Musím uznat, že pomalý užívací životní. tempo ala Provence nám vlezlo pod kůži, ale hlavně do zažívacího traktu. Navíc to ubytování v rodinným domku je výborný, takže jsme se rozhodli prodloužit si pobyt v Provence až do čtvrtka.
Poslední tři dny se ve vlažném, ospalém tempu motáme po kraji mezi Arles a Avignonem a užíváme si spousty spánku, odpočinku a různých kulinářských specialit, jejichž jména neumíme ani vyslovit, nevíme co znamenají, ale moc nám chutnají. Zrovna včera mě kuchař přichystal příjemné překvapení a já zchroustal asi tucet žab. Činnosti tyto přivozeny jsou dvěma okolnostmi. Předně myslím, že Provence je tu přesně pro tyto účely. Testování restaurací, návštěvy muzeí, občasný výstup na hrad a lenošení s knížkou a Hoegaardnem (kterýmu sem tady přišel na chuť) jsou prostě místním folklórem (Hoegaarden vyměnit za vajn).
A následně byl nad program určen další místní specialitou. Studeným, divým, rychlým, všudypřítomným, vlezlým a krajně nepříjemným severním vichrem zvaným Mistral. Jest to vítr pro Provence typický a místní jej považují za obecné zlo. My už taky. Začal dout v pondělí večer a mírně se začal tišit až dneska v noci. Jinak si konstantně uchovával svoji rychlost kolem sto kilometrů za hodinu. Zvláštností „našeho“ Mistralu bylo to, že přinesl mraky a déšť, obvykle prý fičí za slunečných dní.
Při našich hlavních činnostech nám nevadil, ale například plánované radovánky u bazénu vzaly za své.
Každopádně Provence jsme si užili, oblíbili a všem doporučujeme. Včera jsme dokonce v Arles i vína ochutnali, vnuceno nám bylo v jedné malé italské restauraci v Arles, kdežto jsme byli svědky malé párty majitelů a jejich přátel. Pozvali nás do kuchyně, udělali pizzu, a když jsem si k ní poručil Heineken tak do nás začli lít nějaký rosé. Odcházeli jsme pak asi za hodinu mírně vláčným krokem a před velkým „joire“ nás zachránila pouze jazyková bariéra, nikdo tam neuměl slovo anglicky.
Takže bylo to nad očekávání příjemné, přátelské a osvěžující seznámení s Provence s velkou výhodou v dobrým ubytování u skvělé rodiny. Všem případně doporučuji stejný typ ubytování.
No a teď už jsme na dálnici do Lyonu, spíme někde kousek od něj a nakonec nás čekají jeste dvě města v Německu, jsem velmi žádostiv.
Na fotkách je římské koloseum v Arles, papežský palác v Avignonu a ukázka místních restaurací. Poetiku jsem nezachytil, ale někdy stačí název.
No comments:
Post a Comment