A jedna z kufru ...

A ještě jedna informace z dění přímo v kufru.
Jelikož jsme se nemohli rozhodnout kam zamířit po 3 měsících plánovaných v Melbourne, prostě jsme si nebyli schopní vybrat nějaké město v JV Asii kam by se nám chtělo a na němž by panovala obecná shoda, došlo ke změně zimního plánu.
Na scénu opět nastoupila jižní Amerika, ovšem nebude to Brazílie, ale Peru a jak jinak v našem případě než největší a hlavní město Lima. Volba to byla taková náhodná, projíždění myší po Google mapách. Sice roním slzy, že neuvidím Melbourne, ale Tamara je spíš zastánce nových destinací (i když návrat za rok do Tel Avivu je myslím už jasná věc) takže mě spíš táhla někam jinam. Lima po krátkém načtení základních informací vypadá velmi slibně, takže už kupujeme letenky. Velkou výhodou Limy proti Melbourne je poloviční cena ubytování a teplota. Nevýhodou pak bude denní pracovní režim. Nicméně pokud se nám v Limě nebude líbit nebo z jiných důvodů nebude možné strávit tam předpokládaných asi 5 měsíců pakujem to s největší pravděpodobností právě do Melbourne.
V Peru je pak v plánu především Lima, žádný treky, džungle, příroda atp. i když po zjištění, že na Macchu Picchu jezdí bus jsem ochotnej se tam zajet podívat.

Takže harmonogram je nyní asi tento:
- 17. 10. odlet z Tel Avivu do Madridu (přes Rigu :))) (je to velmi citelně levnější než letě přímo);
- 6. 11 odlet z Madridu do Limy.

Madrid je takový rozloučení se tento rok s Evropou, 3 týdny především poznávání mého oblíbeného města (Tel Aviv mi ale bude chybět), galerií, kultury a pracovního zápalu s mojí máti :)

Haifa

Minulý týden začal filmový festival v přístavu na severu Izraele - Haifa. Jako milovníci filmu jsme se rozhodli, zajet se tam mrknout. Navíc Haifa je prý krásný město.
Takže jsme ve čtvrtek pozdě večer vlakem dorazili a v plánu bylo zůstat do neděle.
Hned první dojem nebyl nejlepší, část Haify, v které jsme měli hotel se nám moc nelibila, nevzhledná, nezajímavá , špinavá část pod strmým kopcem (na němž je centrum). Hotel ač na fotografiích vypadal normálně a stál stejně jako velmi dobrý hotel v Jeruzalémě byl dost díra, čistá, ale přece jenom díra.
V pátek jsme pak vyrazili "na kopec", abychom se dostali do centra festivalu. Nahoru jsme vyjeli jediným podzemním systémem veřejné dopravy v Izraeli - místní specialitou - podzemní lanovkou. Je to o dost delší, a mnohem strmější lanovka na Petřín, ale pod zemí. Nahoře se nám pak vylouplo zcela jiné město - vcelku příjemné, moderní, živé a barevné se zajímavými výhledy do krajiny. Nechápu koho to napadlo, ale centrum Haify jen obrovsky příkrém kopci, až nedostupně vysoko nad níže položenými částmi. Todle jsme ani jeden ještě nikde neviděli.
Festival probíhal v centru ve větším komplexu, kterej asi slouží běžně jako konferenční centrum. V jeho blízkém okolí pak vyrostlo malé festivalové městečko skýtající převážně rychlé občerstvení a možnost klábosit na lavičkách s ostatníma. Žádný okázalý festivalový program a ve vedlejší ulici už po festivalu nebylo ani památky. Vybrali jsme sobě 4 filmy, které jsme zhlédli v průběhu pátku a soboty. Nelíbil sem nám extra ani jeden, ale 2 stojí za zmínku. Poslední Oliver Stone - Wall Street: Money Never Sleeps - mi potvrdil, že Stone poslední dobou (posledních asi 15 let) točí sračky. Na pozadí poslední finanční krize, velmi to komplexního a zamotaného finančního světa, rozehrává klasický a jednoduchý příběh dvou hlavních hrdinů, přičemž hlavní hrdinka má to štěstí, že je dcerou Gekkaz prvního Wall Streetu. Nemám chuti rozepisovat slabiny, ale je to fakt dost hrůza. Chce-li někdo, podám podrobnější rozbor. Druhým filmem, který se nám jako jediný líbil byl Inside Job (2010), což je dokument, ve stylu Moorea, o pozadí, příčinách a celém mechanismu poslední finanční krize. Je to dokument velmi jednostranný a účelový, ale je solidně natočený a určitou vypovídací hodnotu nese. Snaží se velmi jednoduše, systematicky a takříkajíc "polopatě" rozkrýt proč ke krizi došlo a celkem jednoznačně z ní obvinit klíčové hráče. Vřele tento dokument doporučuji, i když je samozřejmě nutné brát jej s rezervou. Mimochodem, kdybych nejdříve neviděl Inside Job, byl bych ve Stoneově Wall Streetu II dost ztracen.
Další filmy nestojí za zmínku a celkově mě dramaturgie a částečně i organizace festivalu (absence anglicky psaného programu, hrátky s programem (rušení filmů, časové posuny) zklamaly.
Hlavní turistickou atrakcí Haify jsou Bahai Gardens - neboli zahrady v nichž je hlavní "svatyně" náboženství Bahai. Jsou to úžasné kaskádovité zahrady táhnoucí se skoro od úpatí toho strmého kopce až na jeho vršek. Chtěli jsme si je projít, kvůli čemuž jsme si dokonce přivstali (10:00), ale bohužel probíhá rekonstrukce, takže jsme viděli jenom část. I ta byla velmi zajímavá - zahrady jsou jak z Alenky v říši divů a nenenajdete v nich smítko nebo špatně zastřižené stéblo trávy. Rozhodně nejzajímavější část Haify.
Ale jelikož nás ani jednoho atmosféra města nijak nevzala, nepomohla tomu ani tzv. German Colony, což je ulička plná restaurací a barů, kde "to tepe", nebral nás hotel a v neděli jsme nenašli v programu film, který by nás donutil zůstat, dopadlo to nakonec předčasným odjezdem zpátky do Tel Avivu v sobotu večer. Navíc Tel Aviv nás blaží čím dál víc, jsme tady do toho do všeho zamilovaní a v podstatě celou dobu v Haifě se nám po Tel Avivu stýskalo.
Takže Haifa je z mého pohledu nezajímavé maloměsto, s krásnýma zahradama a svatyní náboženství Bahai, rozsáhlým industriálním předměstím, malým centrem na vrcholu strmého krpálu, hnusným přístavem a údajně krásnými plážemi, které jsme ovšem neviděli páč v neděli už jsme se váleli na pláži v Tel Avivu :) Ale abych nebyl jen negativní, veškeré jídlo, které jsme si dávali bylo vynikající, nicméně to je spíš znakem Izraele než Haify. Kuchyně je tady všude výborná.

Fotky z Haify nestojí za moc, takže například Bahai Gardens je lepší si hodit do Googlu.

A tady jen rychlý pohled na město z místa na zahradama - tam dole je to celkem hnus :)

A druhá fotka je stanice té podzemní lanovky - neboli "metra"

Takže shrnuto podtrženo - Haifa nás nijak neokouzlila a proto jsme se šupito presto vrátili do Tel Avivu, kterej prostě nemá chybu !

Yom Kippur

Minulej víkend tady proběhl prej největší  židovskej svátek - Yomútěk Kippur. Pořád to nějak celý souvisí s tím novým rokem, pokud vás zajímají podrobnosti, určitě si najdete na sofistikovanějších stránkách. Mimo nás jsou i naše svátky - nicméně o Yom Kippuru se musím ze 2 důvodů zmínit.

V páteční odpoledne, tedy něco před začátkem svátku nám zaklepal na dveře náš soused, s kterým jsme se nijak nedružili, a pozval nás oba na jejich slavnostní večeři. Bylo to velmi nečekané, leč milé překvapení. Začátek Yom Kippuru jsme tak strávili v družném hovoru s našimi sousedy a jejich přítelem. Všichni 3 rodilí ukrajinci (ve věku kolem 30), kteří sem přesídlili buď s rodiči jako děti nebo v případě toho přítele v mládeneckých letech. Pro něj bylo přesídlení do Izraele útěkem před vojnou :) Všichni jsou sekulární židé profesně se pohybující v oblasti fyzického tréninku a zdravé výživy. Připadali jsme se vedle nich jako velmi nezdravě žijící lidé :) Ale šlo opravdu o velmi příjemně strávený večer v družné debatě.

A druhý důvod proč musím zmínit Yom Kippur je ten, že se jedná o "svátek bruslařů" :) To je nadsázka samozřejmě, ale v praxi jde o to, že nejezdí auta. Tím nemyslím, že jede sem tam někdo - ne - nejede nic, nada, zip, nula, šlus. Ulice města jsou k dispozici chodcům, cyklistům, bruslařům, skejtboardistům. Všude je plno dětí a lidi korzují po opuštěných silnicích. Vyrazili jsme do ulic na jak v pátek v noci tak v sobotu přes den a bylo to super. Všude panuje přátelská atmosféra a město bez aut je velmi zajímavý zážitek. Po dvanáctiproudových přivaděčích na dálnici se prohání děcka na kolech, uprostřed křižovatek sedí hloučky lidí a lidé si prostě všemožně užívají naprostou volnost pohybu. Nikdo nepracuje (všechny obchody a restaurace jsou zavřené) a probíhá pouze korzo, zevl a pohoda.

Navíc má Tel Aviv převážně nově zrekonstruované vozovky, takže takhle dobře sem si snad ve městě ještě nezabruslil. Prostě to nemělo chybu, šusy z kopce a prohučení křižovatky na červenou (semafory fungují) byly super pocity. Navíc se dala v pohodě udržovat průměrná rychlost mezi 15-20km (člověk nečeká na semaforu, nestřídá chodník a silnici) takže jsme poznali další a nové části Tel Avivu.

Takovej den by měl proběhnout podle mě aspoň 1 za půl roku v každým městě. Fakt to bylo super. Vše mělo zcela nový, odlišný ráz, všechno vypadalo jaxi jinak. Když jsem vyjel na bruslích včera málem mě přejelo auto, protože jsem si zvykl, že silnice patří mě :)

Každopádně Yom Kippur je ode dneška naším oblíbeným svátkem - inline rulez !

Pokusili jsme se zachytit tu atmosféru na fotkách, ale podle mě se to moc nepovedlo. Takže jen 4 ukázky.

Tadle fotka se mi strašně moc líbí !! :) Fotila jak jinak Tamara.

Jeruzalém přes čočku

Typický výjev během naší 30 km dlouhé cesty na bruslích do Ramly.

Centrum Jeruzaléma - nové město.

Tamtéž ve dne.

Vstup do starého města Jaffa branou.

Typická ulička s "malebnými" :) obchůdky.

Kdesi ve starém městě.

Křivolaké uličky arménské čtvrti.

Komůrky poustevníků v rozvalinách kostela nějaké církve v křesťanské čtvrti.

Bazilika svatého hrobu - hlavní vchod. Odkaz vás nasměruje na Wikipedii, kde se přečtete zajímavý příběh o tom žebříku v okně. Já osobně mu věřím.

Jooo, Ježíšův hrob to se jen tak nevidí :)

No comment.

Proutek se má ohejbat dokud je mladej. Btw. maníci se žlutou čepičkou patří k obří skupině amerických turistů - žluté čepičky byl jejich poznávací znak. 

Netušil jsem, že židovské označení zdi nářků je "Kotel" :) Takže všude potkáváte podobně vtipné nápisy. Odkaz směruje na stránky, kde je dokonce live webcam w/ audio :) Big brother vs. big father ...

Pohled zády ke zdi.

Skupinky vojáků/vojaček všech pohlaví jsou zcela běžným zjevem.

Roh západní zdi, starověké vykopávky, Chrámová hora a židovské hřibovy na protějším kopci. Tento výjev se mi fakt líbil. Historie vs. "točna" busů a taxíků u nejposvátnějšího místa.

Na Chrámové hoře - Skalní dóm

Toto je hlavní "tepna" spojující staré a nové město - luxusní nákupák táhnoucí se stovky metrů.

Jaffa třída, tady už se vzdalujeme užšímu centru.

Z okna našeho pokoje v hotelu. Podobný výjev je ovšem doslova na každém kroku.

Jedna "vtipná" kavárna v centru města.

A nakonec můj nákup ve starým městě - už delší dobu jsem to chtěl zkusit a ty krámky tam byly ideální místo. Jeden maník mi to chtěl prodat za 250 šekelů, když sem byl tvrdej jako skála, skončil na 50 šekelech. Ale jelikož už jsem měl předtím vyhlídnutej jinej hábit za 100 taxem to za těch 50 nevzal. Vrátil jsem se pak k tomu maníkovi, co chtěl původně 100 a ten ze mě byl tak překvapenej, že sem se fakt vrátil (po 3 hodinách). Že šel ze 100 taky na 50. Demence imo. Ale Hajd by tu byl ve svým živlu :)

Hábit jest to pohodlný, ale na ulic se mi v tom nechce :)

Svaté město

Náš výlet do Jeruzaléma, který proběhl mezi nedělí a úterým (schválně zvolené pracovní dny), nepřinesl žádná překvapení, milá či nemilá, katastrofy, údivy, nehody, prozření, osvícení či jiné lapálie.
Vyrazili jsme na bruslích mírným tempem v 32° stupňovém vedru a s několika přestávkami bez větších potíží ujeli celých 30 km do městečka Ramla odkud jsme plánovali pokračovat vlakeme.
Jeli jsme především horečně rozestavěnými předměstími a městečky, takže z hlediska krajiny nic moc - buď nákupní zóny nebo hřbitovy nebo satelitní městečka a rozestavěné obytné čtvrti. Místy po chodníku, místy po silnici, místy uličkama, místy po dálničních přivaděčích. Za zmínku stojí jen snad obrovské tempo a rozsah jakým se zde staví - viděl sem párkrát na fotkách nějaký naše rozestavěný sídliště, Bohunice nebo tak něco a přišlo mi to jako velkej projekt - no tak to je proti tomu, co se děje tady hra na pískovišti.

V Ramle, která je plná děcek, i městečka před Ramlou vypadala jako jedna velká dětská zóna, (asi proto tak staví), jsme pak nasedli na vlak a fičeli hodinku do Jeruzaléma. Cestování vlakem je zde levné a velmi pohodlné. Moderní vlaky korespondující s naším letopočtem, které jezdí na čas. Naprostá pohoda. Stejná zkušenost potom cestou zpátky.

V Jeruzalémě jsme opět obuli brusle a vyrazili do hotelu. Vlakové nádraží, kam jsme přijeli je ve výšce asi 680 metrů nad mořem a u hotelu jsme měli cca 830 metrů nad mořem. Jeruzalém je v příkrých kopcích, takže bruslení bylo trošku náročnější. Resp. o dost náročnější. Naštěstí i Jeruzalém překvapil a jedná se o moderní město a bruslit se tam dá pohodlně na širokých chodnících z kvalitních povrchů. Hotel jsme nemohli nějakou dobu najít, je zcela chybně uveden na "google maps" !!!, takže Jeruzalémská etapa bruslení se nakonec ustálila na 10 km - celkem tedy 40 km za den na bruslích. Není to extra hrozný a už plánujeme další vejlety.

No a teď už k samotnýmu Jeruzalému. Strávili jsme tam všehovšudy asi 48 hodin, takže nejde o žádnou zevrubnou reportáž, ale (opět) o takové lehké osobní dojmy.
Nové město nijak extra nevybočuje z linie moderního velkého města. Obytná předměstí a střed města plnej restaurací, hospod, obchodů, nákupních center, hotelů, parků. Vše v těch příkrých kopcích, což dává městu zajímavej ráz. Všude mumraj místních, turistů, ortodoxních židů a muslimů. Značnou část lidí, alespon v centru (pořád jsme v novém městě) tvoří skupinky američanů - těch je tam opravdu přehršel. Celkově turistů asi 100x víc než v Tel Avivu. Ten první večer po příjezdu jsme jenom tak projeli střed města za večeří a shlédli mumraj okolo, město hodně žije, do pozdních hodin jsou otevřené obchody o barech a restauracích ani nemluvím.
No a druhej den jsme se vydali v podstatě za tím, za čím jsme přijeli, totiž obhlídka starýho města. Celkem nic, jsem nečekal, takže nemůžu říct, že bych byl nějak překvapenej, ale některý věci předčili moji počáteční skepsi.
Vstoupili jsme do starého města asi nejfrekventovanější  branou - Jafa a tím pádem se ocitli v křesťanské čtvrti (vedle křesťanů tam mají svoji čtvrť ještě židé, muslimové a arméni (ortodoxní)). Staré město se architektonicky extra netyčí nad například starými řeckými městy ve středomoří (Rodos, Chania, Lindos). Jsou to prastaré úzké uličky, které se "bez ladu a skladu" klikatí a proplétají v kopcovitém terénu. Nicméně jako třeba právě v Lindosu jsou tyto staré uličky přeplněny krámky malých obchodníků s veškerou myslitelnou veteší. Všude kvanta zboží - hrny, hadry, dvdčka, foťáky, ovoce, ryby, boty, koberce - a všichni se vám snaží něco prodat a na můj vkus jsou dost neodbytní. Samozřejmě kvanta turistů - takže se prodíráte davem turistů a snažíte se nezastavit u krámku nebo "po vás hned půjde" majitel. Když zabrousíte do vedlejších, bočních uliček, jste prostě ve starém povětšinou dost zanedbaném městě.
V tomto mumraji dále korzuje značný počet vojáků a policistů.
Podotýkám, že k náboženství jako takovému mám já i Tamara spíše negativní vztah, takže nás to nijak extra nikam netáhlo - podívali jsme se ke "zdi nářků", vystoupali ke dvěma muslimským mešitám na místě bývalého Davidova chrámu a pak se podívali do Baziliky svatého hrobu. Při tom všem jsme byli 3x zevrubně zkontrolování policií, atakováni mnoha obchodníky - jejiž finty jsou velmi rafinované, kličkovali mezi turisty a poslouchali modlitby ve všech možných jazycích ke všem možným bohům a svatým. Všude jsou nápisy, že ve městě neustále dlí svatý duch a božstvo - nějak sem ho nepostřehl - dále, že nemáte rušit modlící se občany v jeich rozjímání ať už jsou oni / jste vy jakéhokoli vyznání - nicméně historie města nás učí, že především sami věřící všech vyznání se sami vyžívají v rušení těch druhých, nejlépe s obouručným mečem v ruce.
Ke zdni nářků - telefonní budce k bohu - jezdí autobusy a policajti tam mají parkoviště. V Bazilice svatýho hrobu líbají lidi šutr, na kterým možná údajně ležel Kristus - ale dočetl jsem se, že tam byl vlastně položenej při rekonstrukci v 19. století. Bazilika svatýho hrobu je vůbec výborná pračka na turisty - na Kristův hrob tam stojí fronta jak na maso, u hrobu stojí maník a dohlíží na to, aby nikdo nepředbíhal. Chvíli jsem ho pozoroval a přišel k němu malej pár s dvěma malejma děckama (méně než 1 rok) a dožadovali se přednostního vpuštění a poukazovali na ty malý děcka, jakože se nemůžou hodinu mačkat ve frontě. Maník byl tvrdej jako skála, děcka neděcka, pěkně do fronty. Nicméně, když mu "nenápadně" šoupli pár bankovek do kapsy, mohli bez problémů předběhnout asi 200 lidí. A u muslimskejch mešit, jakmile  začnou vyřvávat meuzíni, zakleknou muslimové na koberečky směrem k Mekce.
Na každým kroku narazíte na něco svatýho, někdo, kdo měl něco společnýho s bohem, tam údajně možná jednou ležel, seděl, stál, odplivl si atp.
Přišlo mi, že je tam taková dusná, těžká atmosféra a po 3,5 hodinách procházení jsem byl rád, že jsme vypadli.
Ale, abych jen nekritizoval - líbily se mi některé staré vykopávky z dob Šalamounova chrámu dále skýtaá Chrámová hora pěkné výhledy na nové města a je tam pěkej "parčík" a celej ten prostor poskytuje volnost takže takovej příjemnej azyl ze stísněnosti uliček pod ní. Pokud máte rádi prolízání bludišť starých uliček a prozkoumávání starých měst, doporučuju arménskou čtvrť, která byla čistá a nebyli v ní obchodníci. (Aspon v částech, které jsme prošli my).

No a pak už jsme vypadli do novýho města, a to hlavní spojovací "třídou", což je nová, ve starým stylu postavená" nákupní zóna plna drahých butiků a restaurací, kde si za "nekřesťanské" peníze můžete koupit výstřelky nejnovější módy - krásný to kontrast.

Po vyčerpávající návštěvě starýho města jsme si dali jídlo v jedný italský restauraci v níž Tamara podle jejích slov měla nejlepší lasagne, jaký kdy jedla. Takže můžeme doporučit, pokud se vydáte :) Večer jsme pak strávili sledováním finále US Open v centru města na plátně, v hospodě plné turistů a místních při pocucávání slušnýho Heinekenu. Btw. zadarmo vám k tomu nosí popcorn - výborná to věc, když chcete přestat kouřit :)

V den odjezdu jsme se bohužel nedostali k prohlídce Izraelského muzea, které bude mít podle všeho velkou úroveň, a tak jsme vzali zavděk "jen" muzeem vědy. Nebylo to špatný. A pak po výborným obědě v lepší čtvrti (která by se mohla klidně nacházet v Pešti nebo Paříži - kdyby vás tam někdo vysadil, tak to tipnete na modernější evropské město) jsme si dali skvělej sešup k tomu vlakovýmu nádraží - asi 130 metrů výškovýho rozdílu na bruslích. Jeruzalém je sice v kopcích, ale má všude široké chodníky s dobrými povrchy, takže bruslit se v něm dá - i když si přitom někdy dost máknete.

Celkově mě Jeruzalém nijak neuchvátil a těšil jsem se zpátky do Tel Avivu.  Shodli jsme se s Tamarou, že ve města panuje námi blíže neidentifikovatelná "těžká atmosféra" - asi ta přítomnost boží. Přisuzujeme to více faktorům - historie/stáří, náboženství, poloha v horách. V Tel Avivu se nám opět "dýchalo lehčeji" - moře, velmi nové město, rovina, velmi sekulární prostředí.
Nicméně ani v Jeruzalémně (nové město) jsem se (během 2 dnů) nesetkal s nějakým přehnaným náboženským fanatismem - je tam prostě víc ortodoxních, muslimů a vojáků :) Určitě by se tam dalo strávit více dní a člověk by si našel oblíbenou hospodu, vyzkoušel pár galerií a mrknul do muzea.
Takže - žádná bomba, ale celkem zajímavá návštěva.

P.S.  Poslední postřeh  - v Tel Avivu se hodně staví, v okolí Tel Avivu, což je vzájemně prorůstající hustá síť menších měst se staví ještě víc, ale to, co se děje v Jeruzalémě "přesahuje všechny meze" - to město doslova roste před očima. Staví se mrakodrapy, obytné komplexy, vily, rekonstruují se silnice, parky a to v rozsahu, kterej je ... pozoruhodnej :)

Divadlo

Jelikož nám oběma dlouhodobě chybí divadlo, rozhodli jsme se, že tady na něco zajdeme. Hned při prvním průzkumu divadelní nabídky jsme měli štěstí a narazili na divadlo Cameri , které tu má cyklus představení s  anglickými titulky. Z nabízeného repertoáru byla první volba celkem jasná "Šumař na střeše / Fiddler on the roof"  - ani jeden jsme tento dramatický kus neviděli a oba jsme o něho měli zájem.

Takže jsem  zakoupil lístky na 2 balkón (z čehož jsem měl obavy, ale jinam už prej nebyly) a minulý pátek jsme vyrazili "za kulturou".

Nejsem divadelní recenzent, takže to vezmu krátce a subjektivně.

Byl jsem nadšený. Materiál je evidentně dobře a kvalitně napsaný a zpracování mne nadchlo (a to se mě v divadle často nestává). Navíc je to samozřejmě židovská hra o židech, takže vidět to v hebrejštině bylo velmi zajímavé. Z poslední řady druhého balkónu jsme měli asi nejlepší výhled jak na jeviště tak na tabuli s titulky (je umístěna nad oponou), takže jsme si celou hru oba mohli pohodlně vychutnat.

Zpracování bylo spíše klasické, žádné moderní extravagantní experimetny. Výborná byla choreografie tanců a vše mělo skvělý zvuk. Hlavní herecké výkony, podle mě, velmi nadprůměrné. Divadlo plné, interagující publikum - samozřejmě se místní židé smáli nezřídka na zcela jiných místech než my. Ale i já jsem se několikrát doslova za břicho popadal.

Prostě Šumař na střeše, v hebrejštině, v Tel Avivu - super zážitek. Chystáme se opět zajít buď na Sluhu dvou pánů nebo na židovskou veleúspěšnou hru Ghetto.

Jinak divadlo, divadelní atmosféra a celá "kultura" okolo, stejná jako u nás. Nic nebylo nijak extrémně "jinak" než v našich končinách.

P.S. Opět velmi početná enkláva rusky mluvících návštěvníků. Začínám se divit, že tu není ruština úředním jazykem.

P.P.S. Poprvý v životě jsem jel do divadla "na bruslích" (obuv, košile v batohu) :) Ale i tak jsme se mezi napudrovanými návštěvníky s těma bruslema přes rameno celkem vyjímali :)

DJOKYYYYYYYYYYYYYYYYYYY !!!!!!!!

Kufr a okolí

Tak tento týden probíhá líně a celkem rutinně. Dopoledne spánek, odpoledne pláž a večer a v noci práce přerušovaná zápasy US OPEN. Sportovní vložky ve formě běhání (Tamara) a bruslení (já) pak vyvažují sedavé a lehavé (překlady) povolání. Mimochodem k tomu bruslení - město Tel Aviv se vyznačuje obrovským množstvím toulavých koček. Nejsem pověrčivý člověk, klidně rozbiju zrcadlo a vemu si pokoj číslo 13. Středověké pověry, prokletí, lektvary a zaříkávadla nade mnou nemají zlé moci, ale jedna věc mě vždycky mírně znervózní. Černá kočka přes cestu, vždycky tomu tak bylo a nemůžu se toho zbavit :D. Zejména přes liduprázdnou ulici takhle pěkně po půlnoci, když si to svištím na bruslích, a ta mrcha na mě výsměšně zasvítí očima a pomalu přejde z jedné strany na druhou. V tomto výjevu je prostě pro mě něco, co mě vždy donutí na pár minut zpomalit a zkusit se na těch bruslích chovat trošku "bohabojně" :D
Množství práce u mě bylo hlavně zezačátku týdne (projekty) větší než malé, takže opět "simuluju" záchvaty zánětu šlach. Bohužel jsem byl v simulaci tak úspěšný, že bez prášků to nešlo. Nicméně nestěžuju si, protože celkově je to přesně můj ideální denní režim :) převážně to odpoledne na parné pláži s knížkou nebo deníkem je prostě moje kafe. Halt prostě plážový povaleč :) Pár ilustračních ...

Pohled "naší ulicí" směrem k moři. Není moc vidět, ale je tam.

Toto už je na konci naší ulice.

Promenáda u pláže. Bohužel se na ní nedá bruslit.

Pozdní odpoledne.

Brzké odpoledne.

Tamara řiká, že mám tudle fotku blognout ... inu tak ...

No a ještě jedna fotka - pohled do bytu.

Na této momentce provádí zrovna Tamara technickou údržbu našich bruslí. O víkendu, po kterém máme dovolenou pár dní, plánujeme výlet do Jeruzaléma a určitou část cesty tam i zpět chceme urazit na bruslích. Bohužel menší než by nám bylo libo. Teda původně, jsme chtěli na jet na bruslích až do Jeruzaléme, ale pak jsme porušili naše zvyklosti a mírně se o cíli naší cesty informovali. Zjištění bylo nemmilé - Jeruzalém je v horách, takže bruslení je možné pouze do určité vzdálenosti. Po několika překopáních plánu, chtěných i bohužel nechtěných, urazíme na bruslích jen asi 30-40km směrem tam a zpátky zatím netušíme - zkusíme sjet z těch hor. Zbytek dáme vlakem.
Na Jeruzalém jsem celkem zvědavej, podle všeho se jedná o pravý opak Tel Avivu, tedy náboženstvím zamořené město, kde například v sobotu prý zhola nic nefunguje. Pročež taky vyrážíme až v neděli, kdy se tam život zase rozběhne a chceme tam být přes pracovní týden. Zůstaneme 2 dny, předpokládám, že víc to nebude z důvodů zachování zdravého rozumu možné - ale kdoví, třeba budeme příjemně překvapeni.

Azrieli Center

Minulý víkend byl ve znamení prozkoumávání dalších částí Tel Avivu a jedním z nejsilnějších zážitků byla návštěva komplexu mrakodrapů zvaných souhrnně - Azrieli Center. Nebudu zde uvádět technické detaily, ty si koneckonců můžete přečíst třeba tady: Azrieli Center na Wikipedii.  Nicméně na jenom z nich, druhé to nejvyšší budově v Izraeli, je k dispozici vyhlídka na město.
Bylo to super, vůbec jsem to nečekal, ale celkem mě to vzalo. Samozřejmě nebyl to extra nový svět a objev zázraku, ale byl to o dost silnější zážitek než jsem čekal. Centrum jsme se jali vyhledat v sobotu, což znamenalo, že jsme na celém vyhlídkovém patře byli po většinu času sami (asi hodina). To bylo výborné, líně jsme posedávali a rozjímali filosofické myšlenky nebo jen zkoušeli lokalizovat nám známá místa. A už samožný výjezd do 49. patra byl "zážitek". Můj dosavadní rekord v jízdě "normálním" výtahem byl podle mě pod 10 pater. A tady hned 5x tolik. Nastupuje se v 3. patře, a po stisku čudlu s číslem 49 vám na cca 30 sekund zalehnou uši :) Věřte mi je to pořádnej "švunk".
No a pak už ty výhledy, okořeněný tím, že v této chvíli už mám Tel Aviv ve škatulce "zamilovaná města".
Pár fotek, i když je mi jasný, že to prostě nemůže být ono:

Příjezd k Azrieli - foceno za jízdy na bruslích.

V sobotu nikdo na vyhlídky nechodí, i restaurace byla zavřená -> atmosféra ála sami na vrcholu světa :)

Cesta na severozápad.

Severní pohled na moře.

Ve všední dny tu i proudí "urbanistické krvinky" .)

Pohled na východ naším směrem. Tam u moře bydlíme.

A ještě poslední zvednutí zraku a čočky na odchodu.

Možná se sem ještě vrátíme někdy kvůli nočním pohledům. Vyhlídka je otevřena do půlnoci.

Oko do Tel Avivu

Tak konečně jsme sesbírali i několik fotek, které se dají zveřejnit - takže Tel Aviv v létě 2010 :)

Tadle mnohaproudovka protíná celou Tel Avivskou aglomeraci sever-jižním směrem. Taková místní magistrála. A todle byl vůbec první pohled, který se nám v Tel Avivu naskytl, po vystoupení z vlaku z letiště.

Mumraj na tržišti Hacarmel.

Stánek s kořením tamtéž - voní to tak, že máte chuť koupit to všechno.

Todle je kousek od nás na velmi rušné a příjemné ulici v podstatě v centru města - místní bulvár Allenby street. Řikám furt, že neopravují.

Prodejna desek v centru města.

Nějvětší park kultury a oddechu v Tel Avivu.

Park u pláže, kousek od místa kde bydlíme. Ta budova je muzeum, nevím čeho, ale hodláme to zjistit.

Pohled na jižní část pláže z přístavu Yaffa. Bydlíme hned tam za tím "prvním" rozestavěným barákem/hotelem nalevo.

Téměř výhradně se po městě pohybuji takto :) Ani výlet do staré Yaffy nebyl výjimkou. Btw. do nákupáku mě nepustí, ale menší obchůdky nemaj problém. Dokonce mě tak pustili do banky. Ale "pupkatej, postarší, zakomplexovanej sekuriťák", s velmi důležitým výrazem ředitele planety a hlasem a gestikulací vedoucího vesmíru, mě tudle nepustil do obyčejnýho supermarketu - ovšem tento typ "sekuriťáka" je všude na světě od české kotliny až po Austrálii. Tel Aviv není výjimkou.

Přístav Old Yaffa focený ze severu směrem od města. Prej tu je 4000 let. Nahoře na tom kopci, jsou památky po egypťanech.

No a tady je fotka z toho kopce směrem na město. Tady je i vidět "naše část" pláže, to je tam, jak začínají vlnolamy.

Postranní ulička na kraji Yaffy.

A velmi příjemná kavárna kousek vedle.

Umělecká fotografie s hlubším významem.

Praktická fotografie bez hlubšího významu. Testujeme různé nové potraviny a ne vždy to vyjde. Obě tyto hmoty byly nepoživatelné. O co přesně šlo netušíme. V té odporné chuti se nám u bíle hmoty podařilo rozeznat pouze česnek, u zelené hmoty se nám nepodařilo identifikvovat jakoukoli ingredienci. A štítek nám taky nebyl nic platnej.