Friday, December 16, 2011

Povídka - Short story

Jelikož necestujeme, tak blog prostě stagnuje. Dělat z toho běžný (každodenní) blog se mi nechce (moc času), ale stejně tak mi blogování trošku chybí. Počítám, že se zase někdy někam podívám a budu pokračovat v popisování nových míst a tak to tady nechci úplně zavřít. Takže než k tomu dojde tak jeden kratší literární útvar, který jsem nedávno napsal (v angličtině) pro místní "expat" časopis v Budapešti. Slo o soutěž, zadáním bylo "Váš pokoj 404 v Budapešti" a povídka byla objemově omezena na 5000 znaků, do kterejch sem se já starej kecal sotva vešel. Soutěž sem nevyhrál (tuším proč:), ale napadlo mě publikovat text aspoň tady :) Enjoy.
_________________


God, I have no idea what's he up to. I was sure he was gonna move the rook. He should've moved the rook. Why didn't he move the rook? Or at least the frigging knight that’s worse than a frost in your shoes. I don't see him coming again. I take another sip of the wine. It's warm and as the bottle is half empty the taste is slightly different, worse, whether that's possible or not. It tastes familiar though.
Zoltán takes his sight of the board and checks the bed. Imre is still sleeping.

“The schmuck is gonna sleep through the whole day again.”
“Let him sleep, he brought the wine, didn't he?”

I always envied this guy’s sleeping ability. Sleeping disorder – or in his case probably better called staying-awake-disorder. He could sleep anytime, anywhere for as long as he wanted.
I move my knight and look out the window as to avoid the consequences of whatever severe attack Zoltán is about to start with his next move. The air is unusually bright, cleaned up by a slight breeze that plays with leaves on the trees across the street.
The doorbell rings. Zoltán who was never very calm knocks the board over as he jumps up from his seat. The doorbell rings again. I give my opponent a reproachful look. Whoever is standing behind that door must now know someone is here. At this moment they’d freeze the frame in the movies to let the narrator give the audience a funny wisecrack.
Zoltán manages only his favourite „Picsába!“, grabs the bottle and raises the elbow high in a funny salute. I guess it’s up to me to deal with the situation somehow.
The first impression this guy standing at the door gives me is a doll. Latex, inanimate, human-like object with factory cut facial expression. Impeccable visage, spotless look, clothes without even a speck of dust.
Jó napot, greetings gentlemen, on behalf of the Gold Limo company I would like to wish you a very pleasant afternoon and invite you for your dream ride. I am your driver and I am here to escort you to our limousine where the girls are already waiting. Should you not be ready at this very moment don’t worry, I brought some refreshment and I’m ready when you are.“
At that moment the guy lifts up his hands in which he has two bottles. With a brief glance I sense a champagne and some kind of a cognac. The whole speech even deepened the doll impression – it was like this guy had a little device inside and reproduced this speech with a push of a small brass polished button or a little twist of his black bow tie. Now he just smiles showing white teeth and surprisingly no expression.
My mind shifts again – it had spun from calm through excited and worried to bewildered – and now it is settling between amused and cool.
“Szia, I would say you have the wrong room number or more probably the wrong hotel mister. We definitely didn’t order any limo and knowing our friends this definitely isn’t the prank they could afford.”
There’s no need to explain more because the guy already managed to get a closer look at my appearance and the state of the room.  There’s no need to explain anything more about us to anyone who’s lived in Budapest for some time. And this guy probably has as finally an expression started to sneak out from behind of his prefabricated doll face. I’m what people call csöves – a bum.
“I see, probably wrong room number as this is the only hotel on this street.”
“I am sure as hell you got the wrong block. This ain’t the “limo” kind of a hotel, if you know what I mean. There’s been a lot of street renaming going on these days and I guess that’s what brought you here.”
“Hmm, well I’ve been a limo driver for so long that I’ve learned to take off my thinking cap whenever I go on a job. Actually contrary to what you might think this little accident has been the first interesting thing that has happened to me this year.“
I’m starting to like the guy, there is something familiar in him. He check’s out the room again.
 “No offence gentlemen but judging by your appearance you shouldn’t be able to afford a room even in this hotel.”
“Congratulations, your thinking cap is on again. I must disappoint you, it’s boringly simple – we don’t pay. This room’s not for rent. You see, there’s no running water here and the owner rather doesn’t rent it then has it fixed.”
“No surprise.”
“We just occasionally sneak in through the cargo entrance thanks to ‘sleeping beauty’ back  there who used to work here. It’s a good place to play chess and store some stuff.”
The guy smiles again, but this time it’s a human smile.
I check his hands again – there’s a lot of stars on that cognac. And the champagne comes in the magnum bottle. I hear that Zoli regained his senses, there’s probably a lot less wine remaining, and is lining up the chess pieces again.
“Do you play chess mister driver?”
The guy keeps the smile. He slightly turns his head and torso in the elevator direction. Then he stops and just stares through the hallway. I move back and catch Zoli’s look of comprehension. The guy steps in.
“I’m Laci.”
And he closes the door.

Monday, August 29, 2011

Slalom Retreat or I survived four days with Naomi Grigg on skates and I still wanna skate !

For all of you who might be interested in how the slalom week with Naomi Grigg went. 
I want just to briefly look back and give you a small insight on how it went.
First of all - Naomi is an awesome skater and excellent hi-level personal coach.
Second of all - Naomi totally deconstructed us, our skating and as she declared in the first half hour - she broke our spirit.
The second day of the retreat I wanted to throw my skates into Thames river and never skate again. But .... now I'm very happy I didn't although I have to find joy in skating again :) Which I'm sure I will.
We also had quite a lot of rain and for some time we even skated in slight drizzle on a wet and muddy ground ... which wasn't very pleasant but actually worked - even though I'm probably buying new bearings now as they barely turn by now. But in London you don't have much choice, you simply have to skate in the rain. Naomi actually claims she loves skating in the rain (she has a bearings sponsor :).

Anyway if you want to know what I have learned ... I don't know. As I've said already ... at the very beginning Naomi took us down to the basic level and practically showed us we can't skate :) Then we started to work hard on the basic level again and for example me personally I've worked a lot -- and a lot and a lot on my hands movement. I've never done it before and it was a pain. Naomi also has a wonderful theory of skating - that works and that I won't give out here as she's publishing it in a book hopefully quite soon.

But I can't help myself and have to give you one or two pieces of advice.
1) There are no shortcuts in skating. Trying advanced tricks w/o knowing the basics won't get you far.
2) DO PRACTICE TRICKS EVEN "ON THE OTHER SIDE" // WITH YOUR WEAK FOOT LEADING. Can't emphasize this enough. At least the following tricks you should be able to do both ways (with your weak foot leading as well) - cross front/back, snake front/back, nelson front/back, sun, mega. It's boring to put time and effort to tricks on your weak side but this is really crucial. So do give it a thought and better yet some effort.
3) Practice the turning/pivoting tricks a lot and also try for both sides variations (j-turn, reverse j-turn, volt etc.).
4) Try not to rotate your shoulders and torso when doing spinning tricks on the spot (not when moving through the cones with them). This was a revelation for me - I always tried to spin on the spot with my torso.
5) Jumping X and Crab is not about jumping but rather extending your feet further apart. Meaning during the trick your shoulder level should not alter.

Sorry if you already know some of these but for me these were quite crucial. Anyway her book is in the process of making and I believe it will contain all the necessary theory about freestyle slalom.

So generally ... it was a lot of hard work, not always very pleasant but it was an amazing experience with great skate and person that Naomi is and I do plan to participate again - maybe in the spring or summer 2012. I definitely recommend it to anyone who loves skating and challenges.

And finally I want to say that the video that I planned to shoot in the coming days is postponed indefinitely as now I'm not happy with my freestyle slalom. I have a lot of work to do and lots of things to improve. And of course find the joy in skating that I had my whole life and I had it in Peru and I lost it in London :) But I'm sure that in Budapest I'll find it soon.




Monday, June 13, 2011

Zase budu muset přejmenovat blog ...

... protože ... celý minulý týden probíhal v horečném shánění bytu v Barceloně a nebudu vás otravovat detaily, a popisovat barvitě jak se situace měnila ze dne na den, případně jakými slovy jsem častoval některé španělské realitní kanceláře, a rovnou vyjevím, že do Barcelony se ku naší velké lítosti už letos nepojede. Aspoň ne na plánované dva letní měsíce. Trošku jsme to posrali i my, že sme shánění bytu nechali až na "poslední chvíli" a to ve městě, kde je velmi silná sezóna. Měli jsme to stejně zařídit už v březnu, ale nám halt to plánování na víc jak měsíc dopředu moc nejde.
Bohužel nám ta "nepovedená" Barcelona vzala trošku vítr z cestovatelských plachet .... od září musíme bejt stejně v Pešti, Tamara musí řešit už v srpnu spoustu administrativních věcí ve Slovinsku ... a tak dále a tak dále ... pak trošku zapracoval rozum a pohodlnost ... no prostě, zkrátka a dobře, půjdu ke kořenu - stěhujeme se z Brna rovnou do Pešti. Budeme tam tedy přesně jeden rok ... od července 2011 do června 2012. S definitivní platnostní a velkým povzdechem jsme to odsouhlasili dneska. Bylo pár jiných možností - Nice, Astana atp. ale do Francie já už fakt nechci a ti kazaši chtěj víza a ty se nám teď nechce honit. Nikdy bych, koneckonců ani Tamara, neřekl, že budu smutnej z toho, že se stěhuju do Pešti.

Ale samozřejmě se těším na lázně a veškerý další komfort Budapešti a všechny plusy plynoucí z nebydlení v ČR potažmo Brně - i když teď v létě je tu pěkně (to je tak všechno).

Takže Budapešť ... here we come. Řešíme teď byt, samozřejmě je ve hře i ten na Hunyadi, ale jak to dopadne zatím nevím ...

Mapka

Tak sice už jsme víc než týden doma, takže z roadtripu jsou už jen příjemné vzpomínky a delším povídáním se mi k němu vracet nechce, ale ke každýmu našemu roadtripu jsem dával mapku, tak ji dám i teď.
Bylo dobře :)


Bližší popis nebude, vzhledem k tomu, že jsem blogoval přímo z cesty, tak stejně všechno víte :)

Sunday, June 5, 2011

Dojčland

Právě to mastíme po dálnici na Linz směrem na Vídeň. Čeká nás poslední zastávka na cestě, v Primmersdorfu, kamžto mě táhnou vzpomínky na dětská léta (modří vědí a ostatním top může být fuk) a pak už zpátky do země české. Doufám, že někde narazíme na hospodu, kde nám bude podívati se na to, jak Rafa brkne Feda.

Nu, ale teď bych se chtěl ohlédnout za časem stráveným v Německu. První zastávkou byl univerzitní Freiburg a byl velmi příjemným překvapením. Starobylé, zajímavé, zachovalé, historické městečko s velmi příjemnou atmosférou umocněnou dlouhým víkendem. Ve čtvrtek byl svátek, takže si hodně lidí bralo pátek volnej a město praskalo ve švech krámky, pouličními umělci a vůbec lidmi v parcích a na promenádách. Původně jsme tam chtěli spát, ale hotely byly plné. Němci se narozdíl od nás na dlouhý víkendy stahují do měst (Praha je o dlouhým víkendu vylidněná), což jsme si pak ověřili i v sobotu v Mnichově.
Mnichov je narozdíl od Freiburgu evropské velkoměsto, ale atmosféra byla podobná právě díky tomu víkendu a naprosto plným ulicím. Bylo jasně poznat, že nenadarmo se Mnichov umisťuje na předních příčkách v žebříčcích kvality života. Určitě se tam velmi dobře žije. Jedinou, leč podstatnou naší výtkou, nebo spíš subjektivním dojmem, je, že se nám město jako takové moc nelíbilo. Přestože je vyzdvihována jeho architektura s citlivou poválečnou rekonstrukcí, tak nám nijak ohromující nepřišla. Trošku chaotičtější mix průměrných a středně zajímavých budov. Ve srovnání s Madridem, Barcelonou nebo i Peští je to slabota. Ale chybí řeka nebo moře, což je vždycky nevýhoda.
Ale líbilo se nám tam a to dokonce natolik, že se Mnichov tlačí na místo záložního plánu, pokud nám na léto nevyjde Barcelona. Ale to ještě budeme řešit.
Ale dostávám se ještě k tomu Německu obecněji. Fakt se nám tam líbilo víc netu ve Francii. Je to samozřejmě velmi subjektivní, jsme prostě víc germanofilní, ale uvedu snad i pár objektivních důvodů.
Značení - značení tras, objížděk, center města atp. je ve Francii peklo bez logického systému. V Německu nepotřebujete mapu ;)
Dálnice - mýtné ve Francii je další peklo. Je to drahý jaxfiňa, otravuje to a způsobuje zácpy. Dálnice v Německu není třeba řešit.
Města - celkově bych snad až na Nice každý německý město, i rakouský (z těch co sme projeli) postavil nad jakýkoliv francouzský v uspořádání, atmosféře a celkovým dojmu.
Snídaně - francouzská sladká, džemová, croissantová snídaně není špatná, ale po týdnu nám uz na těch hotelech lezla krkem. Není nad bavorskou šunku a paštiku. Celkově byly snídaně v německy mluvících zemích bohatší a objemnější.
Cenová hladina nám v Německu přišla nižší. Jídlo obecně lepší, pro mně rozhodně. Stravovali jsme se v restauracích a zkoušeli všechno možné a francouzi fakt umí vařit, o tom žádná. Ale včera sem u Chiemsee zase dostal za cenu francouzskýho předkrmu tak výborný vepřový, že se mi honí sliny jen si na to teď vzpomenu. A všichni němci byli příjemní, mluvili anglicky a byli nápomocní.

Prostě Německo velmi příjemně překvapilo, po všech stránkách.

Přiloženo pár fotek z Freiburgu.




Thursday, June 2, 2011

Fotky

Xem si právě všiml, že mám velmi malý rozlišení fotek, který bloguju. To je samozřejmě velká mejlka. Zkusím u pár napravit.






Wednesday, June 1, 2011

Žoá de vívhrrrrchrrrr ..... a Mistral

Musím uznat, že pomalý užívací životní. tempo ala Provence nám vlezlo pod kůži, ale hlavně do zažívacího traktu. Navíc to ubytování v rodinným domku je výborný, takže jsme se rozhodli prodloužit si pobyt v Provence až do čtvrtka.

Poslední tři dny se ve vlažném, ospalém tempu motáme po kraji mezi Arles a Avignonem a užíváme si spousty spánku, odpočinku a různých kulinářských specialit, jejichž jména neumíme ani vyslovit, nevíme co znamenají, ale moc nám chutnají. Zrovna včera mě kuchař přichystal příjemné překvapení a já zchroustal asi tucet žab. Činnosti tyto přivozeny jsou dvěma okolnostmi. Předně myslím, že Provence je tu přesně pro tyto účely. Testování restaurací, návštěvy muzeí, občasný výstup na hrad a lenošení s knížkou a Hoegaardnem (kterýmu sem tady přišel na chuť) jsou prostě místním folklórem (Hoegaarden vyměnit za vajn).
A následně byl nad program určen další místní specialitou. Studeným, divým, rychlým, všudypřítomným, vlezlým a krajně nepříjemným severním vichrem zvaným Mistral. Jest to vítr pro Provence typický a místní jej považují za obecné zlo. My už taky. Začal dout v pondělí večer a mírně se začal tišit až dneska v noci. Jinak si konstantně uchovával svoji rychlost kolem sto kilometrů za hodinu. Zvláštností „našeho“ Mistralu bylo to, že přinesl mraky a déšť, obvykle prý fičí za slunečných dní.
Při našich hlavních činnostech nám nevadil, ale například plánované radovánky u bazénu vzaly za své.

Každopádně Provence jsme si užili, oblíbili a všem doporučujeme. Včera jsme dokonce v Arles i vína ochutnali, vnuceno nám bylo v jedné malé italské restauraci v Arles, kdežto jsme byli svědky malé párty majitelů a jejich přátel. Pozvali nás do kuchyně, udělali pizzu, a když jsem si k ní poručil Heineken tak do nás začli lít nějaký rosé. Odcházeli jsme pak asi za hodinu mírně vláčným krokem a před velkým „joire“ nás zachránila pouze jazyková bariéra, nikdo tam neuměl slovo anglicky.

Takže bylo to nad očekávání příjemné, přátelské a osvěžující seznámení s Provence s velkou výhodou v dobrým ubytování u skvělé rodiny. Všem případně doporučuji stejný typ ubytování.

No a teď už jsme na dálnici do Lyonu, spíme někde kousek od něj a nakonec nás čekají jeste dvě města v Německu, jsem velmi žádostiv.

Na fotkách je římské koloseum v Arles, papežský palác v Avignonu a ukázka místních restaurací. Poetiku jsem nezachytil, ale někdy stačí název.





Monday, May 30, 2011

Provence

Takže konečně užíváme a prozkoumáváme Provence, v podstatě cíl naší cesty, i když v našem případě cesta je cíl. Hotylek v Tarasconu, ospalém městečku s křivolakými kamennými uličkami, byl velmi příjemnej a poskytl nám kýžený klid a odpočinek.
Včera jsme se toulali po Provence a skoro celé odpoledne strávili na hradě Le Chateau Des Baux, což je zachovalý středověký hradní komplex s malou vesničkou v podhradí v oblasti zajímavých skalních útvarů známých jako Les Alpilles.

Byla tropická neděle a množství bazénů v okolí nám vnuklo myšlenku pronajmout si nějaký ubytování s bazénem, nejlépe ne hotel, ale rodinnej domek nebo statek někde na venkově. Projeli jsme včera okolí hradu a jedno volný ubytování tohoto typu našli a tady právě píšu. Chceme jen s knížkama relaxovat u bazénu. Teda vlastně to uz dneska od rána děláme.
Provence se nám hodně líbí, krásný klidný kraj plný oliv a vína. Mimochodem vína jsme zatím neměli ani sklenku, fakt na to nejsme. Je tu krásně tak tady ještě zůstaneme nejmíň do středy a budeme se toulat krajem nebo bruslit někde v Arles na náměstí jako včera večer ve výborné atmosféře starého města. Začínáme si prostě užívat místní joire de vivre (ale ta řeč je fakt strašná).






Saturday, May 28, 2011

Díky

Jo a děkujeme, především Tamara, všem za přání a podporu ohledně přijetí na školu. Máme z toho fakt radost. Díky.

p.s. V Saint Tropez sme se nestavili.

p.p.s. A francouzské riviéry máme dost, i když dneska koupačka, byla dobrá (já po kotníky).

Arles

právě teď, čekáme v Arles na místní rybí specialitu a boloňský špagety ;) A další dva dny budeme ubytování v malým městečku kousek odsud - Tarscon.

p.s. Tamara není násraná, ale hlad.


Francouzská riviéra

Po těch krásnejch Alpách jsme v ten čtvrtek sjeli přes předhůří až přímo k moři a uvažovali se kousek od Saint Tropez. Večerní vysedávačka na pláži byla super, i když o koupaní vzhledem k teplotě vody aspoň já nechci ani slyšet.

Včera jsme pak projížděli riviéru, azurový pobřeží, a podívali se do Cannes a Nice.
Z Cannes přidávám pár fotek, ale celkově nás vůbec nenadchlo, chaotické až nevzhledné město těžící z popularity festivalu, kde by se mohlo pořádat mistrovství světa ve značkovým nakupování pro horních 10K. Tamara to zhodnotila tak, že i kdyby ji tam měl Johnny Depp masírovat nohy, tak se vracet nechce. Souhlasím, jen bych vyměnil tu osobu.

Pak jsme se přesunuli do Nice, který nás naopak nadchlo. Dýchá z něj úroveň většího města (počtem obyvatel je ovšem na úrovni Brna), multikultura, historie a pohoda. Navíc je fakt pěkný. promenáda u moře a přilehlé oblasti se nám fakt moc líbily. Bohužel jsme do Nice vychutnali i s páteční dopravní zácpou, dlouho sem už takovou nezažil. Ale město parádní a výborný na brusle. Z Nice nemám fotky pro blog, todle všechno je Cannes. (+ jedna z Alp).

No po Nice jsme to vzali zostra na západ a teď jsme mezi Toulonem a Marseille kousek od moře.

Jsme týden na cestě, včera jsme překonali 2000km, a zatím skoro pořád ve městech. Začíná to být trošku únavné, takže jsme se rozhodli, že se teď aspoň na dva, tři dny zašijeme v nějaké vesničce někde v srdci Provence a dáme si odpočinek a klídek.

Taky se nám přestává chtít do Paříže, takže ta druhá polovina výletu je zatím ve hvězdách.

Jo a hodnocení francouzů měním z utrápenejch amatérů na ... *******... no prostě je to peklo, ale všichni jsou moc usměvaví a příjemní. Dobře jim tak.






Thursday, May 26, 2011

Budapešť calling

Tak jsme se právě tady ve francouzskejch Alpách dozvěděli, že Tamaru vzali na CEU univerzitu v Pešti a dají jí kompletní stipendium. Jůůůůůhůů máme velkou radost. Velká paráda. Takže od září do asi května budeme oba v Pešti atamara bude studovat.

Jinak roadtrip pokračuje v pohodě, sme kousek pod Grenoblem, viz foto ... a jak sem si poopravil názor na němce a rakušáky tak na francouze to nejde. Jen se utvrzuji v mém dlouhodobém názoru, že je to banda utrápenejch amatérů, kteří umí vařit.

Vzhůru dolů k Nice.

Z té školy máme šílenou radost .....


Wednesday, May 25, 2011

Konec dobrý, Švajc dobrý

včera jsme se rozloučili se Švajcem a byl to zatím nejlepší den vejletu. Dopoledne jsme si parádně zabruslili v Lausanne u jezera. Místní freestylers tam mají přímo značky na slalom, takže jsme si dali příjemnou session za účasti publika z lidí, kteří čekali na svoje trajekty. Rozhodně jedno z nejlepších míst na jakým sem kdy bruslil.
Pak jsme přejeli do Ženevy a projeli ji na bruslích křížem krážem od sídla OSN až po “chudší“ čtvrtě sevřený ramenama řek od jezera. Tam se me osobně líbilo nejvíc a hodně mi to tam atmosférou připomínalo pražský Holešovice. Celkově nad Ženeva velmi nadchla, příjemná multikulturní atmosféra, a bezesporu jedno z nej míst na světě. Fakt paráda a na těch bruslích prostě super. Já to fakt miluju, prozkoumávat města na bruslích a včerejšek sem si užil moc.
No a pak jsme opustili helvéty a přejeli k žabožroutům. Měli jsme super ubytování v rodinným domku v malé vesničce kousek pod ženevou. Velmi nám bodnul malej bazén kam jsme skočili vyprahlí touhou skočit do vody navozenou křišťálově čistým jezerem v Ženevě. Hlavně Tamara se musela na každým mostě držet, aby tam neskočila.

A dneska už se rozčiluju nad demencí žabožroutů ... ale tak tu sem samozřejmě čekal ... halt Francie ;)





Tuesday, May 24, 2011

Švajc pomalu

Tak máme za sebou Curych, město pěkné, čisté nicméně bez atmosféry. aspoň na nás nedýchl a neokouzlil nás. mnoho kravaťáků, málo steet akcí, ospalost. ale bylo tam krásně a top jezero je úžasný. celkem dobře se tam bruslí takže jsme si užili opět město na bruslích - to my rádi - a pak uz se vydali směrem na Lausanne.
Jelikož odmítáme platit švýcarskou dálniční známku, která je pouze na rok, tak máme touto dobou švýcarskej venkov pročuchanej jako kočka troubu. všude je vesnice a nad 80 povolená rychlost moc nejde. Když nejste v alpách vypadá to tu jak u nás na vysočině, také cesta dneska celém nuda.
sme ubytování na rodinným statku u fajn lidí a zítra plánujeme Lausanne a Ženevu a opuštění Švýcarska, který nás celkově moc nebere. Vzpomínáme na Innsbruck, tam bylo fakt dobře.
přikládám dvě fotky “ze statku“, pokoušel sem se tu i bruslit, ale moc to nešlo...



Sunday, May 22, 2011

V Curychu je krásně

Moc se mi nechce psát, ale ve Švajcu je fakt dobře. právě se ubíráme spát v Curychu a těšíme se na zítřek.


Saturday, May 21, 2011

alpy

tak brouzdáme se alpským krajem a líbí se nám tu. Salzburg byl pěkné malebné městečko připomínající český krumlov. teď sme v innsbrucku, do kterýho sme chtěli jen nakouknout, ale po asi hodinové projížďce na bruslích nám město učarovalo tak, že sme se rozhodli zůstat. máme super hotýlek v centru a až na bouřku  která nás donutila vyzout brusle je to tu super. fakt dobrý město. v příloze je jeste salzburg.
ovšem zážitek dne pro mě byl oběd v bavorsku u jezera chiemsee, tak dobrý vepřo-knedlo sem snad ještě nejedl. a pivo bylo taky dobrý a bylo tam fakt krásně. to je ta druhá fotka.

celkové začínám přehodnocovat svůj negativní názor na německy mluvící země ... není tu špatně (na dovolené:)



Friday, May 20, 2011

jódlkántry

tak začíná nám to zcela bez problémů, propálili sme to za 4,5 hodiny z brna na rakouskej lont kousek od salzburgu. škoda, že je škaredě a nemůžem se jít projít. takhle musíme sedět na baru a brzy si objednat druhý pivo ;)


Já se vrátil / I am back :)

Tak po delší době se musím přiznat, že mi blog trošku chybí. A jelikož jsem zjistil, že nejsem sám (i když vás není mnoho), rozhodl jsem se zkusit ho znovu spustit, možná v trošku jiné podobě, a k tomu využívám ideální příležitosti - roadtrip do Francie.
Nečekejte dlouhý litanie, ale spíš pár postřehů a fotek. Léto pak bude v Barceloně - kde jsem na jaře neblogoval, takže se pokusím v psaní pokračovat.