Queensland ... potáhneme za sluncem :)

Jedna rychlá zpráva z kufru samotného, přestože jsme s pobytem v Soulu teprve těsně za půlkou, už jsme museli začít řešit další štaci. V plánu byla Austrálie a toho se držíme. Po tomhle megaměstě a pracovním zápřahu chceme někam k moři, do nějaké díry uprostřed ničeho, takže se "vracíme" po dvou letech do Queenslandu. První místo, na který se v našich cestách "vracíme". Ovšem tentokrát se usadíme asi 300 km severně od Brisbane.

Hervey bay.

Budeme bydlet u jednoho páru se psem, v domě s bazénem na tý ulici pod odkazem. V Austrálii nepadá v úvahu mít pro sebe byt, takže zase budeme po dlouhý době s někým sdílet příbytek. Zatím sme si zamluvili ubytování na měsíc a půl a pak se uvidí. Táhlo by mě to zpátky do Melbourne, ale krize v eurozóně šíleně prodražuje jiné části světa. S hrůzou jsem zjistil, že kurz australského dolaru vůči euro se brutálně zhoršil proti stavu před dvěma lety, tehdy byl cca 1,6 dolaru za euro a teď se tato hodnota pohybuje kolem 1,17. Už tehdy tam bylo draho a teď už v Melbourne v podstatě nemůžeme sehnat ubytování za rozumnou cenu. Platit 1500 EUR měsíčně za pokoj !! se nám fakt nechce :) Takže, co bude od listopadu dál zatím netušíme - nicméně tuto "tmu" vítám, pořád mi přijde, že mám nějak moc dopředu rozplánováno :)

Jinak tady v Soulu dneska poprvé za celou dobu našeho pobytu klesla teplota pod 25 °C. Musím uznat, že z hlediska počasí je Soul snad ještě horší než Praha - celej červene pršelo při teplotách kolem 30 °C (i v noci), pak přišly vedra mezi 35 °C a 40 °C (i v noci) a teď zase prší už týden zase při teplotách 30 °C, přes den to bylo kolem 35 °C. A pořád nad městem mraková, tlaková deka - připočtěme smog a máme tu né zrovna nejlepší podmínky. Vypínaj tu veřejný fontány a některý veřejný osvětlení, protože se bojej "blackoutu" energetické sítě z přetížení klimatizacema.
Dycky sem si myslel, že Praha je z hlediska počasí asi nejhorší na světě, ale Soul možná vede. Zimu je tu prej krutá a sněhová a na jaře tu mají písečný bouře a člověk musí hlídat hladiny žlutýho písku v ulicích, jen na podzim sou prej dva dobrý měsíce. Uvidíme v září....

Šmrdlačka ve 21. století

Donutit se blogovat je čím dál těžší :) Né, že bych nechtěl, ale při tý neustálý pracovní náloži každodenní se mi fakt začíná klávesnice hodně eklovat.

No, ale chci konečně napsat o místním velkém fenoménu - smartphones, neboli chytré telefony. Mají je úplně všichni a neustále na nich jak my říkáme „šmrdlají“. Všechno jsou to placky převážně od Samsungu, jak jinak, na druhým místě je LG a pak možná nějakej Apple. Nicméně Samsung vede fakt drtivě. Čím je telefon placatější a větší tím lepší. Samozřejmě se zde vyskytuje i spousta tabletů Všichni ty telefony nebo i tablety nosí zásadně v ruce, aby byly neustále připraveny k použití. Do kabelky nebo tašky se dávají jen ve velmi specifických situacích - například, když de bruslař bruslit. Každopádně na ulici nebo v městské hromadné (kterou tady dost drandíme) mají všichni pořád svoje telefony v ruce a povětšinou šmrdlají. Z činností vede nějaká forma chatování - psaní zpráv - ať už jde o smsky, FB nebo jiné IM, na druhém místě je sledování televize (nejvíce baseballu) a potom hraní her, pak už se činnosti dost různí. Vysoko je pak orientace v metru nebo v městské. I já využívám aplikace, pro orientaci v metru nebo síti autobusů. Ty vám neukazují statický jízdní řád, ale reálnou polohu všech vlaků metra nebo autobusů, která je neustále aktualizována. Takže v kteroukoli chvíli víte jak daleko od vás je nejbližší vlak nebo autobus (u něhož vidíte i číslo - nejenom linky, ale přímo unikátní číslo daného stroje, tzn. můžete například zjistit, kde přesně se nachází autobus, v kterém jste něco zapomněli atp. To má velkou úroveň a hojně toho využívám - né toho zapomínání, ale toho, že z bytu vycházím podle vzdálenosti autobusu od zastávky.

Zde rychlá ukázka z jedné jízdy metrem. Je mi blbý fotit si lidi na ulici, ale prostě fakt všichni si pořád hrajou s těma telefonama.

Telefony nejdou z ruky ani v restauracích, nejsou výjimkou páry na večeři, kdy si oba hrají s telefonama, případně si navzájem na nich něco ukazují. Prostě chytrej telefon je tady úplně jasnou součástí života. Nikdo se ničemu nepodivuje a všichni to berou jako samozřejmost. Jednou sem v úplně narvaným metru viděl maníka, kterej ve stoje hrál Need For Speed na 10.1 tabletu - a hrál to přes gyro, takže řídil nakláněním tabletu. Nikdo nehnul brvou. 

Nese to s sebou samozřejmě velkou gramotnost v této oblasti - například asi před dvěma rokama ve Slovinsku  volali v nákupáku na informacích někoho, kdo by byl schopnej zavolat z Tamařiné Xperie X1 (když ji tam zapomněla a paní, co ji našla nebyla schopná vytočit číslo). A v Maďarsku i Česku byl pořád za pouliční atrakci, když sem telefonoval přes tablet, tady je to normální. Ženská v bance na tablet odmítala sáhnout jen kvůli přečtení klíče a v prodejně T-mobile mi taky raději nastavení jen ukázali na monitoru. Tady kdokoliv vezme můj tablet do ruky tak okamžitě jede jako fretka. Znalost Android systému a ovládání dotykovejch telefonů je prostě na úrovni znalosti malé násobilky.

A ještě tu mám pár postřehů k těm technologiím obecně - vezmu to stylem - házení vidlema.

Elektronika se tady nekupuje v Datartech a Electroworldech, ale na obrovskejch "tržnicích" případně - největší jsou v okolí jedný stanice v centru města. Jde o několikpatrové budovy v nichž mají prodejci krámky s pulty a všechno mají vystaveno jako zeleninu.  Nakoupíte úplně vše od televize, přes ledničku po samozřejmě telefony, sterea, notebooky - prostě všechno. Ukázka z jedný haly je níže. Foťáků mají asi nejvíce.

Jedna část, jednoho patra, jedné budovy.

Budovy s tímto sortimentem tu v centru města tvoří takovou malou čtvrť - je to rozsáhlý komplex několika bloků, kde si můžete vybat z nepřeberného množství veškeré elektroniky. Dlužno dodat, že sem tam chtěl koupit několik věcí a všechno sem nesehnal - speciální vychytávky jako USB - 2,5 mm Jack nabíjecí kabel nebo úplně nový BT sluchátka od Sony tam neměli. Ale funguje e-bay a pošta a vše jde objednat přes net. 

S tím množstvím nové elektroniky tu pak vzniká problém, co se starou elektronikou - jedním z řešení je podomní výkup. Každý víkend tu ulice brázdí malá dodávka s vyřvávajícím amplionem, která vykupuje starou elektroniku, na korbu můžete hodit starý klávesnice, monitory, skříně, myši - prostě šrot. Vždycky si vzpomenu na dětský léta, kdy vesnici brázdívali kůžkaři a za 5 korun (tuším) vykupovali to, co zbylo z nedělního králíka. Podobnost, nebo ne???

Všude na vás blikají obrovské, velké, střední i menší LCD obrazovky. Jejich obrovské sestavy jsou na budovách, na mostech, na benzinkách, menší verze jsou v metru a obchodech - i mezi regálama se zbožím, ve všech čekárnách, v kostelech - každá část věřících má svou obrazovku (akorát nevím jestli při mších běží reklamy, třeba na novou verzi modlitební knížky), ty nejmenší jsou pak na kasách nebo přímo ve vlacích metra. Tamara tomu všemu říká "visual pollution" - "zrakovej smog". Všude se z těch obrazovek samozřejmě valí reklamy - například i na kase, když platíte, je cena skryta ve změti barevných fotek, blikajících nápisů a usmívajících se korejek. Když už někde běží televizní pořad - je přes něj umístěno mnoho reklam a nápisů. Reklama se tu prostě valí všude po tunách a je to trošku únavné, mám pocit, že místní to úplně ignorují, ale zase věřím tomu, že kdyby nefungovala tak do ní ty firmy ty peníze vrážet nebudou. Tady mě silně napadá podobnost s Blade Runnerem a opět mě zaráží jak trefně ten film dokázal vystihnout některé trendy už přes skoro třiceti lety.

Bylo by toho ještě víc ... ale hlad a únavu jsou silnější než já ...

Video post - 7 - světová výstava v mraveništi

Tak mám tu sestřih ze světové výstavy z Yeosu. Vzalo to celkem hodně času a stejně nejsem úplně spokojenej a nejsem si jistej, že jsem úplně zachytil atmosféru místa. Chtěl sem to udělat kratší, ale zkusím vaši trpělivost jedním delším (3,5 min) videem. A stejně tam spousta věcí není. Slibuju, že další už budou kratší. Po hodinách střihu se mi už moc nechce sáhodlouze psát, ale přece jen pár informací pro spojení s obrazem.

V sobotu před odjezdem do Yeosu proběhla již klasická večera s místnima bruslařema, která se jako obvykle protáhla za půlnoc, takže cestu vlakem do Yeosu jsme celou prospali. Natočil sem na začátku ten záběr, kterej je v tom sestřihu a pak se probral až skoro u cíle. Ale krajina vypadá stejně jako u nás a navíc v tom "fičáku" to na koukání z okna moc není.
Tématem této světový výstavy bylo moře, život v něm a ochrana mořského prostředí, takže všechny státy, až na pár afrických se prezentovalo prostřednictívím vody. Hlavním prostředkem prezentace byly pak velkoplošné projekce, extrémní rozměry obrazovek všude kolem vás byly někdy zarážející. Amíci promítali na vodní stěnu, Australani na "korálovej útes" a Korejci dokonce na celej obrovskej strop pavilonu - kopulovitej (jako v Brně v Zetku), takže při promítnutí hvězdné oblohy, člověk myslel, že je venku. Největší projekcí pak byl venkovní strop mezi dvěma křídly pavilonu, to je tam taky vidět - na kterém promítali mimo běžných reklamních sdělení ku velké radosti místních taky sestřih čtvrtfnále olympijského fotbalu, kdy Korea seznačně vyřadila domácí Anglii.
Prezentačně se velmi odlišovaly skandinávské státy, které neměly bombastické multimedální show, ale spíše strohé expozice nabité nevšedními informacemi o sobě samých a představováním zajímavých osob, technologií a plánů. Dánové prezentovali své nejmodernější dopravní lodě, které jsou tak veliké, že je už při stavbě mírně zaoblují, aby je tak lépe přizpůsobili kulatosti zemské. To zaoblení je v řádu setin procenta, nicméně je cílené a při těch obrovských tunách nákladu, spotřebě energie atp. je prý míra úspory i díky tomuto nepatrná.Velmi kontrastní pak bylo, když po tomdle vstoupil člověk do pavilonu afrických států, kde se tamní státy prezentují prodejem vyřezávaných sošek. To je velmi zjendodušující, i africké státy prezentovaly ochranu životního prostředí, turismus, technologie (většinou v letákové podobě), ale vzhledem k tomu, že z Dánského do Nigerijského pavilonu to bylo přes uličku, byly úvahy o vyřezávaných soškách a zaoblených lodích na místě.
Úplně ty nejvíc žádané pavilony jsem neviděli, protože se na ně stály až 3 hodinové fronty a venkovní teploty dosahovaly ve stínu k 37° celsia. Kratší fronty byly kolem hodiny a půl a náš limit byl asi půl hodiny, kterej sme vystáli do korejskýho pavilonu. Všeobecné mravenčení - jak jsme začali říkat pohybu velké skupiny korejců - bylo velmi únavné, mimochodem projevuje se i v Soulu, a tak jsme vzali prohlídku spíše rekreačně a i tak jsme byli zaplaveni informacemi, nevšedními vjemy a mnoha vůněmi jelikož druhým nejčastějším způsobem prezentace byla kuchyně s místním jídlem. Takže jste si mohli dát ruský boršč, japonské sushi nebo peruánské syrové ryby - to byla naše volba a v peruánském baru s obrovskou olihní zalitou v nějaké pryskyřici jsme zavzpomínali do dobré časy z Limy.
Během výstavy taky neustále na několika pódiích probíhaly koncerty, ale korejskej pop, místně zvaný Kpop a rock - místně zvaný rock - nás extra nenadchli. Mě nejvíc nadchla ta bubnující skupina, kterou sestřih končím ...
Strávili sme tam celkem skoro 8 hodin a myslím, že to bylo na hranici fyzického maxima. Ve vlaku zpátky jsme proto byli rádi, že se nenaplnila naše obava o 3hodinovém stání - vlak po cestě zpět zatavoval ve více stanicích a hned asi půl hodiny za Yeosu spousta lidí vystoupila, takže od té chvíle už jsme velmi pohodlně seděli. Celkově - parádní výlet, KTX má úroveň - a už testují vlaky na 450 km/h, slušná výstava a hemžící se korejský mraveniště.

World Expo

Tak jsme se sem přece jen dostali, je tu krásně, ale užívá si to tu s náma ještě asi dalších 50 000 korejců, obrovský mraveniště ;) Více po návratu, jestli přežijeme 3 hodiny stání ve vlaku zpět, lístky na sezení už byly vyprodaný.

Korejské národní muzeum

Dneska jsme se vydali za uměním, do korejského největšího muzea, Korejského národního muzea. Samotné muzeum architektonicky velmi zajímavé a je v něm mnoho stálých expozic a probíhají i některé dočasné. V současné době je tam výstava o tureckých císařích, takže u kavárny před muzeum je k mání tureckej kebab, kterej vám nařeže ukecanej asi stokilovej turek. Nicméně nevypadal nijak vábně, aspoň já na něj rozmlsanej výbornýma kebabama z Pešti chuť neměl. V muzeu jsme prošli část stálých sbírek a hodláme se tam vrátit, protože se nám tam líbilo a navíc to nejde všechno za jeden den pojmout. Mimochodem na tomto místě je muzeum od roku 2005 a v roce 2009 slavili 10 000 000. návštěvníka ... a vskutku se fronta od restaurací v čase oběda táhla velmi daleko do foyer.