Tak původně měl tento (tzn. můj další plánovaný) příspěvek být o budapeštsko - pražských podobnostech, a cestu po UK, jsem chtěl popsat až po návratu. Nemůžu se však ubránit napsat pár slov o mé milované zemi Jejího Veličenstva už teď. Právě sedím ve vlaku Norwich -> Peterborough, kde budeme přesedmene na vlak do Leedsu, kdežto nás přivítá náš budapešťský přítel Krisztián. A tak se mi nějak teď nechce vzpomínat na Pešť a Prahu.
Ve čtvrtek jsme po hektickém odpoledni - ještě na letiši při „boarding process“ jsem přes VPN posílal překlady a sysém opustil opravdu, až mě pilot přivítal na palubě - a musel jsem se věnovat záhadám bezpečnostního pásu. Pešť sem opouštěl vyčerpaný, vystrestovaný - nevím čím to je, ale výstup v Londýně má na mě vždy blahodárné účinky, takže po 2 hodinách bylo všechno jinak. Ač samozřejmě mrholilo a byla kosa, přece jen mě výstup na letišti vehnal dobrou náladu do žil. Na Liverpool street už se dalo hovořit o mé klasické "britské" euforii.
Mumraj Londýnskýho city, britská angličtina (aspoň občas) a všeobecně fungující systém mi prostě vždy zablaží. Pak už cesta do Norwiche, v pátek makačka na hotelu a v kavárně univerzitního areálu a večer už jsem seděl jedné z přednášek. Jeli jsme do Norwiche kvůli menší konferenci, kterou pořádalo tamní vyhlášené oddělení studií překladů spolu s pomocí Mariborského obdobného oddělení. Chvályhodný počit. Já jsem samozřejmě celou událost pozoroval spíš jako vnější divák, než aktivní účastník. Zajímavé to bylo. Předně jsem se po dlouhé době zase ocitl na "akademické půdě", obklopen všeznalými profesory, dychtivými studenty a všudypřítomnými podivíny.
Nebudu tady popisovat sáhodlouze průběh, nebo jednotlivé přednášky, ale v průběhu různých večeří, obědů, a jiných interakcí nebo přímo na přednáškách jsem si vyslechl různé problémy a zajímavá až šílená témata. Byla tam například překladatelka básní jedné argentinské básnířky, která byla nepokrytě pološílená (básnířka), a tato překladatelka v honitbě za dokonalým překladem začla cíleně šílet taky, aby lépe mohla pracovat s dílem - v jejím jazyce - tělem básnířky. Jedna polská účastnice nám sdělila, že překládání je možno nahlížet jako fyzikální světelné interakce a ... pak jsem se ztratil už úplně ... a pak samozřejmě úsměvné akademické debaty typu - zkoušky, děkan, nařízení, PHD, masters, různá témata diplomek a tak. Jak mě to kdysi nebavilo, tak mě to extra nebaví ani teď, ale už to umím s úsměvem pozorovat.
Mimochodem ten univerzitní areál byl řekněme impozantní - obrovská knihovna, sportovní areály, ubytovací zařízení na vysoké úrovni, obchody, kavárny, hospoda (bohužel klasickej zvonec ve 23.00), noční klub (bohužel klasický sračky), restaurace, prostě velikej univerzitní "kampus", což je super - s jednou vadou - vybudován v neforemné, hnusné, šedivé, depresivní architektuře 60. let. Už po těch 2 dnech mi to začínalo vadit - nechtěl bych tam studovat (ehm teda pokud bych byl nucen) ani za zlatý prase. Interiéry, technickvé vybavení atp. samozřejmě ny úrovni, ale ten venek hrůza. Hodím se fotky.
Na celý konferenci tak samozřejmě bylo nejlepší poznávání zajímavejch lidí, kterejch se tam pár vyskytlo. Především Tamařiny slovinští přátelé byli výborní. A pak je zajímavý, jako vždy, tak trošku ťuknout do těch jinejch národností - brazilka, žijící v Dublinu, italka, japonka žijící v UK, žid z Jeruzaléma studující v UK.
Byl to příjemně strávenej čas a určitě si dovedu představit, že se na nějakou takovou minikonferenci zase podívám.
Dneska jsme se dosatli na chvíli do města - Norwich je menší velmi klasické anglické město s kamenným křivolakým a malebným centrem a hnusným počasím. Strávil sem skoro 2 hodiny v knihkupectví, takže o městu jako takovém toho moc neřeknu.
Jak tak sedím v tom vlaku musím napsat ještě o jedné věci. Teda kromě toho, že cestování vlakem po UK je veskrze příjemná záležitost, vše fičí na čas, je tu čisto a pohodlno. Že to cestování čím je naplánovanější tím je levnější. Což je teda pro mě peklo, příklad - lístky z Londýna do Norwiche jsme kupovali přes net asi před 2 týdnama - stály 10gbp (jeden), kdybysme je kupovali na místě v den odjezdu stál by jeden 40gbp. Není to samozřejmě extra objevná myšlenka, asi to všichni ví/te. Ale pro mě je to peklo, nutí mě to plánovat, což je proti mé přirozenosti. Ale usnadňuje to život, člověk pak vyraží na cestu vybaven pouze rezervačními kódy, referencemi, čísly, které různě ukazuje nebo ťuká do různých automatů. Je to sranda. (btw. software SPB Traveler pro Win Mob. je velká pomoc).
No nic fotky hodím posléze, za chvíli přesedáme.
