MUSIC --- MUSIC --- MUSIC

Takže konečně se dostávám k příspěvku, kterej chci napsat už strašně dlouho. Jako vždy, když provedu v životě nějakou radikálnější změnu a užívám si ji, mám otevřenější vnímání. Jasným příkladem je vždycky hlad po nové hudbě. Tady v Pešti jsem v létě objevil několik hudebně zásadních věcí, o které bych se chtěl podělit. Něco už sem napsal v emailech, ale chtěl bych udělat menší sumarizaci :) Navíc toho pořád přibývá.
Mimochodem můj "search" po nové hudbě začal kuriozně proto, že v kanclu mi na PC nefakčí mechanika - proto sem si nemohl brát CD a DVD s vypálenejma MP3. Tahal sem MP3 po telefonu, ale jednoho dne mi došlo, že rychlejší je MP3 stáhnout z netu. Takže sem si začal tahat věci, na který sem měl chuť až sem si jednoho krásnýho dne řekl, že zkusím stahovat i věci, který vůbec neznám. Objevil sem na jednom fóru topic, kam maník háže neskutečný množství "progressive" hudby a už to jelo. Nebudu se rozsáhle rozepisovat o jednotlivých skupinách a interpretech, chci na ně upozornit, vystihnout můj dojem - pokud budete chtít víc informací nebo spíš linky můžem probrat osobně.

Steven Wilson & Porcupine Tree - první velkej objev, nemůžu nezmínit, že jeden můj "blízký přítel" o nich ví už roky a neukázal mi je :) (tos prostě posral R.) - Anglickej muzikant, jehož nejznámější projekt jsou právě Porcupine Tree (něco jako pro Arjena Ayreon). Todle mě chytlo fakt moc, kvalitní a velmi inteligentní progress. Velká šířka záběru, čistej, kvalitní zvuk. Charakterizovat, co vlastně hrají je velmi těžké díky obrovské rozmanitosti. Prolínaj se v nich Pink Floyd s Dream Theater se vším, co je mezi tím. Slyšel jsem, že jsou jim vytýkány texty - nestudoval jsem extra podrobně, ale zatím nevidím problém. Doporučuju alba - Deadwing, Fear of the Blank Planet a EP Nil Recurring - na něm nedostižnou skladbu Normal.
Dost mě mrzí, že teď "kvůli Austrálii" přijdu o jejich koncert v Pešti :( Nový album nepovažuju za jejich nejlepší, ale samozřejmě je výborný a možná sem ho ještě úplně nedocenil. Každopádně věřím, že je naživo ještě uvidím.
Vřele ještě doporučuju vedlejší Wilsonův projekt - Blackfield - zajímavá spolupráce s jedním izraelským zpěvákem - přirovnal bych k Arjenově spolupráci s Bovio. Měkčí projekt postavenej na hlasu a jemných melodiích. Druhý album se mi líbí moc.

Riverside - z těchto kluků se stala velká "srcofka". Polská skupina z Varšavy - nenapadlo by mě ani ve snu, že poláci zmáknou něco podobnýho. Tvrdší progressive nakloněnej do metalu. Todle mi chybělo, samozřejmě Arjen to umí taky, ale vždycky to jen naťukne, maximálně udělá skladbu na ablu. Nevytýkám, ale jsem rád, že tihle kluci to řežou pěkně po chlapsku. Z jejich posledního alba Anno Domini High Definition sem posranej - rozmanitý motivy, přičemž udržují syrovou tvrdost a využívají velmi čistýho a jasnýho zvuku. Tak se mi to dneska v roce 2009 vypadat :), koneckonců album je parafrází na náš "digitální" věk. Líbí se mi od nich všechno, ale zdá se mi, že jsou s časem čím dál lepší, poslední fošna určitě nejlepší a nemůžu se dočkat dalšího počinku.

Guy Manning - anglický multiinstrumentalista u něhož sem na začátku objevování - a asi dlouho zůstanu, protože se nemůžu dostat přes album Songs From The Bilston House. Skvělá muzika - jemný a čistý melodie, progress zakořeněný hluboko v 70. letech, místy připomíná hudbu Jethro Tull. Opět mi přijde, že mi něco podobného v dnešní době chybělo. Manning hrál v několik kapelácha a netuším jakto, že mi dosud unikal. Možná prostě musel přijít se sólovou dráhou. Mám dalších pár sólových věcí a až se mi podaří odtrhnout se od Bilston Housu tak se na ně s chutí vrhnu.

Abighail's Ghost - partička celkem mladejch amíků jejichž poslední album d'letion (2009) je velmi slušnej tvrdší a hravější progressive. Nejsou za každou cenu originální, ale umí hrát a líbí se mi zvuk a motivy celkově. První album mě tak nevzalo a rozhodně se těším na další. Je to veselé, nenucené a celkově velmi příjemné - třetí vál je vypalovačka k pohledání :)

Chroma Key - možná někteří znáte - projekt ex-DT Kevina Moora - mám 3 alba a chytlo mě to poslední - Graveyard Mountain - nevím přesně, co to je za styl. Wiki hlásí psychedelic, electronic and ambient - no asi to sedí - je to taková relaxačka se zajímavejma nápadama a netradičním aranžmá. Nevím ani k čemu jinýmu bych to přirovnal. Ale nejméně todle album určitě doporučuju. Ostatní alba čekají na naposlouchání.

Presto Ballet - o těch už jsem některým psal email - progressive ála 70. léta - velmi zajímavý nápady, kombinace s hard'n'heavy a metalem - mísí se vlivy Rush a King Crimson s Pink Floys a Led Zeppelin. Obě jejich alba se mi velmi líbí, to druhé - Lost Art ... o trošku víc. Veliká srdcovka, zajímavá, barevná hudba.

Royal Hunt - dánská progressive kapela, se slušnou řádkou alb na kontě aktivní už v 90. letech. Opět mě zaráží, že mi unikla. Kluci nezapřou skandinávii, takže do toho jdou velmi tvrdě. Mám několik alb a všechny si drží kvalitu, ale přece jen se mi zdá, že Paper Blood je trošku výš. Nezapřou ten sever, ale není to tak jednoduchý jako třeba Nightwish, přece jen umí hrát na nástroje a vyhrávaj si s motivy. Nicméně - tvrdej skandinávskej rachot :)

To je z té oblasti progressive, kterou objevuju sám tak, že stahuju vše co přijde po ruku. Mimochodem všechno beru z www.war-forum.net, kde má maník topic "My progressive music" (pokud se zdarma regnete a mrknete se tam uvidíte fakt obrovskou kolekci, bez šance prozkoumat všechno) a přelinkovává tam věci z http://phonograph.nnm.ru/ - což je fórum, na kterým jsou bohužel registrace už delší dobu uzavřený - pokud na ten phonograph někdo máte login byl bych velmi vděčnej - zkouším se tam dostat už víc než rok. Všechny ty věci sou kvalitní MP3.

Jinak potáhl jsem toho mnohem víc, ale k dalším věcem se buď ještě nedostal nebo mě nechytly. Namátkou Beardfish, Isis, David Sylvian, Circa, Conspiracy ... pokud někdo znáte / máte nějaký tipy - sem s nima.

No a pak se chci ještě velmi krátce zmínit o pár věcech, který mi někdo v poslední doporučil - především, který mi jedna velmi příjemná slečna menšího vzrůstu pouštěla na Ukrajině :)

Amparanoia - španělská písničkářka Amparo Sanchez - vždycky sem měl písničkářky rád, ale vždy to byla taková ta klasika Vega, Crow, O´Connor - tadle paní tam mísí španělský rytmy, má kolem sebe kapelu a hudba je tím pádem exotičtější a zajímavá - líbí moc.

Ani DiFranco - opět písničkářka, tentokrát už US klasika - jméno sem znal, ale nikdy sem se k ní nedostal, až nyní. Je silná především textově, ale pokud máte rádi "písničkářky" bude se Vám líbit i hudebně - je "šikovná" :)

Skunk Anansie - skupinu sem znal léta, ale nikdy mě nenapadlo si ji zkusit poslechnout. Teď sem to dal a vůbec to není špatný - šlape to solidně, líbí se mi tvrdost, občas to sice není originální, ale hlavně, že to žene. Solidní punkrock, překvapení.

Chickenfoot - díky Pavliku - zatím poslední "objev", spolupráce Joe Satrianiho a Sammyho Hagara. Skvělej raknrol jak vystřiženej ze 70. let, kterej se už dneska nehraje. Je vidět, že kluci si chtěli udělat radost a fakt se jim to povedlo. Lehký, veselý, šlapací - klasika. Satriani hraje skvěle, ale přitom se zbytečně nepředvádí a Sammymu to pořád ještě zpívá. Textově to není zázrak, ale to ani bejt podle mě nemá. Je to fakt radost ze hry, vzpomínka na starý dobrý časy a hlavně suprovej "raknrol i s bicíma" :D

No tak to je vše z hudebních objevů posledních asi 4 měsíců - uvítám samozřejmě veškeré tipy a velmi rád si poslechnu i negativní ohlasy na zmíněná alba/interprety.