a večery strávenými debatami v našem oblíbeném podniku, což bylo něco mezi restaurací a barem a výborně tam vařili. Až na ten lodní výlet jsme nevytáhli paty z Katy a tak nedošlo na prozkoumávání ostrova, ale ono není moc co prozkoumávat. Nejsou tam žádné přírodní krásy, starobylá městečka či kláštery. Veškeré atrakce zaměřené na turisty jsou různé adrenalinové sporty nebo lodní výlet mimo ostrov. Původně jsem psal, že mi Phuket připomíná Řecko a do určité míry je to pravda, ale vzhledem k počtu turistů nakonec srovnání neobstojí. Na Phuketu jde už opravdu jen a pouze o turismus se všemi klady a především zápory. My jsme ke všemu špatnému zavřeli oči, přehodili jsme se do ležérní nálady a tak jsme si nakonec užili dovolenou, jakou jsme spolu ještě nikdy neměli a já ji neměl od dob ježdění do Řecka před deseti a více lety. Nicméně, nečekali jsme to, ale byli jsme při příletu do Bangkoku rádi, že slyšíme okolo sebe thajštinu a opět máme pocit, že jsme v Thajsku.

Čili pokud chcete do světa turistického šílenství, směšně předražených taxíků, nočních klubů, krámků nabízejících veškeré nepotřebné cetky, které si dovete představit, thajských nočních show, vodních skůtrů, plných pláží, dopravních zácp na prašných špatných cestách a špinavých městeček s bující nekontrolovanou zástavbou a tunami rozestavěných hotelů - pak je Phuket vaší destinací. Jedna glosa k taxíkům. Taxikáři, tuktukáři a mototaxikáři mají prý na Phuketu vlastní mafii, která si nic nedělá z úřadů a jede podle vlastních pravidel. Jedním z hlavních rysů je to, že taxíky na Phuketu nemají taxametr, takže si řidiči říkají o ceny jaké chcou. V Bangkoku jsme například za taxi na letiště z bytu, což je cca 25 km, zaplatili 190 BHT (cca 120 CZK), na Phuketu jsme pak za cestu na letiště, což bylo asi 45 km, zaplatili 1 000 BHT, a to nám domácí objednal "levné taxi". Mávnou na silnici na náhodný taxík, může to být mnohem víc. Jednou nad ránem, po návštěvě rockového klubu, nás taxík vezl cca 4 km za 250 BHT.

Ještě pár obecných čísel pro dokreslní a možná pohopení - Phuket má rozlohu srovnatelnou s rozlohou Prahy - do Prahy přijíždí ročně asi 1 a čtvrt milinu turistů, na Phuket přijíždí ročně asi 7,5 milionu turistů ročně, navíc se samozřejmě soustředí převážně do 2 hlavních zón, my byli v jedné z nich. Tito turisté nechávají na Phuketu podle odhadů asi 3 miliardy EURo ročně. Není se tedy čemu divit, že o tento neskutečný balík peněz tam velmi tvrdě a nekompromisně všichni soupeří a každý chce něco urvat. Přístup mnoha místních thajců se tedy změnil ze slušného nabízení služby na nerudné okrádání, a pokud se Vám to nelíbí, můžete táhnout jinam, protože na každém metru je jiný turista, který se okrást nechá. Ale abych jen nežehral, měli jsme perfektní ubytování, a restaurace, kam jsme chodili byla plná profesionálně vstřícného personálu a nabízela výbornou kvalitu za dobré ceny. Máme spíš pocit, že jsme měli štěstí.

Shrnuto podtrženo, dobrá dovolená, protože slunce a moře a pláž dělají na psychiku (aspoň moji) divy. Užili jsme si všeho dosytosti a jsme oba rádi, že jsme jeli, ale jsme oba pevně přesvědčeni, že na Phuket se už jen tak nevrátíme.

Na závěr pár fotek, nemáme nic z města, bylo hnusné a nejvíc nás bavily kýčovité západy slunce na pláži.

Podvečerní procházka po pláži s korejskými slovíčky.

Naše oblíbená - Kata Noi.

Z pláže Kata.

A opět Kata Noi. Večer se dalo ve vodě více "skotačit" protože už nebyl takový pařák. I když v Bangkoku je teď ještě víc než na Phuketu - dneska tu předpovědi hlásají 37 °C. 

Plážoví povaleči

Tak dny na Phuketu  travime velmi líně, probudily se v nas nase nejnizsi pudy plazovych povalecu (hlavne ve mne). Nase aktivity se tedy odehravaji zasadne na ose ubytovani, plaz jedna, plaz dve (ta je lepsi) a nas oblibeny podnik. Tento je nekde mezi barem a restauraci a familiarne ho zveme "pajzl" diky jeho velmi prijemne atmosfere vypichnute vlnitym plechem misto strechy a prilehlou mototechnou. Personal nas jiz zna jako milovniky dobreho jidla a evropskeho piva (mistni stale odmitam pit).
Akorat dnes jsme prece jen tuto idylu plnou knizek a vasnivych debat narusili akcnejsi cinnosti. Den jsme zacali poledni masazi a ted v 9 vecer se vracime z lodniho vyletu po zatoce Phang Nga. Objednali jsme si jej jiz pred par dny u spolecnosti, ktera vozi turisty po teto malebne zatoce na plachetnicich stareho strihu. Nase plachetnice se jmenovala June Bahtra. Puvodne jsme s nimi chteli jet az na ostrov Jamese Bonda (tusite spravne, natacel se tam klimac jednoho z Bond filmu), ale to by vyzadovalo celodenni vylet a ranni vstavani a podobne tortury, takze jsme nakonec zvolili jen nekolikahodinovou plavbu pri zapadu slunce.

Bylo to prijemne a mozna bude i nejaka pekna fotka, ale z tabletu na blognuti mam jen todle ;) jako dukaz, ze jsme opravdu vypadli za necim "velmi akcnim".
Uz se tesim na dalsi dva dny stravene na plazi s knihou a luznymi symfoniemi.
A nakonec prece jen jeste jedna fotka, plachetnice June Bahtra z galerie provozujici spolecnosti. Ale vetsinu casu jsme "plachtili" s pomoci motoru, nicmene pak vykasali a klouzali jsme po hladine jako za dob, kdy arabsti sejkove jeste netusili, co jim Allah nadelil.

Phulet Kata

Tak jsme na Phuketu, konkretne na jihu ve vesnici Kata srostle s  Karonem, jizne od druheho neivetsiho mesta Patong. Je to tady super preturistovano. Neco jako mix Bibione a turisticky zruinovanych reckych ostrovu. Celkove mi to tady recky turisticky centra dost pripomina. Vsechno se tu samozrejme toci kolem turistu a vsichni z vas chteji dostat co nejvic penez. Idealne vas natahnout. Ale i tak zkusime vypnout a proste relaxovat u dobryho jidla a knizek. Jeste uvidime jak moc budeme prozkoumavat ostrov funguje tu silna taxikarska mafie a vcera sme za kilometr a asi 5 minut jizdy zaplatili vic nez predtim v Bangkoku za mnohakilometrovou jizdu pres cely mesto na letiste. Plus perlocka nakonec, Kata a Katon jsouvylozene ruske enklavy na Phuketu. Je tu to samej rus a vsude je vsechno napsany v rustine. Thajsky tady nikdo nic nepise, jen rusky a nastesti anglicky. Celkovej prvni dojem jsou Recky turisticky ostrovy. Be rectiny a reku a v mnohem vetsim vedru, ze jsme na tropickym ostrove je tu sakra poznat.
Jen pripominam, ze puvodni plan byl nezustavat v Bangkoku, ale najit nejakej ostrov, kde bude "civilizace" a budeme na nem moct pracovat a normalne vegetit. Moc nic sme neresili a domaci v Australii nam nasadili do hlavy Phuket. Na Zelandu jsme pak zavazne zarezervovali 3 tydny ubytka, bez velkyho reseni (jak my to umime). Kdyz sme se v Bangkoku rozhodli, ze sem pojedem "jen" na dovolenou a zrusili 2 z tech 3 tydnu prosil nas majitel ubytka, at uz fakt nerusime ten posledni tyden. Takze v tu chvili neslo couvnout a jsme tady, vedet od zacatku, ze chceme na klasickou dovolenou, padne nase volba urcite na nejaky mensi, opustenejsi, turisticky ne takto zavaleny ostrov.
Ale uz jsme tady, mame super ubytovani, prijemneho domaciho, dobre tu vari, vcera jsme stravili znacnou cast noci hre v kulecnik (jak ja dlouho nehral) a krepceni v jednom rockovym klubu a tak to bude proste takova lina klasika, jakou sem nemel jiz mnoho let. Tentokrat tohalt bude s akustickym doprovedem vsudypritomne rustiny.
Prikladam jednu fotku z plaze, na ktere pisu.

Bangkok - obrazem

Tak zítra odjíždíme na regulérní dovolenou, přímo do nejdovolenkověnjšího místa v celým Thajsku, na Phuket ... psát o Bangkoku se mi moc nechce a tak sem hodím aspoň pár zcela neutříděnejch fotek  a pokusím se o krátké komentáře.

Ryba servírovaná v čínské čtvrti, asi je to „kanic“ - druh zde velmi populární.

Místní velká pochoutka, ovoce zvané durian, uvnitř je krémová hustá dužina, která velmi páchne, ale údajně je velimi lahodná. Nesmí se načerno vyvážet a venku je to prý velmi drahé zboží, tady to nestojí moc, ale žádnej zázrak to teda nebyl.

Jeden z mnoha budhistických klášeterů - což jsou rozsáhlé komplexy budov, tato se jmenuje tuším Loha Prasat (po významu jsem nebádal).

Jedna z budov královského paláce a jedna z mála budov, na které je vidět evropský vliv.

Opět královský palác.

Park Benjasiri - tady trávíme hodně času.

A dál už nadzemka, honosně zvaná „Skytrain“, nevede.

Stavím, stavíš, stavíme - co jiného než nákupní centrum.

Jsme velmi blízko historického centra a čínské čtvrti. 

Fakt nevím :)

Ještě jednou Loha Prasat, tentokrát přes parčík u něj.

Toto už je jiný klášter - název netuším, ale bez zlata se budhisti prostě neobjedou.

Jeden z kanálů v centru města.

Je libo hodinky?- obchodníci v čínské čtvrti.

Boční slepá ulička u jednoho krásného parku, na konci se dá prolézt vegetací a octnete se u jednoho z největších nákupáků. Tadle ulička pro mě má ani nevím proč zvláštní kouzlo a pravidelně se stavuju v krámku nalevo.

Potřebujete něco vyhodit? Hoďte to prostě do kanálu.

Parný podvečer a kanalizační aroma.

No comment.

Různě po ulicích jsou rozmístěny takovéto „modlitebny“ u nichž lidé zapalují svíčky, pokládají květiny a modlí se k různým slonům, budhům a já nevím komu všemu ještě. Kuriozitou této modlitebny je, že se nachází u vchodu do obřího nákupního komplexu a tak mi občas přijde, že se lidí modlí k reklamě na Nike nebo Samsung ...

Tréninkovej plac ... parádní povrch, ale když vysvitne slunko, je to očistec. 

Tato mešita poskytuje k bruslení zvukový doprovod.

Profesionální návštěva veletrhu techniky pro živočišnou výrobu.

Několik úrovní dopravy.

Je libo dálkové ovládání? - obchodníci v čínské čtvrti.

Pravidelné večeře s místními bruslaři, tentokrát v japonské restauraci jedné filmové celebrity s velmi dobrým Asahi pivem za příjemně českou cenu.

„Ale tady ty žáby dělají takové ... ku ... ku ... ku ....“

Korea - již brzy a ....

Ančto mi v posledních dvou dnech došlo spousta přeposlaných linků na český zpravodajský servery (které se obecně netěší mé velké důvěře), musím se jen glosou vyjádřit k našemu záměru jet za měsíc do Koreje.

Přes všechny zprávy, které se k nám dostávají stále hodláme jet a já se stále převelice těším. Máme již veškeré letenky, ubytování a zrovna dneska jsme si domluvili s majitelem bytu vyzvednutí u autobusu z letiště.
Nech nic zlehčovat a situace je určitě jiná než loni v létě, ale už tehdy nás místní přesvědčovali, že situace není vůbec tak hrozivá jak ji rády líčí zahrniční média. Nikdo žádný konflikt nepředpokládal, všichni spokojeně přibrukovali, že je v současné době jejich země rozdělená, ale že se to časem vyvrbí k dobrému konci. Znovu opakuju, jsem si vědom toho, že nyní je situace jiná, ale představuju si, že opět (obzvláště česká) média silně přibarvují celou situaci a přidávají jí na hrůzostrašnosti.

A strašení atomovkou je sice vážná věc, ale fakt si nemyslím, že se KLDR chystá odpálit jadernou bombu na Soul, kterýžto se nachází asi 150 km od její hranice. Myslím, že jeden z předpokladů útoku atomovkou je velmi vzdálený cíl. Fakt to nechci zlehčovat, ale v tuto chvíli nevidím důvod tam nejet.

Navíc ... chtěl sem s tím teda ven až tam přijedeme ... ale prozradím už teď, že od konce listopadu trvdě (v podstatě denně) dřu korejštinu, i tady v Bangkoku se jí věnuju každý den a už se nemůžu dočkat až se tam pokusím zúročit ty destíky hodin samouky. Na Zélandu sem se teda spřátelil s jedním korejcem (bylo jich tam dost), který mi s tím pomáhal, ale tady v Bangkoku nemám nikoho. Nicméně jazyku jsem dost propadl, je to teda dost obtížný, protože celá filosofie té řeči je jiná než na jakou jsme zvyklí z evropských jazyků. Samozřejmě nečekám zázraky a budu rád za objednání piva a zeptání se na odjezd autobusu, ale prostě už se nemůžu dočkat „až to tam rozbalím po korejsky“ :)

Bangkok - gábl

Příroda mi ochlazením a lijáky a mým oblíbeným virem na pomezí chřipky a nachlazení (takhle v kombinaci současně mi ani jedno z toho nevadí:) zařídila trošku více času a tak ho hned využiju k menší nápravě dojmu o Bangkoku navozenému posledním příspěvkem. Dneska to vezmu víc zvesela a pokusím se ukázat, že jsou tu i věci, které nás blaží. Tou nejvýraznější, která nám zpříjemňuje každý den je ....

JÍDLO :)

Thajci umí vařit. Ne, Thajci umí velmi dobře vařit. Nebo spíš Thajci sou kulinářští kouzelníci :) I když jako skoro se vším i v jídle tu místy prokoukne ta místní „filosofie“ - ode zdi ke zdi -  tedy buď je to naprosto nedostižné jídlo anebo se nedá pozřít (druhá možnost je však velmi vzácná). Ale zkusím to napřed nějak systematizovat.
Stravování tu funguje na několik úrovních, cenově, hygienicky a jinak odstupňovaných, pro přehlednost je očísluji.

Úroveň 1
Všudypřítomné jídlo na ulici. Tomu vévodí malý restaurace, to je dost honosné slovo, jsou to spíš takový shluky kárek a vozíků s jídlem kolem nichž jsou na chodníku rozestavěny plastové židle a malé stolky. Každý tento podnik obsluhují asi 3-4 osoby a většinou se specializují na určitý typ jídla - rýže s něčím nebo nudle s něčí nebo smažený ryby. Tady se porce jídla pohybuje okolo 30-50 BHT (tedy 20-30 CZK - 10 BHT je asi 6,50 CZK), porce není největší (ale to není nikdy, porce jsou tady prostě spíš menší), ale jídlo je to dobrý. Takhle jedí předevší pracující Thajci a pár odvážnějších turistů. Jíte na chodníku, kolem vás se prodírají davy a lítají auta a motorky. Takže příjemný zážitek to rozhodně není. Možná ještě tak ráno k snídani. Přes oběd jsou tyto podniky navíc šíleně přecpaný, plastová židlička je v nedostatkové zboží a obsloužení a obsluha kmitá jako namydlená. Todle jsem párkrát zkusil a není to špatný, pár těchle stánko-restaurací máme před domem a vždycky se dobře najím, ale našel sem si už i jiná místy z mírně vyšší kategorií. Druhým typem jídla na ulici jsou pojízdní prodejci všeho možného bez židliček a stolků, kteří prostě brázdí ulice a prodávají vše od grilovaných ryb přes smažené banány po pečené cukroví. Těch je tu přehršel a dá se u nich za babku nakoupit spousta pochutin jaksi "na doma". Mimochodem na této úrovni především většinou vůbec netuším co jím.

Úroveň 2
Tady je skoro to stejný, akorát to není na chodníku, ale v budově. Opět je označení restaurace někdy dost zavádějící slovo. Jedná se o stejný plastový stolky a v podstatě stejnou pojízdnou kuchyni, ale tentokrát je postavena před nějakej vybydlenej prostor v nějakým baráku a v tomto prostoru, někdy připomínajícím starou stodolu, jindy dílnu a někdy opravdu trošku i obytnout místnost, jsou ty stejné plastové židličky a stolky. K tomu všemu někde na zdi visí něco jako nabídka a zhusta jsou tam i uvedeny ceny. Ty jsou o 10 až 20 BHT vyšší než v předchozím případě. Opět tu vévodí rýže s ruznými masy a nudle, případně nějaké kuřecí vývary, které jsou zde dost populární. Zde pořád povětšinou místní.

Úroveň 3
Tuto už já osobně fakt nazývám restaurací. Jsme někdy i na dřevěných židličkách a možná trošku méně nestabilních stolcích, jsme samozřejmě v domě a místnosti, ale kuchyň už je skryta někde za dveřmi v útrobách. Menu dostanete na stůl a můžete si vybrat povětšinou z velkého množství jídel. Najdete zde samozřejmě stejná jídla jako v předchozích "podnicích", ale máte toho mnoho navíc. Spoustu chuťových kombinací, více druhů masa, víc než jeden druh ryby, spoustu salátů a pak také více možnosti vlastního dochucování jídla. Zatímco na chodníku, nebo v díře ve zdi, můžete dochutit většinou pouze pomocí čili ... tedy si z pálivého jídla uděláte jídlo ohnivé, zde máte k dispozici i jiná dochucovadla jako je například cukr nebo ocet. Plus opět samozřejmě čili. Cena jídel se pohybuje okolo 50 a 60 BHT a občas vystoupá ke 100 BHT. Tady já osobně jím nejraději, máme jednu oblíbenou restauraci tohoto typu a rádi tam hodujeme a zkoušíme nová a nová jídla. Tady už je mnohem více turistů a emigrantů, ale pořád spousta místních.

Úroveň 4
Dalším stupněm jsou nóbl restaurace evropského střihu. Ty už se snaží o atmosféru, dbají na čistotu, servis, menu je pěkně napsáno, nábytek je někdy z IKEI někdy se pokouší o návrat do pařížské secese a tak podobně. Zde se jídla pohybují okolo 150 BHT, ale dlužno dodat, že právě v těchto restauracích jsou to ty naprosto unikátní a nedostižné kulinářské zázraky. Menu je plné zajímavých jídel ze všech druhů masa, ryb a zeleniny a vše nabízí jedinečné chuťové kombinace. Ještě tedy existuje takový mezistupeň mezi úrovní 3 a 4 - thajská restaurace, která se nemůže rozhodnout kam patřit - jakoby se chtěla vyzdvihnout nad úroveň 3, ale namáhat se až na úroveň 4 už se jí nechce. Ceny kolem 100 BHT za jídlo. Zpět k úrovni 4 - sem chodíme velmi rádi a zkoušíme nová a nová jídla. Tyto restaurace se také hojně vyskytují v nákupních centrech a loví především turisty a movitější místní. My máme jednu asi 300 metrů o domu a jsme tam častými hosty, protože fakt vaří přímo božsky a těch jídel mají opravdu hodně. Ale i v těch nákupácích jsou to kulinářský hody, když si tam člověk zajde (a já nesnáším nákupáky).

Úroveň T
To jsou irský hospody a bary americko/australského střihu, kde si můžete za nehorázné peníze dát steak, případně pizzerie s drahou pizzou. Tam chodí vyloženě „expati“ a fotbalu a steaku chtiví turisti. Ceny jsou vysoké a o kvalitě nemohu mluvit, ančto sem zde jídlo nezkusil a zkoušet nehodlám. Navíc tu zhusta právě tyto podniky reprezentují ten typ kultury, který je podle mě pro Bangkok zničující, ale do antropologicko/filosofických debat se raději nebudu pouštět.

Úroveň X
Super drahé snobácké restaurace, které by byly super drahé a snobácké i u nás a vyskytují se převážně v nejluxusnějších nákupních centrech a tu a tam na ulici. Ceny stoupají do stovek BHT za jídlo - o kvalitě se z důvodů uvedených u předchozí kategorie vyjádřit nemohu.

My osobně máme nejraději úroveň 3 a 4, přičemž v počtu jídel asi vede úroveň 3 a vše doplňujeme nákupy různých grilovaných pochutin u stánků, který si občas nosíme domů. U těch stánkařů se člověk někdy spálí a koupí si něco nepoživatelnýho, ale vzhledem k tomu, že to většinou stojí 10 BHT (taková jednotná cena za kus čehokoli na stánku) tak mu pak nevadí, že to vyhodí.
Ještě chci napsat několik postřehů o jídle obecně, tedy něco o zkušenostech a zážitcích z restaurací z kategorií 3 a 4.
Thajská kuchyně vyznává zásadu, že všechna jídla by měla obsahovat 4 příchutě - sladkou, kyselou, slanou a pálivou a to nejlépe zároveň. To vede k jevům jako cukrování nudlové polévky, což je podle mě zvěrstvo, ale v drtivé většině případů to kupodivu funguje. Takže dáte si nudle s hovězím masem a cítíte, že nudle jsou sladké, něco v omáčce je nakyslé a vše je posypáno pálivým a slaným kořením. A tak je to v podsatě u všech hlavních jídel. Navíc máte v restauraci na stole v misečkách nebo skleničkách tyto 4 příchutě k dispozi ve formě čili-papriček v octě, čili-slanýho prášku, podivné rybí omáčky někdy nahrazené mletými buráky a cukru. Kdykoliv si tak můžete jídlo dle svého osobní libovůle doladit. Už v Koreji jsem si dost navykl na pálivé jídlo (jehož oblibu sem předtím nikdy nechápal a vyhýbal sem mu jak čert kříži) a tady svoji zálibu jen prohlubuji a tak si často jídlo trošku „přiostřím“ - někdy až moc :D
Nevím jestli je to touto chuťovou filosofií nebo čím, ale většina jídel chutná nezvykle, většinou jsme zcela překvapeni tím, co nám přistane na stole a vždycky jsme převelice spokojeni. Musím teda říct, že všechno chutná zcela jinak než v jakýkoliv thajský restauraci v Evropě nebo jinde, v níž jsem kdy byl. Ale totálně jinak. Navíc těch jídel mají spoustu, většina restaurací nabízí víc než 20 jídel z nichž všechna jsou pro mě nezvyklá (a pozor nemyslím tím, že jednou je ve stejnejch nudlích kuřecí a jindy vepřový maso - právě naopak, typ masa si do jídla většinou vyberete sami). Přestože korejskej masovej bar má pro mě pořád nepřekonatelné kouzlo, tak jako kuchaři jsou korejci žabaři. Mají asi 6 národních jídel, který vaří více či méně stejně v každé restauraci. Thajci mají v každý druhý restauraci 20 kulinářskejch zázraků. Vždycky sem francouzům dával prvenství ve vaření, ale thajci jim šlapou na paty. Peruánci, kteří sou na svou kuchyni velmi hrdí a všude se jí chlubí, podle mě thajcům nesahají ani po sporák.
Prostě thajská kuchyně je nezvyklá, velmi dobrá, pálivá, zajímavá, nevšední a moooooc dobrá :) Cenová hladina pak umožňuje ji zevrubně několikrát denně prozkoumávat.

Nemůžu si ale zvyknout způsob konzumace, thajci nejedí hůlkama, jak sem si před příletem myslel, ani vidličkou a nožem jako my, ale vidličkou a lžící. Pokrm vidličkou zpracováváte, pomalu nakládáte jednotlivé části na lžíci a pak naládovanou lžíci nesete k ústům. No, s tím mám problém. Předně mi to přijde neefektivn, a druhak nejsem zvyklý na lžíci v levé ruce, takže k ústům donesu zhusta jen půlku nákladu. Jím tedy jen vidličkou, což je stejně léta můj nejoblíbenější způsob (následují hůlky), ale místní jsou prostě na podivné cizince zvyklí.

A ještě jedna věc je mírně nepříjemná a zarážející - ještě nikdy, podotýkám nikdy = ve více než 20 případech, jsme nedostali naše jídla současně. Způsob servírování je prostě ten, že jakmile to v kuchyni mají hotové, nesou na stůl. Tamara jí většinou ryby a já pašíka nebo krávu takže když Tamaře donesou jídlo tak já už mám často hotovo. Stejně tak je běžné, že předkrm přistane na stole až po jídle nebo v jeho průběhu, tedy v době, kdy už byste si ho jinak neobjednali. Vrcholem jejich servírovacího umění je v tomto káva až po jídle. Dezerty se raději objednávají až napodruhé, protože jinak by přistáli na stole asi jako první. Mimochodem dezerty tu mají většinou klasického evropsko/francouzského střihu - dortíky a zase dortíky, které jsou proti evropě odlišné pouze množstvím cukru - všechno je sladký jako blázen. Thajci prostě milují sladké a například takový ty klasický ledový čaje od Nestlé se tu v podstatě nedají pít, protože je to jen rozpuštěnej cukr s mírnou příchutí čaje. Stejně tak veškeré sladkosti na ulici obsahují asi 99% cukru.

Sakra hodina se nachýlila a tak toho nechám, přestože sem se ještě vůbec nedostal ke stravování v čínské čtvrti, ale to snad až příště. To je ještě úplně jiná kategorie, ale jelikož je čínská tak to sem nebudu motat. Navíc koukám, že je to zase dlouhý jak pohádka.

Focení jídla v restauraci mi vždycky ani nevím proč přišlo trošku zvrácené, takže nemohu to povídání doplnit obrazem. Nicméně 2 z ulice tu přece jen mám.

Klasický nákup na ulici po cestě domů.

A tady už sortiment. Vše z kuřete a nějaký ryby. Ty „hadičky“ to jsou kuřecí střívka a ty „kousky“ na špejlích v popředí to jsou kuřecí prdelky - ty úplný konečny, masa je na tom pomálu a je to spíš kost. Nejlepší jsou stehýnka a ty kulatý válečky na špejli, který nevím co obsahují, ale jsou vynikající.  Ale ne všechno na ulici je dobré - například taková fermentovaná papaya poslala ondyno Tamaru po prvním soustu rovnou na klozet :) Já neměl tu odvahu už po přičuchnutí.

Zprávy z kufru

Nejdříve se ještě jednou vrátím k nedávno zveřejněné časové ose. Jelikož již zapadla daleko pod novými příspěvky rozhodl jsem se, a byl jsem v tomto rozhodnutí opět podpořen hlasem čtenářů, umístit na blog trvalý odkaz na toto časové schéma. Najdete jej vlevo nahoře v sekci „Linky“ nad „Tamařinými fotkami z našich cest“. Osu jsem momentálně aktualizoval o informace, ke kterým se zde chci krátce vyjádřit.

Předně, zavrhli jsme plán pracovat tři týdny na Phuketu a rozhodli jsme se jet tam pouze na týdenní dovolenou. Potom se vrátíme zpět do Bangkoku, přes menší technické, potíže dokonce do stejného bytu. Takže na Phuket vyrazíme jako štastní baťůžkáři a nebudeme s sebou muset tahat všechny krámy a řešit tam internetové připojení. Navíc se návratem do Bangkoku budeme moci zúčastnit (jako diváci) jedné z připravovaných bruslařských soutěží.

Dále již máme veškeré letenky do Koreje a zpět a vězte tedy, že do Koreje se přesouváme 6. dubna - už počítám dny - a opustíme ji ve čtvrtek 4. července. Ke Koreji se dostanu až tam budeme, ale pár slov k tomu létu. Přesný plán na léto zatím nemáme, ale chtěli bychom se oba potulovat někde mezi Českem, Slovinskem a Maďarskem s případnými výlety i do okolních států na bázi, abych tak řekl - bez domova. Technické řešení je zatím otázkou. Jestli u toho zachovám blog ještě netuším a bude trošku záležet na situaci, která nastane později. Oba dva jsme se rozhodli skoncovat s tou dlouhodobou smluvní prací na překladech pro EU přes tu maďarskou firmu, a tak je naše budoucnot velkou neznámou. Toto naše pohodlné cestování, o němž se tu snažím psát, bylo totiž hrazeno právě touto činností. Ta nás bohužel už psychicky velmi vyčerpává a tak si chceme udělat letní prázdniny a pak ... se uvidí. Co bude na podzim a v ještě vzdálenější budoucnosti momentálně moc netušíme. Čili je dost nejistá i budoucnost tohoto blogu :)

Tím jsou vyčerpány technické nezáživnosti a příště už zase k Bangkoku, snad i na veselejší nótu. Rozhodně to tady není takový „peklo“ jak se může některým zdát z předchozího příspěvku. Jsou tu i světlé stránky a o těch bych se chtěl rozepsat příště.

P.S. Do ČR tedy přiletíme (tedy, letíme s Aeroflotem, takže to není tak jistý) ve čtvrtek 4. 7. a po roce (fakt celým roce) stráveném mimo krajinu s nejlepším pivem lačníme po dobrým „točeným škopku“ :) Proto bychom chtěli nejméně čtvrtek a pátek strávit v Praze a program je zcela jasný. Jsme otevření, přátelští a vstřícní a uvítáme vaši společnost U černýho vola případně jinde.