Black Clouds & Silver Linings

Tak jen krátce k novému albu DT. Líbí se mi mnohem víc než Systematic Chaos. Moc mě nechytá úvodní "nightmare" mám u ní nějakej divnej zvuk, sem zvědavej jak bude znít na official release. Rite of Passage je fajn, Wither je z jejich balad v tý lepší půlce pro mě. Best of Times mě nijak výrazně neoslovila, navíc je to strašně uslintaný :D no pak je tu Fortress, finále Portnoyova abstinenčního počinu - hodně se mi to líbí. Ale nejvíc se mi líbí poslední Petrucciho "Count" - především závěrečná (pomalá) pasáž.
Shrnu-li to, považuji to za dobré album Dream Theater, které nezklamalo a vrací se k jejich klasikám. Není to už "vykrádačka Metallicy" jako "Chaos" :D Nicméně mám jednu velkou výtku - hudba Dream Theater se nikam neposunula. Hned při prvním poslechu mě napadlo srovnání s Train of Thought, který je podle mě lepší - nicméně přijde mi, že od Train of Thought, který přineslo nějaký nový věci, se DT prostě motají na místě. Jakokdyby všechny pokusy najít nějakou novou cestu od ToT dopadly špatně tak se kluci zase vrací k tomu, co jim jde. Ovšem já bych čekal, že přijdou s něčím novým. Black Clouds sou podle mě jen trošku slabší variací ToT - takovou B-side. Jedinou výjimkou je právě zajímavá pasáž na konci toho "Counta" - ta mi přišla neotřelá a nová jak po hudební tak technické stránce.

Celkově, nejsem vodvařenej, ale beru jako standardní řadovku, která neurazí.