Posledních několik dní je hodně škaredě - jak sleduju tak i v česku - víkend skoro celej pršelo, takže sem se ani nedokopal vylézt pár schodů na hrad, kde byl u příležitosti "muzejní noci" nějakej jazz/rock koncert. Na kole většinou moknu a město se zahaluje oparem a mlhou. Do toho mi umřel o víkendu starej kompl, zrovna v době, kdy sem ho hodně využíval a dneska to kolo. Z počasí na mě jde melancholie a z komplu a kola rozmrzelost protože to musím řešit, což stojí čas a peníze (přičemž obojí bych raději investoval jinak). Trošku obšírně mířím k tomu, že tady ty "běžný problémy" se mi nyní zdají mnohem méně závažný, než dřív "u nás". Resp. nikdy sem je nepovažoval za závažný, ale dokázaly mě víc trápit. Melancholii z počasí asi neuniknu nikdy, ale nenechat si otravovat život ztrátama a rozbitejma věcma se tady učím. A všechny problémy mizí jakmile (v jakýmkoli počasí) jedu přes most nebo usedám večer na pohovku s knížkou a hrnkem čaje a za oknem je hrad a "Budapešť". Jako se chystám udělat zase dneska večer ...
No comments:
Post a Comment