Zase budu muset přejmenovat blog ...

... protože ... celý minulý týden probíhal v horečném shánění bytu v Barceloně a nebudu vás otravovat detaily, a popisovat barvitě jak se situace měnila ze dne na den, případně jakými slovy jsem častoval některé španělské realitní kanceláře, a rovnou vyjevím, že do Barcelony se ku naší velké lítosti už letos nepojede. Aspoň ne na plánované dva letní měsíce. Trošku jsme to posrali i my, že sme shánění bytu nechali až na "poslední chvíli" a to ve městě, kde je velmi silná sezóna. Měli jsme to stejně zařídit už v březnu, ale nám halt to plánování na víc jak měsíc dopředu moc nejde.
Bohužel nám ta "nepovedená" Barcelona vzala trošku vítr z cestovatelských plachet .... od září musíme bejt stejně v Pešti, Tamara musí řešit už v srpnu spoustu administrativních věcí ve Slovinsku ... a tak dále a tak dále ... pak trošku zapracoval rozum a pohodlnost ... no prostě, zkrátka a dobře, půjdu ke kořenu - stěhujeme se z Brna rovnou do Pešti. Budeme tam tedy přesně jeden rok ... od července 2011 do června 2012. S definitivní platnostní a velkým povzdechem jsme to odsouhlasili dneska. Bylo pár jiných možností - Nice, Astana atp. ale do Francie já už fakt nechci a ti kazaši chtěj víza a ty se nám teď nechce honit. Nikdy bych, koneckonců ani Tamara, neřekl, že budu smutnej z toho, že se stěhuju do Pešti.

Ale samozřejmě se těším na lázně a veškerý další komfort Budapešti a všechny plusy plynoucí z nebydlení v ČR potažmo Brně - i když teď v létě je tu pěkně (to je tak všechno).

Takže Budapešť ... here we come. Řešíme teď byt, samozřejmě je ve hře i ten na Hunyadi, ale jak to dopadne zatím nevím ...

Mapka

Tak sice už jsme víc než týden doma, takže z roadtripu jsou už jen příjemné vzpomínky a delším povídáním se mi k němu vracet nechce, ale ke každýmu našemu roadtripu jsem dával mapku, tak ji dám i teď.
Bylo dobře :)

Bližší popis nebude, vzhledem k tomu, že jsem blogoval přímo z cesty, tak stejně všechno víte :)

Dojčland

Právě to mastíme po dálnici na Linz směrem na Vídeň. Čeká nás poslední zastávka na cestě, v Primmersdorfu, kamžto mě táhnou vzpomínky na dětská léta (modří vědí a ostatním top může být fuk) a pak už zpátky do země české. Doufám, že někde narazíme na hospodu, kde nám bude podívati se na to, jak Rafa brkne Feda.

Nu, ale teď bych se chtěl ohlédnout za časem stráveným v Německu. První zastávkou byl univerzitní Freiburg a byl velmi příjemným překvapením. Starobylé, zajímavé, zachovalé, historické městečko s velmi příjemnou atmosférou umocněnou dlouhým víkendem. Ve čtvrtek byl svátek, takže si hodně lidí bralo pátek volnej a město praskalo ve švech krámky, pouličními umělci a vůbec lidmi v parcích a na promenádách. Původně jsme tam chtěli spát, ale hotely byly plné. Němci se narozdíl od nás na dlouhý víkendy stahují do měst (Praha je o dlouhým víkendu vylidněná), což jsme si pak ověřili i v sobotu v Mnichově.
Mnichov je narozdíl od Freiburgu evropské velkoměsto, ale atmosféra byla podobná právě díky tomu víkendu a naprosto plným ulicím. Bylo jasně poznat, že nenadarmo se Mnichov umisťuje na předních příčkách v žebříčcích kvality života. Určitě se tam velmi dobře žije. Jedinou, leč podstatnou naší výtkou, nebo spíš subjektivním dojmem, je, že se nám město jako takové moc nelíbilo. Přestože je vyzdvihována jeho architektura s citlivou poválečnou rekonstrukcí, tak nám nijak ohromující nepřišla. Trošku chaotičtější mix průměrných a středně zajímavých budov. Ve srovnání s Madridem, Barcelonou nebo i Peští je to slabota. Ale chybí řeka nebo moře, což je vždycky nevýhoda.
Ale líbilo se nám tam a to dokonce natolik, že se Mnichov tlačí na místo záložního plánu, pokud nám na léto nevyjde Barcelona. Ale to ještě budeme řešit.
Ale dostávám se ještě k tomu Německu obecněji. Fakt se nám tam líbilo víc netu ve Francii. Je to samozřejmě velmi subjektivní, jsme prostě víc germanofilní, ale uvedu snad i pár objektivních důvodů.
Značení - značení tras, objížděk, center města atp. je ve Francii peklo bez logického systému. V Německu nepotřebujete mapu ;)
Dálnice - mýtné ve Francii je další peklo. Je to drahý jaxfiňa, otravuje to a způsobuje zácpy. Dálnice v Německu není třeba řešit.
Města - celkově bych snad až na Nice každý německý město, i rakouský (z těch co sme projeli) postavil nad jakýkoliv francouzský v uspořádání, atmosféře a celkovým dojmu.
Snídaně - francouzská sladká, džemová, croissantová snídaně není špatná, ale po týdnu nám uz na těch hotelech lezla krkem. Není nad bavorskou šunku a paštiku. Celkově byly snídaně v německy mluvících zemích bohatší a objemnější.
Cenová hladina nám v Německu přišla nižší. Jídlo obecně lepší, pro mně rozhodně. Stravovali jsme se v restauracích a zkoušeli všechno možné a francouzi fakt umí vařit, o tom žádná. Ale včera sem u Chiemsee zase dostal za cenu francouzskýho předkrmu tak výborný vepřový, že se mi honí sliny jen si na to teď vzpomenu. A všichni němci byli příjemní, mluvili anglicky a byli nápomocní.

Prostě Německo velmi příjemně překvapilo, po všech stránkách.

Přiloženo pár fotek z Freiburgu.

Fotky

Xem si právě všiml, že mám velmi malý rozlišení fotek, který bloguju. To je samozřejmě velká mejlka. Zkusím u pár napravit.

Žoá de vívhrrrrchrrrr ..... a Mistral

Musím uznat, že pomalý užívací životní. tempo ala Provence nám vlezlo pod kůži, ale hlavně do zažívacího traktu. Navíc to ubytování v rodinným domku je výborný, takže jsme se rozhodli prodloužit si pobyt v Provence až do čtvrtka.

Poslední tři dny se ve vlažném, ospalém tempu motáme po kraji mezi Arles a Avignonem a užíváme si spousty spánku, odpočinku a různých kulinářských specialit, jejichž jména neumíme ani vyslovit, nevíme co znamenají, ale moc nám chutnají. Zrovna včera mě kuchař přichystal příjemné překvapení a já zchroustal asi tucet žab. Činnosti tyto přivozeny jsou dvěma okolnostmi. Předně myslím, že Provence je tu přesně pro tyto účely. Testování restaurací, návštěvy muzeí, občasný výstup na hrad a lenošení s knížkou a Hoegaardnem (kterýmu sem tady přišel na chuť) jsou prostě místním folklórem (Hoegaarden vyměnit za vajn).
A následně byl nad program určen další místní specialitou. Studeným, divým, rychlým, všudypřítomným, vlezlým a krajně nepříjemným severním vichrem zvaným Mistral. Jest to vítr pro Provence typický a místní jej považují za obecné zlo. My už taky. Začal dout v pondělí večer a mírně se začal tišit až dneska v noci. Jinak si konstantně uchovával svoji rychlost kolem sto kilometrů za hodinu. Zvláštností „našeho“ Mistralu bylo to, že přinesl mraky a déšť, obvykle prý fičí za slunečných dní.
Při našich hlavních činnostech nám nevadil, ale například plánované radovánky u bazénu vzaly za své.

Každopádně Provence jsme si užili, oblíbili a všem doporučujeme. Včera jsme dokonce v Arles i vína ochutnali, vnuceno nám bylo v jedné malé italské restauraci v Arles, kdežto jsme byli svědky malé párty majitelů a jejich přátel. Pozvali nás do kuchyně, udělali pizzu, a když jsem si k ní poručil Heineken tak do nás začli lít nějaký rosé. Odcházeli jsme pak asi za hodinu mírně vláčným krokem a před velkým „joire“ nás zachránila pouze jazyková bariéra, nikdo tam neuměl slovo anglicky.

Takže bylo to nad očekávání příjemné, přátelské a osvěžující seznámení s Provence s velkou výhodou v dobrým ubytování u skvělé rodiny. Všem případně doporučuji stejný typ ubytování.

No a teď už jsme na dálnici do Lyonu, spíme někde kousek od něj a nakonec nás čekají jeste dvě města v Německu, jsem velmi žádostiv.

Na fotkách je římské koloseum v Arles, papežský palác v Avignonu a ukázka místních restaurací. Poetiku jsem nezachytil, ale někdy stačí název.