PP aneb Pivo a Praha

Abych tak řekl, pivní Praha. Máme před sebou poslední noc - respektive už jen její konec a tak jen střelhbitě.
Blogovat moc o pobytu v Praze nemá smysl - většinu z vás jsem tu potkal. Bylo tu dobře a žil jsem tady podobným stylem jako kdysi - samá kalba. Normálně se těším do Stockholmu na abstinenci. Fakt nás ta Česká republika a plzeňská dvanástka nějak zmohly. Stihli jsme skoro všechno, co jsme chtěli, ale především sportu bylo mnohem méně, než jsme chtěli.

Jinak ve Stockholmu budeme 14 dní - pokusím se poslat pár fotek a postřehů - mám to město rád. Pak nás čeká Řecko, Slovinsko a pak Praha. Moje cestovní plány trošku narušila návštěva lékaře ohledně mejch zápěstí - vypadá to na karpály (karpální tunely) na obou rukou, takže se budu muset v srpnu otočit na vyšetření a v říjnu se tu zdržet na operaci - nejsem z toho extra nadšenej, ale nedá se nic dělat. No každopádně tu budu "co chvíli", takže se aspoň budu moct uvidět s těma pár lidma, který sem tentokrát nestihl, což mě v některejch případech obzvláště mrzí.

Jinak po druhým kole balení se nám pohodlně daří vlézt se do 3 kufrů a 2 batohů, co se do objemu týče. Bohužel se nám nedaří splnit limit 15kg na kufr do zavazadlovýho prostoru a tím pádem se bojím, že budu mít problém i s nadváhou zavazadla do kabiny. No uvidíme.

Pocity - přes problémy s "nadváhou" (zavazadel) veliká „lehkost bytí“. Navíc se musím přiznat, že se jaksi těším ven z ČR. Mám pro to několik důvodů, který můžu později s více zkušenostma rozvést, ale teď to vemu šmahem páč se mi navíc zavíraj voči.
Pocit "on the road" je až drogově návykovej (a to jsem zatím zelenáč). Jsem na fleku 3 týdny a už mě svědí zadek, i když to bude spiš ta kožena sedačka.
Těším se strašně moc do státu, kde nebudu rozumět lidem okolo sebe. V tramvaji, v hospodě atp. Zvykl jsem si na tuto pohodu v Maďarsku a teď mi to tady strašně chybí. Je to neskutečnej vnitřní klid (aspoň pro mě) nerozumět blábolům ostatních spoluobčanů.
Fakt se těším na trošku odpočinku - Praha byla silně pivní, programově nabitá a místy vyčerpávající - navíc se asi i projevuje pražskej shon, mumraj a vůbec někdy až hektická atmosféra města - v Budapešti je klid, pohoda, čas plyne až lahodně líně. Prostě jsem už odvykl ruchu mý voblíbený Vodičkovky :)

Takže s heslem v Praze je blaze, ale hurá pryč ... mizíme do Stockholmu.