Friday, April 30, 2010

Pizzák és saláták

Mám špatnou zprávu pro příznivce vyhlášené, proslulé, jedinečné a nostalgií protkané picérky v centru Pešti - Bonnie & Clyde.
Byl jsem tam před pár dny na obědě a evidentně došlo ke změně majitele, bohužel k horšímu. Prostředí se nijak nezměnilo, tedy servírky byly trošku laxnější a byly oproti zvyklostem abych tak řekl, z druhé možná i třetí ligy. Leč hlavní změnu doznal jídelní lístek - kdysi přeplněný zajímavými pizzáky dnes nabízí několik kulinářských specialit za nehorázný peníz a spíše jako doplněk 9 fádních, klasických typů pizzy.
Objednali jsme si s Tamarou oba pizzu a obě byly průměrné, bez přidané hodnoty, nic extra. Veliké to zklamání. Škoda, ale fakt tam už raději nechoďte pokud si nechcete zkazit dojem. Pokud budete mít v Pešti zase chuť na pizzu doporučuji například pizzérku Olliva kousek od baziliky. Mimochodem tam mají naprosto boží lasagne bolognese :)

Tuesday, April 27, 2010

Drn dr drn dr drn DRNO

Jo mimochodem od týto neděle do příštího pátku tedy od 2.5. do 7.5. jsem v Brně svolný ke všem možný sportům, pivům, pokecům, obědům a kafím - což se pokusím stíhat během zařizování administrativních nepříjemností :( Takže pokud máte "slinu" tak jsem, coby partner k dispozici - posledních 14 dní jsem byl upoután na lůžko "mrs. bronchitidou" takže je potřeba zase trošku posílit :)
Mimochodem už se těším v pátek na Leoška s Marťákem :) - v Kiadó bude rušno :)
Jo a předběžně plánujeme s Leoškem v neděli Bláhajdu - je třeba porovnat kvalitu z Kiadó s brněnskou špičkou - takže jestli nevítě někdo, co s načatým nedělním večerem, víte kde mě hledat :)

Monday, April 26, 2010

Stockholm trabl

Tak ve Stockholmu ještě ani nejsme, byt ještě sehnanej nemáme, ale už platím a už máme trable. Takže, kdybyste se někdy chystali pronajímat byt ve Stockholmu pak vězte, že to není jen tak.
Centrum Stockholmu jeste malé a plochou ostrůvků a mořem velmi omezené čemuž odpovídají i ceny nájmů. Těch volných je navíc poskrovnu, což se také odráží v cenách
Najít nějaký servr ála "sreality" :DD se mi nepodařilo - zadarmo se švédské makléřské weby netočí - takže jsem se musel za tučný peníz zaregistrovat na placeném webu, kde přímo lidé nabízí k pronájmu byty a pokoje. Majitelé nabízí své byty v době, kdy hodlají Stockholm opustit případně pronajímají volné pokoje. Zkusil sem obeslat asi 10 nabídek (rozuměj 80% nabídek na serveru) a bohužel se nic nevyvrbilo. Vše ještě konzultuji se Stockholmskou komunitou na diskuzním serveru a bylo mi vysvětleno, že panuje všeobecná nedůvěra pronajímat "nešvédům". A navíc se jim zdá náš cenový limit dost nízký - pokud to někoho zajímá rád sdělím na vyžádání :). Ceny se letos "mírně" v červnu šplhají nahoru a nájmů je méně než obvykle, kvůli královské svatbě - ch jo, ani modrá krev není ušetřena - která se bude v červnu konat.
Takže máme letenky a zatím nemáme kde bydlet :) Teda nebyl by problém sehnat byt v cenové kategorii 100€ za noc. To je opravdu nad naše "chutě". Pokud se mi nezadaří do tak do 14 dnů budu asi řešit věc radikálně vyškrnutím Stockholmu - což by ovšem byla škoda. Nicméně snad to půjde a v červnu jsme na severu.


Wednesday, April 21, 2010

Pražskobudský nešvar :)

Nedávno jsem seděl na hradě na Rybářské baště a pozoroval „tůristi“ při kochání. Všichni si prohlídnou spodní terasu, zamotaj se kolem sochy Sv. Štěpána a pak začnou pokukovat po horním ochozu. U schodů ale narazí pouze na turniket se znuděnou bábou, která mávne směrem k pokladně. Někteří ji prohlídnou, ale většina se jich vrátí zpátky na spodní terasu, kde je v tuto roční dobu dostatek místa. Nahoru na horní terasu to nakonec dotáhne jen pár. Vždycky mě to mrzí a trošku rozčiluje. Stojí to sice 500 hufíků, ale i tak mi to přijde trapné. Celý komplex bašty byl postaven jako vyhlídka na město a měl sloužit jak ctihodným občanům tak turistům by se mohli své zraky pohledem oblažit.
Nevím, kdy přesně se tam ty turnikety objevily, ještě tak před 5 - 6 roky si baštu pamatuju bez nich. Navíc přes léto je i na spodní terase kavárna, která se objevila zhruba ve stejnou dobu, takže v létě se tuny turistů mačkají na pár volných místech, která jsou přístupná „zdarma“.
Teď tam sice kavárna není, ale i tak mě to za ty turisty mrzí.
No a jak jsem tak přemýšlel o tom, jak to ti maďaři dělaj „blbě“, a že je to škoda, cvaklo mi, jak jsem míval naprosto podobný pocity u naprosto stejnýho případu u nás. Zlatá ulička na Hradčanech. Podle mě do puntíku stejnej případ. Taky pamatuju bez poplatku a taky pamatuju rozčarování dyš se tam najednou objevily tři otáčející se, pochromovaný tyčky na stojanu. Přišlo mi to tehdy jako promyšlená krádež - okradení návštěvníků.
Podobnost zpoplatnění „bašty“ i „uličky“ je dokonalá - objí mělo sloužit k běžnému využívání občany města. U obojího tomu tak desítky let bylo. Obě atrakce můžete v noci shlédnout zcela zdarma, můžete se tam volně procházet a dle libost se v nočním chladu kochat. V obou případech se však někdo rozhodl, že na pamatáce vytáhne z lidí pár šestáků navíc. Je to fakt trapné a do očí bijící. Argument orchany před škodlivým vlivem turistů podle mě neobstojí kvůli nočnímu režimu. Co se finanční stránky týče - údržba něco stojí - tomu samozřejmě věřím, ale v obou případech leží místo hluboko v srdci rozlehlého hradního komplexu, kde se peněz vybere na jiných atrakcích mnohem více. Tedy, ochrana této konkrétní „atrakce“ by měla podle mě být zaplacena v rámci jiných poplatků. Tak, aby jak tomu mělo vždy být sloužila „zdarma“ všem lidem.
Kdysi v Praze jsem si říkal, že něco takového je možné jen u nás v republice plný „vychcánků“ - notabene v Praze českýho středobodu vychcanosti (a to mám Prahu fakt rád). Tak ne, není to naše specialita, je to podle mě obecný zlatokopectví - možná postkomunistický. Mimochodem od názoru „to je možný jen v čechách se stále více odkláním, když pozoruju dění v jiných státech - nejsme v těch různých podvodech a kauzách nijak spešl - jen občas nevidíme dál než na špičku nosu.

No každopádně mě oba případy - jak Zlatá ulička tak Rybářská bašta velmi mrzí a považuju je za velmi nešťastné. Naštěstí na Zlatou uličku jde příjemně počkat U černého vola, v deset večer vás vykopnout a jen to jen kousek potácivé chůze v příjemném oblouznění halucinogenním Kozlikem. S Rybářskou baštou je to horší, ale bus č. 16, jezdí skoro pořád, takže se tam dá zaskočit z nějaké hospůdky na Moszkvě nebo kolem Deáku, případně - z mýho bytu to je asi 100 metrů :)


P.S. Ovšem omlouvám se všem, ale fakt už není možná žádná další návštěva, už je tu prostě plno.

Tuesday, April 20, 2010

CG History

Už delší dobu se chci podělit o jeden zajímavý "nález". Tuhle jsem si opatřil velmi komplexní příručku o VRAYi (jedná se o renderovací systém na bázi raytracingu ;), který používám a při otevření této mnohasetstránkové publikace jsem byl příjemně překvapen jejím začátkem - autor na prvních více než 100 stranách uvádí velmi přehledně historii počítačové grafiky, což se vlastně rovná historii počítačů jako takových. Tyto stránky jsem vykopíral a - zde je nabízím - má to 60MB - není třeba to číst, zevrubně (nicméně chystám se na to, jednou ...), ale i při běžném proklikání narazí člověk na spoustu zajímavostí, souvislostí a nostalgických vzpomínek :) Vřele doporučuju všem - od PC maniaků pro běžné uživatele. Tuhle jsem si vyhradil čas na "vray selftraining" a po hodině jsem zjistil, že jsem pořád v CG History :(

Friday, April 16, 2010

A ještě těch pár fotek

Knihovna University of East Anglii - Norwich - nechápu :)

Hlavní prostranství univerzitního kampusu (hrozný slovo, že?)

Bejt teplo a sluníčko, tak je tu krásně ne ? .)

Nákupní galerie, velmi podobnou mají v Oděsse.

Překladatel tvrdej chleba má - pracovní nasazení v Londonu.

Camden market - byl jsem tam poprvé (Camden byl vždy jen "krčma") a velmi líbilo.

Ještě jedna technická - vlaky po UK nás stály víc než zpáteční letenka do Pešti, ale musím říct, že to stojí za to. Jezdí přesně, jsou čisté, větrané, některé mají net, a pokud jste v první třídě připadáte si jako král - no dobře tak aspoň "his lordship" :D

Tuesday, April 13, 2010

UK - part 2.

Těžko bylo psáti v UK pro mnoho podnětů a těžko bylo psáti po návratu do Pešti pro mnoho práce po níž bylo třeba mnoho relaxovati. Takže ten minulej příspěvek a celou cestu po UK završím krátce až teď. Kdy mě navíc upoutal smrtelný moribundus na lůžku, takže doufám, že to mezi těma horečkama a zimnicí nebudou úplný bláboly.

Leeds nebyl takový terno, jak jsme čekali. Nevzhledné průmyslové město s ponurou atmosférou. První večer se ještě celkem vydařil, protože nás Krisztián zavedl do přívětivého místního baru, kde dokonce probíhala živá hudební produkce na slušné úrovni. Sklenice se nám černaly lahodným Guinnessem a údy nám tancovaly do rytmu kapely. Tím ovšem bohužel musím vše pozitivní o Leedsu zakončit.
Náš přítel Krisztián obývá byt na periferii, který by celý byl vhodný spíš jako dětský pokoj. Navíc není v příliš dobrém stavu. Hned první den na nás začal stístěný prostor s periferií za okny dopadat. Navíc v celém Leedsu není možné objednat si pizzu do domu před 14:00, takže jsme i hladověli :) Večer jsme pak vyrazili do města, centrum je klasicky anglické, možná i pěkné, ale to těžko posoudit, když prší, je těsně nad nulou a podvečerní šero. Chtěli jsme si spravit náladu shlédnutím nové filmu dua Burton/Depp - Alenky (3D) a došlo k dalšímu zklamání - ten film se opravdu moc nepovedl. Třetí den už jsme se koukali, co nejdřív vypakovat z bytu, dát si dobrej oběd a po menších nesnázích s mísní MHD jsem s úlevou zasedli do vlaku směr Londýn.

V Londýně se dostavila obvyklá "londýnská euforka" a když nás pak Tamařin kámoš Allan uvedl do svého bytu jako hosty byly všechny trable z Leedsu zapomenuty. Allan se ženou mají pronajatý velmi příjemný, nevšedně zařízený, zajímavý byt kousek od Kings Cross v pěkné čtvrti - Islington. Pro zajímavost, zcela přesně - tady. Mají krásný pokojík pro hosty, který se stal na pár dní naším azylem. Navíc Allanovic po dvou dnech odjeli, takže jsme měli byt sami pro sebe. Paráda. Přestože trvalo hnusné počasí, abych tak řekl - zima jaxfiň a furt chcanec - bylo mi v Londýně blaze. Chodili sme přes poledne plavat na nedaleký bazén, což je zvyk, který mě neskutečně blaží. Prozkoumali jsme pár restaurací, což je veskrze příjemné a taky jsem se konečně utvrdil v tom, že kočku do bytu nechci (kdysi mě chytal nějakej fantas, jakože bych to zkusil) ančto sme se museli decentně starat o kočku pana domácího. Zmíním ještě dvě události - výbornou pařbu v Camdenu s Majdou, kterýmu tímto děkuji za ukázání výbornýho lokálu. Kdo zná Majdu, ani ho nemohlo překvapit kam nás zavedl. Camden jako čtvrť vyhlášená nočním životem nabízí nepřeberné množství různých podniků, ale Majda nás najisto zaparkoval v místním "Black Diamondu" - většina z vás toto "hrůzné" metalové doupě s boží atmosférou pamatuje. Osazenstvo hospody na sobě mělo víc cvočků, kůže, tetování, pierciengů, nášivek, barev vlasů a různých módních doplňků než jich vidíte za dva roky v celé Praze. Nicméně panovala příjemná atmosféra, opět lahodně syčel Guinness a k tomu DJ vyhrával jakoby mi viděl do sluchovýho centra. Jen jednou nějaký hodně podnapilý metloš, ještě dost brzdy, tak kolem osmé, vystartoval na někoho u stolu, ale během minuty ho vyvedla vyhazovačka s vyhazovačem, který se nám mile za celý incident omluvil. Začínám pomalu uvažovat o změně názoru na vyhazovače v knajpě-klubu. No a ještě se musím pochlubit, že jsem nečekaně zvítězil v celovečerním mariáši, což se zrovna mě moc často nestává :)
A ještě jedna věc z Londýna - Islington je čtvrť, kde má fotbalový svatostánek Arsenal. Přestože jsme tam byli jen pár dní, hned 2x se nás tato skutečnost dotkla, ba co dím, vrazila do nás. Jeden večer jsme po neúspěšné návštěvě kina hledali příjemnou "nálevnu", kdežto bychom údy znavené černým mokem podepřeli. Bohužel všude plno i na chodbičce na "toaletu", protože to zrovna Arsenal mastil s Barcelonou v Lize mistrů. Nicméně zima nás nakonec přece jen do jedné hospody vmáčkla na bar a o přestávce jsme dokonce uzmuli místo pod televizí (kde samozřejmě nikdo nechtěl sedět, páč na ni nebylo vidět). U stolu si s náma vylamoval krk ještě jeden francouz, s kterým jsme se dali do řeči a který byl velkým fandou Arsenalu, jako celá hospoda. Nejsem žádnej fotbalovej fanda, o Arsenalu i Lize mistrů vím, že to existuje, ale musím říct, že atmosféra byla napřed zajímavá, pak příjemná, nakonec až neuvěřitelná. Sám frantík nám sdělil, že na ty zápasy prostě musí do knajpy, kvůli těm atmosférám, v Londýně byl 4. rokem a když se přistěhoval Arsenal mu byl jedno. Musím říct, že bych asi taky začal chodil, bylo to velmi emotivní v příjemném slova smyslu. Taky nás uklidnil, že se nemusíme bát žádných bitek, hooligans, rowdies a já nevím kýho čerta ještě. Po zápase jsme šli domů a ulice byly plné fanoušků spořádaně se vracejících domů.

Druhá zkušenost, už nebyla tak příjemná, ale byla ještě možná větším překvapením. Poslední den, když jsme měli odlétat jsme si vyrazili do města, na byt se vracli kolem asi 4 odpolední, vzali krámy a vydali se nic zlého netuše zpátky na metro. Nejbližší stanice je ovšem zrovna kousek od stadionu a během těch asi 40 minut, kdy jsme si zaskočili domů skončil zápas. Bál sem se, že se třeba nevejdeme do prvního vlaku nebo tak něco, ale bylo to o dost horší. Vůbec jsme se nedostali do metra. Stadion má kapacitu 40 000 lidí s maximem 70 000. Nevím kolik jich tam ten den bylo, ale ulice jich byly plné. Všichni stejný hadry a fronta vůbec na vstup do metra se táhla asi 200 metrů od vlezu. Všechno řídili policajti, vše bylo v klidu, ale museli jsme brát taxíka a tágař jelikož znal boční uličky tak nás nakonec dovezl včas. I na King´s Cross ve vlaku bylo plno červenejch šál. Že budou tisíce lidí čekat v hodinové frontě na to, aby se dostali ke vstupu do metra sem fakt nečekal.

Pak jsem ve vlaku zamáčk slzu a jediný pozitivní na Lutonu bylo vědomí, že už druhej den se budu v Pešti válet v lázních, což sem dělal po návratu dva dny, abych prohřál kosti promrzlý až do morku - Londýn je boží, ale to počasí je fakt fakap :)