Bylo to super, vůbec jsem to nečekal, ale celkem mě to vzalo. Samozřejmě nebyl to extra nový svět a objev zázraku, ale byl to o dost silnější zážitek než jsem čekal. Centrum jsme se jali vyhledat v sobotu, což znamenalo, že jsme na celém vyhlídkovém patře byli po většinu času sami (asi hodina). To bylo výborné, líně jsme posedávali a rozjímali filosofické myšlenky nebo jen zkoušeli lokalizovat nám známá místa. A už samožný výjezd do 49. patra byl "zážitek". Můj dosavadní rekord v jízdě "normálním" výtahem byl podle mě pod 10 pater. A tady hned 5x tolik. Nastupuje se v 3. patře, a po stisku čudlu s číslem 49 vám na cca 30 sekund zalehnou uši :) Věřte mi je to pořádnej "švunk".
No a pak už ty výhledy, okořeněný tím, že v této chvíli už mám Tel Aviv ve škatulce "zamilovaná města".
Pár fotek, i když je mi jasný, že to prostě nemůže být ono:
Příjezd k Azrieli - foceno za jízdy na bruslích.
V sobotu nikdo na vyhlídky nechodí, i restaurace byla zavřená -> atmosféra ála sami na vrcholu světa :)
Cesta na severozápad.
Severní pohled na moře.
Ve všední dny tu i proudí "urbanistické krvinky" .)
Pohled na východ naším směrem. Tam u moře bydlíme.
A ještě poslední zvednutí zraku a čočky na odchodu.
Možná se sem ještě vrátíme někdy kvůli nočním pohledům. Vyhlídka je otevřena do půlnoci.
No comments:
Post a Comment