Tak jsem si užil mistrovství světa v hokeji a to převážně proto, že jsem sledoval zápasy na jiných než českých televizích - tedy bez českých komentátorů, kteří mi zaručeně dokáží znechutit jakýkoliv sport i zápas a hokej obzvláště, protože při něm jsou naši komentátoři obzvláště vtipní.
Hned v základní skupině jsem svůj první zápas zkusil s českým komentářem a po 5ti minutách jsem to vzdal. Opět velmi fištrónské poznámky, nekritičnost a v podstatě blábolení s přehrávanejma emocema.
Postupně jsem začal sledovat přenosy švédské, ruské a americké, jednou tuším finy.
Kromě ruskejch, jsou všichni komentátoři lepší než naši a ruskejm nerozumím tak moc, takže je upřednostňuju proti českejm.
Naši komentátoři maj evidentně ruskou školu, protože ti ruští taky nezavřou hubu, ale melou víc fakticky, mám pocit, že se nesnažej bejt za každou cenu vtipní - asi nejsou takoví mistři slova jako naši. Ale nezavřou hubu, melou furt a ani moc nesledujou dění na hrišti - rozebíraj starý zápasy a tak. Oblíbená fligna ruskejch stejně jako našich - neustálý vopakování času - diváci jsou asi slepí a neumějí si to přečíst - právě běží 11. minuta a stav je 2:0 - ano to opravdu potřebuju slyšet.
Nejlepší jsou amíci - velmi věcné, pouze k dění na hřišti. Puk má ten a ten, nahrál blbě/dobře, golman se přesunul, špatná přihrávka, trenér poslal jinou pětku. Nic jinýho.
Švédi na tom byli podobně - naše semifinále se švédama sem jel právě na švédech a samozřejmě sem moc nerozuměl - ale byli hodně kritičtí ke svejm hráčům. Neřvou jak blázni. A vůbec měli velmi kultivovanej projev.
Finále jsem pak dal na rusech - kteří mleli pořád, ale kupodivu na nás nenadávali a spíš negativně komentovali výkon jejich super týmu. Vše se změnilo po Jágrově hereckým výkonu - to se vobuli do rozhodčích a pak už jsem zvuk raději vypnul. Na naše jsem v těch závěrečnejch minutách neměl odvahu.
Nicméně naše komentátory už zkoušet nehodlám a naprosto nechápu jejich "popularitu" - opět sem se přesvědčil, že sport je nejlepší bez komentáře.
Roland Garros teď jedu převážně na polákách a taky sou lepší než naši - fakta, logika, rozbor, když je chvíle a když je to třeba.
Postupně jsem začal sledovat přenosy švédské, ruské a americké, jednou tuším finy.
Kromě ruskejch, jsou všichni komentátoři lepší než naši a ruskejm nerozumím tak moc, takže je upřednostňuju proti českejm.
Naši komentátoři maj evidentně ruskou školu, protože ti ruští taky nezavřou hubu, ale melou víc fakticky, mám pocit, že se nesnažej bejt za každou cenu vtipní - asi nejsou takoví mistři slova jako naši. Ale nezavřou hubu, melou furt a ani moc nesledujou dění na hrišti - rozebíraj starý zápasy a tak. Oblíbená fligna ruskejch stejně jako našich - neustálý vopakování času - diváci jsou asi slepí a neumějí si to přečíst - právě běží 11. minuta a stav je 2:0 - ano to opravdu potřebuju slyšet.
Nejlepší jsou amíci - velmi věcné, pouze k dění na hřišti. Puk má ten a ten, nahrál blbě/dobře, golman se přesunul, špatná přihrávka, trenér poslal jinou pětku. Nic jinýho.
Švédi na tom byli podobně - naše semifinále se švédama sem jel právě na švédech a samozřejmě sem moc nerozuměl - ale byli hodně kritičtí ke svejm hráčům. Neřvou jak blázni. A vůbec měli velmi kultivovanej projev.
Finále jsem pak dal na rusech - kteří mleli pořád, ale kupodivu na nás nenadávali a spíš negativně komentovali výkon jejich super týmu. Vše se změnilo po Jágrově hereckým výkonu - to se vobuli do rozhodčích a pak už jsem zvuk raději vypnul. Na naše jsem v těch závěrečnejch minutách neměl odvahu.
Nicméně naše komentátory už zkoušet nehodlám a naprosto nechápu jejich "popularitu" - opět sem se přesvědčil, že sport je nejlepší bez komentáře.
Roland Garros teď jedu převážně na polákách a taky sou lepší než naši - fakta, logika, rozbor, když je chvíle a když je to třeba.
No comments:
Post a Comment