Svaté město

Náš výlet do Jeruzaléma, který proběhl mezi nedělí a úterým (schválně zvolené pracovní dny), nepřinesl žádná překvapení, milá či nemilá, katastrofy, údivy, nehody, prozření, osvícení či jiné lapálie.
Vyrazili jsme na bruslích mírným tempem v 32° stupňovém vedru a s několika přestávkami bez větších potíží ujeli celých 30 km do městečka Ramla odkud jsme plánovali pokračovat vlakeme.
Jeli jsme především horečně rozestavěnými předměstími a městečky, takže z hlediska krajiny nic moc - buď nákupní zóny nebo hřbitovy nebo satelitní městečka a rozestavěné obytné čtvrti. Místy po chodníku, místy po silnici, místy uličkama, místy po dálničních přivaděčích. Za zmínku stojí jen snad obrovské tempo a rozsah jakým se zde staví - viděl sem párkrát na fotkách nějaký naše rozestavěný sídliště, Bohunice nebo tak něco a přišlo mi to jako velkej projekt - no tak to je proti tomu, co se děje tady hra na pískovišti.

V Ramle, která je plná děcek, i městečka před Ramlou vypadala jako jedna velká dětská zóna, (asi proto tak staví), jsme pak nasedli na vlak a fičeli hodinku do Jeruzaléma. Cestování vlakem je zde levné a velmi pohodlné. Moderní vlaky korespondující s naším letopočtem, které jezdí na čas. Naprostá pohoda. Stejná zkušenost potom cestou zpátky.

V Jeruzalémě jsme opět obuli brusle a vyrazili do hotelu. Vlakové nádraží, kam jsme přijeli je ve výšce asi 680 metrů nad mořem a u hotelu jsme měli cca 830 metrů nad mořem. Jeruzalém je v příkrých kopcích, takže bruslení bylo trošku náročnější. Resp. o dost náročnější. Naštěstí i Jeruzalém překvapil a jedná se o moderní město a bruslit se tam dá pohodlně na širokých chodnících z kvalitních povrchů. Hotel jsme nemohli nějakou dobu najít, je zcela chybně uveden na "google maps" !!!, takže Jeruzalémská etapa bruslení se nakonec ustálila na 10 km - celkem tedy 40 km za den na bruslích. Není to extra hrozný a už plánujeme další vejlety.

No a teď už k samotnýmu Jeruzalému. Strávili jsme tam všehovšudy asi 48 hodin, takže nejde o žádnou zevrubnou reportáž, ale (opět) o takové lehké osobní dojmy.
Nové město nijak extra nevybočuje z linie moderního velkého města. Obytná předměstí a střed města plnej restaurací, hospod, obchodů, nákupních center, hotelů, parků. Vše v těch příkrých kopcích, což dává městu zajímavej ráz. Všude mumraj místních, turistů, ortodoxních židů a muslimů. Značnou část lidí, alespon v centru (pořád jsme v novém městě) tvoří skupinky američanů - těch je tam opravdu přehršel. Celkově turistů asi 100x víc než v Tel Avivu. Ten první večer po příjezdu jsme jenom tak projeli střed města za večeří a shlédli mumraj okolo, město hodně žije, do pozdních hodin jsou otevřené obchody o barech a restauracích ani nemluvím.
No a druhej den jsme se vydali v podstatě za tím, za čím jsme přijeli, totiž obhlídka starýho města. Celkem nic, jsem nečekal, takže nemůžu říct, že bych byl nějak překvapenej, ale některý věci předčili moji počáteční skepsi.
Vstoupili jsme do starého města asi nejfrekventovanější  branou - Jafa a tím pádem se ocitli v křesťanské čtvrti (vedle křesťanů tam mají svoji čtvrť ještě židé, muslimové a arméni (ortodoxní)). Staré město se architektonicky extra netyčí nad například starými řeckými městy ve středomoří (Rodos, Chania, Lindos). Jsou to prastaré úzké uličky, které se "bez ladu a skladu" klikatí a proplétají v kopcovitém terénu. Nicméně jako třeba právě v Lindosu jsou tyto staré uličky přeplněny krámky malých obchodníků s veškerou myslitelnou veteší. Všude kvanta zboží - hrny, hadry, dvdčka, foťáky, ovoce, ryby, boty, koberce - a všichni se vám snaží něco prodat a na můj vkus jsou dost neodbytní. Samozřejmě kvanta turistů - takže se prodíráte davem turistů a snažíte se nezastavit u krámku nebo "po vás hned půjde" majitel. Když zabrousíte do vedlejších, bočních uliček, jste prostě ve starém povětšinou dost zanedbaném městě.
V tomto mumraji dále korzuje značný počet vojáků a policistů.
Podotýkám, že k náboženství jako takovému mám já i Tamara spíše negativní vztah, takže nás to nijak extra nikam netáhlo - podívali jsme se ke "zdi nářků", vystoupali ke dvěma muslimským mešitám na místě bývalého Davidova chrámu a pak se podívali do Baziliky svatého hrobu. Při tom všem jsme byli 3x zevrubně zkontrolování policií, atakováni mnoha obchodníky - jejiž finty jsou velmi rafinované, kličkovali mezi turisty a poslouchali modlitby ve všech možných jazycích ke všem možným bohům a svatým. Všude jsou nápisy, že ve městě neustále dlí svatý duch a božstvo - nějak sem ho nepostřehl - dále, že nemáte rušit modlící se občany v jeich rozjímání ať už jsou oni / jste vy jakéhokoli vyznání - nicméně historie města nás učí, že především sami věřící všech vyznání se sami vyžívají v rušení těch druhých, nejlépe s obouručným mečem v ruce.
Ke zdni nářků - telefonní budce k bohu - jezdí autobusy a policajti tam mají parkoviště. V Bazilice svatýho hrobu líbají lidi šutr, na kterým možná údajně ležel Kristus - ale dočetl jsem se, že tam byl vlastně položenej při rekonstrukci v 19. století. Bazilika svatýho hrobu je vůbec výborná pračka na turisty - na Kristův hrob tam stojí fronta jak na maso, u hrobu stojí maník a dohlíží na to, aby nikdo nepředbíhal. Chvíli jsem ho pozoroval a přišel k němu malej pár s dvěma malejma děckama (méně než 1 rok) a dožadovali se přednostního vpuštění a poukazovali na ty malý děcka, jakože se nemůžou hodinu mačkat ve frontě. Maník byl tvrdej jako skála, děcka neděcka, pěkně do fronty. Nicméně, když mu "nenápadně" šoupli pár bankovek do kapsy, mohli bez problémů předběhnout asi 200 lidí. A u muslimskejch mešit, jakmile  začnou vyřvávat meuzíni, zakleknou muslimové na koberečky směrem k Mekce.
Na každým kroku narazíte na něco svatýho, někdo, kdo měl něco společnýho s bohem, tam údajně možná jednou ležel, seděl, stál, odplivl si atp.
Přišlo mi, že je tam taková dusná, těžká atmosféra a po 3,5 hodinách procházení jsem byl rád, že jsme vypadli.
Ale, abych jen nekritizoval - líbily se mi některé staré vykopávky z dob Šalamounova chrámu dále skýtaá Chrámová hora pěkné výhledy na nové města a je tam pěkej "parčík" a celej ten prostor poskytuje volnost takže takovej příjemnej azyl ze stísněnosti uliček pod ní. Pokud máte rádi prolízání bludišť starých uliček a prozkoumávání starých měst, doporučuju arménskou čtvrť, která byla čistá a nebyli v ní obchodníci. (Aspon v částech, které jsme prošli my).

No a pak už jsme vypadli do novýho města, a to hlavní spojovací "třídou", což je nová, ve starým stylu postavená" nákupní zóna plna drahých butiků a restaurací, kde si za "nekřesťanské" peníze můžete koupit výstřelky nejnovější módy - krásný to kontrast.

Po vyčerpávající návštěvě starýho města jsme si dali jídlo v jedný italský restauraci v níž Tamara podle jejích slov měla nejlepší lasagne, jaký kdy jedla. Takže můžeme doporučit, pokud se vydáte :) Večer jsme pak strávili sledováním finále US Open v centru města na plátně, v hospodě plné turistů a místních při pocucávání slušnýho Heinekenu. Btw. zadarmo vám k tomu nosí popcorn - výborná to věc, když chcete přestat kouřit :)

V den odjezdu jsme se bohužel nedostali k prohlídce Izraelského muzea, které bude mít podle všeho velkou úroveň, a tak jsme vzali zavděk "jen" muzeem vědy. Nebylo to špatný. A pak po výborným obědě v lepší čtvrti (která by se mohla klidně nacházet v Pešti nebo Paříži - kdyby vás tam někdo vysadil, tak to tipnete na modernější evropské město) jsme si dali skvělej sešup k tomu vlakovýmu nádraží - asi 130 metrů výškovýho rozdílu na bruslích. Jeruzalém je sice v kopcích, ale má všude široké chodníky s dobrými povrchy, takže bruslit se v něm dá - i když si přitom někdy dost máknete.

Celkově mě Jeruzalém nijak neuchvátil a těšil jsem se zpátky do Tel Avivu.  Shodli jsme se s Tamarou, že ve města panuje námi blíže neidentifikovatelná "těžká atmosféra" - asi ta přítomnost boží. Přisuzujeme to více faktorům - historie/stáří, náboženství, poloha v horách. V Tel Avivu se nám opět "dýchalo lehčeji" - moře, velmi nové město, rovina, velmi sekulární prostředí.
Nicméně ani v Jeruzalémně (nové město) jsem se (během 2 dnů) nesetkal s nějakým přehnaným náboženským fanatismem - je tam prostě víc ortodoxních, muslimů a vojáků :) Určitě by se tam dalo strávit více dní a člověk by si našel oblíbenou hospodu, vyzkoušel pár galerií a mrknul do muzea.
Takže - žádná bomba, ale celkem zajímavá návštěva.

P.S.  Poslední postřeh  - v Tel Avivu se hodně staví, v okolí Tel Avivu, což je vzájemně prorůstající hustá síť menších měst se staví ještě víc, ale to, co se děje v Jeruzalémě "přesahuje všechny meze" - to město doslova roste před očima. Staví se mrakodrapy, obytné komplexy, vily, rekonstruují se silnice, parky a to v rozsahu, kterej je ... pozoruhodnej :)