Korejská kuchyně

V Hervey Bay se podle plánu a očekávání nic zvláštního neděje. Kromě toho, že nás tady po ulici honí agresivní straky plyne život velmi poklidně. Mimochodem straka je jedno z mála zvířat, které pozná samo sebe v zrcadle (ne, pes se nepozná). Já jsem navíc konečně (včera) dokončil ten obrovskej monstr projekt a mám chuť na 14 dní si lehnout a  nic nedělat (vydržel sem to asi 10 minut). Tak se znovu vrátím do Soulu bych splnil již pradávný příslib příspěvku zaměřeného na korejskou kuchyni, která mi tak chybí - pod obrovskou panikou a se srdcem v krku jsem přes australské celníky (všem před náma otvírali i toaletní taštičky) propašoval jednu tubu korejské pálivé pasty na maso (právě v tašce s toaletníma potřebama) a ta už mi dávno došla, takže teď zbývají jen fotky a slina na jazyku. I když koukám, že některé naše přímo opulentní abych tak řekl, žranice sem vůbec nevyfotil ... no než sem pár těch fotek hodím tak snad „pár slov úvodem“ :)
Jak jsem už naznačil dříve jídlo patří neodmyslitelně ke společenskému životu  v Koreji a řekl bych, že má obecně mnohem větší význam než třeba u nás. Což není nic divného, protože u nás se aspoň podle mých zkušeností na jídlo a stravování moc důrazu neklade. Vě většině zemí, které jsem měl možnost poznat hraje jídlo větší roli než u nás. No, Korejci, tedy přesněji Jihohokorejci, jedí rádi a jedí hodně. Což ovšem na nich není vidět. Za pár dní tady v Hervey Bay sem viděl víc tlustých lidí než za celé 3 měsíce v Soulu. Oni nechodí poklábosit na pivo jako my nebo na víno nebo kafe, ale jdou klábosit a utužovat přátelské vztahy k pořádné poraci vepřovýho masa. Celý styl stravování je tomu patřičně uzpůsobený. Všechny stoly, skoro ve všech restauracích, mají uprostřed grilovací desku, rošt nebo něco podobného. Buď s využitím plynu nebo žhavého uhlí prostě rozpálí kus železa :) Porce a ceny na lístku pak nejsou uváděny v množství pro jednu osobu, ale nejméně pro dvě, mnohdy pro čtyři osoby. Korejci nechodí na jídlo sami, když sem šel na jídlo sám, měl sem někdy problém dostat vlasně „poloviční“ porci. Takže typicky zasedne skupinka 4 Korejců ke stolu a objedná jedno hlavní jídlo a vedle povinných úvodních příloh, které jsou v každé restauraci mírně jiné (stálicí všude je kimči, k tomu se ještě dostanu), pak ještě nějaké vedlejší jídlo, případně druhý chod. Jídlo pak přistane na tom grilovacím roštu, kde zůstává teplé a místní berou večeři nebo oběd jako společenskou událost a dlouhé hodiny klábosí a společně ujídají ze všeho, co je na stole. Stejný systém funguje, i když je osob u stolu více, třeba 12 - naobjednává se hodně jídla a pak vlastně všichni jedí všechno. Většinou 2 - 3 osoby se starají o obracení masa na roštu a ostatní se „jen vezou“ :D A jestli vás zajímá placení, tak je to velmi jednoduché. Restauratér vyjede celkovou útratu stolu, včetně veškerého pití (a toho bývá hodně), částka se podělí počtem osob a všichni přispějí rovným dílem bez ohledu na to, kolik kdo snědl, co objednal nebo kolik toho vypil (což už je zajímavější, protože například pivo je trošku dražší a někdy někdo vypije 4 piva a jiný si nedá vůbec a stejně se dělí rovným dílem). Dýško se nikde zásadně nedává, Korejci vůbec nechápou proč by někde někomu měli dávat nějaký dýško a dost jim to v ostatním světě vadí, takže počty jsou to většinou velmi jednoduché a rychlé.
Soul je plný restaurací, dlouhé ulici s jedním barem vedle druhého šňěrují každou čtvrť a část města a všechny restaurace a masové bary jsou přes oběd a večeře pořád plné. Myslím, že například u nás se mnohem častěji jí doma. V Soulu se chodí ven, navíc ceny potravin v obchodě jsou trošku vyšší než u nás, ale ceny jídla v restauraci (asi i díky hromadnému servírování) jsou nižší. Já si například ani nepamatuju, že bych například během studia na gymplu jídaval v restauracích. Výjimečně možná, ne častěji než 1 za měsíc. Kdežto v Jižní Koreji jsou podniky v klasických dobách plné náctiletých, abych byl přesný, plné všech věkových skupin. Prostě zcela jiný přístup ke stravování. Nicméně je fakt dlužno dodat, že to jídlo tam vyjde mnohem levněji. Navíc se nedává to dýško a ve všech restauracích je samozřejmostí voda zdarma, takže člověk nenechá v podniku dvojnásobek kvůli 2 matonkám (to mi u nás fakt neskutečně vadí). Zajímavé taky je, že příliš nekolísají ceny mezi lepší restaurací u turisticky nejnavštěvovanějšího paláce a zapadlou sklepní místností se 4 stoly někde dál od centra. Mají sice luxusní drahé restaurace, ale ty jdou krásně poznat a jasně to avizují dopředu, navíc luxusní a drahé znamená v drtivé většině - Evropské - pizzeria, španělský tapas, irská hospoda atp. Místní korejská kuchyně je všude levná. No a teď už snad ty fotky ...

takhle vypadají klasické předkrmy - přistanou vám na stole aniž byste si něco objednali 

todle „mlíko“ je klasický korejský víno - chutná trochu jako šampaňský a je po něm velikej bolehlav (nejen), na což jsme byli dopředu před konzumací upozorněni :)

Žhavé uhlí v míse uprostřed stolu je velmi klasický systém.

Stejný stůl, na uhlí už je rošt s masem (čím jiným taky, Jihokorejci v podstatě nic jiného nejedí :)

Todle bylo nějaký kuře naložený ... ta roura nad roštem je odsávání. V mnoha masových barech dostanete zástěru ke stolu případně máte možnost se při odchodu postříkat takovým tím rozprašovačem na kytky v němž je bůhvíco, abyste nesmrděli mastnotou.

Na obrázku je "mandu", to sou korejský národní těstoviny. Takový plněný taštičky. Tudle malou restauračku sme měli kousek od domu a kupoval sem si tam často mandu právě od tý paní, která je tam denodenně "šoulela". Syrový mandu se pak udělají v páře nebo vodě a někdy se pak ještě usmaží. Náplně i těsto bývá různé, ale samozřejmě dominuje maso a pálivé chutě.

Klasické polední jídlo v resturaci – tady si přesně pamatuji cenu - 16 000 wonů tedy asi 270 korun.

Takhle vypadá americkej burgr po jihokorejsku - jednou sem ho zkusil  - byl to asi nejdražší, možná druhej nejdražší (po Tel Avivu) burgr, kterej sem kdy jedl - tuším, že byl kolem 200 korun - byl dobrej, ale samozřejmě zbytečnost.

Další obědová klasika pro dva - napravo místní specialita "bulgogi" - kořeněné, smažené hovězí na tenké plátky troškou zeleniny a strouhaných ořechů - často se podává i v podobě vývaru - těch sem snědl přehršel.

A korejská klasika největší - kimči - jedná se o naložené čínské zelí (někdy je tak naložený už vlastně kvasí) - pořádně okořeněné čili a jiným kořením. Dostanete ho všude, od obchodů po poslední restauraci a já se do něj zcela zamiloval. Většinou pálí jak ďas a poznáte jak dlouho už je naložený. Podle mě je lepší, když je čerstvější, ale možná ještě nejsem ten pravý fajnšmekr.

Tomuto místní říkají "korejská pizza" (mimochodem ve slově pizza vyslovují všichni bez výjimky ta dvě ZZ pouze jako "č") - je to nicméně taková těstová placka plná masa a všeho, co zrovna kuchařům nebo kuchařkám spadne z ruky.

Todle bylo jedno z nejlepších hovězích mas, nicméně tady se přiznám, že sme si cenově trošku naběhli, už zvenku vypadala restaurace trošku nóbl a tak jsme nakonec museli běžet do bankomatu (nejel jim terminál na karty).

Další velká klasika, prostě maso a zelenina v míse/pánvi a systém, každej si sní, co si nabere :)

Ovšem vévodí maso přímo na gril/rošt. Todle byla velká párty s místníma po jedný soutěži v bruslení. Bylo nás v tý restauraci asi 30 a šlo o velkou žranici :)

Todle je z jednoho masovýho baru, kousek od bytu, platí se za vstup (voda zdarma, ostatní nápoje se platí zvlášť) a v pultech s různými masy, máčkami, saláty a mořskými potvorami si pak nabíráte čehož hrdlo ráčí a vše jde na gril. Naprosto  nejoblíbenější je natenko nakrájená slanina, která na roštu ztratí krvavou barvu a zhnědne :) Té si všichni nabírají hory a vím proč  - je to strašně dobrý :)

P.S. Všechno maso a jídlo bývá hodně mastné (ze slaného popcornu v kině doslova kape olej, a je výbornej) a nejí se brambory vůbec - pro mě fakt zcela ideální kuchyně. Nechápu, že při těch kvantech, které Jihokorejci snědí nejsou tlustí - ale fakt nejsou, holky jsou jak lusk a spořádají té slaniny požehnaně. Prej hodně sportují taky sme viděli reklamy na prášky na hubnutí, kde na obrázku Před bylo 47 kilo a Po bylo 42 :DDD

P.P.S. Teď už je noc, ale začátek příspěvku sem psal ráno a moje radost, že sem přežil 4 měsíce pod kladivem toho velkýho projektu netrvala dlouho - právě sem se dozvěděl, že se do něj ještě budu muset ponořit na pár dní, ch jo (vina je na straně klienta, který poslal špatné podklady:((( 

Video post 8 - parky u řeky

Tak sem se dneska vrátil do Soulu, alespoň na pár hodin střihu tohoto videa. Konkrétně k řece Han a do parků na jejích březích. Kilometry parků a cyklostezek a pěších stezek a cest a travantejch ploch a jezírek a samozřejmě všudepřítomného betonu se táhnou obou březích řeky a jsou rušnou společenskou tepnou města. Chodí se do nich jak nezávazně bavit – rozuměj posedávat, popíjet nebo grilovat, tak za kulturou – tedy do divadla, na výstavy nebo na koncerty případně do autokina, a samozřejmě za sportem. U sportu vede jednoznačně cyklistika, která u Han řeky opravdu kvete. Většina cyklistů nechala určitě spoustu peněz v cykloobchodě, a skoro všichni mají šátky nebo nějaké masky přes obličej, takže v kombinaci s černejma brýlema vypadají jak ze sci-fi filmů a zezačátku sem se jich párkrát lekl. Pak jsou v parcích hřiště na basket, fotbal, několik okruhů na rychlobruslení, koupaliště a všudypřítomný posilovací a protahovací stroje, který využívají převážně senioři. No a nesmím zapomenou na tichý blázny, ehm tedy rybáře a různý jiný vodní sporty, především vodní lyže. Jednoduše myslím, že každý si přijde na své.

Toto video jsem střihl ze dvou dnů a doplnil ho 2 záběry z vyhlídkové věže tyčící se na kopci nad Soulem jako gigantická jehla. Původně sem z ní chtěl udělat samostatný video, ale v den, kdy jsme na ní byli nebyla zrovna ideální viditelnost (ta byla za ty 3 měsíce málokdy), a tak mám dost málo materiálu. První půlka videa je z 18 km dlouhého výletu na bruslích ve všední den. I těch 18 km je jen menší část té „poloviny“ (jeden břeh) parků a určitě by šly naplánovat projížďky i kolem 100 km. Náš korejský domácí říkal, že jezdí okruhy okolo 90 km jen v parcích podél řeky. Jak se tak koukám na právě tuto část videa hodně si uvědomuju o jak subjektivní pohled na město se jedná. Tamara by vystříhala úplně jiný záběry. Mě ty obrovský mosty a nadjezdy a spletitý dopravní uzly vysunutý na 30 metrovejch pilonech neskutečně fascinují. Celá řeka je po obou stranách lemována vysunutou asi 8 proudovou dopravní tepnou, takže ty parky a cyklostezky jsou zčásti pod touto betonovou pergolou a dostávají tak velmi nevšední ráz. Veškeré mosty, tedy prostory na břehu pod nimi, jsou využitý jako místa k odpočinku a setkávání. Jsou pod nimi hrozny těch posilovacích strojů a lavičky. V létě, když bylo tropické vedro nebo pršelo, tak právě pod mosty se cyklisté osvěžovali nebo sušili a ostatní cvičili. Koukám, že v mém videu je více těchto míst než například travnatých luk s keříky a sadů. Holt nedělám video pro cestovku, ale vzpomínám ... jen ještě dodám, že parky jsou posety veřejnými toaletami, fontánkami s pitnou vodou a stánky s občerstvením a potravinami. Veškerý komfort vždy ne dále než pár kroků od vás.

I večer zůstávají parky plné lidí, ale jejich atmosféra se výrazně mění – aspoň tak jsem to cítil. Více zábavy a relaxace a méně sportů. Více barev a zvuků, beton se topí ve tmě a břehy se zdvojují svými odrazy ve vodě. Měl sem ty parky trošku raději v noci, asi kvůli těm barvám. To přes den šedivý město se na noc dokázalo rozzářit světly všech barev a mně se prostě ten noční převlek líbí o trošku víc. Noční část videa je točená na asi 7 kilometrech, převážně v části kam jsme chodili pravidelně běhat. Je o poznání „pomalejší“ a bohužel není natočená ve společenské špičce, která je tak kolem 8 hodiny večer. Bylo to točený v neděli, po pravidelné sobotní prodloužené večeři s místními bruslaři a tak jsme byli oba trošku pomalejší a trvalo nám chvíli dostat se z bytu. Takže to co vidíte, je už doznívající večerní ruch někdy kolem 10 v noci.
Celkově se mi opět zdá, ne nezdá, jsem přesvědčenej, že se mi podařilo zachytitu tu atmosféru jen malým zlomkem, třeba i ten bude stačit.

A teď už nechám slov a nechám všechno na mírně delším videu.

P.S. Ano, to autokino je na místě tý skútrový autoškoly z některýho předchozího videa a přes den tam bývaj i motokáry, celá ta část tam slouží jako velkej „cvičák“ pro veškerý motorový vozidla, trošku dál je dopravní hřiště i pro autobusy. No a v noci tam najedou párečky s autama koukat na filmy. Ti uprostřed můžou pohodlně sledovat pohodlně dva naráz :)

Pracoviště

Musím se ještě podělit o „jedno z pracovišť“ Křeslo ve volném obývacím prostoru. Jedná se o jednu z nejpohodlnějších pracovních poloh (a jedno z nejpohodlnějších křesel), jakou sem kdy zažil :) Dořešit to ještě nějakou menší pracovní deskou a externím monitorem, je to naprostej ideál. Rozhodně by to byla cesta, pokud bych si zase někdy zařizoval dlouhodobější pracoviště.

Jen asi budu bojovat se spánkem :)

Sochařina

Jen krátce bych chtěl upozornit na a podělit se o úžasný sochy jednoho dobrýho kámoše. Konečně má svoji stránku, kde má spoustu svých prací, tak ji dávám k dispozici k nahlédnutí. Velmi se mi jeho práce líbí, třeba zaujmou i vás.

Jan Zelinka a jeho sochy z písku

Prý je tady v Melbourne nějaký festival těch soch, škoda, že sem nepřiletí ... má totiž psa :DD

HBMD nebo Hervey Bay modelový den

Do zapadákova na Autralským pobřeží jsme chtěli převážně kvůli slunci, moři a relaxu. A vypadá to, že HB je přesně tím, co jsme měli na mysli. Už minulý týden se nám vykrystalizoval jak mi říkáme modelový den. To je naše osobní označení pro den, který k naší velké spokojenosti prožíváme velmi často. Jestli jste viděli film Groundhog Day tak se jedná o něco na ten způsob. Vše začlo tím, že jsme objevili parádní místo na bruslení hned u moře. V parku u místní promenády neboli „esplanade“. Tak se jmenuje ulice vedoucí kolem parku u pláže v každým druhým Australským městečku na pobřeží. Tato espalanade bývá „tepajícím“ centrem osady a ani zde tomu není jinak. No a právě v centru této naší „živoucí tepny“ města, hned naproti nejrušnější restauraci s velkou pivní zahrádkou, stojí v parku přístřešek s naprosto špičkovým povrchem pro bruslení. Jedná se o něco mezi autobusovou zastávkou a altánem, ale přesný význam a účel stavení nám zůstává skryt. Jinými slovy, netuším proč a nač to tam stojí. Přístřešky s barbecue stoly, lavičky a jiné vybavení parku je všude okolo. Prostor je sice o trošku kratší než bychom potřebovali - nepostavíme celou řadu kuželů, k úplné spokojenosti chybí asi 7 metrů, ale na dvě zkrácený tréninkový řady vedle sebe je tam místa dost. Tímto místem jsou tedy převážně určeny naše dny. Chodíme si sem pravidelně zabruslit a pak skončíme na pláži. No a právě tento dvojboj je nutnou a jedinou podmínkou - modelového dne :)

Naše další aktivity se pak hodně točí okolo místního bazénu, který máme asi 10 minut chůze od domu. Je to příjemné „koupaliště“ s plaveckou padesátkou a 25 metrovým bazénem pro seniory, rehablititaci a slabší plavce (takže ta 50tka je dopoledne pořád prázdná). Obecně je celý areál velmi spoře navštěvovaný, takže dopolední čtení a lenošení pod palmami je velmi příjemné. Navíc cena za vstup je na Austrálii nečekaně lidová a s permanentkou je vstup doslova takříkajíc za hubičku. Prostě není špatný bydlet tak blízko plaveckýho bazénu. Nikdy sem to nezažil a velmi se mi to líbí.

A myslím, že tady můžu popis našich aktivit v Hervey Bay ukončit, protože ničemu jinýmu se moc věnovat nehodláme. Snad jen sledování filmů a venčení psa. Celkově mi přijde, že oproti Soulu máme hrozně moc volnýho času. Dobře tu spíme, spánek byl v Soulu fakt špatnej, ani jeden sme nemohli spát, odpadají hodiny ve veřejné dopravě, takže mi přijde, že máme proti Soulu tak o 4 hodiny delší den. Jde převážně o ty hodiny procivěný do stropu v Soulu, kdy jsme nemohli usnout. No takže času dost, sportovních možností taky (výborně se tu běhá) a hodláme toho využívat dosytosti. Dneska teda odjíždí naši domácí na dva týdny do Thajska, takže nám tu nechají psa a domácí kino, abych tak řekl, k volnému použití. Přestože soužití s domácími je překvapivě lehké a zcela bez problémů, celkem se teď na těch asi 17 dní těšíme.

A přece vlastně ještě jedna věc k Hervey Bay. Mají tady dvě velké turistické atrakce. Velryby, který sem každoročně připlouvají kvůli rození mláďat a největší písečnej ostrov na světě - Fraser Island. Obojí prý stojí za to vidět. Ani jedno z toho nás ovšem nijak zásadně nepřitahuje a obojí je relativně drahý špás. Velryby, konkrétně se jedná o keporkaky, neboli velryby hrbaté, vjdou asi na 250 AUD za nás oba (1 AUD je cca 20 CZK). Za své peníze nastoupíte na loď, která vás s hordou dalších velrybchtivých turistů odveze dále od pobřeží rovnou mezi velryby. Zaručeně je uvidíte a budete je mít na dosah ruky a budou prý všude kolem vás, jedná se prý o velmi nevšední zážitek. Jejich velikost vás pry donutí k filosofickým myšlenkám o vlastní nepatrnosti. Fraser Island je pak asi 125 km dlouhý písečný ostrov, který je díky unikátnímu podloží porostlý vegetací. Po jeho obvodu se táhnou „nekonečné“ písečné pláže sloužící jako dopravní tepny a místa odpočinku.Ve vnitrozemí jsou pak skryta kouzelná křišťálová jezera. Dva dny na Fraser Islandu, což je prý úplný minimum, na to, aby z něj člověk něco viděl pak vyjdou asi na 400-500 AUD za dvě osoby. Zatuto částku vám půjčí terénní auto s pohonem na 4 kola, naučí vás základní techniky řízení na písečných plážích, dají vám povolení ke vstupu na ostrov (celý ostrov je přísně chráněnou rezervací) a trajektem vás tam převezou. U auta i pobytu na ostrově se platí za každý den. Na ostrově jsou pak místa, kde se dá kempovat, stan a vybavení by nám půjčili domácí, což jsou ostřílení kempaři a trekaři. No přemýšlíme pořád, který z těchto turistických pamlsků zvolit ... vypadá to na ten ostrov, řekl bych někdy ke konci pobytu v Hervey Bay.

No a tímto bych asi ukončil veškerý zpravodajství z Hervey Bay, víc tady toho nebude, a v dalším příspěvku se snad vrátím na chvíli zpátky do Soulu .)

Jedna z oblíbených spacích poloh „našeho“ psa (kříženec anglického mastifa a rhodéského ridgebacka).

Zde probíhá téměř každodenní práce na „korejském stylu“ (moc to nejde, ta pláž vedle je silně demoralizující)

Tady to končí  :)

Takhle vozí tvrdí rokeři pivo na oslavu Tamařinejch narozenin - vezu tzv. „slab“ piva - což je 24 pack - krabice obsahující 24 třetinek (0,375 l)  piva. Tedy 18 piv (hostili jsme i domácí) - z obchodu z alkoholem k nám domů je to asi 3 km, místy do kopce, a dotažení té bedny považuju za jeden z největších výkonů, jaký sem kdy na bruslích učinil.

Skoro mě tu i baví plavat.

V angličtině se tomu řiká „conundrum“ a slovník to překládá jako „zapeklitý problém“

A právě takový problém poslední dva dny řešíme ... tento příspěvek bude takovým pomocným (pro nás) shrnutím našich úvah, nic zásadního se nedozvíte :) Nachyluje se nám konec prvního týdne v Hervey Bay a musíme pomalu začít řešit další plány ... a to je právě kámen úrazu. Nějak nemůžeme vymyslet kam dál.
Prapůvodně jsme si tak nějak mysleli, že budeme pokračovat z Austrálie do Jižní Ameriky, určitě zpátky do Limy a pak, že by se vidělo. Nicméně všechno nám značně zkomplikoval můj milostný vztah se Soulem. Já se tam prostě na jaře chci vrátit a Tamara už přestává být hlasitě proti :)
To ovšem znamená, že Jižní Amerika je nereálná, protože letenky tam jsou dost drahé - ač se to nezdá ono je to šíleně z tý Austrálie daleko. Já pořád trošku žil v dojmu, že je to kousek, asi jako přelet Atlantiku z Evropy do NY, ale je to mnohem dál. Jedním směrem by to šlo, ale vracet se pak zase zpátky sem nebo do Asie by už bylo hodně drahý. Prostě Peru a spol. škrtáme. Ovšem návrat do Soulu připadá v úvahu až někdy v dubnu, nejdřív tak konec března. To znamená, že teď musíme „přečkat“ půl roku někde jinde. V Hervey Bay je sice dobře, dovolenková nálada, ale dýl než těch 6 týdnů to asi nepůjde. Určitě jsme chtěli do Melbourne, ale není možný bejt tam 5 měsíců, Austrálie fakt podražila, i místní říkají, že posledních pár let se tu nestoudně zvedly ceny (a mají pravdu). Jeden můj přítel (zdravíme nohejbalový velmistry) nadhodil Auckland na Novém Zélandu, my kdysi Nový Zéland úplně škrtli, protože tam není město a příroda nás netáhne, ale teď se nám to nezdá až tak jako špatnej nápad. Převážně proto, že ubytování je tam znatelně levnější než v Melbourne, kde je právě ubytování šíleně drahý. Samozřejmě mluvím o čtvrtích, kde chceme bydlet, v centru a blízkém okolí. Žádný okraje. Z cenový hlediska je dokonce teď Novej Zéland levnější než tady Austrálie ... ale zase tam nic není a Auckland vypadá fakt jako velká díra (což zase kdysi potvrdila jedna naše známá podnikatelka v textilním průmyslu).
No a pak jsme tak ještě přemýšleli o tý JV Asii, kam mě to vůbec netáhne, ale prostě jelikož nic jinýho blízko není (kde by bylo teplo), tak jsme vyškrtali pár velkejch měst a zbyl nám Bangkok. Pro ten samozřejmě nejvíc hovoří ceny, protože tam je převelice levně a už za měsíc bychom měli zpátky cenu letenek.

Pořád tak nějak kombinujeme Melbourne, Auckland a ten Bangkok, všechno má svá pro a proti a už se nám líbí i plán zkusit všechna tři města. Takže už i rýsujeme plány odkud kam a zase zpátky. Jelikož teď už v tý Austrálii sme tak to vypadá na to Melbourne, pokud sežene ubytování za rozumnou cenu a pak by se vidělo. Řekl bych ten Bangkok taky klapne, ale já osobně tam nechci letět dřív než příští rok. Taky do konce roku musíme aspoň na otočku kvůli vízu Austrálii opustit (vízum platí na rok, ale můžete se v kuse zdržet jen 3 měsíce). Takže to možná bude Melbourne do konce roku, pak Auckland a pak Bangkok.  Ale stát se může všechno.

Pokud byste měli nějaký tipy, postřehy, zkušenosti nebo rady a moudra vřele je uvítáme ... jsme teď fakt trošku zacyklení - i když to Melbourne jako první destinace je už skoro jistý. Myslím, že tak do 14 dnů bude jasno, aspoň na tento rok. Mimochodem to plánování „kam dál“ je na celým „cestování“ jedna z nejlepších věcí. Skoro tak dobrá, jako momentální pocit, že nevím, kde budu za měsíc :)

Hervey Bay prvním obrazem

Tak mám tu prvních pár fotek z našeho usazování v Hervey Bay. Najíždíme poklidný, sportovně-lenošný (stále v mém případě prací protkaný) režim. Parádně se tu běhá - uznávám, že ten vzduch je proti Soulu lahodnější - a je tu i pár solidních míst na slalom na bruslích. Jelikož jsme v zátoce tak moře je bez vln, surfování tedy bohužel nehrozí. Ale přišly konečně krásný slunečný dny - dneska nebe bez mráčku a mělo by to vydržet.

Todle sou zatím jen rychlý momentky "přes rameno" ... jestli bude čas, snad budou i lepší fotky.

Pláž máme asi 10 minut tam (a 15 zpátky) na bruslích.

Psa máme pořád doma :) Jelikož naši domácí příští týden odjedou tak se o něj budeme 14 dní starat. Snad nezhubne :)

Od Budapešťské Opery, přes Bránu míru v Soulu až na parkoviště u fotbalových hřišť na kraji Hervey Bay :)

Klokani a spol.

Musím jen krátce a v rychlosti - protože práce se valí jak "vichr z hor".

Se slzou v oku (v mém) jsme opustili Soul ve čtvrtek brzo ráno a dlouhým, ale bezproblémovým přeletem přistáli v pátek ráno v Austrálii. Páteční dopoledne sme strávili na pláži, bylo krásně a po dlouhé době sme se zase vyřádili v moři, odpoledne sme pak strávili u těch známejch, kterejm sme před 3 rokama, pomáhali stavěc na zahradě pec (podrobnosti ve starším příspěvku zde). Tentokrát už jsme pec plně využili a upekli v ní mnoho dobrý pizz :) Připadal jsem si přitom jako šéfkuchař někde v Itálii a konečně sem pochopil proč je pizza v restauraci tak dobrá, kuchař může bejt neumětel, ale ta pec fakt udělá tu dobrou pizzu, i když na ni nahážete cokoliv.

V sobotu jsme pak přejeli z Brisbane - mimochodem vrátit se do Brisbane byl zajímavý zážitek, poznávat znovu místa po třech letech ... nicméně znovu žít bych tam fakt nechtěl, obrovská vesnice - no přejeli sme z Brisbane do Hervey Bay, celkem pohodovejch 5 hodin v autobuse. Hervey Bay toť ještě větší vesnice. V sobotu jsme se jen lehce protáhli na bruslích a většinu noci strávili s našimi novými pány domácími - příjemným to párem, který se sem před 4 lety přistěhoval z Yorkshiru z Anglie (aby utekl před zimou a deštěm) - u ohně v přátelském hovoru při popíjení místního nehorázně drahýho piva :) Úplně sem zapomněl jak je Austrálie sterilní a drahá - měl bych si asi číst svoje starší příspěvky. Nic se tu nezměnilo, naopak - všechno je přesně regulováno, nastaveno, ošetřeno zákonem, všechno je drahé a když jsme kupovali pivo k pizze, a já s Tamarou ukázali doklady, že je nám víc než 21, pokladník chtěl vidět i doklad našeho kámoše, kterej na nás čekal venku před obchodem, jinak by nám těch asi 6 piv neprodal. Peklo.

No Hervey Bay ... lont největšího kalibru - každej tady má po australsku domek obehnanej kolem dokola velkou zahradou, u pláže vede promenáda lemovaná restauračkama a trošku mi to tu připomíná letoviska u Balatonu případně u větší český přehrady. Chcípl tu pes - teda včera tu za barákem na parkovišti byl mrtvej klokan, takže my řikáme, že tady chcípl klokan a je to tu ospalé. V podstatě to sme tak nějak chtěli. Akorát já pořád teskně vzpomínám na Soul, chybí mi příjemní korejci a kámoši (Australani jsou obecně dost nepříjemní a v žebříčku národů je mám dost nízko) a vůbec mi chybí "Korea". Všechno tam bylo jaksi lepší :) No v sobotu jsme ještě měli krásné slunečné počasí, ale asi se něco s náma ze Soulu táhne, takže v neděli už přišla zima (18°C v noci) a poslední dva dny pršelo. Domácí řikali, že tu posledních 8 týdnů bylo krásně slunečno a teplo, než jsme přijeli my. No co už, ke konci týdne se to má zlepšit. Já hodlám hodně bruslit a pilovat styl, abych se měl po návratu do Koreje čím pochlubit :), a plánujeme hodně času na pláži. Bohužel mě zase zavaluje práce, takže například dneska sem se z domu dostal asi na 2 hodiny. I když přiznávám, že pracovat ve velkým domě se zahradou, když se člověk může odreagovat se psem - fotka bude - a posedět na dvoře je příjemný. Po dlouhý době taky vidíme hvězdy a zažíváme v noci "tmu". V Soulu samozřejmě hvězdy nejsou vidět díky světelnýmu znečištění a nikdy tam není hustá tma, ale spíš jen takový šedavý cosi. Občas si připadám, že sem se vrátil do Borkovan nebo do Ostřešan :) Klokani tu dávají dobrou noc a na střechách tady pořvávaj papoušci (ok ty sme v Borkovanech neměli).
Ale dobře se tu běhá - ten vzduch se se Soulem vůbec nedá srovnat.

No nic musím se zase vrátit k práci - už si fakt přeju, aby mi ten zápřah skončil a vypadá to nekonečně, pořád se valí nový a nový problémy.

Nechtělo se mi brát techniku na pláž tak jen fotka z auta - tady jsme začli opět ochutnávat Pacifik asi hodinu a půl po vystoupení z letadla (po zevrubném projití dost tvrdou celní a pasovou kontrolou) - nicméně je to stejná pláž jako v příspvěvku tady :)